28 C 161/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k pozemku parc. číslo o výměře 422 m² v k.ú. část obce

I. Žaloba o určení, že pozemek parc. [číslo] o výměře 422 m² v k.ú. [část obce] – Obec Praha, zapsaný u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, je ve výlučném vlastnictví České republiky, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně domáhá rozhodnutí, kterým by zdejší soud určil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 422 m² v katastrálním území Michle, obec Praha, zapsán u Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec], je ve výlučném vlastnictví České republiky.

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že v katastru nemovitostí je na předmětném pozemku vyznačen duplicitní zápis vlastnictví, a to pro Českou republiku – [název žalobkyně] jakožto žalobkyni a pro hlavní město Prahu jakožto žalovanou. Žalobkyně k tomuto doplnila, že bez určení výhradního vlastnického práva k pozemku ze strany soudu, tedy bez odstranění duplicity zápisu v katastru nemovitostí, je její právní postavení nejisté.

3. Žalobkyně uvedla, že duplicita zapsaného vlastnického práva vznikla tak, že předmětný pozemek byl původně zapsán v pozemkové knize v knihovní vložce [číslo] – zemských desek pod běžným [číslo] PK parcela [číslo] – zahrada s právem vlastnickým pro [jméno] [příjmení]. Následnými odevzdacími listinami se ke dni [datum] vložilo vlastnické právo pro [jméno] [jméno], přičemž v knihovní vložce byla parcela [číslo] přečíslována na parc. [číslo]. Na základě usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne 15. 5. 1961, č. j. 4D113/61 připadl majetek [jméno] [jméno] [příjmení] státu jako odúmrť.

4. Na základě usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne 15. 5. 1961, č. j. 4D113/61 a rozhodnutí ONV [obec a číslo] ze dne [datum], č. D [číslo], bylo vloženo v pozemkové knize ve vložce [číslo] vlastnické právo k dotyčnému pozemku pro Československý stát – Národní výbor hl. města Prahy. Z dopisu Finančního odboru Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum] vyplynulo, že ONV v [obec a číslo] převedl pozemek do správy Národnímu výboru hl. m. [obec].

5. Žalobkyně ve své argumentaci pokračovala tím, že předmětný pozemek byl ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také„ zákon o půdě“), tzn. ke dni [datum], zapsán v evidenci střediska geodézie na [list vlastnictví] Národní výbor hl. m. [obec] vykonával správu pozemku (později právo hospodaření) do [datum], tj. do dne účinnosti zákona o půdě – právo hospodaření Národního výboru hl. m. [obec] ke dni účinnosti zákona o půdě zaniklo a transformovalo se ve správu Pozemkového fondu ČR dle zákona č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu. Žalobkyně dále uvedla, že dle § 17 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, měla ve správě nemovitosti ve vlastnictví státu, vyjmenované v ust. § 1 odst. 1 zákona o půdě, a že ode dne účinnosti zákona o Státním pozemkovém úřadě ([datum]) je příslušná hospodařit s nemovitostmi, které byly podle zákona o půdě ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti zákona o Státním pozemkovém úřadu ve správě Pozemkového fondu České republiky. Správa žalobkyně k těmto nemovitostem vznikla dnem [datum], kdy zákon o půdě nabyl účinnosti, a kdy zároveň hlavnímu městu [obec] zanikla k tomuto majetku státu práva uvedená v ust. § 22 odst. 1 písm. a) – f) zákona o půdě.

6. Vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] od jehož zápisu žalobkyně odvíjí žalobu, bylo v katastru nemovitostí zapsáno na základě ohlášení vzniku práva správy Pozemkového fondu ČR ze dne [datum], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec], katastrální pracoviště Praha pod č. j. Z- 6366/2000 ve prospěch České republiky (správa nemovitostí ve vlastnictví státu pro Pozemkový fond).

7. Na základě ohlášení přechodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti ze dne [datum] vedeného u katastrálního úřadu pod č. j. Z-66043/2005-10 doloženého prohlášením o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec na základě § 1 zákona ČNR [číslo] 1991 Sb, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, došlo k duplicitnímu zápisu vlastnického práva ve prospěch hlavního města Prahy.

