28 C 104/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 018 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 018 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 9 718 Kč za období od 15. 11. 2023 do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím. Co do výše 9 718 Kč se jednalo o nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku žalované za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za dobu od 20. 3. 2023 do 10. 7. 2023 a co do výše 300 Kč se jednalo o nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla), ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Dle žalobních tvrzení je žalovaná vlastníkem/provozovatelem uvedeného vozidla a k tomuto vozidlu nebyla v daném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyni tak vzniklo právo na příspěvek za dobu, kdy nebylo vozidlo pojištěno, ve výši 9 718 Kč, a dále na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci vyslovili souhlas, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas v reakci na výzvu soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř., doručenou jí fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 22. 4. 2024. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícímu skutkovému stavu:

4. Žalovaná byla mj. v době od 20. 3. 2023 do 10. 7. 2023 vlastníkem vozidla r. z. , Anonymizováno, (nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg). V uvedeném období žalovaná ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně výzvou ze dne 31. 8. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od 20. 3. 2023 do 10. 7. 2023, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy (lhůta se počítala od 15. 9. 2023). Žalobkyně žalovanou k úhradě vyzvala opakovanou upomínkou ze dne 6. 12. 2023. Žalovaná přesto neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 11. 1. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 31. 8. 2023, informacemi o zásilce č. , Anonymizováno, , upomínkou ze dne 6. 12. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024, podacím archem ze dne 15. 1. 2024, informací o zásilce č. , Anonymizováno, , výpisem z RSV).

5. Zprávou Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 4. 2024 bylo potvrzeno, že žalovaná je jakožto vlastník/provozovatel vozidla s r.z. , Anonymizováno, oficiálně evidována od 18. 2. 2019 do současnosti.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Žalovaná je občankou Slovenské republiky s trvalým pobytem v České republice. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Dle něj mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaná měla bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Dána je proto mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

8. Žalobkyně je profesní organizace pojistitelů zřízená podle § 18 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaná povinna zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jejím vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (jedná se o porušení povinnosti žalované stanovené v ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti). Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (86 Kč /den; období nepojištění vozidla v tomto případě trvalo celkem 113 dnů). Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne 14. 11. 2023 (uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku).

9. Soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky vlastního příspěvku dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho uhradila, nebo že by bylo vozidlo v předmětné době pojištěno, nebo že by vozidlo v předmětné době nebylo vlastnictvím žalované. Žalovaná byla ve výpisu z registru silničních vozidel, který žalobkyně soudu předložila (a který si soud také sám opatřil), ve smyslu zákonných domněnek uvedených v § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti ve sledovaném období vedena jako vlastník a provozovatel inkriminovaného vozidla.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 018 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve sazbě 21 %, tj v částce 252 Kč.

11. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o s. ř.).