28 C 160/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Janem Bártou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 120 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 12 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 368 Kč za období od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhal uložení povinnosti žalovanému k zaplacení žalované částky 19 368 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce [číslo] přičemž na základě této uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, a to prostřednictvím administrátora, kterým byla společnost [právnická osoba] (držitel licence ČNB k poskytování platebních služeb malého rozsahu). Administrátor byl taktéž smluvní stranou popsané smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky administrátora včetně příloh – s těmi vyjádřili žalobce i žalovaný výslovný souhlas podpisem smlouvy. Žalobce uvedl, že žalovaný ve smlouvě mj. prohlásil, že před podpisem smlouvy řádně zvážil podmínky pro poskytnutí zápůjčky na základě smlouvy z hlediska svých majetkových a příjmových možností (čl. 4 smlouvy). Obě smluvní strany dále mj. prohlásily, že ohledně nich nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu a že proti nim není vedena ani nehrozí exekuce nebo výkon rozhodnutí (čl. 5 smlouvy). Žalovaný současně prohlásil, že nečiní majetková vydání nepřiměřená jeho finanční situaci, možnostem a majetkovým poměrům, že proti němu není vedeno žádné soudní řízení a že ani takové řízení nehrozí (čl. 5 smlouvy). Žalobce taktéž administrátora ve smlouvě pověřil vymáháním případných dluhů vzniklých na základě smlouvy. Po podpisu smlouvy převedl žalobce peněžní prostředky na účet žalovaného prostřednictvím administrátora. Žalovaný měl povinnost zapůjčenou částku vrátit v měsíčních splátkách ve výši 932 Kč.

2. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 3 000 Kč. Nesplacená jistina včetně smluvních úroků tak byla zesplatněna a žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit také náklady administrátora na vymáhání dlužné částky. Ke dni podání žaloby tedy byla splatná částka ve výši celkem 19 368 Kč, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 14 000 Kč a ze smluvního úroku dle čl. 3 písm. b) smlouvy ve výši 5 368 Kč, který se zesplatněním kapitalizoval a stal se součástí jistiny. V tomto směru žalobce odkázal na to, že ve smlouvě bylo sjednáno, že veškeré došlé platby od žalovaného se nejdříve přiřazují na úhradu poplatků ve smyslu článku 7.5 smlouvy, dále na smluvní úrok z prodlení, následně na smluvní úrok a nakonec na jistinu. Všech ostatních případných nároků ze smlouvy se pak žalobce v podané žalobě výslovně vzdal. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní výzvu, kterou mu zaslal právní zástupce žalobce.

3. Žalobce uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobcem za smluvní účasti administrátora smlouvu o poskytnutí p2p zápůjčky, před podpisem se seznámil s podmínkami poskytnutí peněžních prostředků, zejména s datem splatnosti, výší splátek a cenou poskytnutých peněžních prostředků, souhlasil s nimi a následně smlouvu podepsal. Žalovaný poskytnutou zápůjčku řádně a včas nevrátil a tím se dostal do prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků spolu se sjednaným smluvním úrokem a včetně sjednaných sankcí za porušení povinnosti vrátit řádně a včas poskytnutou zápůjčku a včetně nákladů, spojených s vymáháním poskytnutých peněz. Žalobce dodal, že dle jeho názoru v tomto případě není ani jeden účastník v pozici spotřebitele – žalovaný výslovně souhlasil s tím, že si od žalobce peníze půjčí za předem dohodnutých podmínek a má proto nést důsledky porušení své povinnosti vrátit půjčené peníze řádně a včas.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván usnesením, které mu bylo doručeno spolu se žalobou i s jejím doplněním ze dne [datum].

