27 C 167/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 77 128,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudkučástku ve výši 33 000 Kč.

II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částky , částka, , se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), kterou uzavřela žalovaná dne , datum, se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr do výše , částka, s možností postupného i opakovaného čerpání této částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách stanovených dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první splátky byla stanovena na , datum, a konec doby platnosti kreditního rámce na , datum, . Žalované byly vyplaceny peněžní prostředky o celkové výši , částka, na její bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná splatila žalobkyni na jistinu úvěru částku 111 046 Kč. Ohledně zbývající částky jistiny ve výši , částka, zůstala žalovaná nečinná, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s úhradou pravidelných denních splátek uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne , datum, . Žalobkyně dále zaslala žalované předžalobní výzvu. Mimo nesplacené jistiny úvěru požadovala žalobkyně po žalované rovněž uhrazení poplatku za vyplacení úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ v částce , částka, , poplatku za službu „Informační SMS servis“ v částce , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v částce , částka, a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy byla dle tvrzení žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud vzal za prokázané následující skutečnosti.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o bezúčelovém revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše , částka, s možností postupného i opakovaného čerpání této částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky úvěru žalobkyni splácet v pravidelných denních splátkách předepsaných na částku , částka, s tím, že splatnost první splátky byla stanovena na , datum, . Úroková sazba činila 0,963% denně, RPSN 1676,85%, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99% z čerpané částky (Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , Předpisem denních splátek, Všeobecnými obchodními podmínkami, Informacemi pro spotřebitele, Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru).

6. Žalované byly postupně vyplaceny na její bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, peněžní prostředky v následujících částkách: dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Celkem byla žalované vyplacena jistina ve výši , částka, , přičemž žalovaná žalobkyni na jistinu uhradila celkem , částka, (Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Žalobkyně informovala žalovanou o existenci dlužné částky nejprve prostřednictvím e-mailu a taktéž předžalobní výzvou. Žalovaná na výzvy nereagovala, zůstala nekontaktní a nesplacenou jistinu v částce , částka, doposud neuhradila (Sdělením o prodlení s placením ze dne , datum, , Předžalobní výzvou ze dne , datum, ).

8. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházela žalobkyně dle doložených listin z následujících údajů: Celkový počet členů v SD 2, výše měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na splátky , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, , další zbytné výdaje , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, , výše ověřeného měsíčního čistého příjmu , částka, (výpis o posouzení úvěruchopnosti klienta). Dále žalobkyně předložila listinu identifikované příjmy, v níž se uvádí, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, přičemž je zde uveden soupis transakcí za období 12/2022-12/2023.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).

11. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“16. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne , datum, , ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku akcentována závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“17. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“18. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalované byla úvěruschopnost žalobkyní řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů, z nichž by řádné prověření úvěruschopnosti žalované bylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně podložila „Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .“, dále „Identifikovanými příjmy“ a „BankID výpisem“, když tyto listiny obsahují pouze strohé a nedostatečně podložené informace, ze kterých není zřejmé, zda bylo ze strany žalobkyně zkoumáno například, jaký je zdroj příjmu žalované, zda ze závislé činnosti nebo z podnikání, zda má žalovaná nějaké vyživovací povinnosti (či další závazky) a další skutečnosti týkající se příjmové a výdajové situace žalované, byť bylo ze strany žalobkyně deklarováno, že tato kritéria brala v úvahu. Pokud jde o výdaje žalované, uvedla žalobkyně tyto v posouzení úvěruschopnosti ve výši , částka, , což soud považuje vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná bydlí v Praze, za ne zcela hodnověrné, další výdaje žalované pak byly uvedeny ve výši , částka, na nezbytné výdaje a , částka, za zbytné, výdaje na ostatní splátky byly uvedeny ve výši , částka, . Nebylo uvedeno, kolik dalších závazků žalovaná splácí a kolik zbývá k úhradě, nebyly dále uvedeny kupříkladu náklady na dopravu. Je přitom zřejmé, že pokud žalovaná již nějaké splátky splácela a žádala o další úvěr, nebyly její finanční poměry zřejmě dobré a nebyla osobou disponující dostatečným finančním zajištěním. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanou podrobila lustraci v příslušných registrech, a to zejména výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z NRKI a BRKI aj., když přitom k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Pokud žalobkyně předložila listinu identifikované příjmy, v níž se uvádí, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (výpis o posouzení úvěruchopnosti klienta), soud uvádí, že tato listina je zcela nepřezkoumatelná a nelze z ní učinit závěr, že čistý příjem klienta činí , částka, , jak uvádí žalobkyně. Soudu nebyl předložen žádný výpis z účtu žalované, a není tak možné učinit závěr o tom, že se opravdu jedná o příjem žalované, představující pravidelný měsíční příjem, stejně tak z této sjetiny žádným způsobem nevyplývá, jaké jsou výdaje žalované, tedy zda žalobkyně posuzovala poměry žalované po příjmové i výdajové stránce. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud tak došel k závěru, že vztažmo k prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně svá tvrzení jednak dostatečně neprokázala a současně z těchto doložených důkazů jednoznačně vyplývá, že před uzavřením smlouvy nebyla úvěruschopnost žalované řádně prověřena. Z těchto důvodů soud již neposuzoval rozpor sjednané úrokové sazby ve výši 0,963% denně, RPSN 1676,85%, s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), pro nějž by úvěrová smlouva musela být rovněž shledána absolutně neplatnou, když přiměřenost úroku je nutné posuzovat s přihlédnutím k úrokům poskytovaným bankami v daném období s tím, že v případě nebankovního úroku nemusí být nepřiměřený úrok převyšující obvyklý úrok více než dvakrát až třikrát s ohledem na vyšší riziko spojené s půjčováním osobám, které by na úvěr nemusely dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ, přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 o. z. o celkovou částku , částka, (rozdíl poskytného plnění a uhrazených splátek).

20. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, vyhověl.

21. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z poplatku za vyplacení úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu „Presto“, poplatku za službu „Informační SMS servis“ a zákonného úroku z prodlení z žalované částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce , částka, , v částce , částka, a v částce odpovídající zákonnému úroku z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když v projednávané věci dosáhli účastníci přibližně stejného úspěchu a rozdíl v míře úspěchu je zcela nepatrný.