8. V rámci doplnění žalobní argumentace žalobkyně uvedla, že žalovaný je jakožto vlastník předmětného pozemku zapsán neoprávněně, jelikož nesplnil veškeré podmínky, které pro realizaci přechodu vlastnického práva z majetku státu do majetku obce vyžaduje ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále též„ zákon o přechodu majetku“). Nedošlo k naplnění všech podmínek vyžadovaných tímto ustanovením, tj. že musí jít o majetek, který v uvedené době náležel České republice, ke stanovenému dni [datum] k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a že s tímto majetkem tento předchůdce hospodařil, přičemž právo hospodaření bylo také fakticky realizováno. Dle žalobkyně se v tomto případě jedná zejména o nesplnění podmínky materiální, která byla dovozena mj. v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Obecním organizacím byla uložena povinnost fakticky hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Tato podmínka dle žalobkyně v tomto případě splněna nebyla, neboť neexistuje žádná listina, od které by bylo možno odvodit, že by žalovaný (nebo jeho právní předchůdce) s předmětným pozemkem reálně hospodařil po dni účinnosti [číslo] 1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tj. po [datum]. Minimálně v této době žalovaný dle žalobkyně s daným pozemkem reálně nehospodařil a vlastnictví k pozemku tak na něho nemohlo přejít, a tak přešlo na žalobkyni.

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatňovaný žalobkyní neuznává. Předmětný pozemek byl ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tedy ke dni [datum], příjezdovou cestou a zahradou tvořící jeden funkční oplocený celek s pozemkem parc. [číslo] budovou s [adresa] a jakožto takový byl žalovaným též pronajímán, a to před i po dni [datum]. Od roku 1971 vykonával správu pozemku kontinuálně žalovaný, nebo jeho právní předchůdci. Na základě § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tak inkriminovaný pozemek přešel do vlastnictví žalovaného ke dni [datum]. Dle žalovaného byla z jeho strany splněna i materiální podmínka faktického hospodaření s předmětným pozemkem – jak bylo naznačeno, žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) předmětný pozemek pronajímali jak v době před účinností zákona o přechodu majetku, tak i v době poté. S ohledem na četnou související judikaturu pak lze dle žalovaného dovodit, že také pronájem pozemku je možno posuzovat jako faktické hospodaření s tímto majetkem – všechny podmínky stanovené v ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tak byly splněny. V současné době navíc předmětný pozemek tvoří také jeden funkční oplocený celek s pozemkem parc. [číslo] budovou s [adresa].

10. Po provedeném listinném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

11. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jedná v tomto řízení za [název žalobkyně] na základě Dohody o jednání Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových v řízení před soudy a jinými orgány namísto Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] (prokázáno zápisem o dohody o jednání Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových v řízení před soudy a jinými orgány namísto Státního pozemkového úřadu ze dne [datum]).

12. Předmětný pozemek byl původně zapsán v pozemkové knize v knihovní vložce [číslo] jakožto zahrada s právem vlastnickým pro [jméno] [příjmení]. Dne [datum] vlastnické právo přešlo na [jméno] [jméno] (prokázáno kopií knihovní vložky [číslo]). Na základě usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] připadl majetek [jméno] [jméno] [příjmení] státu jako odúmrť. Obvodní národní výbor v [obec a číslo] následně přenesl správu předmětného pozemku na Národní výbor hl. m. [obec] (prokázáno kopií knihovní vložky [číslo] kopií usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum], sp. zn. 4D113/61, dopisem finančního odboru ONV [obec a číslo] ze dne [datum], dokument střediska geodézie pro hlavní město Prahu ze dne [datum] s tehdejším označením II et-MI, dokument střediska geodézie pro hlavní město Prahu ze dne [datum] – věc druhá etapa zakládání evidence nemovitostí [část obce]).