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2022, č. j. 28 C 160/2022-18, které bylo zástupci žalobce do datové schránky doručeno dne [datum], byl žalobce vyzván k tomu, aby svá tvrzení doplnil v tom směru, zda jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy prověřena schopnost žalovaného splatit poskytnuté peněžní prostředky, a aby k těmto aspektům doložil důkazy. Ve výzvě byl žalobce taktéž poučen o následcích jejího nesplnění a o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že p2p zápůjčka není spotřebitelským úvěrem, a že tedy před uzavřením smlouvy neexistovala povinnost zkoumat schopnost žalovaného zapůjčené peníze splatit. Žalobce taktéž soudu navrhl, aby eventuálně postupoval v souladu s ustanovením § 577 občanského zákoníku a v rozsudku upravil uplatněné nároky žalobce v souladu se spravedlivým uspořádáním s tím, že tento způsob je realizován soudy a je podle žalobce v tomto případě nejlepší cestou ke spravedlivému rozhodnutí. Žalobce také doplnil, že požadované smluvní úroky nejsou v rozporu s dobrými mravy, neboť nejsou více než třikrát vyšší, nežli zákonná úroková sazba v předmětném období. Žalobce také poukázal na to, že žalovaný uzavřel smlouvu zcela svobodně – žalobce se v tomto kontextu spoléhal i na obecná ust. § 4, § 6 a § 7 občanského zákoníku. Na této argumentaci žalobce setrval i v rámci svého podání ze dne [datum].

6. Na ústní jednání, nařízené na [datum], se sporné strany nedostavily (žalobce s omluvou a žalovaný bez omluvy). Jednání tedy bylo provedeno bez účasti stran sporu, které se svou absencí připravily o případné poučení ve smyslu ust. § 118a občanského soudního řádu.

7. Z provedených důkazů (smlouva o poskytnutí p2p zápůjčky [číslo] ze dne [datum]; všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], včetně sazebníku poplatků této společnosti; výpisy z účtu společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet] za období od [datum] - [datum]; předžalobní upomínka ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání ze dne [datum]; sdělení [obec] spořitelny ze dne [datum], včetně výpisu z účtu žalovaného za období května 2019; sdělení [obec] spořitelny ze dne [datum], včetně výpisu z účtu žalovaného za duben 2019; výpis z Obchodního rejstříku k obchodní společnosti [právnická osoba]; výpis úrokových sazeb ČNB, sazeb úroku úvěru hypoték vkladu a dluhopisu; meziroční srovnání oficiálních úrokových sazeb ČNB mezi lety 2019 a 2022 – vytištěno dne [datum] z webu [webová adresa]) soud zjistil následující skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

8. Mezi žalovaným (označený jako„ vydlužitel“) a žalobcem (označený jako„ zapůjčitel“) byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] označená jako smlouva o zápůjčce. Smluvní stranou byl také administrátor, obchodní společnost [právnická osoba] V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že výše zápůjčky činí 14 000 Kč, měsíční splátka 932 Kč, celková částka k úhradě 22 368 Kč, RPSN 141,76 %. Dále jsou v tomto článku specifikovány platební údaje, splatnost první splátky, doba trvání zápůjčky (24 měsíců) a celková výše úroku. Hrazení splátek i poskytnutí zápůjčky probíhalo prostřednictvím bankovního účtu administrátora, který zasílané peněžní prostředky stranám smlouvy přeposílal (jistina, zaslaná z účtu žalobce na účet administrátora, byla administrátorem přeposlána na účet žalovaného; naopak splátky, zaslané žalovaným na účet administrátora, byly administrátorem převedeny na účet žalobce – viz čl. 4 a čl. 7 smlouvy). V čl. 4 a v čl. 5 smlouvy se žalovaný zavázal splatit poskytnutou zápůjčku řádně a včas s tím, že také mj. prohlásil, že před uzavřením smlouvy zvážil svou majetkovou situaci a že nečiní výdaje nepřiměřené jeho finanční situaci. V čl. 4 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky přesahujícího 20 dnů se nejpozději 40. dnem prodlení stává celá částka jistiny splatnou, a to včetně smluvního úroku a nákladů administrátora na vymáhání. Ve smlouvě a v souvisejících všeobecných obchodních podmínkách a v sazebníku poplatků je dále stanovena také povinnost žalovaného hradit administrátorovi v případě prodlení smluvní pokuty (čl. 7 smlouvy a čl. 7 všeobecných obchodních podmínek).

