28 C 157/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 90,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a že se tedy na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum] stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky za měsíce listopad 2020 až listopad 2021. Výše měsíčního poplatku činí 135 Kč.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Žalobkyně již v žalobě výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. dotázán v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], které bylo žalovanému spolu s žalobou doručeno dne [datum]. Žalovaný byl poučen také o tom, že pokud se k dotazu zdejšího soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný byl citovaným usnesením zdejšího soudu taktéž vyzván k vyjádření k žalobě, avšak i v tomto směru zůstal zcela procesně nečinný. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaný je od [datum] přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za měsíce listopad 2020 až listopad 2021 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou ze dne [datum], doručené dne [datum] (prokázáno dopisem z [datum] včetně dodejky).

5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

6. Žalovaný, jenž vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 o. z. v prodlení, když televizní poplatky za měsíce listopad 2020 až listopad 2021 (celkem tedy za 13 měsíců) řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 485 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 90,58 Kč, vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou je vymáhání televizních poplatků, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle ust. § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.