28 C 135/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o neplatnost darovací smlouvy o převodu nemovitosti a o určení vlastnického práva k bytové jednotce

I. Žaloba na určení, že darovací smlouva ze dne , datum, , uzavřená mezi účastníky obdarovaným , Jméno zainteresované osoby 0/0, a dárkyní , Jméno zainteresované osoby 1/0, , je absolutně neplatná, se zamítá.

II. Zamítá se žaloba s tím, aby bylo určeno, že žalovaná , Jméno zainteresované osoby 1/0, je vlastnicí bytové jednotky č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal určení absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne , datum, a určení, že žalovaná je vlastnicí bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, . Předmětná bytová jednotka byla žalobci darována ze strany žalované (jeho matky) prostřednictvím odkazované darovací smlouvy ze dne , datum, . Ve svém návrhu žalobce uvedl, že darovací smlouva se příčí dobrým mravům, neboť jejím prostřednictvím došlo ke zkrácení věřitelů jeho matky (žalované). Darovací smlouva totiž byla ze strany žalobce i žalované uzavírána s úmyslem směřujícím k vyvedení bytu z majetku žalované, které hrozila exekuce. K zahájení exekučního řízení proti žalované došlo , datum, , avšak v mezidobí byl již byt v katastru nemovitostí přepsán na žalobce. Darovací smlouva je tedy dle žalobce absolutně neplatná (neboť se zjevně příčí dobrým mravům) – z tohoto důvodu se žalobce domáhal požadovaného určení.

2. Soud dodává, že ostatní žalobcovy žalobní požadavky byly odmítnuty usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

3. Žalovaná k výzvě soudu uvedla, že se žalobou nesouhlasí. Darovací smlouva byla uzavřena proto, že žalobce měl strach, aby žalovaná o předmětný byt nepřišla v exekuci kvůli jejím finančním problémům. Převod z titulu darovací smlouvy katastr nemovitostí odmítl zaregistrovat, následně byl byt z exekuce vyplacen z prostředků získaných prodejem jiné nemovitosti ve vlastnictví žalované. Poté byl předmětný byt č. , hodnota, prodán.

4. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu. Soud se dotázal účastníků řízení, zdali s tímto postupem souhlasí (viz usnesení č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , doručené žalobci dne , datum, a žalované dne , datum, ) s tím, že jim stanovil lhůtu k reakci na tento dotaz. Pro případ, že na výzvu soudu nebude ve stanovené lhůtě reagováno, bylo účastníkům řízení sděleno, že soud bude mít za to, že účastníci řízení s postupem dle ust. § 115a občanského soudního řádu souhlasí. Žádný z účastníků se k této výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a soud měl tedy za to, že účastníci řízení souhlasí s postupem dle ust. § 115a občanského soudního řádu a tímto postupem také ve věci rozhodl.

5. Z předložených listinných důkazů, veřejné evidence a úřední činnosti soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

6. Dne , datum, byla mezi žalovanou , Jméno zainteresované osoby 1/0, , matkou žalobce, jakožto dárkyní, a žalobcem, jakožto obdarovaným, uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, na jejímž základě dárkyně (žalovaná) na žalobce (obdarovaného) převedla vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , umístěné v budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a spoluvlastnického podílu ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, , na parc. č. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří a podílu , Anonymizováno, na jiném nebytovém prostoru č. jednotky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, a spoluvlastnického podílu ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, , na parc. č. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, (zjištěno z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene mezi , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, ze dne , datum, ).

7. Dne , datum, byl vydán exekuční příkaz č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva mj. na předmětném bytu č. , hodnota, . Žalované jakožto povinné bylo zakázáno, aby nemovitost převedla na jiného nebo ji zatížila. Exekučním příkazem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo rozhodnuto o provedení exekuce proti žalované prodejem nemovitostí ve vlastnictví žalované, mj. prodejem předmětného bytu č. , hodnota, . Exekuce proti žalované byla zahájena na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, . Exekuce byla proti žalované vedena z titulu rozsudku , Anonymizováno, soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, .

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, , LV č. , hodnota, , byl v tehdejší době evidovaným vlastníkem předmětného bytu č. , hodnota, žalobce. Byt byl dle výpisu zatížen exekutorským zástavním právem a exekučním příkazem k prodeji nemovitosti.

9. Nahlédnutím do veřejně přístupné evidence katastru nemovitostí bylo zjištěno, že aktuální vlastnicí předmětného bytu č. , hodnota, je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, . Stejná skutečnost je soudu známa i z jeho úřední činnosti – viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a navazující rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu závěru.

