28 C 151/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro zaplacení 161 864,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky částka za období od datum do datum, co do nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky částka převyšujícího 12 % ročně za období od datum do zaplacení, co do nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka za období od datum do datum a co do nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky částka převyšujícího 12 % ročně za období od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovanému byla ve adresa poskytnuta zdravotní péče v období od datum do datum a dále dne datum. Dle žaloby žalovaný v době poskytnutí péče nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění ani neprokázal jiné pojistné krytí a je proto dle názoru žalobkyně povinen cenu poskytnutých zdravotních služeb uhradit. Žalovaná jistina se skládá z částky částka vyúčtované fakturou č. hodnota za zdravotní péči poskytnutou v uvedeném období (od datum do datum a dne datum) a z částky částka vyúčtované fakturou č. hodnota za zdravotnický transport žalovaného dne datum. Žalobkyně původně opírala nárok zejména o smlouvu o péči o zdraví podle § 2636 a násl. občanského zákoníku, v doplnění žaloby však po výzvě soudu rozlišila jednotlivé fáze poskytování péče. Prvotní přijetí žalovaného dne datum žalobkyně popsala jako neodkladnou péči poskytnutou žalovanému ve stavu, kdy žalovaný nebyl schopen dát s péčí informovaný souhlas, přičemž v této souvislosti poukazovala i na právní titul nepřikázaného jednatelství. Následnou část hospitalizace a další ošetření ze dne datum pak žalobkyně opírala již o souhlas žalovaného, jeho vědomí o samopláteckém režimu a podpis prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum. Žalobkyně dále tvrdila, že ceny za zdravotní služby byly stanoveny podle veřejnoprávních cenových předpisů a seznamu zdravotních výkonů a že jejich konkrétní struktura je patrná z položkové přílohy k faktuře. V rámci příslušenství uplatnila žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný prostřednictvím ustanovené opatrovnice nárok neuznal ani co do základu a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve vyjádření k žalobě namítal zejména to, že žalobkyně sice předložila faktury a jejich přílohy, avšak původně neuvedla kritéria, podle nichž byly ceny stanoveny, takže podle žalovaného nebylo možné ověřit, zda celková částka odpovídá skutečnosti. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně neprokázala, že žalovaného seznámila s cenami jednotlivých vyšetření a služeb v jazyce, jemuž rozuměl, a že žalovaný s těmito cenami souhlasil. Žalovaný rovněž namítal absenci prokázaného svobodného a informovaného souhlasu s poskytováním zdravotních služeb a s hospitalizací. K prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum uvedl, že původně bylo toto prohlášení předloženo v neúplném znění, bylo překryté, podpis nebyl viditelný, a navíc bylo datováno až dnem datum, pročež by podle žalovaného mohlo dopadat nanejvýš na služby poskytnuté žalovanému od tohoto dne. Žalovaný dále zpochybňoval řádnost předžalobní výzvy podle § 142a o. s. ř. Tvrdil, že adresa adresa, byla v podkladech zmiňována pouze v souvislosti se zdravotnickým transportem dne datum, nikoli jako adresa žalovaného pro doručování. Žalovaný poukazoval i na to, že ve spise se objevují i jiné jeho adresy, zejména adresa na Anonymizováno a údaj „adresa“.

3. Žalovaný dále namítal, že nemocnice nesplnila oznamovací povinnost ve vztahu k soudu, kdy měla do 24 hodin od hospitalizace požádat soud o případný souhlas, o případné rozhodnutí o nutnosti a adekvátnosti hospitalizace žalovaného. Co se týče nesplnění informační povinnosti, bylo odkazováno na ustanovení § 40 zákona o poskytování zdravotních služeb.

4. V předložené dokumentaci pak dle žalovaného absentuje datace toho, kdy pacient při první hospitalizaci nabyl vědomí, kdy byl eventuálně schopen projevit informovaný souhlas se zdravotnickými výkony, případně s jejich cenou. V dokumentaci není uvedené, jestli byl žalovaný při vědomí dříve než datum, a zda mohl případně dát souhlas již před tímto datem. Byť žalovaný podepsal prohlášení datované datum, dle názoru žalované strany nebyl srozuměn s cenami za zdravotní služby, které na něm budou vykonávány, ani s tím, že dojde k výkonu zdravotních služeb na jeho osobě. Co se týče druhé hospitalizace, ohledně té žalující strana z pohledu žalovaného toliko předjímá konkludentní souhlas žalovaného s poskytnutím zdravotních služeb; ten ale podle názoru žalované strany není patrný. Navíc se žalovaný z nemocnice dne datum vzdálil, což dle názoru žalované podporuje její závěr v tom směru, že souhlas s poskytováním péče nedal.

5. Soud v rámci přípravy jednání písemně vyzval žalobkyni (viz přípis č. j. spisová značka), aby upřesnila právní titul nároku, aby doplnila skutkový základ jednotlivých částí nároku, charakter poskytované péče, aby se vyjádřila k otázce souhlasu a informování žalovaného, ke kritériím stanovení ceny, a aby doložila úplné znění prohlášení samoplátce a popsala okolnosti doručení faktur a okolnosti zaslání předžalobní výzvy. Současně soud vyzval žalovaného, aby konkretizoval, která tvrzení žalobkyně popírá a proč, zda tvrdí existenci jakéhokoli pojištění, zda popírá podpis prohlášení samoplátce a aby uvedl, jaká byla jeho doručovací adresa. Soud účastníky rovněž poučil, že nesplnění výzvy může vést k rozhodnutí na základě dosud tvrzeného a prokázaného skutkového stavu.

