27 C 67/2026
č. j. 27 C 67/2026-41
V PLATNOSTICitované zákony (7)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 84 § 87
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 580 § 1798
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení částky 11 714 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci, počínaje od měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se žaloba zamítá.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, bezhotovostně na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s tím, že žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč, a to ke dni , datum, . Žalovaná shora uvedené neuhradila řádně a včas, dlužnou částku uhradila pouze co do , částka, , čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně vyčíslila žalovanou částku na , částka, , sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za expres výplatu ve výši , částka, , poplatků za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatků za SMS servis ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s placením do prodlení, požadovala žalobkyně po žalované rovněž uhrazení zákonných úroků z prodlení z žalované částky. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky, jakož i výzvou předžalobní ze dne , datum, . K dnešnímu dni žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho.
2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, uvedla žalobkyně, že zkoumala její poměry zejména po příjmové a výdajové stránce, jakož i žalovanou lustrovala databázemi NRKI, SOLUS, CRIBIS, ISIR.
3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasný odpor. Ve věci samé se žalovaná ve stanovené lhůtě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává, a to ani z části a navrhla žalobu zcela zamítnout. Žalovaná uvedla, že dle jejího tvrzení představuje uzavřená smlouva o úvěru smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dále podotkla s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , že výše RPSN v této věci je v rozporu s dobrými mravy.
4. Jelikož účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud vzal za prokázané následující skutečnosti.
6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, bezhotovostně na bankovní účet žalované č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, splatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce, tedy ke dni , datum, (Úvěrová smlouva , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), RPSN činila 48,30%.
7. Peněžní prostředky úvěru v částce , částka, zaslala žalobkyně dne , datum, na bankovní účet žalované č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod variabilním symbolem , Anonymizováno, (Opis výpisu proplacení smlouvy ze dne , datum, ).
8. Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas, když uhradila pouze následující platby: dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (Výpise čerpání, splátek a úhrad).
9. Žalovaná zaslala žalobkyni dne , datum, dopis, ve kterém uvedla, že uzavřená smlouva o úvěru představuje dle jejího názoru neplatnou smlouvu, a to s odkazem na § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 druhé věty zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dále § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále vyzvala žalobkyni k uzavření dohody o určení splatnosti jistiny z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru (Dopis žalobkyni ze dne , datum, ).
10. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, a to se splatností ke dni , datum, (Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , včetně podacího archu u České pošty).
11. Dle tvrzení žalobkyně byla dlužná částka vyčíslena na , částka, , sestávající z neuhrazené jistiny úvěru v částce , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru v částce , částka, , poplatku za expres výplatu v částce , částka, , poplatků za bezpečnou splátku dvakrát po , částka, , poplatků za SMS servis dvakrát po , částka, , účelně vynaložených nákladů v částce , částka, a smluvních pokut v částce , částka, (Sazebník platný od , datum, ).
12. Co se týče povinnosti věřitele (žalobkyně) k prověření úvěruschopnosti dlužníka (žalované), předložila žalobkyně soudu: Kartu klienta, Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, Úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací a kopii občanského průkazu žalované (Karta klienta, Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, Úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací, Kopie občanského průkazu žalované).
13. Z doložených listin vyplývá: měsíční příjem sdělený žalovanou , částka, , zdroj příjmu sdělený žalovanou: zaměstnanec, příjem ostatních členů domácnosti sdělený žalovanou , částka, , životní minima členů domácnosti uvedená žalobkyní , částka, , existence dalších splátek sdělená žalovanou 0, existence dalších splátek uvedená žalobkyní , částka, , typ bydlení sdělený žalovanou podnájem, minimální výdaje na bydlení domácnosti žalované uvedená žalobkyní , částka, .
14. Zjištěné skutečnosti vedly soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
15. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky , částka, žalované, kdy žalovaná poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru řádně a včas neuhradila, čímž se dostala do prodlení. S ohledem na shora uvedené požadovala žalobkyně po žalované rovněž uhrazení smluvní pokuty ve výši dle uzavřené smlouvy, jakož i poplatků za poskytnuté služby ve výši dle sazebníku poplatků. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu.
16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).
18. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
19. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s citovaným ustanovením byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a žalobkyně se tak s ohledem na § 1880 odst. 1 o. z. stala nabyvatelem předmětné pohledávky, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených. Tímto byla dána aktivní legitimace žalobkyně v této věci.
22. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“24. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne , datum, , ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku zdůrazněna závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“25. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“26. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalované byla úvěruschopnost řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně neprokázala, a to zejména s ohledem na to, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to po stránce příjmové a výdajové. Z doložené listiny – Karty klienta, sice vyplývá, že měsíční příjem žalované činí , částka, a zdroj příjmu pochází ze závislé činnosti, nicméně toto tvrzení žalobkyně není podloženo odpovídajícími důkazy (tj. potvrzením o příjmu zaměstnance, pracovní smlouvou, výplatní páskou aj.), jakož i není zřejmé, zda příjem žalované v tvrzené výši má pravidelný a stabilní charakter. S ohledem na shora uvedené konstatuje soud, že tvrzení žalobkyně ohledně příjmů žalované tak nelze považovat za hodnověrné. Z důvodu nedostatku předložených důkazů zůstává sporné i tvrzení žalobkyně ohledně příjmů dalších členů domácnosti žalované v tvrzené výši , částka, . Co se týče nákladů na bydlení, uvedla žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru, že bydlí v podnájmu, konkrétní měsíční výdaje na bydlení však neuvedla. Ze shora uvedeného je patrné, že ani informace sdělená žalovanou o typu bydlení a zejména výše měsíčních nákladů na bydlení, nebyla ze strany žalobkyně ověřena, respektive zkoumána, a tedy nelze ani tato tvrzení žalobkyně vzít za prokázané. Stran dalších výdajů žalované konstatuje soud, že žalobkyně nepředložila ani jeden výpis z bankovního účtu žalované, které by soudu umožnily učinit si představu o celkových poměrech žalované. Dále soud shledal rozpor mezi tvrzeními žalobkyně a žalované např. v případě údajů o existenci dalších úvěrů, když v žádosti o poskytnutí úvěru byla žalovanou uvedena splátka ve výši , částka, , ovšem žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná měla v době žádosti o poskytnutí úvěru další splátku ve výši , částka, a z listiny – Úvěrové zprávy z NRKI vyplývá, že žalovaná měla celkem čtyři existující kontrakty (tři splátkové a jednu kreditní kartu). Za prokázané dále nelze vzít ani tvrzení žalobkyně ohledně lustrace žalované v příslušných databázích – SOLUS, ISIR a CRIBIS, neboť toto své tvrzení žalobkyně nepodložila odpovídajícími důkazy (tj. výpisy z příslušných registrů). S ohledem na shora uvedené je tedy zřejmé, že žalobkyně informace poskytnuté žalovanou dostatečně neověřila a nepodrobila je náležité analýze, kterou je při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, třeba vynaložit. Z toho důvodu soud uzavřel, že žalobkyně svá tvrzení ohledně plnění povinnosti předepsané ZoSÚ neprokázala, neboť nelze uzavřít, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to mj. zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že samotnou žalobkyní bylo při uzavření smlouvy zjištěno, že byť žalovaná uvedla, že nemá jiné finanční závazky, měla v té době 4 existující kontrakty, je tedy zřejmé, že byla osobou, jíž se nedostává finančních prostředků, které potřebuje půjčit.
27. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ, přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 o. z. o celkovou částku , částka, (rozdíl poskytnutého plnění a zaplacených splátek).
28. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ze smlouvy , částka, , výrokem I. Vyhověl, kdy soud současně vyhověl žádosti žalované po poskytnutí možnosti splátek.
29. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z poplatků za poskytnutí úvěru a doplňkové volitelné služby, smluvní pokuty, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce odpovídající shora uvedeným poplatkům, smluvní pokutě, zákonnému úroku z prodlení a kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení ve svém výroku II. zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 53,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.