9. Administrátor měl dle čl. 7 smlouvy také právo na provizi z celé transakce, a to od žalobce i žalovaného – od žalovaného byla požadována provize ve výši 1 % z jistiny zápůjčky a od žalobce provize ve výši 26,72 % z jistiny zápůjčky. V čl. 7 smlouvy byl administrátor taktéž zmocněn k tomu, aby případně vymáhal dluhy vzniklé na základě smlouvy. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno, že platby došlé od žalovaného na základě smlouvy se nejdříve přiřazují na úhradu smluvních pokut, dále na smluvní úrok z prodlení, následně na smluvní úrok a nakonec na jistinu. V čl. 7 smlouvy je stanovena povinnost administrátora si před podpisem smlouvy telefonicky, písemně nebo prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku i pomocí veřejně přístupných seznamů a databází ověřit úplnost a správnost údajů uvedených ve smlouvě a rovněž všech požadovaných dokumentů. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky administrátora a sazebník jeho poplatků.

10. Z výpisů z účtu žalobce a administrátora je patrno, že dne [datum] zaslal žalobce na účet administrátora částku ve výši 14 000 Kč. Administrátor zaslal žalovanému na jeho účet částku 10 120 Kč (po odečtení částky 3 740 Kč, tj. provize od žalobce, a po odečtení částky 140 Kč, tj. provize od žalovaného). Žalovaný na základě smlouvy splatil částku 3 000 Kč, následně došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou [datum].

11. Z výpisů z účtu žalovaného, které si soud vyžádal (jedná se o bankovní účet č. [bankovní účet]), a ze sdělení [obec] spořitelny, vyplývá, že žalovaný byl v předmětném období jediným disponentem s účtem č. [bankovní účet], na který mu byly peníze z titulu předmětné smlouvy poukázány. Dne [datum] byla na tento účet žalovaného připsána částka 10 120 Kč z titulu předmětné smlouvy, přičemž platba došla z bankovního účtu administrátora.

12. Z výpisu z účtu žalovaného (jedná se o bankovní účet č. [bankovní účet]) za duben 2019 a květen 2019 lze dále zjistit, že žalovaný dne [datum] čerpal úvěr od [právnická osoba] ve výši 15 648 Kč, dále zápůjčku do společnosti [právnická osoba] ve výši 6 000 Kč (dne [datum]), dále úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 2 000 Kč (dne [datum]), dále úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč (dne [datum]) a taktéž úvěr od [právnická osoba] s.r.o. ve výši 6 000 Kč (dne [datum]). Žalovanému také v dubnu 2019 přišla výplata ve výši 24 500 Kč. Za měsíc duben 2019 pak žalovaný splácel na již poskytnuté úvěry a půjčky částku ve výši 9 369,47 Kč. Dále hradil žalovaný v dubnu 2019 platby ve výši 5 372 Kč s označením„ inkaso dlužné částky“. Splátka úvěru ze dne [datum] ve výši 1 514 Kč (splátka úvěru poskytnutého spol. [právnická osoba]) nebyla provedena z důvodu nedostatečného zůstatku na účtu žalovaného. Celkem tedy žalovanému za měsíc duben 2019 dorazily na účet peněžní prostředky ve výši 72 948,02 Kč. Výdaje žalovaného za tento měsíc dosáhly částky 74 804,83 Kč. Za měsíc květen 2019 pak žalovanému na výše označený bankovní účet dorazilo celkem 57 320,02 Kč a výdaje žalovaného v tomto měsíci činily 57 427,28 Kč. Kromě peněz z předmětné smlouvy o zápůjčce (10 120 Kč) žalovaný v tomto měsíci čerpal také úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč (dne [datum]) a byla mu poukázána výplata ve výši 24 000 Kč.

13. Výpisem z obchodního rejstříku bylo k administrátorovi (společnosti [právnická osoba]) zjištěno, že jeho zapsaným předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Kurzovními lístky ČNB byly zjištěny úrokové sazby v době, kdy měla být uzavřena inkriminovaná smlouva o zápůjčce.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti lze shrnout, že na základě smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a administrátorem, žalovaný obdržel od žalobce peněžní prostředky ve výši 10 120 Kč, a to prostřednictvím administrátora, přes jehož bankovní účet probíhaly veškeré transakce. Administrátor také od žalobce i od žalovaného inkasoval provize za zprostředkování transakce, byl zmocněn k vymáhání eventuálních dluhů a byl také oprávněn si v případě prodlení žalovaného se splácením nárokovat smluvní pokuty. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky nebyla nijak zkoumána schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 3 000 Kč a dne [datum] byl písemně vyzván k úhradě zesplatněné dlužné částky.

15. Žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně.

16. Dle ust. § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

17. Dle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle ust. § 555 odst. 1, 2 občanského zákoníku právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

22. Dle ust. § 577 odst. 1, 2 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

23. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Dle ust. § 1798 odst. 1, 2 občanského zákoníku ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

25. Dle ust. § 15 odst. 1, odst. 2 písm. c) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru zavede a udržuje postupy a pravidla, která jsou vhodná z hlediska řádného poskytování spotřebitelského úvěru a z hlediska dodržování povinností souvisejících s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. [příjmení] a pravidla musí být přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a musí zajišťovat řádné a plynulé poskytování spotřebitelského úvěru. [příjmení] a pravidla podle odstavce 1 zahrnují pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

28. Smlouva o zprostředkování spotřebitelského úvěru je upravena v ust. § 125 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Náležitosti smlouvy a informace, které v ní mají být spotřebiteli sděleny, jsou popsány v ust. § 127 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

29. Dlužno také podotknout, že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána schopnost spotřebitele splatit poskytnuté peněžní prostředky (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Za zásadní v této věci soud pokládal otázku, zdali právní vztah mezi účastníky řízení podrobit stejným nárokům jako spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že je tak nutno učinit, a to zejména vzhledem k ust. § 555 odst. 1 občanského zákoníku a k obsahu inkriminované smlouvy, který byl předem zkonstruován administrátorem – podnikatelem (smluvní stranou), který taktéž celou transakci zprostředkoval a inkasoval za to od žalobce i od žalovaného provizi, přičemž předmětem podnikání administrátora je mj. zprostředkovávání a poskytování spotřebitelských úvěrů. Dle názoru soudu je evidentní, že ve skutečnosti se v tomto případě nejedná o smlouvu o zápůjčce, ale o smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru, jejíž uzavření v rámci své podnikatelské činnosti zajistil a zprostředkoval primárně administrátor (podnikatel), který byl také smluvní stranou a ze smlouvy mu plynuly různé nároky, zejména pro případ porušení smluvních povinností žalovaného. Předmětná smlouva navíc obsahuje náležitosti, které zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru (jeho zprostředkování), včetně např. ujednání o možnostech odstoupení od smlouvy nebo pravomocí finančního arbitra k řešení případných sporů, které by na základě smlouvy vznikly. I tento fakt napovídá závěru, že ve skutečnosti se v tomto případě jedná o smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru.

31. V tomto kontextu je nutno uvést, že Ústavní soud se ve své judikatuře konstantně vymezuje proti přepjatě formalistickým náhledům na právo a právní vztahy (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Pl. ÚS 19/98, I. ÚS 50/03). Žalobce svou argumentaci v této věci postavil na tom, že se v inkriminovaném případě jednalo o smluvní vztah mezi fyzickými osobami zprostředkovaný administrátorem, a že se tedy na tento smluvní vztah nevztahuje povinnost zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky. Tuto argumentaci je dle názoru soudu nutno odmítnout, neboť přistoupení na tuto argumentaci by bylo nepřípustným a přepjatě formalistickým postupem nereflektujícím realitu a individuální okolnosti této věci. Zvoleným postupem, kdy byla mezi žalobcem a žalovaným za smluvní účasti zprostředkovatele – podnikatele v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřena smlouva o„ zápůjčce“, se žalobce a zejména administrátor snaží z formálního hlediska vyhnout tomu, aby byla na daný případ aplikována pravidla související se zprostředkováním a poskytováním spotřebitelských úvěrů a pravidla týkající se související ochrany spotřebitele – aprobovat takovýto postup však dle názoru soudu není na místě.