6. Opatrovnice žalovaného k této výzvě sdělila, že vzhledem k nekontaktnosti žalovaného nemůže získat jeho vlastní vyjádření, a proto nemůže jednotlivé skutečnosti potvrdit, popřít ani vyvrátit vlastní skutkovou verzí. Setrvala však na stanovisku, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žalobkyni a že žalobkyně podle názoru žalovaného dosud neprokázala zejména poskytnutí péče se svobodným a informovaným souhlasem, ani informování žalovaného o ceně zdravotních služeb.

7. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním z datum, v němž doplnila podrobnosti k skutkovému základu a právním důvodům jednotlivých nároků, popsala charakter poskytnuté péče i okolnosti doručení faktur a předžalobní výzvy. Dále žalobkyně uvedla, že v období od datum do datum byla hospitalizace žalovaného zahájena bez jeho souhlasu, a to z důvodu nutnosti poskytnutí neodkladné péče žalovanému. V případě hospitalizace dne datum pak již žalovaný souhlas poskytl. Cena poskytnutých medicínských služeb pak vyplývá z veřejnoprávních předpisů a z přílohy k fakturaci, kde jsou jednotlivé položky vyúčtované žalovanému detailně rozepsány včetně jejich konkrétní ceny.

8. Z nařízeného jednání se pak žalobkyně předem omluvila, uvedla, že na žalobě a svých dosavadních podáních setrvává, a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Tím se žalobkyně současně připravila o možnost případného ústního poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se takovéto poučení podle § 118a o. s. ř. poskytuje výhradně účastníku, popř. jeho zástupci, jen tehdy, je-li u jednání přítomen; účastník, který se k jednání nedostaví, se o benefit výzvy připraví, přičemž soud není povinen jednání za účelem poskytnutí výzvy dle § 118a o.s.ř. odročovat ani tuto výzvu poskytovat jiným způsobem, nežli ústně při jednání. Tento závěr plyne zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka.

9. Z provedených listinných důkazů soud vygeneroval následující skutkové poznatky:

10. Účtem za zdravotnický transport ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně evidovala zdravotnický transport žalovaného dne datum, a to z adresy adresa, do místa určení adresa. Listina identifikuje žalovaného jménem, datem narození a evidenčním číslem, uvádí diagnózu F100, režim cizince samoplátce a celkovou cenu přepravy částka. Z tohoto důkazu soud dovodil jednak uskutečnění sanitního transportu, jednak výši částky samostatně vyúčtované za tento transport.

11. Příkazem ke zdravotnímu transportu na den datum soud zjistil, že důvodem transportu bylo propuštění žalovaného z hospitalizace a že žalovaný měl být převezen z Anonymizováno na adresu adresa, ubytovna, adresa. Listina obsahuje identifikaci pacienta, diagnózu, místo zahájení a ukončení transportu, časové údaje přepravy a razítko zdravotnického zařízení. Tento důkaz soud hodnotil nejen jako důkaz o samotném převozu žalovaného na adresu adresa, ale i jako významný podklad k tomu, že adresa adresa byla poslední konkrétní adresou žalovaného v České republice, s níž žalobkyně v bezprostřední návaznosti na poskytnutou péči pracovala.

12. Fakturou – daňovým dokladem č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala zdravotní péči poskytnutou ve Anonymizováno v období od datum do datum v celkové výši částka se splatností datum. Faktura je vystavena na jméno žalovaného a na jeho ukrajinskou adresu v Anonymizováno. Ve faktuře je uvedeno, že jde o vyúčtovanou zdravotní péči poskytnutou žalovanému formou hospitalizace a ambulance, přičemž částka je souhrnně členěna podle jednotlivých pracovišť a odborností, například urgentní příjem, interní pracoviště, JIP, lůžková péče, rehabilitace, radiologie, CT a laboratorní pracoviště.

13. Přílohou k faktuře č. hodnota soud zjistil detailní rozpis vyúčtovaných zdravotních výkonů a úkonů. Tato vícestránková listina obsahuje konkrétní data, pracoviště, kódy výkonů, názvy výkonů, počty výkonů, jednotkové ceny jednotlivých výkonů a celkové ceny jednotlivých položek. Z přílohy plyne, že vyúčtovaná částka částka nevznikla paušálně, nýbrž jako součet konkrétních ambulantních, lůžkových, laboratorních, zobrazovacích a dalších zdravotních výkonů provedených v souvislosti s péčí o žalovaného. Příloha faktury tedy umožňuje ověřit vnitřní strukturu žalované jistiny.

14. Výpisem z registru pacientů označeným jako „Výskyt rodného čísla Anonymizováno“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl v interní evidenci žalobkyně veden pod identifikátorem Anonymizováno, s uvedením jména jméno FO, s interně zaznamenanými údaji o pojištění a adresou „adresa“, přičemž listina obsahuje i ručně doplněnou poznámku vztahující se k režimu cizince či osoby bez stabilního zázemí. Tento důkaz soud hodnotil zejména jako doklad, že evidenční a adresní údaje žalovaného byly v průběhu poskytování péče nejednotné.

15. Původně předloženým prohlášením pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně již při podání žaloby disponovala formulářem vztahujícím se k samopláteckému režimu žalovaného. Listina obsahuje identifikační údaje žalovaného, údaj o státní příslušnosti, adresu na Ukrajině, adresu v České republice „adresa“, kontaktní telefonní údaje a text prohlášení směřující k úhradě péče nehrazené z veřejného nebo jiného pojištění. Původní podoba listiny však byla částečně překryta, takže podpisová část nebyla zcela přehledná; tento nedostatek byl odstraněn až následně předloženou čitelnou verzí téhož prohlášení.

