27 C 211/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec pro 20 961,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacené smluvní pokuty vzniklé nesplacením poskytnutého úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), uzavřené dne 31 1. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, , když tato částka byla vyplacena žalovanému s tím, že žalovaný se zavázal splácet žalobkyni tento úvěr ve formě 30měsíčních splátek ve výši , částka, , se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 49,84 % p. a. a RPSN 62,96 %, splatných vždy do 1. dne každého kalendářního měsíce. V souladu s čl. 6.1. a 6.5. uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal, že v případě prodlení s úhradou splátek o délce 30 dnů, uhradí poskytovateli úvěru (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Zároveň se žalovaný v případě, že dojde ke zesplatnění dluhu, zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné (nové jistiny) za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný opakovaně porušil svou smluvní povinnost řádně a včas platit výše uvedené splátky, když žalobkyni uhradil pouze část jistiny úvěru, a to v částce 2 350 Kč, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný byl opakovaně informován o neplacení sjednaných splátek, vyzýván k jejich úhradě a taktéž informován o možnosti zesplatnění úvěru v případě nezaplacení dlužných částek. Žalovaný na výzvy nereagoval a na jistinu úvěru zaplatil pouze 2 350 Kč, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s příslušenstvím, o čemž byl žalovaný informován oznámením ze dne 5. 6. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na níž nereagoval a dlužnou částku zaplatil co do výše , částka, . Ve věci nesplacené jistiny úvěru s příslušenstvím rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem pro zmeškání č. j. 18 C 371/2022-26 ze dne 18. 5. 2023, když žalovanému uložil povinnost zaplatit pohledávku ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, (představující výši smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.5. smlouvy), úrok ve výši 48,06 % p. a. z částky , částka, od , datum, do 30 6. 2022 ve výši , částka, , úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky ve výši , částka, . Co do žalovaného nároku smluvní pokuty, Obvodní soud pro Prahu 4 shora označeným rozsudkem pro zmeškání v plném rozsahu vyhověl. V řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 27 C 211/2025 se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, z částky , částka, .

2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2025 č. j. 27 C 211/2025-11 vyzvána k doplnění žalobních tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K této výzvě se žalobkyně vyjádřila tak, že před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to po jeho příjmové a výdajové stránce, dále žalobkyně lustrovala žalovaného prostřednictvím databází SOLUS a NRKI, k čemuž doložila předmětné listiny.

3. Žalovaný se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřil a zůstal nečinný a bez omluvy se rovněž nedostavil k nařízenému jednání ve věci, proto rozhodl soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ).

6. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy vyplacena částka úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru žalobkyni splácet, a to formou 30měsíčních splátek ve výši , částka, se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 49,84 % p. a. a RPSN 62,96 %, splatných vždy do 1. dne každého kalendářního měsíce. Dle úvěrové smlouvy celková částka, kterou měl žalovaný jako klient splatit, včetně splátky pojištění, činila , částka, (poznámka soudu, kdy tato celková částka není ve smlouvě uvedena) (Předsmluvním formulářem, Prohlášením klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Kopií občanského průkazu žalovaného).

7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný opakovaně porušil svou povinnost splácet předmětné splátky řádně a včas, když doposud žalobkyni vrátil peněžní prostředky pouze co do částky 2 350 Kč (tvrzení žalobkyně), byl ze strany žalobkyně vyzván k nápravě a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval, dlužné splátky neuhradil, a tak žalobkyně nesplacenou jistinu úvěru, včetně úroků a ostatních finančních závazků zesplatnila (Oznámením o zesplatnění ze dne 5. 6. 2022).

8. Před podáním žaloby k soudu žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího archu). Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

9. Co se týče povinnosti věřitele (žalobkyně) k prověření úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného), předložila žalobkyně soudu tzv. hodnocení klienta, potvrzení o přijaté mzdě od zaměstnavatele žalovaného a dále výpis z registru NRKI a SOLUS (Hodnocení, klienta, Potvrzením o platbě ze dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , Výpisem NRKI, Výpisem záznamů z registru SOLUS). Z těchto listin bylo soudem zjištěno, že žalovaný uvedl finanční potřebu ve výši , částka, , úvěr mu byl poskytnut ve výši , částka, . Čistý měsíční příjem žalovaného činil 34 500 Kč, jiné příjmy nemá. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 3 384 Kč, životní minimum 3 860 Kč, ostatní výdaje (spoření, doprava, záliby apod. 0), jiné splátky 0, splátka Proficredit , částka, , finanční rezerva , částka, . Žalovaný dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli a doložil detaily platby – platba mzdy na jeho účet. Dále ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, žije v pronájmu, vzdělání s maturitou.