13. Předmětný pozemek parc. [číslo] byl v katastru nemovitostí zapsán na Českou republiku na základě ohlášení vzniku práva správy Pozemkového fondu ČR k zápisu do katastru nemovitostí ze dne [datum]. Na základě ohlášení přechodu vlastnického práva k této nemovitosti v katastrálním území Michle ze dne [datum] došlo k duplicitnímu zápisu vlastnického práva k pozemku na hlavní město Prahu (prokázáno dopisem Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, směřovaný a adresovaný hlavnímu městu [obec] ze dne [datum] ve věci vyrozumění o duplicitním zápisu vlastnictví k předmětnému pozemku, detailními informacemi o par. [číslo] v k. ú. [část obce] k datu [datum]).

14. Dne [datum] uzavřel odbor správy národního majetku a privatizace Magistrátního úřadu hlavního města Prahy s panem [jméno] [příjmení] dodatek [číslo] ke smlouvě č. j. 2609/2 o přenechání pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Michle k dočasnému užívání. V dodatku je sjednána úhrada za užívání pozemku v období po [datum] ve výši 2 395 Kč ročně. Původní smlouva předložena nebyla, stejně jako dodatek [číslo] Tyto listiny již neexistují: došlo buďto k jejich skartaci v souladu se skartačním plánem Magistrátu hlavního města Prahy, nebo k jejich zničení v důsledku povodní z roku 2002 (prokázáno dodatkem [číslo] ze dne 4. 3. 1991, č. j. SP-611/91/MAC, spisovým a skartačním plánem Magistrátu hlavního města Prahy). 15. [ulice] pozemek parc. [číslo] je žalovaným v nynější době pronajímán s účinností od [datum] (viz nájemní smlouva č. NAP/83/801 [číslo], externí výpis z portálu hlavního města Prahy ohledně pronájmu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]).

16. Soud provedl i další důkazy, které však zásadnější význam pro rozhodnutí ve věci neměly. Konkrétně se jedná o následující listiny: kopie katastrální mapy ze dne [datum], fotografie předmětné parcely.

17. Všechny listinné důkazy pak zdejší soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o.s.ř., přičemž vycházel z důkazů označených a přiložených v soudních spisech. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula najevo žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení ani nebylo tvrzeno nebo namítáno. Soud tedy veškeré důkazy hodnotil v jejich vzájemné souvislosti jako věrohodné a pravé.

18. S ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci pak soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem nájemce předmětného pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Skutkový stav v této věci prokazuje zejména dodatek [číslo] ke smlouvě č. j. 2609/2 o přenechání pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Michle k dočasnému užívání a ostatní provedené listinné důkazy, z nichž má soud za prokázané, že i v období po [datum] žalovaný s předmětným pozemkem fakticky hospodařil, a že měl předmětný pozemek souvisle ve správě od roku 1971.

19. Na podkladě uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

20. Předmětný pozemek byl původně ve vlastnictví [jméno] [příjmení], přičemž dne [datum] vlastnické právo přešlo na [jméno] [jméno]. Pozemek následně připadl Československému státu jako odúmrť. Následně předmětný pozemek od roku 1971 kontinuálně spravoval Národní výbor hlavního města Prahy (právní předchůdce žalovaného). Žalovaný (resp. jeho právní předchůdci) pozemek za úplatu pronajímal [jméno] [příjmení], a to zcela určitě v období po [datum] a očividně i před rokem 1991 (viz dodatek [číslo] nedochované původní nájemní smlouvy, datovaný [datum], který pojednává pouze o navýšení stávajícího nájemného). Soud v tomto ohledu na základě provedeného dokazování zastává názor, že pokud byl dodatek [číslo] k původní nájemní smlouvě uzavřen [datum], musel nájemní vztah mezi žalovaným a nájemcem delší dobu existovat již před tímto dnem. Napovídá tomu i již zmiňovaná skutečnost, že žalovaný (resp. jeho právní předchůdci) předmětný pozemek dlouhodobě spravoval i před dnem účinnosti zákona o přechodu majetku, což ani nebylo sporné. Roku 2000 bylo následně v katastru nemovitostí k pozemku vyznačeno vlastnické právo pro Českou republiku, přičemž v roce 2005 v katastru nemovitostí došlo k duplicitnímu zápisu vlastnického práva pro hlavní město Prahu.

21. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

22. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá rozhodnutí o určení jejího výhradního vlastnického práva k předmětnému pozemku. Žalovaný tvrdí, že vlastnické právo svědčí jemu, jelikož vlastnické právo k pozemku přešlo ze státu na obec v důsledku účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalobkyně naopak tvrdí, že k tomuto přechodu vlastnického práva na žalovaného nedošlo, jelikož nebyly splněny veškeré podmínky přechodu stanovené zákonem č. 172/1991 Sb. Podstatou tohoto sporu je proto otázka, zda došlo ke splnění zákonných podmínek k přechodu vlastnického práva k předmětnému pozemku na žalovaného (potažmo k přechodu vlastnického práva k pozemku na žalovaného), anebo zda podmínky k přechodu vlastnictví k předmětnému pozemku na žalovaného, stanovené v ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, splněny nebyly, a daný pozemek je tak ve vlastnictví žalobkyně.

23. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva v soudním řízení je dán již s ohledem na to, že ohledně předmětného pozemku existuje duplicitní zápis v katastru nemovitostí – je tudíž nutné a adekvátní, aby bylo v tomto soudním řízení postaveno na jisto, komu vlastnické právo k předmětnému pozemku svědčí. Pouze tímto způsobem lze vyřešit stav duplicitního zápisu v katastru nemovitostí a stav právní nejistoty účastníků řízení.

24. Zákon [číslo] 1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí v ust. § 1 odst. 1 stanovuje, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

25. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, [název žalobkyně] je příslušný hospodařit též s nemovitostmi, které byly podle jiného právního předpisu ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve správě Pozemkového fondu České republiky. Dále je [název žalobkyně] příslušný hospodařit s majetkem nabytým v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravující nakládání s majetkem státu ve prospěch jiných osob, se na tyto nemovitosti vztahují jen tehdy, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

26. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, se tento zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen„ půda“), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v ust. § 20.

27. K výše citovanému ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Ústavní soud dovodil, že k přechodu vlastnického práva na obec musí být kumulativně splněny tři stanovené podmínky. První podmínkou je, aby ke dni účinnosti zákona (tzn. k [datum]) byl daný majetek ve vlastnictví ČR. Druhou podmínkou je, aby ke dni [datum] měl právo hospodaření k majetku právní předchůdce obce a třetí podmínkou je, aby tento právní předchůdce obce s majetkem také fakticky hospodařil – aby právo hospodaření bylo fakticky realizováno (viz nález Ústavního soudu IV. ÚS 185/96 ze dne [datum]).

28. Předmětný pozemek byl ke dni [datum] ve vlastnictví státu na základě usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum], sp. zn. 4D113/61. Jedná se o mezi účastníky nespornou skutečnost. První podmínka přechodu vlastnického práva je tak splněna.

29. Ke dni [datum] měl pozemek od roku 1971 kontinuálně ve správě Národní výbor hl. m. [obec] (právní předchůdce žalobce), tudíž mu svědčilo právo s majetkem hospodařit, což je ostatně mezi účastníky řízení taktéž nesporné. Druhá podmínka přechodu vlastnického práva je v případě inkriminovaného pozemku též splněna.