16. Českým překladem prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum soud zjistil obsah prohlášení, které žalobkyně předložila k prokázání samopláteckého režimu žalovaného. Z překladu plyne, že pacient žádá o poskytnutí zdravotních služeb ve Anonymizováno, bere na vědomí, že vztahy mezi pacientem a Anonymizováno se řídí právním řádem České republiky, a zavazuje se uhradit cenu zdravotních služeb, které nejsou hrazeny nebo jsou jen částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, komerčního pojištění nebo jiných zdrojů. Prohlášení obsahuje rovněž ujednání o zasílání vyúčtování a o zpracování údajů za účelem zajištění úhrady.

17. Čitelnou a podepsanou verzí prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tuto listinu dne datum skutečně podepsal. Listina obsahuje totožné identifikační údaje jako původně předložený formulář, včetně ukrajinské adresy žalovaného v Anonymizováno a také údaj „adresa“ jako adresu žalovaného v České republice. Listina je opatřena podpisem žalovaného i podpisem pracovníka žalobkyně. Tato listina prokazuje, že žalovaný nejpozději dne datum přijal režim samoplátce.

18. Rubovou či interní částí formuláře k prohlášení pacienta – cizince, samoplátce soud zjistil, že žalobkyně používá standardizovaný administrativní formulář pro zařazení pacienta do samopláteckého režimu a pro komunikaci mezi zdravotnickým pracovištěm a administrativním útvarem nemocnice. Tato část listiny sama o sobě neprokazuje samostatně vznik závazku žalovaného, ale dokresluje administrativní postup žalobkyně při evidenci pacienta bez prokázaného pojistného krytí.

19. Fakturou – daňovým dokladem č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému zdravotnický transport ze dne datum z Anonymizováno do ubytovny v částce částka se splatností datum. Faktura je vystavena na jméno žalovaného a na jeho ukrajinskou adresu. Tato listina navazuje na účet za zdravotnický transport a příkaz ke zdravotnímu transportu a prokazuje samostatně vyúčtovanou část žalované jistiny.

20. Výzvou ke splnění dluhu před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení částek vyúčtovaných fakturami č. hodnota a č. hodnota. Výzva obsahuje identifikaci obou faktur, datum splatnosti, vyúčtované částky částka a částka a vyzývá žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě jednoho týdne od jejího obdržení. Listina je významná pro posouzení hmotněprávní splatnosti žalované pohledávky i pro posouzení nákladů řízení podle § 142a o. s. ř.

21. Obálkou k předžalobní výzvě s poštovními záznamy soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne datum podána jako doporučená zásilka adresovaná žalovanému na adresu ubytovny adresa. Z obálky dále plyne, že zásilka byla na uvedené adrese oznámena dne datum a následně se vrátila žalobkyni jako nevyzvednutá. Soud tuto listinu hodnotil jako důkaz, že žalobkyně před podáním žaloby výzvu skutečně zaslala žalovaném, a to na poslední konkrétní adresu žalovaného v České republice, kterou měla k dispozici.

22. Ověřením platnosti pojištění z Anonymizováno ke dni datum soud zjistil, že žalovaný nebyl k uvedenému dni evidován jako pojištěnec v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Ověřením platnosti pojištění z Anonymizováno ke dni datum soud zjistil, že žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani ke dni propuštění z hospitalizace a poskytnutí zdravotnického transportu. Ověřením platnosti pojištění z Anonymizováno ke dni datum soud zjistil, že žalovaný nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění ani ke dni druhého ošetření po pádu a úderu do hlavy. Soud z těchto tří listin dovodil, že žalovaný nebyl v rozhodných termínech veřejně zdravotně pojištěn. Jiný druh pojištění, kterým by žalovaný v rozhodné době eventuálně disponoval, pak žalovaný nedokládal.

23. Záznamem o ošetření ze dne datum z urgentního příjmu interny soud zjistil, že žalovaný byl dne datum přivezen zdravotnickou záchrannou službou poté, co byl nalezen v bezvědomí na zastávce MHD vedle lahve alkoholu. Při přijetí byl žalovaný soporózní, podchlazený, nebylo možné získat jeho anamnestické údaje ani vést s ním běžnou komunikaci. Záznam obsahuje výsledky laboratorních a zobrazovacích vyšetření, včetně významné alkoholémie, známek metabolické poruchy, renálního postižení a rhabdomyolýzy. Z listiny plyne, že zdravotní stav žalovaného byl akutní a vyžadoval přijetí k další lůžkové péči.

24. Zprávou o přijetí k hospitalizaci a propouštěcí zprávou z hospitalizace od datum do datum soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován na interních pracovištích žalobkyně, přičemž v úvodu hospitalizace byl ve stavu poruchy vědomí kombinované etiologie, s intoxikací alkoholem, rhabdomyolýzou, akutním renálním selháním z dehydratace, zánětlivými změnami a dalšími zdravotními komplikacemi. V průběhu hospitalizace došlo k postupné úpravě vědomí a stabilizaci zdravotního stavu. Dokumentace zachycuje léčebný postup, provedená vyšetření, výsledky léčby a doporučení při propuštění. Významné je, že propouštěcí dokumentace uvádí, že žalovaný je nepojištěný a že musí neprodleně řešit zdravotní pojištění a dostavit se na cizinecké oddělení Anonymizováno, jinak mu bude vznikat dluh.

25. Záznamem o ošetření ze dne datum z urgentního příjmu chirurgie soud zjistil, že žalovaný byl dne datum opět přivezen do Anonymizováno, tentokrát pro úder do hlavy po pádu v ebrietě. Záznam uvádí, že žalovaný byl při vědomí, orientovaný. Dechová zkouška prokázala alkohol v dechu, bylo provedeno chirurgické vyšetření a CT mozku. Po návratu z CT žalovaný samovolně opustil ambulanci, byla informována Policie ČR a po jeho návratu do nemocnice byl žalovaný odeslán k neurologické hospitalizaci. V záznamu se výslovně uvádí, že pacient byl poučen o režimu léčby a o zdravotnických výkonech, a že s navrženým postupem souhlasil.

26. Závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který byl prokázán provedeným dokazováním, je následující:

27. Z provedených důkazů soud vzal za prokázané, že žalovaný byl dne datum v časných ranních hodinách přivezen zdravotnickou záchrannou službou do Anonymizováno (tj. do žalující nemocnice) poté, co byl nalezen v bezvědomí na zastávce MHD vedle lahve alkoholu. Při přijetí se žalovaný nacházel ve stavu poruchy vědomí, byl soporózní, podchlazený a nebyl schopen poskytnout anamnestické údaje ani projevit kvalifikovaný souhlas s poskytováním zdravotních služeb. Zdravotní stav žalovaného vyžadoval okamžité vyšetření, stabilizaci a navazující hospitalizaci. Provedená zdravotnická dokumentace prokazuje, že v tomto případě u žalovaného šlo o zdravotní stav s akutními medicínskými nálezy, mimo jiné s intoxikací alkoholem, poruchou vědomí, rhabdomyolýzou, akutním renálním selháním z dehydratace a dalšími přidruženými komplikacemi. Žalobkyně z těchto důvodů žalovaného přijala k hospitalizaci a poskytovala mu zdravotní služby v období od datum do datum.

28. Soud dále vzal za prokázané, že v průběhu hospitalizace se zdravotní stav žalovaného postupně zlepšil, jeho vědomí se upravilo a žalovaný byl schopen komunikovat. Dne datum podepsal žalovaný prohlášení pacienta – cizince, samoplátce, v němž se zavázal uhradit cenu zdravotních služeb nehrazených z veřejného nebo jiného pojištění a vzal na vědomí, že vztah mezi ním a žalobkyní se řídí českým právem. Při propuštění byl pak žalovaný výslovně upozorněn na to, že je nepojištěný a že si musí neprodleně řešit zdravotní pojištění a kontaktovat cizinecké oddělení žalobkyně, jinak mu bude vznikat dluh. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by některé z těchto kroků učinil.

29. Soud vzal rovněž za prokázané, že dne datum byl žalovaný po ukončení hospitalizace sanitou převezen na adresu adresa, a že cena tohoto transportu činila částka. Dne datum byl žalovaný v Anonymizováno znovu ošetřen po pádu a úderu do hlavy v ebrietě; při tomto druhém ošetření byl žalovaný při vědomí, orientovaný a v záznamu z předmětného dne se výslovně uvádí, že žalovaný byl poučen a s navrženým medicínským postupem souhlasil. Zároveň bylo prokázáno, že žalovaný ke dni datum nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění v ČR (jiné pojistné krytí žalovaný netvrdil ani neprokazoval).

30. Z ověření platnosti pojištění soud vzal za prokázané, že žalovaný nebyl ke dnům datum, datum ani datum účasten veřejného zdravotního pojištění v České republice. Jak již bylo výše zmíněno, žalovaný pak prostřednictvím své opatrovnice netvrdil a neprokázal existenci žádného komerčního cestovního pojištění ani jiného pojistného krytí, které by se na poskytnutou péči vztahovalo.

31. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané i to, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému zdravotní péči poskytnutou v době od datum do datum a dne datum fakturou č. hodnota vystavenou na částku ve výši částka. Zdravotnický transport provedený dne datum byl žalovanému vyúčtován fakturou č. hodnota ve výši částka. Částka vyúčtovaná ve faktuře č. hodnota byla konkretizována položkovou přílohou s rozpisem jednotlivých medicínských výkonů, které byly na žalovaném při předmětných hospitalizacích realizovány, a jejich konkrétních cen. Žalobkyně však neprokázala doručení samotných faktur žalovanému, neboť v doplnění žaloby uvedla, že faktury byly odesílány obyčejnou poštou a že nedisponuje důkazem o jejich odeslání nebo doručení (o poskytnutí výzvy dle § 118a o.s.ř. v této souvislosti se pak žalobkyně připravila svou absencí při nařízeném jednání, jak již soud akcentoval výše). Za prokázané však soud vzal, že žalobkyně dne datum doporučeně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum na adresu adresa, tedy na adresu, na kterou byl žalovaný po ukončení hospitalizace sanitou převezen dne datum. Tato zásilka byla na uvedené adrese dne datum oznámena a následně se vrátila jako nevyzvednutá. Jednalo se o jedinou kompletní adresu žalovaného, kterou měla žalobkyně v rozhodné době k dispozici, a žalovaný se navíc na tuto adresu nechal sám převést po jeho první hospitalizaci. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně na tomto základě zcela důvodně vycházela z toho, že adresa adresa, představuje tehdejší doručovací adresu žalovaného.

32. Právní posouzení případu je následující:

33. Soud při právním posouzení věci aplikoval zejména § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I), čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II), dále § 29, § 84, § 85, § 101 odst. 3, § 118a, § 142 odst. 3 a § 142a o. s. ř., § 10, § 570, § 605, § 1792 odst. 1, § 1968, § 1970, § 2636, § 2637, § 3007 a § 3009 občanského zákoníku, dále § 28 odst. 3 písm. f), § 31, § 34, § 38, § 40, § 41, § 45 odst. 2 písm. a), § 48 odst. 3 a § 117 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a též § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhlášku č. 134/1998 Sb., o seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 1/2024/CAU.

34. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána. Žalovaný je občanem Ukrajiny a ke dni zahájení řízení nebylo zjištěno, že by měl bydliště v některém členském státě Evropské unie. Žalovaný měl dle spisu v České republice udělenou dočasnou ochranu do datum, jeho žádost o prodloužení nevedla pak k tomu, aby byl nadále evidován k pobytu. Dne datum byl žalovaný z ČR správně vyhoštěn, ovšem výkon vyhoštění byl odložen. Místo aktuálního pobytu žalovaného nebylo přes šetření soudu zjištěno. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis platí, že nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výjimkami, které zde nejsou dány. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. je pravomoc českých soudů dána tehdy, je-li podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky.

