28 C 115/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 104 080,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala toho, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni jako poskytovateli zdravotních služeb vznikly náklady v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče žalovanému, a to ve dnech od datum do datum. Žalovaný v době poskytování péče dle žalobních tvrzení nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyl jinak pojištěn. Dne datum proto žalobkyně vystavila žalovanému za poskytnutou zdravotní péči daňový doklad č. hodnota na částku částka. Vyfakturovaná částka byla splatná dne datum. Účastníci následně dne datum uzavřeli dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, ve které žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal a zavázal se žalovaný tento svůj dluh hradit v měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 30. dne kalendářního měsíce s tím, že nezaplacením jedné splátky se stane splatným celý zbylý nesplacený dluh. Žalovaný na svůj dluh po uzavření této dohody uhradil toliko jednu splátku ve výši částka, pročež se zbylý nedoplacený dluh stal splatným ke dni datum, kdy měla být žalovaným uhrazena druhá splátka. Žalovaný na dluh ani přes předžalobní výzvu ze dne datum již žádnou další částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které žalobkyně k prokázání svých tvrzení soudu předložila. V řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také „o. s. ř.“), bez nařízení jednání.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovém stavu:

4. Žalobkyně v období od datum do datum poskytla žalovanému zdravotní péči. Žalovaný nebyl v uvedeném období účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., pročež žalobkyně žalovanému vystavila dne datum za poskytnutou zdravotní péči fakturu – daňový doklad č. hodnota, a to na částku částka, splatnou do datum. V příloze k faktuře jsou jednotlivě a individualizovaně popsány zdravotní služby, které byly žalovanému v rozhodném období poskytnuty, spolu s uvedením položkové ceny u každého jednotlivého lékařského výkonu/služby zvlášť. Účastníci následně uzavřeli dne datum dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, ve které žalovaný co do důvodu a výše uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu ceny za poskytnuté zdravotní služby v období od datum do datum a zavázal se tento svůj dluh žalobkyni průběžně hradit v měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 30. dne kalendářního měsíce s tím, že nezaplacením jedné splátky se stane splatným celý zbylý nesplacený dluh. Žalovaný však následně uhradil toliko jednu splátku ve výši částka (opak žalovaný netvrdil ani neprokazoval). Protože žalovaný se dostal do prodlení se splátkami dle splátkového kalendáře a nezaplatil splátku splatnou dne datum, stal se dne datum splatným i celý jeho zbylý nesplacený dluh vůči žalobkyni. Dne datum žalobkyně žalovanému taktéž zaslala předžalobní výzvu. Žalovaný však přesto do dnešního dne žádnou další částku žalobkyni neuhradil (prokázáno fakturou – daňovým dokladem č. hodnota a přílohami k faktuře, dohodou o uznání dluhu ze dne datum, kopií dokladu žalovaného, prohlášením pacienta, předžalobní výzvou ze dne datum, vrácenou obálkou ze dne datum).

5. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána. Žalovaný je občanem Ukrajiny a dle jeho vlastního sdělení (viz podání založené na č. l. 44 spisu) je kontaktní na adrese Adresa žalovaného, kde si přebírá poštovní korespondenci (a kde má také označenou poštovní schránku; viz policejní zpráva č. l. 59), přičemž ke dni zahájení řízení nebylo zjištěno, že by měl žalovaný bydliště v některém jiném členském státě Evropské unie nebo jinde mimo Evropskou unii. Žalovaný byl sice z ČR správně vyhoštěn, ovšem výkon vyhoštění byl odložen. Na adrese adresa, adresa, pak má žalovaný označenou poštovní schránku, kde si přebírá poštovní korespondenci (viz doručenky založené na č. l. 60 p.v. soudního spisu). Soud tedy posoudil pravomoc podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. Podle čl. 48 odst. 5 této smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo pobyt, anebo kde se nalézá sporný nemovitý majetek. V projednávané věci má žalovaný dle jeho sdělení bydliště na území České republiky; pravomoc českých soudů je proto dána.

6. Příslušnost zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci lze eventuálně dovodit i podle čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis platí, že nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výjimkami, které zde nejsou dány. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. je pravomoc českých soudů dána tehdy, je-li podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky.