32. Předně je třeba upozornit na to, že administrátor – podnikatel v oblasti zprostředkování a poskytování spotřebitelských úvěrů – zkonstruoval předmětnou smlouvu, že byl smluvní stranou a že smlouva byla uzavřena na jeho formuláři (a také za provizi pro administrátora jakožto zprostředkovatele). Žalobce, ani žalovaný, tedy neovlivňovali obsah předmětné smlouvy. Úročení„ zápůjčky“ a sankce spojené s porušením smluvních povinností žalovaného pak jednoznačně odpovídají obdobným ujednáním běžným pro nebankovní spotřebitelské úvěry, což je soudu známo z jeho činnosti. Zejména poplatková povinnost žalovaného spojená s vymáháním pohledávky pro případ, že pohledávku bude vymáhat administrátor či subjekty s ním spolupracující, a povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty pro případ jeho prodlení, je nemalá, přičemž je to právě administrátor, kdo má dle smlouvy pro případ prodlení žalovaného se splácením na tyto položky nárok. Veškeré peněžní transakce pak probíhaly přes bankovní účet administrátora, který byl rovněž příjemcem splátek, které přeposílal žalobci. Administrátor také inkasoval od žalobce i žalovaného provizi za„ poskytnutí platební služby v souvislosti se zprostředkováním uzavření smlouvy o poskytnutí p2p zápůjčky“ (viz čl. 7 smlouvy), jak bylo zmíněno. Pro úplnost soud podotýká, že pokud žalobce poskytuje fyzickým osobám prostřednictvím administrátora (podnikatele zprostředkovávajícího spotřebitelské úvěry) svoje peněžní prostředky za účelem vygenerování zisku a tímto způsobem investuje svoje finance, jako tomu bylo v tomto případě, jedná se dle názoru soudu zejména právě s ohledem na ziskovost této činnosti svým způsobem také o svého druhu podnikání. Z pohledu soudu se tak v tomto případě jednalo o smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřenou prostřednictvím podnikatele – zprostředkovatele úvěru, a na žalovaného je tak v této věci nutno nahlížet jako na spotřebitele.

33. Nelze také přehlédnout, že administrátor se jakožto smluvní strana zavázal k tomu, že před podpisem smlouvy telefonicky, písemně nebo prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku i pomocí veřejně přístupných seznamů a databází ověří úplnost a správnost údajů uvedených ve smlouvě a rovněž všech požadovaných dokumentů. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by administrátor tuto svou povinnost splnil a že by si jakkoliv ověřil smluvní prohlášení žalovaného o tom, že žalovaný nečiní žádná nadměrná majetková vydání, že řádně zvážil podmínky pro poskytnutí zápůjčky z hlediska svých majetkových a příjmových možností, apod. (v tomto kontextu soud připomíná, že účastníci řízení absentovali na ústním jednání, které se v této věci konalo, a na které byli řádně předvoláni, tudíž je nebylo možno případně poučit ve smyslu ust. § 118a občanského soudního řádu).

34. Administrátor se v rámci svého podnikání zabývá mj. poskytováním a zprostředkováním spotřebitelského úvěru a byl smluvní stranou – dle názoru soudu tedy nic objektivně nebránilo v tom, aby před uzavřením smlouvy byla alespoň elementárně prověřena finanční situace žalovaného a jeho bonita, a to například nahlédnutím do výpisu z jeho bankovního účtu, který by byl od žalovaného vyžádán (ať už administrátorem, nebo žalobcem). Pokud by bylo v tomto případě kupříkladu alespoň nahlédnuto do výpisu z účtu žalovaného za duben 2019, bylo by zjištěno, že žalovaný jen za tento měsíc čerpal 5 spotřebitelských úvěrů či půjček od nebankovních poskytovatelů v celkové výši 27 648 Kč, a že i přes čerpání těchto úvěrů a půjček nebyl na svém účtu schopen udržet plusový finanční zůstatek. Výdaje žalovaného za duben 2019 (74 804,83 Kč) bez zohlednění čerpaných úvěrů a půjček dalece přesahovaly měsíční příjmy žalovaného z výplaty (24 500 Kč). Již z tohoto jediného výpisu z účtu žalovaného by muselo být po porovnání jeho příjmů a výdajů administrátorovi (popřípadě žalobci) zřejmé, že žalovaný není dostatečně bonitní, že si bere množství úvěrů a půjček od nebankovních poskytovatelů, jimiž se snaží nárazově vylepšit svou finanční situaci a že tedy existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že žalovaný nebude schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Pokud nebylo provedeno alespoň takovéto elementární prověření finanční situace žalovaného, považuje soud tento postup za rozporný s kogentní vnitrostátní právní úpravou, konstantní judikaturou a také s evropskou legislativou. Vzhledem k tomu, že smluvní stranou byl v tomto případě také administrátor (podnikatel vyvíjející činnost mj. v rámci poskytování a zprostředkovávání spotřebitelských úvěrů), mělo být dle názoru soudu před uzavřením předmětné smlouvy zkoumání platební schopnosti žalovaného provedeno – nelze se ztotožnit s tím, že smluvní vztah byl sjednán pouze mezi dvěma fyzickými osobami (za účasti zprostředkovatele – podnikatele), a že tak nebylo vůbec nutné platební schopnost žalovaného zkoumat. Soud konstatuje, že je v celospolečenském zájmu, aby schopnost spotřebitelů splácet poskytnuté peníze byla v obdobných případech prověřována vždy, přičemž pokud soud takovéto okolnosti z úřední povinnosti nezkoumá, zasahuje tím do práva spotřebitele na soudní ochranu. Existuje jednoznačná zákonná povinnost poskytovatele (zprostředkovatele) úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání platební schopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost poskytovatele (zprostředkovatele) úvěru, že poskytovatel (zprostředkovatel) nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet tvrzené spotřebitelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá doložit.

35. Pro doplnění lze uvést, že úmyslem zákonodárce při stanovení povinnosti zkoumat platební schopnost spotřebitelů bylo zabránit v poskytování úvěrů a půjček spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů a půjček se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání platební schopnosti spotřebitelů tak nemůže být pouhým formálním úkonem bez jakéhokoliv dalšího ověření, splněným prohlášením, že spotřebitel je poskytnuté peníze schopný splácet. Je nezbytné, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel (zprostředkovatel) skutečně ověřoval a také aby sám aktivně zjišťoval, zdali spotřebitel řádně plní své stávající závazky. Poskytovatel (zprostředkovatel) úvěru si například ověří údaje o výši příjmu tím, že mu spotřebitel předloží své výplatní pásky, či alespoň výpisy z účtu. Prověření schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit však v tomto případě nebylo tvrzeno ani prokázáno, a to přesto, že soud k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zákonem předpokládaného zkoumání schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit žalobce vyzval usnesením ze dne 3. 6. 2022, č. j. 28 C 160/2022-18 s poučením o následcích nesplnění výzvy.

36. Mezi žalobcem, žalovaným a administrátorem tedy byla čistě formálně uzavřena smlouva o zápůjčce, která je dle jejího obsahu fakticky smlouvou o zprostředkování spotřebitelského úvěru dle ust. § 125 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřenou adhezním způsobem dle ust. § 1798 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele – dlužníka, žalobce v postavení věřitele. Smluvní stranou byl také administrátor v postavení podnikatele, který vyvíjí podnikatelskou činnost mj. v rámci poskytování a zprostředkovávání spotřebitelských úvěrů, jak je patrno z administrátorova výpisu z obchodního rejstříku. Smlouva tedy dle názoru soudu podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je pak soud povinen zkoumat splnění předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat platební schopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není jediným ustanovením, které je nutno v otázce posouzení platební schopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat zejména podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Soud shrnuje, že z provedených a předložených důkazů nevyplývá, že by administrátor úvěru nebo žalobce měli dostatečné výsledky a podklady k posouzení platební schopnosti spotřebitele (žalovaného), z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky splácet.

37. V návaznosti na výše uvedené tak byla předmětná smlouva posouzena jako absolutně neplatná pro rozpor s citovanou kogentní vnitrostátní zákonnou úpravou (zákonem o spotřebitelském úvěru) a pro rozpor s citovanou evropskou legislativou. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by byla před uzavřením předmětné smlouvy jakkoli zkoumána a prověřována schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), pouze uvedl, že na tento případ se tato povinnost nevztahuje, čemuž nelze přisvědčit. Před uzavřením smlouvy nebyly zohledněny ani např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ani údaje o průměrných výdajích obyvatelstva zveřejňované Českým statistickým úřadem. Povinnost poskytovatele (zprostředkovatele) úvěru nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá mj. také z rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] (ve věci [právnická osoba] vs. [jméno] [příjmení]). Vedle prověření příjmů a výdajů spotřebitele by pak mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejně dostupných rejstříků, např. v centrální evidenci exekucí nebo v systému [příjmení] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). Povinnost administrátora jakožto nebankovního zprostředkovatele spotřebitelského úvěru zkoumat platební schopnost žalovaného vyplývá mj. i z ust. § 15 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