35. Místní příslušnost Obvodního soudu pro adresa soud dovodil podle § 84 a § 85 o. s. ř. při širším procesním výkladu navazujícím na poslední známou konkrétní adresu žalovaného na území České republiky. Aktuální faktické bydliště ani pobyt žalovaného zjištěn nebyl. Byla však zjištěna poslední úplná a konkrétní adresa žalovaného v ČR, a to adresa. Tato adresa žalovaného pak bezprostředně souvisela i s projednávanou věcí; právě na tuto adresu byl totiž žalovaný po ukončení hospitalizace dne datum sanitou převezen, na tuto adresu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu a tuto adresu soud (bezúspěšně) použil i při pokusu o doručení žaloby žalovanému. Údaj „adresa“ uvedený v prohlášení samoplátce není úplnou adresou (stejně jako adresa „adresa“) a ukrajinská adresa žalovaného není použitelná pro určení obecného soudu žalovaného na území České republiky. Za této situace soud uzavřel, že pro účely § 84 a § 85 o. s. ř. lze jako rozhodné místo považovat poslední známou konkrétní českou adresu žalovaného v obvodu Obvodního soudu pro adresa. Soud si je vědom toho, že při přísnějším procesním výkladu by přicházel v úvahu postup podle § 11 odst. 3 o. s. ř.; v této věci však vzhledem k existenci konkrétní české adresy přímo spojené se sporným právním vztahem považoval širší výklad za přiléhavý. Soud v této souvislosti vycházel i z toho, že pojem bydliště, z něhož § 85 odst. 1 o. s. ř. vychází, je třeba vykládat ve vazbě na § 80 občanského zákoníku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 56/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, připomněl, že nelze-li zjistit místo, kde člověk skutečně žije, považuje se za jeho bydliště místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy (viz také § 80 odst. 2 občanského zákoníku).

36. Rozhodným právem je české právo. V rozsahu, v němž je vztah účastníků smluvní povahy, se použije čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, podle něhož se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště či sídlo; poskytovatelem zdravotních služeb je zde česká fakultní nemocnice. V rozsahu, v němž je nárok u nejčasnější fáze neodkladné péče posuzován jako nepřikázané jednatelství, se použije čl. 11 nařízení Řím II, neboť jde o jednatelství bez příkazu nejúžeji spojené s poskytováním péče v České republice a s existujícím vztahem mezi českým poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem ošetřeným na území České republiky. Ke stejnému výsledku vede i obsah prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum, v němž žalovaný vzal na vědomí aplikaci českého právního řádu na vztahy mezi ním a žalobkyní.

37. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána tím, že žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb žalovanému poskytla zdravotní péči a zdravotnický transport, za něž žalovanému vystavila vyúčtování. Pasivní věcná legitimace žalovaného je dána tím, že žalovaný byl pacientem žalobkyně, jemuž byly žalobkyní poskytnuty medicínské služby, přičemž nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění a neprokázal existenci jiného pojistného krytí. Povinnost k úhradě ceny žalovanému poskytnutých medicínských služeb proto nelze vztáhnout na zdravotní pojišťovnu ani na třetí osobu, nýbrž přímo na žalovaného jako příjemce vyúčtované zdravotní péče poskytnuté žalobkyní.

38. Soud nejprve hodnotil, zda žalobkyně prokázala základ nároku. V tomto směru soud vyšel ze zdravotnické dokumentace, z níž jednoznačně plyne, že žalovaný byl dne datum přivezen do Anonymizováno ve stavu poruchy vědomí, po nálezu v bezvědomí, s akutními medicínskými nálezy a objektivní potřebou neodkladné péče. Podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas; podle § 38 odst. 3 písm. a) téhož zákona lze pacientovi bez jeho souhlasu poskytnout neodkladnou péči, pokud jeho zdravotní stav neumožňuje, aby souhlas vyslovil. Taková situace byla v nyní projednávané věci bez pochybností prokázána. Žalobkyně proto postupovala oprávněně, když žalovanému poskytla neodkladnou péči i bez jeho předchozího souhlasu.

39. Námitka žalovaného, že žalobkyně neprokázala písemný souhlas žalovaného s hospitalizací, proto vztažmo k počáteční fázi péče neobstojí. Tam, kde zákon výslovně umožňuje hospitalizaci pacienta a poskytnutí neodkladné péče bez souhlasu, nemůže absence písemného souhlasu znamenat protiprávnost poskytnuté péče ani sama o sobě vylučovat jakýkoli majetkový nárok poskytovatele. Soud vzal současně v úvahu, že v průběhu hospitalizace došlo k úpravě zdravotního stavu a vědomí žalovaného a že žalovaný dne datum podepsal prohlášení pacienta – cizince, samoplátce. Toto prohlášení je významné nejen jako administrativní formulář, ale i jako projev vůle žalovaného přijmout samoplátecký režim a zavázat se žalobkyni k úhradě zdravotních služeb nehrazených z veřejného nebo jiného pojištění. U druhé hospitalizace ze dne datum pak ze záznamu o ošetření výslovně plyne, že žalovaný byl poučen a s navrženým postupem souhlasil. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se žalovaný z nemocnice během procesu hospitalizace svévolně vzdálil – následně byl totiž Policií ČR přivezen do nemocnice zpět a jeho ošetření později vyúčtované ve faktuře č. hodnota bylo dokončeno.