7. Místní příslušnost Obvodního soudu pro adresa soud dovodil podle § 84 a § 85 o. s. ř. při procesním výkladu navazujícím na poslední známou konkrétní adresu žalovaného na území České republiky (adresa, adresa), ohledně které žalovaný v rámci tohoto řízení sdělil, že je zde kontaktní, a ohledně které bylo dále zjištěno, že zde má také žalovaný označenou poštovní schránku, do které mu byla doručována soudní korespondence (z této skutečnosti, že má žalovaný na této adrese označenou poštovní schránku, pak také implicitně vyplývá, že se žalovaný na uvedené adrese zdržuje (srov. usnesení Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka). Za této situace soud uzavřel, že pro účely § 84 a § 85 o. s. ř. lze jako rozhodné místo považovat uvedenou kontaktní českou adresu žalovaného v obvodu Obvodního soudu pro adresa. Vzhledem k existenci konkrétní české adresy soud nepřistoupil k postupu dle § 11 odst. 3 o.s.ř., neboť místně příslušný soud bylo s odkazem na výše uvedené v tomto případě možno dovodit. Soud v této souvislosti vycházel i z toho, že pojem bydliště, z něhož § 85 odst. 1 o. s. ř. vychází, je třeba vykládat i ve vazbě na § 80 občanského zákoníku.

8. Rozhodným právem je české právo, a to dle čl 48 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. V rozsahu, v němž je vztah účastníků smluvní povahy, lze potažmo rozhodné české právo dovodit i dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, podle něhož se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště či sídlo; poskytovatelem zdravotních služeb je zde česká fakultní nemocnice (žalobkyně).

9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle § 1968, § 1970, § 2053 a § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Právní vztah mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem je soukromoprávním vztahem, byť výrazně regulovaným veřejnoprávními předpisy. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka navázal na rozsudek sp. zn. spisová značka a vysvětlil, že vztah poskytovatele a pacienta se řídí ustanoveními smlouvy o péči o zdraví podle § 2636 a násl. občanského zákoníku, přičemž obsah práv a povinností je regulován i zákonem o zdravotních službách. Nejvyšší soud zároveň dovodil, že vznik nároku poskytovatele na úhradu ceny zdravotních služeb od pacienta, který není účasten veřejného zdravotního pojištění, je odvislý od sjednání poskytnutí péče za odměnu, a to i v případech neodkladné péče, kdy význam může mít i dodatečný souhlas pacienta.

10. Soud nejprve hodnotil, zda žalobkyně prokázala základ nároku. V tomto směru soud vyšel ze zdravotnické dokumentace, z níž jednoznačně plyne, že žalovaný byl v období od datum do datum hospitalizován u žalobkyně, že mu žalobkyně v tomto období poskytla zdravotní služby honorované částkou v celkové výši částka, které jsou podrobně rozepsány v přílohách k faktuře č. hodnota, a to včetně jednotkových cen za jednotlivé zdravotnické úkony (to, že mu byla zdravotní péče v rozhodném období poskytnuta, ani výši žalované částky, pak žalovaný nijak nezpochybňoval). Základ nároku byl tedy předloženými důkazy jednoznačně prokázán. Soud proto uzavřel, že v rozsahu péče poskytované žalovanému v období od datum do datum je nárok žalobkyně dán smluvně, a to jako nárok poskytovatele zdravotních služeb ze smlouvy o péči o zdraví podle § 2636 občanského zákoníku ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách.

11. Ohledně specifikace ceny zdravotních služeb poskytnutých žalovanému soud doplňuje, že žalobkyně unesla v této souvislosti břemeno tvrzení i důkazní břemeno. Předložila soudu fakturu i položkovou přílohu k faktuře. Ceny zdravotních služeb poskytnutých žalovanému byly stanoveny na základě veřejnoprávních cenových předpisů, zejména podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví č. 1/2023/CAU. Žalovaný pak v řízení nevznesl žádnou konkrétní námitku proti určité vyúčtované položce, kódu výkonu, počtu výkonů, aritmetickému součtu cen či zdravotnickému úkonu. Soud proto považoval výši žalované jistiny za nepochybně prokázanou. Nad rámec výše uvedeného navíc platí, že i kdyby nebyla výše ceny předem řádně ujednána, podle § 1792 odst. 1 občanského zákoníku se při ujednání úplatnosti bez určení výše úplaty použije úplata obvyklá v době a místě uzavření smlouvy, přičemž u zdravotních služeb je obvyklost a přiměřenost ceny podstatně objektivizována veřejnoprávními cenovými předpisy (viz rozsudek Nejvyššího soudu z datum sp. zn. spisová značka; dostupný na webu: https://kraken.slv.cz/spisová značka).