30. Třetí podmínkou přechodu vlastnického práva na obec dle citovaného ustanovení § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku je, aby právní předchůdce obce ke dni účinnosti zákona s majetkem skutečně fakticky hospodařil. Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) měl předmětný pozemek ve faktické správě kontinuálně od roku 1971 a v období po [datum] (a očividně i v období před tím) jej pronajímal panu [jméno] [příjmení] – lze tedy uzavřít, že ze strany žalovaného byla splněna i materiální podmínka faktického hospodaření s inkriminovaným pozemkem. Soud v tomto ohledu na základě provedeného dokazování opakuje svou již zmíněný závěr, že pokud byl dodatek [číslo] k původní nájemní smlouvě uzavřen dne [datum], musel nájemní vztah mezi žalovaným a nájemcem existovat nejen v době následující po dni účinnosti zákona o přechodu majetku (tj. po [datum]), ale také před tím: vyplývá to již z logiky věci a navíc žalobkyně netvrdila ani neprokázala opak – kontinuální správu žalovaného před dnem [datum] žalobkyně ostatně ani nesporovala. Dodatek [číslo] navíc hovoří toliko o navýšení stávajícího nájmu, což taktéž napovídá tomu, že nájemní vztah existoval nejen po dni účinnosti zákona o přechodu majetku, ale také před tímto dnem.

31. Otázka, týkající se faktického hospodaření s majetkem ve smyslu jeho pronajímání, již byla řešena i v judikatuře – například Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 358/2018, v němž Nejvyšší soud uvedl, že„ byly kumulativně splněny všechny podmínky pro přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům ze státu na žalovanou obec vyplývající z § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. (pozemky byly ve vlastnictví státu, formálně právo hospodaření k nim svědčilo ke dni [datum] ONV pro [část Prahy] s pozemkem fakticky hospodařila, když jej přenechala do nájmu zemědělskému družstvu…)“. Obdobně Nejvyšší soud judikoval i v rozsudku ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, kde dovodil, že„ pojem právo hospodaření byl v tehdy platném hospodářském zákoníku a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu jako původní pojem správa. K tomu, aby požadavek hospodaření s věcí, jak je předpokládán ustanovením § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., byl naplněn, bylo tedy nutno, aby příslušná organizace měla příslušný titul a aby s majetkem fakticky hospodařila. Nejednalo se přitom jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale též v ostatním právním smyslu zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem věci.“ 32. V tomto případě je tak dle názoru zdejšího soudu splněna i třetí podmínka přechodu vlastnického práva na obec, která je požadována v rámci ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku, a to materiální podmínka faktického hospodaření s pozemkem ze strany žalovaného. Jak bylo zmíněno, inkriminovaný pozemek byl ve správě žalovaného, resp. jeho právních předchůdců, kontinuálně od roku 1971. Dnem [datum] je pak datován dodatek [číslo] ke smlouvě č. j. 2609/2 o přenechání pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Michle k dočasnému užívání – ač se v listinné podobě nedochoval první dodatek k původní nájemní smlouvě, ani samotná původní nájemní smlouva, je dle názoru soudu z provedeného dokazování seznatelné, že žalovaný, resp. jeho právní předchůdce, před i po termínu účinnosti zákona o přechodu majetku předmětný pozemek spravovali a také s ním fakticky hospodařili, když jej pronajímali (viz také judikatura citovaná výše v bodě 31. tohoto odůvodnění a také body 12., 14., 20. a 30. tohoto odůvodnění). Jak bylo konstatováno, dodatek k původní nájemní smlouvě, datovaný [datum], navíc hovoří pouze o navýšení stávajícího ročního nájemného – je tak nasnadě, že nájemní vztah trval již před [datum] a také po dni účinnosti zákona o přechodu majetku. Nedochování jmenovaných původních listin pak lze dle názoru soudu přičítat tomu, že byly skartovány po uplynutí skartační lhůty, případně povodním – k dochování listin tak nedošlo z objektivních důvodů (lze doplnit, že listiny nejsou dostupné ani v online evidenci smluv žalovaného). Soud taktéž okrajově zmiňuje, že i sousední pozemky jsou žalovaným dlouhodobě pronajímány, stejně jako pozemek předmětný, přičemž vlastnictví žalovaného k těmto sousedním pozemkům zpochybněno nebylo.