40. Právní vztah mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem je soukromoprávním vztahem, byť výrazně regulovaným veřejnoprávními předpisy. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka navázal na rozsudek sp. zn. spisová značka a vysvětlil, že vztah poskytovatele a pacienta se řídí ustanoveními smlouvy o péči o zdraví podle § 2636 a násl. občanského zákoníku, přičemž obsah práv a povinností je regulován i zákonem o zdravotních službách. Podle § 2636 odst. 2 občanského zákoníku příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno, ledaže jiný právní předpis stanoví úhradu výlučně z jiných zdrojů. Nejvyšší soud zároveň dovodil, že vznik nároku poskytovatele na úhradu ceny zdravotních služeb od pacienta, který není účasten veřejného zdravotního pojištění, je odvislý od sjednání poskytnutí péče za odměnu, a to i v případech neodkladné péče, kdy význam může mít i dodatečný souhlas pacienta.

41. Soud proto uzavřel, že v rozsahu péče poskytované poté, co žalovaný nabyl schopnost komunikovat a vyslovil s poskytovanou péčí souhlas, tj. ode dne datum, je nárok žalobkyně dán smluvně, a to jako nárok poskytovatele zdravotních služeb ze smlouvy o péči o zdraví podle § 2636 občanského zákoníku ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. U druhého ošetření žalovaného, k němuž došlo dne datum, je smluvní základ žalobního nároku posílen i výslovným záznamem o tom, že žalovaný byl poučen a s navrženým postupem souhlasil, včetně konfirmace samopláteckého režimu.

42. Soud se dále zabýval právním hodnocením nejčasnější fáze péče od žalovaného, tedy té části hospitalizace, která byla poskytnuta žalovanému v době, kdy žalovaný ještě nebyl objektivně schopen projevit souhlas (tj. v době 25. – datum). Soud nepřehlédl, že právní úprava účinná v době poskytnutí péče, tedy v říjnu a listopadu 2024, neobsahovala v § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách výslovné pravidlo, že pacient hradí i péči poskytnutou podle § 48 odst. 3 bez souhlasu. Toto doplnění bylo do zákona vloženo až zákonem č. 290/2025 Sb., účinným od datum, kterým bylo do § 41 odst. 1 písm. c) doplněno: „nebo které mu byly poskytnuty na základě § 48 odst. 3 i bez jeho souhlasu“. Soud proto nepoužil novelu retroaktivně a nevyložil dřívější znění § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách tak, jako by uvedený text obsahovalo již v roce 2024.

43. Tento závěr však neznamená, že by žalobkyni nemohl vzniknout nárok na proplacení nejčasnější fáze neodkladné péče žalovaného, která byla realizována od 25. do datum. Ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách je obecnou úpravou povinnosti pacienta hradit péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a to i tehdy, jde-li o pacienta, který není účasten veřejného zdravotního pojištění. Pokud pacient souhlasí s úplatným poskytnutím zdravotních služeb, ale nebyl řádně informován o přesné ceně a výše odměny nebyla ujednána, použije se podle § 1792 odst. 1 občanského zákoníku obvyklá úplata; zákon o zdravotních službách navíc počítá s tím, že zdravotní stav pacienta může předchozí cenovou informaci vylučovat a že poskytovatel může informace sdělit později a vyžádat si pacientův dodatečný souhlas.

44. Pro případ, že by nejčasnější fázi péče o žalovaného v době 25. – datum nebylo možno plně podřadit pod smluvní titul a dodatečný souhlas žalovaného, soud podpůrně posoudil tuto část nároku žalobkyně podle obecných ustanovení občanského zákoníku o nepřikázaném jednatelství. Podle § 3007 občanského zákoníku platí, že obstará-li někdo bez povolání cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, nahradí mu ten, jehož záležitost byla obstarána, účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil. Podle § 3009 odst. 1 občanského zákoníku pak platí, že ujme-li se někdo bez svolení jiné osoby její záležitosti k jejímu převážnému užitku, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Právě o takovou situaci v nyní projednávané věci dle názoru soudu (v období od 25. do datum) jednoznačně šlo: žalobkyně poskytla žalovanému akutní péči ve stavu, kdy žalovaný nebyl schopen právně jednat, a tím odvracela bezprostředně hrozící újmu na jeho zdraví či životě. Poskytnutí péče bylo objektivně v převážném zájmu žalovaného a zdravotnické zařízení žalovaného za daných okolností nemohlo ponechat bez lékařské pomoci. Použití § 3007 a § 3009 občanského zákoníku zde nepředstavuje nepřípustné rozšíření § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách k tíži pacienta, nýbrž aplikaci samostatného soukromoprávního titulu, který byl účinný již v době poskytnutí péče. Tento postup odpovídá i § 10 občanského zákoníku, podle něhož se právní případ, který nelze rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu nejbližšího; nelze-li realizovat ani takovéto posouzení, případ se posoudí podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá občanský zákoník.

45. Soud tedy mezeru starší právní úpravy nepřeklenul tak, že by zpětně použil novelu účinnou až od datum, ani tak, že by rozšiřoval § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách oproti jeho tehdejšímu textu. Mezeru v legislativě soud v tomto případě překlenul aplikací již existující obecné soukromoprávní úpravy nepřikázaného jednatelství. Tím bylo zabráněno zjevně nespravedlivému výsledku, podle něhož by poskytovatel, který ze zákona a z medicínské nutnosti poskytl neodkladnou péči pacientovi v bezvědomí, neměl vůči tomuto pacientovi žádný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů jen proto, že pacient nebyl na počátku hospitalizace objektivně schopen dát souhlas s poskytovanou medicínskou péčí a její cenou. Takový výsledek tohoto sporu by odporoval základní logice nepřikázaného jednatelství i principu, že soukromé právo má poskytovat spravedlivé vypořádání tam, kde jedna osoba objektivně a účelně obstará záležitost jiné osoby k odvrácení hrozící škody.