10. Ve věci nesplacené jistiny úvěru byl Obvodním soudem pro , adresa, vydán byl dne , datum, vydán rozsudek pro zmeškání č. j. , spisová značka, , kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, (představující výši smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.5. smlouvy), úrok ve výši 48,06 % p. a. z částky , částka, od , datum, do 30 6. 2022 ve výši , částka, , úrok ve výši 11.75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky ve výši , částka, (Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). V tomto označeném rozsudku bylo rozhodnuto mj. o nároku na smluvní pokutu, jenž byl soudem přiznán, ovšem doposud nebyl žalovaným uhrazen a žalobkyně jej nárokuje v tomto novém řízení, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, ).

11. Shora zjištěné skutečnosti vedly k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Mezi žalobkyní jako věřitelem, poskytovatel úvěru a žalovaným jako spotřebitelem, byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný splatit formou 30měsíčních splátek. Tyto žalovaný nehradil řádně a včas, když splatil pouze , částka, , ze strany věřitele proto došlo k zesplatnění pohledávky a jejímu následnému vymáhání, kdy předmětem tohoto soudního řízení je zaplacení smluvní pokuty ve shora uvedené výši.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).

15. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“20. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne , datum, , ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku zdůrazněna závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“21. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“22. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalovaného byla úvěruschopnost ze strany žalobkyně řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů a z důkazů, jež předložila je zřejmé, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla tato posuzována jen formálně. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala, když dle názoru soudu nebyly řádně zkoumány poměry žalovaného zejména na výdajové stránce. Z předložených listin bylo zjištěno, že finanční potřeba žalovaného byla , částka, , žalovanému byl na základě scóringu přiznán úvěr ve výši , částka, , kdy žalobkyně při deklarovaném příjmu žalovaného v částce , částka, , dále nijak nezkoumala a neprověřovala výdajovou stránku žalovaného, kdy vycházela z údaje o životním minimu žalovaného (v částce , částka, ) a nákladů na bydlení (v částce , částka, ), které nebyly ničím doloženy. Uvedeny byly splátky u žalobkyně ve výši , částka, . Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin ovšem nijak nevyplývá to, zda před uzavřením smlouvy zjišťovala, zda má žalovaný případné další závazky, kdy ostatní výdaje žalovaného, včetně nákladů na dopravu, byly uvedeny v nulové výši. Je přitom zcela zřejmé, že uvedené nemůže odpovídat skutečnosti. Nebyl doložen kupříkladu ani jeden výpis z účtu žalovaného, z něhož by bylo možné si udělat alespoň částečný obrázek o reálných výdajích žalovaného. Podle názoru soudu vycházet z údaje o životním minimu a ničím nepodložených tvrzení klienta, jenž je osobou s finanční potřebou, nedokládá a neprokazuje zákonem vyžadovanou obezřetnost při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, již jen s přihlédnutím k tomu, že žalovaný již jeden úvěr u žalobkyně splácel a již pouze z této skutečnosti muselo být zřejmé, že jeho finanční situace zřejmě není dobrá, pokud žádá o poskytnutí úvěru nového (s uváděnou finanční potřebou , částka, ). V daném případě žalovaný dle posouzení žalobkyně z průměrného příjmu , částka, , i jen při pouhém započtení žalobkyní uvedených výdajů (životní minimum , částka, a bydlení , částka, a splátka žalobkyni , částka, ), měl bez problémů hradit měsíční splátku úvěru v částce , částka, a celkem uhradit částku , částka, . Ze shora uvedených důvodů závěr žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy soud nesdílí.

23. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je nedůvodný. Zdejší soud konstatuje, že se necítí být vázán rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně z titulu nesplacené jistiny a příslušenství smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, . Vzhledem k výše uvedenému zdejší soud zároveň konstatuje, že ve světle úpravy účinné ke dni podání této žaloby (tj. ke dni , datum, ), je zákonnou povinností poskytovatele úvěru (žalobkyně) prověřit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), přičemž zdejší soud uzavřel, že žalobkyně splnění této povinnosti s ohledem na shora uvedené nesplnila. Z toho důvodu soud žalobkyni žalovanou částku (smluvní pokutu), včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky nepřiznal a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu, dle ust. 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch měl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly.