28 C 10/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Jméno zainteresované osoby 0/0 ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 4 pro zaplacení 1 710 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do nároku na zaplacení částky 1 710 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 410 Kč ve výši 25 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 1 410 Kč za období od 18. 6. 2023 do 31. 12. 2023 kapitalizovaný částkou 89 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 710 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od 7. 1. 2023 do 5. 2. 2023, tj. po dobu 30 dní (ohledně uvedeného vozidla nebyla ve sledovaném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla), včetně nákladů na uplatnění pohledávky.

2. Dne 16. 1. 2024 žalobkyně zdejšímu soudu sdělila, že dne 31. 12. 2023 žalovaný na dluh uhradil částku v celkové výši 1 735 Kč. Tato částka byla co do výše 1 710 Kč zaúčtována na úhradu dlužné jistiny a co do výše 25 Kč na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tak navrhla, aby bylo řízení co do částky 1 735 Kč zastaveno a žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 89 Kč představující zákonný úrok z prodlení. Žalovanému bylo zpětvzetí zasláno na vědomí, ten se k němu však nevyjádřil. Žalovaný se nevyjádřil ani k podané žalobě. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu.

3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu skutkovému stavu:

4. Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. , Anonymizováno, (objem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3) mj. v době od 7. 1. 2023 do 5. 2. 2023. Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou ze dne 3. 4. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od 7. 1. 2023 do 5. 2. 2023, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy (lhůta se počítala od 18. 4. 2023). Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala i upomínkou ze dne 4. 7. 2023 a II. upomínkou ze dne 4. 8. 2023. Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 4. 9. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 3. 4. 2023, informací o zásilce č. , Anonymizováno, , upomínkou ze dne 4. 7. 2023, II. upomínkou ze dne 4. 8. 2023, informacemi o zásilce č. , Anonymizováno, , doručenkou ze dne 23. 8. 2023, předžalobní výzvou ze dne 4. 9. 2023, podacím archem ze dne 4. 9. 2023, informací o zásilce č. , Anonymizováno, , výpisem z RSV).5. , Jméno zainteresované osoby 0/0, ze dne 16. 1. 2024 bylo potvrzeno, že žalovaný je jakožto vlastník/provozovatel vozidla s r.z. , Anonymizováno, oficiálně evidován od 14. 12. 2022 do současnosti.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Žalovaný je občanem Vietnamské socialistické republiky s trvalým pobytem na území České republiky, jedná se tak o řízení s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních sjednaná dne 12. 10. 1982 v Praze, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb., otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje. Dále zde neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů, a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Zdejší soud tak dovodil, že v daném případě je třeba aplikovat nařízení Brusel I bis, přičemž příslušnost zdejšího soudu je dána čl. 4 a násl. citovaného nařízení. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (47 Kč /den; období nepojištění vozidla v tomto případě trvalo celkem 30 dnů). Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne 17. 6. 2023 (uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku). Dne 31. 12. 2023 žalovaný jistinu dluhu ve výši 1 710 Kč uhradil, a to společně s částí zákonného úroku ve výši 25 Kč. Žalobkyně z tohoto důvodu vzala co do částky 1 735 Kč svou žalobu zpět. Soud proto rozhodl tak, že výrokem I. tohoto rozsudku zastavil řízení co do nároku na zaplacení částky 1 710 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 410 Kč ve výši 25 Kč. Částečným plněním učiněným na dlužné příspěvky po podání žaloby žalovaný také uznal žalovaný dluh ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku.

9. Soud tedy žalobkyni přiznal výrokem II. tohoto rozsudku zbylý úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku dle § 1968 a dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti, tedy v zákonné výši 15 % z částky 1 410 Kč za období od 18. 6. 2023 do 31. 12. 2023 (den úhrady jistiny dluhu žalovaným), kapitalizovaný částkou 89 Kč.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 710 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Právo na náhradu nákladů řízení bylo žalující straně přiznáno ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť k částečnému zastavení řízení došlo v návaznosti na to, že žalovaný uhradil dlužný příspěvek a náklady na jeho uplatnění až po podání žaloby. Zpětvzetí návrhu (žaloby) tedy v tomto případě svým chováním způsobil žalovaný, který až po podání žaloby uhradil žalovaný dluh (bez části příslušenství). Soud pak v takovémto případě nemůže posuzovat důvodnost žaloby z hlediska hmotného práva, ale pouze procesně. Za důvodný lze tedy vždy považovat takový návrh, který byl vzat zpět proto, že žalovaný subjekt svým chováním, pokud jde o uplatněný nárok, uspokojil subjekt žalující, a to bez ohledu na to, zda tvrzené právo žalujícímu subjektu skutečně svědčilo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, či ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5572/2015). Žalobním petitem požadovala žalobkyně peněžitou částku, kterou následně (po podání žaloby) žalovaný zaplatil (bez části příslušenství); jestliže pro toto plnění (kterým byl částečně uspokojen zažalovaný nárok) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, byla žaloba podána z procesního hlediska důvodně. Dále soud v tomto kontextu opakuje, že důvodnost nároku byla zjištěna i z předložených důkazů, pročež byl žalující straně na základě shora popsané argumentace přiznán i nárok na úrok z prodlení z částky dlužného příspěvku za výše uvedené období v zákonné výši.

12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).