46. Soud se dále zabýval námitkou, že v případě žalovaného nebylo prokázáno splnění povinnosti podle § 40 zákona o zdravotních službách. Ust. § 40 zákona o zdravotních službách neupravuje informační povinnost vůči pacientovi, nýbrž oznamovací povinnost poskytovatele zdravotních služeb vůči soudu. Podle § 40 odst. 1 poskytovatel zdravotních služeb oznámí soudu do 24 hodin hospitalizaci pacienta podle § 38 odst. 1 písm. b) a c) zákona o zdravotních službách nebo dodatečné omezení pacienta ve volném pohybu či styku s vnějším světem; podle § 40 odst. 2 zákona o zdravotních službách se taková hospitalizace neoznamuje, jestliže byl souhlas do 24 hodin od indikace hospitalizace prokazatelným způsobem pacientem dodatečně vysloven. Účelem tohoto ustanovení je zajištění soudní kontroly nedobrovolné hospitalizace pacientů a ochrana osobní svobody pacienta, nikoli úprava soukromoprávní splatnosti či vymahatelnosti ceny zdravotní péče.

47. Ani to, že splnění oznamovací povinnosti podle § 40 zákona o zdravotních službách nebylo v tomto případě prokázáno, proto nezpůsobuje bezúplatnost poskytnuté péče žalovanému. Zákon o zdravotních službách nespojuje s porušením § 40 následek v podobě zániku nároku poskytovatele na úhradu již poskytnuté péče, neplatnosti smlouvy o péči o zdraví ani nemožnosti domáhat se náhrady účelně vynaložených nákladů podle občanského zákoníku. Případné porušení § 40 zákona o zdravotních službách může mít význam v rovině veřejnoprávní odpovědnosti poskytovatele [§ 117 odst. 1 písm. v) zákona o zdravotních službách, dle něhož se poskytovatel dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 40 neoznámí soudu hospitalizaci pacienta] nebo v rovině detenčního řízení, nikoli však samo o sobě v rovině hmotněprávního vypořádání nákladů skutečně poskytnuté neodkladné péče. Je-li zdravotní péče pacientovi objektivně poskytnuta, je-li poskytnuta v zájmu pacienta, je-li pacient nepojištěný a je-li výše účelně vynaložených nákladů prokázána (jako tomu je v tomto případě), není nesplnění povinnosti poskytovatele zdravotních služeb dle § 40 zákona o zdravotních službách důvodem k zamítnutí žaloby o zaplacení ceny či nákladů této péče, která byla žalovanému ze strany žalobkyně reálně poskytnuta.

48. K námitce nedostatečné specifikace ceny soud uvádí, že žalobkyně unesla v této souvislosti břemeno tvrzení i důkazní břemeno. Předložila soudu faktury, položkovou přílohu k hlavní faktuře a listiny k transportu. Po výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že ceny zdravotních služeb poskytnutých žalovanému byly stanoveny na základě veřejnoprávních cenových předpisů, zejména podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví č. 1/2024/CAU. Žalovaný v řízení nevznesl žádnou konkrétní námitku proti určité položce, kódu výkonu, počtu výkonů, aritmetickému součtu cen či zdravotnickému úkonu; jeho související námitka byla toliko obecná. Soud proto považoval výši jistiny za prokázanou. Nad rámec výše uvedeného navíc platí, že i kdyby nebyla výše ceny předem řádně ujednána, podle § 1792 odst. 1 občanského zákoníku se při ujednání úplatnosti bez určení výše úplaty použije úplata obvyklá v době a místě uzavření smlouvy; u zdravotních služeb je přitom obvyklost a přiměřenost ceny podstatně objektivizována veřejnoprávními cenovými předpisy. Nejvyšší soud v rozsudku z datum sp. zn. spisová značka (https://kraken.slv.cz/spisová značka) v tomto kontextu výslovně dovodil, že absence řádného předchozího poučení o ceně nevede bez dalšího k nulové platební povinnosti, nýbrž může vést k použití obvyklé ceny podle § 1792 odst. 1 občanského zákoníku.

49. Soud proto žalobě vyhověl v celé jistině částka, tedy co do částky částka za zdravotní péči a co do částky částka za zdravotnický transport. Soud shrnuje a dílem opakuje, že při právním posouzení této věci nevycházel z retroaktivního použití novely zákona o zdravotních službách účinné od datum ani z rozšiřující analogie § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách v neprospěch pacienta. Soud si je vědom závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, podle nichž nelze absenci zákonné povinnosti pacienta nebo jeho zákonného zástupce k úhradě bezsouhlasné neodkladné péče překlenout pouhým odkazem na dobré mravy či analogickým rozšířením § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. V nyní posuzované věci však soud vychází z odlišného skutkového a právního základu. V rozsahu péče poskytované po projevu souhlasu žalovaného, zejména po podpisu prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne datum, je nárok žalobkyně smluvně založen podle § 2636 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. Nebyla-li výše odměny ujednána dostatečně konkrétně, je namístě použít § 1792 odst. 1 občanského zákoníku, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V rozsahu nejčasnější akutní fáze péče, kdy žalovaný nebyl objektivně schopen souhlas projevit (období 25. – datum), pak soud nárok žalobkyně neposuzoval jako smluvní cenu podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, nýbrž podpůrně jako nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle § 3007 a § 3009 odst. 1 občanského zákoníku. Tento postup odpovídá již odkazovanému rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, podle něhož absence souhlasu vylučuje vznik povinnosti podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, avšak nevylučuje vznik nároku poskytovatele na cenu služeb nebo na náhradu vynaložených nákladů podle jiných zákonných ustanovení, včetně ustanovení o nepřikázaném jednatelství.