12. Zásadní význam má pak také uznání žalobou uplatněného dluhu žalovaným z datum. Soud předně konstatuje, že uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena (jako v tomto případě), soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum). Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že jím prokazatelně výslovně uznaný inkriminovaný závazek nevznikl, zanikl, nebo byl převeden na jiného. Soud tak měl za prokázané, že žalovaným uznaný závazek, řešený v tomto řízení, jednoznačně vznikl, a že stále existuje.

13. Pokud jde o to, v jaké míře musí dlužník vyvrátit či zpochybnit existenci či zánik uznaného dluhu, je dlouhodobě judikováno, že dlužník unese důkazní břemeno pouze v případě, že prokáže skutečnosti, které opodstatňují závěr, že uznaný závazek neexistuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). K vyvrácení právní domněnky existence uznaného dluhu však nepostačuje toliko pouhá pochybnost či nejasné okolnosti vzniku závazku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Soud opětovně akcentuje, že v tomto řízení nebyly žalovaným tvrzeny ani prokazovány žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly uzavřít, že žalovaným výslovně uznaný závazek (jehož doplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení řešenou žalobou) neexistuje. Pokud žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že jím výslovně uznaný závazek nevznikl, zanikl, nebo byl převeden na jiného, soud neměl důvodu pochybovat o tom, že žalovaný v rámci autonomie vůle svobodně souhlasil s tím, že žalobkyni zaplatí částku částka z titulu poskytnutých zdravotních služeb. Odkázat lze v tomto kontextu také na ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z., dle něhož soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, a dále i na ust. § 4 odst. 1 o.z., dle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Pokud se tedy žalovaný zavázal hradit splátky vždy k 30. dni kalendářního měsíce, uhradil pouze jednu splátku ve výši částka a neuhradil splátku splatnou datum, stal se dne datum splatným i celý v té době nesplacený dluh žalovaného ve výši částka 14. V návaznosti na výše uvedené je dále nutné reflektovat, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum), ale že se jedná o právo akcesorické, což mimo jiné znamená, že „dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). V tomto směru lze uvést, že žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že smlouva o poskytnutí zdravotních služeb uzavřená mezi účastníky řízení by měla být neplatná. Ani důvody absolutní neplatnosti této smlouvy pak nebyly v řízení zjištěny či tvrzeny. Žalovaný nijak nezpochybnil ani tvrzený samoplátecký režim odměny za jemu poskytnutou zdravotní péči – v uznání dluhu naproti tomu žalovaný výslovně deklaroval, že má vůči žalobkyni dluh z titulu neuhrazené ceny za zdravotní služby poskytnuté jeho osobě v období od datum do datum, a to v celkové výši částka. Soud měl tedy za prokázané i to, že žalovanému byly inkriminované zdravotní služby ze strany žalobkyně poskytnuty jakožto nepojištěnému samoplátci – žalovaný je tedy k platbě ceny za tyto zdravotní výkony dle názoru soudu jednoznačně povinen v návaznosti na ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách ve spojení s ust. § 2636 občanského zákoníku a s ust. § 2053 občanského zákoníku, jelikož nijak nezpochybnil, že dluh za cenu zdravotních služeb poskytnutých jeho osobě žalobkyní, jehož splnění je požadováno žalobou řešenou v tomto řízení, v době uznání trval.

15. Na základě předložených důkazů tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto v návaznosti na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, v celém rozsahu žalobkyni vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Co se týká úroku z prodlení z žalované částky, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti druhé splátky dle splátkového kalendáře, který je součástí dohody o uznání dluhu, tedy od datum (§ 1958 odst. 1 občanského zákoníku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce částka a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Současná judikaturní tendence pak je přiznávat nezastoupenému účastníkovi pro úkony realizované po datum paušální náhradu částka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). I v tomto případě tedy byl každý účelný úkon žalobkyně honorován částkou částka. Žalobkyni byla přiznána paušální náhrada částka za tyto úkony: předžalobní výzva, žaloba; celkem částka 17. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti jemu uložené tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.