27 C 172/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro zaplacení 146 303 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je poveden uhradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši částka.

II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši částka, úroku ve výši 78,08 %. p. a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši částka, když tato částka byla dne datum vyplacena žalovanému na jeho bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, pod variabilním symbolem Anonymizováno s tím, že žalovaný se zavázal splácet žalobkyni tento úvěr ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši částka, se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 78,07 % ročně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný opakovaně porušil svou smluvní povinnost řádně a včas platit výše uvedené splátky, když žalobkyni uhradil pouze část jistiny úvěru, a to v částce částka, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný byl opakovaně informován o neplacení sjednaných splátek, vyzýván k jejich úhradě a taktéž informován o možnosti zesplatnění úvěru v případě nezaplacení dlužných částek. Žalovaný na výzvy nereagoval a ničeho nezaplatil, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s příslušenstvím, a to ke dni datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na níž nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Před uzavřením smlouvy byla dle tvrzení žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to po jeho příjmové a výdajové stránce, dále žalobkyně lustrovala žalovaného prostřednictvím databází SOLUS a NRKI.

2. Žalovaný se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřil a zůstal nečinný a bez omluvy se rovněž nedostavil k nařízenému jednání ve věci, proto rozhodl soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti.

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, Přílohou č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, Dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru – týkajícím se uzavření smlouvy dálkovým způsobem), Předsmluvním formulářem, Oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru. č. Anonymizováno, včetně dodejky).

5. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy vyplacena částka úvěru ve výši částka na jeho bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, pod variabilním symbolem Anonymizováno. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru žalobkyni splácet, a to formou 48měsíčních splátek ve výši částka a sjednanou úrokovou sazbou 78,07 % ročně. Součástí sjednané smlouvy pak bylo i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr (Přílohou č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru). Dle úvěrové smlouvy celková částka, kterou měl žalovaný jako klient splatit, činila 328 224 Kč, nezahrnující úhradu za pojištění, výše předpokládané RPSN pak měla činit 113,05% (nezahrnující úhradu za pojištění). Včetně splátky pojištění měl tedy žalovaný uhradit žalobkyni částku částka (poznámka soudu, kdy tato celková částka není ve smlouvě uvedena, stejně jako zde není uvedena výše RPSN včetně sjednaného pojistného) (Informacemi o vyplacení, Důkazem o odeslání 1 Kč, Důkazem o přijaté SMS, Dokladem o vyplacení úvěru, Splátkovým kalendářem ke smlouvě, Kartou klienta, Informacemi pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Přihláškou do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Prohlášením klienta, Informacemi o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Informačním dokumentem o pojistném produktu, Základními informacemi o klientovi).

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný opakovaně porušil svou povinnost splácet předmětné splátky řádně a včas, když doposud žalobkyni vrátil peněžní prostředky pouze co do částky 46 784 Kč, byl ze strany žalobkyně vyzván k nápravě a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum).

7. Žalovaný na výzvy nereagoval, dlužné splátky neuhradil, a tak žalobkyně nesplacenou jistinu úvěru, včetně úroků a ostatních finančních závazků ke dni datum zesplatnila (Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum).

8. Dle Karty klienta a tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr splatil celkem částka, smluvní odměna úvěru činila částka.

9. Před podáním žaloby k soudu žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího archu). Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

10. Co se týče povinnosti věřitele (žalobkyně) k prověření úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného), předložila žalobkyně soudu tzv. hodnocení klienta, dvě potvrzení o přijaté mzdě od zaměstnavatele žalovaného a dále výpis z registru NRKI a SOLUS (Hodnocením klienta, Detailem úhrady z účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno, Výpisem z NRKI, Výpisem záznamů z registru SOLUS). Z těchto listin bylo soudem zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy deklaroval finanční potřebu ve výši 200 000 Kč, ke svým poměrům uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí částka, jiné příjmy neměl. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši částka, životní minimum částka, ostatní výdaje (spoření, doprava, záliby apod. 0), jiné splátky 0, finanční rezerva částka. Žalovaný dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli a doložil 2x detail platby – platba mzdy na jeho účet, a to v částkách 24 329 a částka. Dále ke svým poměrům uvedl, že žije ve vlastním bydlení, vzdělání VŠ.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).

13. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“ 18. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne datum, ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku zdůrazněna závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“ 19. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“ 20. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalovaného byla úvěruschopnost ze strany žalobkyně řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala, když dle názoru soudu nebyly řádně zkoumány poměry žalovaného zejména na výdajové stránce. Z předložených listin bylo zjištěno, že finanční potřeba žalovaného byla částka (jak vyplývá z předložené listiny), žalovanému byl na základě scóringu přiznán úvěr ve výši poloviční, tedy částka, kdy žalobkyně při deklarovaném příjmu žalovaného v částce částka, dále nijak nezkoumala a neprověřovala výdajovou stránku žalovaného, kdy vycházela z údaje o životním minimu žalovaného (v částce částka) a nákladů na bydlení (v částce částka), které nebyly ničím doloženy. Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin ovšem nijak nevyplývá to, zda před uzavřením smlouvy zjišťovala, zda má žalovaný případné další závazky, kdy ostatní výdaje žalovaného, včetně nákladů na dopravu, byly uvedeny v nulové výši. Je přitom zcela zřejmé, že uvedené nemůže odpovídat skutečnosti. Nebyl doložen kupříkladu ani jeden výpis z účtu žalovaného, z něhož by bylo možné si udělat alespoň částečný obrázek o reálných výdajích žalovaného. Podle názoru soudu vycházet z údaje o životním minimu a ničím nepodložených tvrzení klienta, jenž je osobou s finanční potřebou, nedokládá a neprokazuje zákonem vyžadovanou obezřetnost při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. V daném případě žalovaný dle posouzení žalobkyně z průměrného příjmu částka, i jen při pouhém započtení žalobkyní uvedených výdajů (životní minimum částka a bydlení částka), měl bez problémů hradit měsíční splátku úvěru v částce částka a celkem uhradit částku částka. Ze shora uvedených důvodů závěr žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy soud nesdílí.

21. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva vč. sjednaného pojištění schopnosti splácet představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ, přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. o celkovou částku 53 216 Kč. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 53 216 Kč vyhověl (rozdíl poskytnutého plnění ve výši částka a uhrazených splátek). Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z příslušenství žalované částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce odpovídající smluvnímu úroku a částce odpovídající zákonnému úroku z prodlení aj. ve svém výroku II. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jjeich náhradu, dle ust. 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch měl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.