33. Předmětný pozemek tedy nebyl ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, (tj. ke dni [datum]) ve správě Pozemkového fondu České republiky odvozené od ust. § 1 odst. 1 zákona o půdě, nýbrž v kontinuální a nijak nepřerušené správě a držbě žalovaného, ode dne [datum] realizované na základě ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku. Žalovaný pak s předmětným pozemkem v inkriminované době též fakticky hospodařil, neboť jej pronajímal (viz také judikatura citovaná výše v bodě 31. tohoto odůvodnění a také body 12., 14., 20. a 30. tohoto odůvodnění). Ke dni [datum] tedy předmětný pozemek přešel do vlastnictví žalovaného. Právo hospodaření Národního výboru hl. m. [obec] ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o půdě (tj. ke dni [datum]), nezaniklo a netransformovalo se ve správu Pozemkového fondu ČR dle zákona č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu, jak tvrdila žalobkyně, ale již ke dni [datum] (účinnost zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku) se změnilo ve vlastnické právo žalovaného k danému pozemku ve smyslu ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku.

34. Na rozhodnutí zdejšího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že předmětný pozemek byl chráněn v rámci zemědělského půdního fondu – také vlastnictví k tomuto druhu pozemků mohlo přejít na obec v režimu ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, jak je patrno mj. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, kdy byl předmětem přechodu obdobný pozemek, který byl pronajímán Českému zahrádkářskému svazu.

35. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaný daný pozemek dlouhodobě (ode dne účinnosti zákona o přechodu vlastnictví, tj. od [datum]) v dobré víře a nerušeně držel, a to až do [datum], kdy je datováno vyrozumění o duplicitním zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku, adresované žalovanému. Je nutno upozornit i na to, že žalobkyně vlastnictví obcí v tomto ani v obdobných případech dlouhodobě nesporovala, a že v 90. letech 20. století neexistoval natolik sofistikovaný systém dálkových přístupů do evidencí a vzájemné propojenosti a kooperace ústředních orgánů státní správy a orgánů obecní samosprávy, jako je tomu nyní, přičemž vlastnické právo obcí k obdobným pozemkům navíc prakticky nebylo dlouhodobě sporováno, jak již soud výše konstatoval. Při zachování náležité opatrnosti tedy žalovaný daný pozemek dlouhodobě spravoval a na základě ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. s ním nakládal jako s vlastním, a to aniž by byly u něho vyvolány jakékoliv pochybnosti o tom, že mu daný pozemek patří – ty byly vyvolány až v roce 2006 v souvislosti s vyrozuměním o duplicitním zápisu vlastnictví. Zdejší soud tedy zastává názor, že i kdyby v tomto případě nedošlo ke splnění všech podmínek stanovených v ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku, bylo by na místě zohlednit institut vydržení předmětného pozemku žalovaným (k němuž by z pohledu soudu došlo dne [datum]).

36. Zdejší soud připomíná také smysl a účel zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku – tím bylo dle zákonodárce i rozsáhlé související judikatury navrácení historického majetku obcím, jejichž vlastnické právo je nyní žalobkyní v tomto i v obdobných případech ex post zpochybňováno, navíc až po dlouhodobé nečinnosti žalobkyně – aprobování této žaloby by tedy dle názoru soudu taktéž v zásadě popřelo smysl a účel zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku. Je na místě zohlednit také zmiňovanou dobrou víru žalované, která pozemek kontinuálně spravovala od roku 1971, a fakticky s pozemkem hospodařila i po dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku.

37. V návaznosti na vše výše uvedené tedy zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Došlo ke splnění podmínek přechodu vlastnického práva k předmětnému pozemku z České republiky na hlavní město Prahu, stanovených v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., a vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni [datum] přešlo na hlavní město Prahu, tj. na žalovaného. Právoplatným vlastníkem tohoto pozemku je tedy ode dne [datum] žalovaný.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 570 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč. Odměna byla v této věci přiznána za realizaci následujících úkonů právní služby: převzetí právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.); vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.); účast na jednání soudu konaném dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.); účast na jednání soudu konaném dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.); doplnění vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.).

39. Lhůta k plnění povinnosti stanovené ve výroku II. tohoto rozsudku se odvíjí od ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a jedná se tak o pariční lhůtu ve standardním třídenním trvání od právní moci tohoto rozsudku. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna poukázat k rukám právního zástupce žalované strany.