50. Na závěru o vyhovění žalobě v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku nic nemění ani to, že soud při jednání dne datum sděloval v tehdejší době toliko ještě předběžný právní názor, že možné nesplnění informační povinnosti dle § 40 zákona o zdravotních službách lze promítnout do výpočtu přisouzené částky. Vzhledem k výše uvedenému a k závěrům o aplikaci § 3007 a § 3009 odst. 1 občanského zákoníku, která je i v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, má zdejší soud za to, že tento předběžný právní názor nebyl této věci adekvátní, a proto jej v konečném rozsudku korigoval právě ve smyslu odůvodnění popsaného výše. Soud má navíc za to, že nepřiznání některé části žalované jistiny by bylo přepjatým formalismem, který by vedl k celkově nespravedlivému výsledku tohoto řízení – žalobkyně by byla sankcionována v zásadě za poskytnutí zdravotních výkonů osobě ve vážném stavu a neschopné komunikace a za související mezeru v zákoně, kterou je navíc možno zcela v souladu s legislativou a judikaturou překlenout. Jak navíc vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, konečné rozhodnutí soudu může být odlišné od předběžně sděleného názoru, aniž by založilo překvapivost soudního rozhodnutí. Soud před finálním vyhlášením rozsudku (dne datum bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na datum) svůj předběžný právní názor zvážil a v kontextu ust. § 3007 a 3009 odst. 1 občanského zákoníku a dalších výše popisovaných aspektů této věci má za to, že bylo případné žalobkyni přiznat celou jistinu za medicínské výkony, které byly žalovanému během sporných hospitalizací fakticky poskytnuty, a bez nichž by dle názoru soudu mohlo u žalovaného (zejména vztažmo k jeho první sporné hospitalizaci) dojít i k fatálním následkům.

51. Odlišný závěr však soud učinil ohledně žalovaného příslušenství. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z žalované částky od dnů následujících po splatnosti uvedené na fakturách, tedy od datum a od datum. Sama však uvedla, že faktury žalovanému odesílala obyčejnou poštou a že nedisponuje důkazem o jejich odeslání ani doručení. Samotný údaj o splatnosti jednostranně uvedený na faktuře bez prokázaného dojití faktur do dispoziční sféry žalovaného proto nepostačuje k závěru, že žalovaný byl v prodlení s úhradou vyúčtovaných částek již od listopadu 2024.

52. Soud proto splatnost vyúčtovaných částek dovodil až z předžalobní výzvy ze dne datum, která byla prokazatelně dne datum zaslána žalovanému doporučeně na adresu adresa, a byla na této adrese dne datum oznámena. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Dojití se posuzuje jako vstup do sféry dispozice adresáta, nikoli jako faktické přečtení zásilky adresátem. Vzhledem k tomu, že šlo o poslední konkrétní adresu žalovaného v České republice, na kterou byl žalovaný krátce předtím převezen po hospitalizaci, soud považoval předžalobní výzvu za došlou do sféry dispozice žalovaného nejpozději dne datum. Výzva stanovila lhůtu jednoho týdne k plnění; tato lhůta skončila dne datum a žalovaný se do prodlení s úhradou vyúčtovaných částek dostal dne datum.

53. Podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, úrok z prodlení stanovený právním předpisem. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše úroku z prodlení ročně repo sazbu stanovenou Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů. Česká národní banka uvádí, že k datum činila dvoutýdenní repo sazba 4,00 % a ke změně na 3,75 % došlo až dne datum; pro první den prvního pololetí roku 2025 tak byla rozhodná sazba 4,00 %. Zákonný úrok z prodlení od datum proto činí 12,00 % ročně. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Ve zbytku příslušenství, tedy co do úroků požadovaných za dobu před datum a co do úrokové sazby převyšující 12,00 % ročně za dobu od datum, soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

54. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná co do jistiny a neúspěšná pouze v nepatrné části vedlejšího příslušenství. Tento neúspěch žalobkyně je vzhledem k předmětu sporu bagatelní. Soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

55. Podmínku § 142a o. s. ř. soud v tomto případě považoval za splněnou. Odkazované zákonné ustanovení za účelem přiznání práva na náhradu soudních výloh vyžaduje, aby žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, zaslal žalovanému nejméně sedm dnů před podáním žaloby výzvu k plnění na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. V této věci žalobkyně výzvu žalovanému zaslala dne datum, tedy výrazně dříve než sedm dnů před podáním žaloby dne datum, a zaslala ji žalovanému na adresu adresa, která byla poslední konkrétní a úplnou adresou žalovaného v České republice, na kterou byl žalovaný po hospitalizaci žalobkyní také převezen. Soud nepřijal námitku žalovaného, že předžalobní výzva nebyla zaslána řádně. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3228/15 zdůraznil, že smyslem § 142a o. s. ř. je umožnit dlužníkovi zaplatit dluh ještě před podáním žaloby a vyhnout se tak soudnímu řízení s tím, že poslední známou adresou dlužníka může být i adresa, kterou měl žalobce podle okolností jako poslední k dispozici. V projednávané věci žalobkyně postupovala rozumně a adekvátně situaci, neboť výzvu žalovanému zaslala na jedinou úplnou konkrétní českou adresu, která byla bezprostředně spojena s propuštěním žalovaného z nemocnice. Skutečnost, že zásilka s výzvou nebyla žalovaným vyzvednuta, nejde v této procesní souvislosti k tíži žalobkyně. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši.

56. Náklady řízení ve výši částka sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce částka a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Současná judikaturní tendence pak je přiznávat nezastoupenému účastníkovi pro úkony realizované po datum paušální náhradu částka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). I v tomto případě tedy byl každý účelný úkon žalobkyně honorován částkou částka. Žalobkyni byla přiznána paušální náhrada částka za tyto úkony: předžalobní výzva, žaloba a doplnění žaloby; celkem částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti jemu uložené tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.