28 C 156/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 57,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a že se tedy na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum] stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce: říjen 2020, květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, září 2021, říjen 2021 a listopad 2021.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že byl ke dni podání žaloby izolován ve věznici Praha – Pankrác, přičemž žádnou vlastní televizi v době svého věznění k dispozici neměl a nemohl tak mít povinnost k úhradě předmětného poplatku (žalovaný byl dle výpisu z evidence vězněných osob izolován ve věznici mj. v období od [datum] do [datum]). Žalovaný dále uvedl, že u žalobkyně žádný dluh nemá, a že byl v minulosti dlouhodobě osvobozen od placení televizních poplatků. Předžalobní upomínka nebyla žalovanému doručena, neboť byl v předmětné době ve výkonu trestu odnětí svobody.

3. Žalobkyně reagovala podáním, v němž sdělila, že žalovaný nesplnil svou povinnost odhlásit se od povinnosti platit předmětný poplatek, kterou má každý přihlášený poplatník, který dle jeho subjektivního názoru přestal mít povinnost platit televizní poplatek (například z důvodu, že přestal vlastnit TV přijímač). Do odhlášení zůstává dlužník (v tomto případě žalovaný) poplatníkem a má zákonnou povinnost hradit televizní poplatek. Žalobkyni nebylo žalovaným oznámeno, že již není dle jeho názoru poplatníkem TV poplatků. Žalobkyně dodala, že zákonná povinnost platit televizní poplatky je povinností osobního charakteru, a že je tedy vázána k osobě poplatníka a k jeho přihlášení se a odhlášení do/z evidence žalobkyně, nikoliv k místu bydliště poplatníka, samotnému vlastnictví, držení či užívání televizního přijímače evidovaným poplatníkem či k jiným identifikačním znakům poplatníka. Žalovaný pak v inkriminovaném období ani neoznámil žalobkyni žádné okolnosti odůvodňující jeho osvobození od soudních poplatků.

4. Přípisem soudu ze dne [datum] (který byl žalovanému spolu s předvoláním na ústní jednání nařízené na [datum] doručen do vlastních rukou dne [datum]) byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy doplnil rozhodná tvrzení a navrhl soudu důkazy k prokázání toho, že v předmětném období neměl být poplatníkem TV poplatku (že se z této evidence případně odhlásil), a že měl být v předmětné době od placení TV poplatku osvobozen. Na tuto výzvu pak žalovaný reagoval až dopisem doručeným zdejšímu soudu dne [datum], tj. až po uplynutí poskytnuté lhůty (posledním dnem lhůty k vyjádření bylo [datum]). K tomuto podání žalovaného tak soud obšírněji nepřihlížel, přičemž je nutno konstatovat, že toto podání beztak neobsahuje žádný důkaz prokazující obranná tvrzení žalovaného. Žalovaný opět argumentoval pouze tím, že byl v předmětné době ve výkonu trestu, kde televizí nedisponoval, a že měl jiné starosti, nežli se odhlašovat z povinnosti platit TV poplatek. Žalovaný v tomto podání nepředložil důkaz ani k tomu, že by měl oznámit žalobkyni okolnosti, které by měly odůvodnit jeho případné osvobození od placení TV poplatků. Žalovaný ani nesdělil soudu žádné důvody, které by mu případně objektivně zabránily reagovat na výzvu soudu ze dne [datum] ve stanovené lhůtě.

5. Během ústního jednání konaného dne [datum] žalobkyně setrvala na své argumentaci a doplnila, že je to poplatník, který musí žalobkyni případně oznámit změnu svých kontaktních a dalších údajů tak, aby žalobkyně těmito aktuálními poplatníkovými údaji disponovala. Žalobkyně nemá přístup do databáze vězňů a nemůže tak z vlastní iniciativy zjistit, zdali je poplatník izolován ve výkonu trestu nebo ve vazbě. Žalobkyně navrhla, aby bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný se ústního jednání s omluvou nezúčastnil.

6. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

7. Žalovaný je od [datum] přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za měsíce říjen 2020, květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, září 2021, říjen 2021 a listopad 2021 nebylo na TV poplatek ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno dopisem z [datum] včetně dodejky). Žalovaný byl mj. v době od [datum] do [datum] izolován ve výkonu trestu odnětí svobody, kde vlastní televizí nedisponoval (prokázáno výpisem z evidence vězňů). Z povinnosti hradit zákonný TV poplatek se žalovaný neodhlásil, ani žalobkyni neoznámil okolnosti, které by v jeho případě svědčily o tom, že by měl být od placení TV poplatků osvobozen.

8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

9. Žalovaný, jenž vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná.

10. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce.

11. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, a) jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima, b) žije-li v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího čistého příjmu a čistých příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima osob žijících v této domácnosti. Při zjišťování příjmů se postupuje podle zvláštního zákona.