38. Za situace, kdy byl smluvní stranou také administrátor – podnikatel, který celou transakci zajistil a zprostředkoval, a který se v rámci své podnikatelské činnosti zabývá mj. zprostředkováváním a poskytováním spotřebitelských úvěrů, bylo tedy dle názoru soudu adekvátní zkoumat před uzavřením smlouvy platební schopnost žalovaného, a to alespoň elementárně – k žádnému zkoumání finanční situace a platební schopnosti žalovaného však v tomto případě nedošlo. K předmětné smlouvě je vzhledem k jejímu obsahu adekvátní přistupovat jako ke smlouvě o zprostředkování spotřebitelského úvěru (viz také body 30. – 36. tohoto odůvodnění). Tento závěr je dle názoru soudu případný i přesto, že administrátor není účastníkem tohoto soudního řízení – pokud byl administrátor smluvní stranou, zákonná pravidla týkající se poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů měla být v tomto případě dodržena, což se nestalo.

39. Chování administrátora (podnikatele), který zprostředkovává a zajišťuje poskytování peněžních prostředků fyzickým osobám a inkasuje z těchto transakcí zisk, aniž by si jakkoliv ověřil to, zdali je dlužník schopen poskytnuté peníze vrátit, není dle názoru soudu souladné ani se zásadou péče řádného hospodáře. Soud také opakuje, že pokud žalobce půjčuje fyzickým osobám prostřednictvím administrátora svoje peněžní prostředky za účelem vygenerování zisku a tímto způsobem investuje své peněžní prostředky, jako tomu bylo v tomto případě, jedná se z pohledu soudu o svého druhu podnikání. Soud doplňuje, že k neplatnosti smlouvy z hlediska zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musí přihlédnout z úřední povinnosti, jak již zmínil, přičemž absolutní neplatnost smlouvy, která byla v tomto případě z výše popsaných důvodů shledána, nelze zhojit postupem dle ust. § 577 občanského zákoníku, jak navrhoval žalobce.

40. Soud tedy práva a povinnosti účastníků řízení vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a to ve výši poskytnuté jistiny v částce 10 120 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině (která byla dle smlouvy vyjádřena částkou 14 000 Kč) po odečtení provizí administrátora poskytnuta pouze částka 10 120 Kč a vzhledem k tomu, že žalobce sám uváděl, že žalovaný již na dluh uhradil částku 3 000 Kč, přiznal soud žalobci nárok pouze na zaplacení částky 7 120 Kč. K vyplacení částek provizí vypočtených z částky 14 000 Kč, které inkasoval administrátor, není žalovaný dle názoru soudu pasivně legitimován – žalobce by se měl v tomto směru se svým nárokem případně obrátit na samotného administrátora.

41. Žalovaný byl v předžalobní upomínce vyzván, aby dlužnou částku uhradil. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po dni doručení předžalobní upomínky žalovanému [příjmení] výzva ze dne [datum] byla k poštovní přepravě podána dne [datum] a byla žalovanému doručována na jeho kontaktní adresu – dle ust. § 573 občanského zákoníku se tedy má za to, že předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne [datum]. Soud doplňuje, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh uhradil něčeho nad rámec částky 3 000 Kč.

42. S ohledem na to, že inkriminovaná smlouva byla z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování platební schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky vyhodnocena jako absolutně neplatná, zamítl soud žalobu co do nároku žalobce na zaplacení částky 12 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 368 Kč za období od [datum] do zaplacení. Jak bylo zmíněno, přes výzvu a poučení soudu o následcích jejího nesplnění nebylo prokázáno, že by byla v tomto případě adekvátně prověřena schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky. Veškeré další žalované nároky vyjma nesplacené jistiny jsou tedy dle názoru soudu v tomto případě neopodstatněné.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný měl ve věci většinový úspěch, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů nepřiznal.

44. Lhůtu ke splnění povinnosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku soud žalovanému určil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.