28 C 165/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 84,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, a že se tedy na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum] stala poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatila měsíční televizní poplatky za měsíce leden 2021 až listopad 2021. Výše měsíčního poplatku činí 135 Kč.

2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Žalobkyně již v žalobě výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. dotázána v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2022, č. j. 28 C 165/2022-11, které bylo žalované spolu s žalobou doručeno dne [datum]. Žalovaná byla poučena také o tom, že pokud se k dotazu soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná byla citovaným usnesením zdejšího soudu taktéž vyzvána k vyjádření k žalobě, avšak i v tomto směru zůstala zcela procesně nečinná. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaná je od [datum] přihlášená jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stala držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za měsíce leden až listopad 2021 nebylo ze strany žalované na televizní poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou z [datum] (prokázáno výzvou z [datum] včetně dodejky).

5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

6. Žalovaná, která vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Tento poplatek pak žalovaná jakožto vlastník televizního přijímače v období ledna až listopadu 2021 nezaplatila, a to přesto, že byla k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzvána. Z důvodu, že žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a řádně a včas nezaplatila televizní poplatky za předmětné období, ocitla se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 o. z. v prodlení s úhradou dlužné částky (televizní poplatky nebyly zaplaceny za celkem 11 měsíců). Vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 485 Kč má tedy žalobkyně podle § 1970 o. z. nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 84,38 Kč. Výše úroků vychází z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho uhradila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou vymáhání televizních poplatků je, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.