12. Dle § 4 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 1 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž důvod pro toto osvobození vznikl. Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen„ pověřená osoba“), okolnosti odůvodňující osvobození; účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození. Fyzická osoba, na kterou se osvobození podle odstavce 2 vztahuje, je povinna na výzvu provozovatele vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osoby písemně doložit kopií rozhodnutí nebo oznámení úřadu státní sociální podpory okolnosti prokazující osvobození.

13. Podle § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je od [datum] přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače. Z této své povinnosti se žalovaný nikdy neodhlásil, ačkoliv každý poplatník je k odhlášení ze zákona povinen například v případě, že již nevlastní televizi a je tedy toho názoru, že mu již povinnost k placení poplatku nesvědčí (viz § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích). Do doby odhlášení zůstává žalovaný poplatníkem předmětného poplatku a musí povinnost hradit tento poplatek splnit.

15. Zákonná povinnost platit televizní poplatky je pak povinností osobního charakteru, a je tedy vázána k osobě poplatníka a k jeho přihlášení se a odhlášení do/z evidence žalobkyně, nikoliv k místu bydliště poplatníka, samotnému vlastnictví, držení či užívání televizního přijímače evidovaným poplatníkem či k jiným identifikačním znakům poplatníka. Není tedy rozhodné, zdali byl žalovaný v předmětných měsících ve výkonu trestu odnětí svobody, či nikoliv – rozhodné je, že žalovaný se neodhlásil z evidence poplatníků TV poplatku, a byl tak i v inkriminovaných měsících, které jsou předmětem žaloby, povinen tento poplatek platit. Soud tedy znovu opakuje, že nehraje roli, že žalovaný neměl vlastní TV přijímač k dispozici v době, kdy byl ve výkonu trestu. Ač byl žalovaný ve výkonu trestu, nic mu nebránilo v tom, aby vstoupil do kontaktu se žalobkyní a aby se případně z povinnosti hradit TV poplatek odhlásil ve smyslu § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, pokud měl za to, že tento poplatek již není povinen platit. Žalovaný mohl k odhlášení i zmocnit některého svého příbuzného. Zasílat z věznice korespondenci či přijímat návštěvy není vězňům ve výkonu trestu nikterak zapovězeno. Žalovaný však žádné takovéto úkony ve vztahu k žalobkyni nevykonal.

16. Žalovaný ani neprokázal, že by splnil povinnosti spojené s eventuálním osvobozením od placení TV poplatků. Okolnosti odůvodňující osvobození nebyly žalobkyni z jeho strany v předmětném období nijak doloženy. Tato svá tvrzení žalovaný nedoložil ani soudu. Pouhé tvrzení žalovaného o tom, že má právo na osvobození od placení TV poplatků, žalobní nárok nikterak neneguje, jelikož žalovaný nijak neprokázal a neobjektivizoval, že by mu měl benefit osvobození od TV poplatků v předmětné době svědčit, a že by v tomto směru se žalobkyní jakkoliv komunikoval a dostál tak povinnostem uvedeným v ust. § 4 odst. 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

17. Žalobkyně pak žalovaného taktéž řádně vyzvala ke splnění dluhu. Žalovaný žalobkyni neobeznámil s tím, že je izolován ve věznici, a žalobkyni nemůže být kladeno k tíži, že o této skutečnosti nevěděla. Bez součinnosti žalovaného a jeho oznámení o změně kontaktních údajů totiž nemohla sama zjistit, že žalovaný je ve věznici, neboť do evidence vězněných osob nemá přístup (jak bylo žalobkyní potvrzeno během ústního jednání dne [datum]). Žalovaný pak mohl po dobu jeho izolace ve vězení k vybírání své pošty zmocnit osobu blízkou a nic mu nebránilo ani v tom, aby případně žalobkyni uvědomil o svých aktuálních kontaktních údajích. Předžalobní upomínka byla odeslána dne [datum] na evidovanou adresu žalovaného a má se tedy za to, že mu byla doručena dne [datum] (viz ust. § 573 občanského zákoníku). Žalovaný na výzvu žalobkyně ke splnění dluhu spočívajícího v nezaplacených TV poplatcích nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 občanského zákoníku v prodlení, když televizní poplatky za měsíce říjen 2020, květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, září 2021, říjen 2021 a listopad 2021 (celkem za 8 měsíců) řádně a včas nezaplatil (splatnost poplatku nastala vždy k 15. dni v příslušném měsíci). Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 080 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 57,78 Kč, vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

18. Žalovaný neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů pak žalovaný jednak nereagoval v poskytnuté lhůtě a nepředložil soudu ani žádné důkazy o tom, že by se z povinnosti hradit TV poplatek odhlásil, jak mu ukládá zákon, nebo že by byl od této povinnosti osvobozen a doložil žalobkyni, že mu právo na osvobození eventuálně svědčí. Svou neúčastí na ústním jednání konaném dne [datum] se pak žalovaný připravil o případné poskytnutí poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a občanského soudního řádu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná.

20. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou je vymáhání televizních poplatků, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka v celkové výši 200 Kč za předžalobní upomínku a podanou žalobu a z paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 600 Kč za vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]. Soud v tomto kontextu postupoval podle ust. § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.