11. K otázce naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení absolutní neplatnosti darovací smlouvy soud uvádí následující:

12. Podle ust. § 80 občanského soudního řádu platí, že se určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soudní praxe je dlouhodobě jednotná v názoru, že existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení je ve smyslu citovaného ustanovení u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. Žalobce má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí ochrany preventivní. Podmínka naléhavého právního zájmu nemůže být splněna, jestliže by požadované určení neodstranilo stav ohrožení práva nebo nezjednalo v dotčeném právním vztahu efektivně jistotu. Dále je v judikatuře bez pochybností uznáváno, že pokud soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení, žalobu zamítne, aniž by se současně zabýval meritem věci. Tedy nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. K tomu lze uvést například rozsudek NS ČR ze dne 2. 4. 2001 ve věci sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nález Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod č. 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, rozsudek NS ČR ze dne 29. 4. 2003 sp. zn. 21 Cdo 58/2003 uveřejněný pod č. 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozsudek NS ČR ze dne 27. 1. 2005 sp. zn. 29 Odo 539/2003, rozsudek NS ČR ze dne 19. 5. 2009 sp. zn. 30 Cdo 85/2008 a usnesení NS ČR ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2908/2016.

13. Z uvedeného mj. plyne, že nelze-li v konkrétním případě očekávat, že určovací žaloba bude výše uvedenou „preventivní“ funkci plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na navrhovaném určení dán. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (je třeba zmínit, že soud je v tomto ohledu žalobou vázán, viz § 153 odst. 2 občanského soudního řádu). A pokud tedy např. právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky dán, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Jinak vyjádřeno, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srovnej např. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek NS ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 539/2003). Soud dodává, že poučení o nutnosti upravit žalobní petit tak, aby na místo určení, že je smlouva neplatná, bylo žalováno na určení vlastnictví, přesahuje meze poučovací povinnosti soudu (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 28. 11. 2001 sp. zn. 20 Cdo 450/2000).

14. V dané věci se žalobce domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy o převodu nemovitosti. Rozsudek, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by ovšem sám o sobě nemohl být (postačujícím) podkladem pro změnu zápisů v katastru nemovitostí. Nedeklaroval by totiž přímo (výslovně), kdo v současnosti je vlastníkem předmětných nemovitostí. Katastrální úřad, který je povolán rozhodovat o zápisech vlastnických práv do katastru nemovitostí by nebyl oprávněn z určovacího výroku o neplatnosti smlouvy vyvozovat pro účely svého řízení bez dalšího žádné relevantní závěry. Z tohoto důvodu soud proto žalobě na určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne , datum, nemohl vyhovět. Žalobce pak přes výzvu soudu (přípis č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , doručený žalobci dne , datum, ) svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení nedovozoval z ničeho jiného, nežli z tvrzení popsaných v bodě 1. tohoto odůvodnění. Na tomto základě nebylo možno žalobě v tomto ohledu vyhovět, jak již bylo avizováno výše (viz také rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3820/2009 – zdejší soud má v tomto případě i v návaznosti na tento judikát Nejvyššího soudu za to, že žaloba na určení neplatnosti darovací smlouvy nemůže pro případ jejího úspěchu objektivně založit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků tohoto sporu).

15. Dále se soud v řízení zabýval otázkou věcné legitimace účastníků řízení. V řízení bylo zjištěno, že ke dni vyhlášení rozhodnutí náleželo vlastnické právo k inkriminované bytové jednotce, která je předmětem sporu, , tituly před jménem, , jméno FO, , a nikoliv žalované. To má za následek nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované, jelikož se žalobce domáhá zásahu do práv a povinností osoby, které nadále vlastnické právo k bytové jednotce nenáleží. V tomto případě by žalobní návrh musel směřovat vůči katastrálnímu vlastníkovi bytu č. , hodnota, , což se však nestalo.

16. Soud upřesňuje, že věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Nedostatek věcné legitimace nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 občanského soudního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016).

17. Dále soud uvádí, že poučení účastníka o tom, že má či může být žalován ještě další žalovaný (resp. co má být žalováno vůči takovému žalovanému), nebo o tom, kdo by podle hmotného práva měl žalovat, nebo být žalován, zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu a z poučovací povinnosti soudu. Takové poučení účastníka řízení by oslabovalo úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládalo by tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 30 Cdo 4947/2007). Poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl žalovat nebo být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu podle § 5 občanského soudního řádu a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 70/93). Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je pak otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci (zde v tomto rozsudku). Důsledkem případného nedostatku věcné legitimace (zde pasivní věcné legitimace na straně žalované) je zamítnutí žaloby (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4227/2011).

18. S ohledem na výše popsané závěry učiněné v rámci tohoto řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítnul, a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne , datum, (viz výrok I. tohoto rozsudku) a pro nedostatek věcné pasivní legitimace na straně žalované (viz výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná. Soud žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, sestávající z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření žalované k žalobě ze dne , datum, (č. l. 125 spisu).

20. Pariční lhůtu soud žalobci stanovil ve standardním třídenním trvání, neboť neseznal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 o.s.ř.).