28 C 167/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 81 590,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 51 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 51 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 30 590,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 285 Kč za období od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 216,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 590,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 51 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s obchodním úrokem ve výši 65 556 Kč a administrativním poplatkem ve výši 42 000 Kč, a to prostřednictvím 59 měsíčních splátek ve výši 2 643 Kč a poslední, 60. splátky ve výši 2 619 Kč. Splatnost první splátky byla ujednána na den [datum] Celkem měla žalovaná žalobkyni na základě smlouvy zaplatit částku ve výši 158 556 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, žalobkyně proto úvěr v souladu s ujednáním smlouvy a obchodních podmínek ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne. Žalovaná na dluh do dnešního dne ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum].

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaná spolu dne [datum] uzavřely prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ [číslo] přičemž nedílnou součástí smlouvy byly též obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků. Smlouva obsahuje veškeré náležitosti smlouvy o úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou ze dne [datum], obchodními podmínkami žalobkyně, sazebníkem, standardními informacemi žalobkyně o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované dne [datum] částku ve výši 51 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 65 556 Kč a administrativním poplatkem ve výši 42 000 Kč, a to prostřednictvím 59 měsíčních splátek ve výši 2 643 Kč a poslední, 60. splátky ve výši 2 619 Kč. Žalovaná se tedy zavázala k úhradě celkové částky ve výši 158 556 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], splátkovým kalendářem, dokladem o vyplacení zápůjčky). Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně jí proto dopisem ze dne [datum] vyzvala k úhradě neuhrazených splátek a upozornila jí na možnost zesplatnění celého dluhu, pokud k úhradě nedojde v náhradním termínu (prokázáno výzvou k úhradě dlužných splátek ze dne [datum]). Žalovaná dluh přesto neuhradila a žalovaná proto přistoupila k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum], o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne (prokázáno oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalovaná na dluh přesto neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 51 000 Kč jako jistiny dluhu, částky 12 985 Kč jako obchodního úroku, částky 5 600 Kč za neuhrazené administrativní poplatky, částky 1 817 Kč za neuhrazený zákonný úrok z prodlení, částky 8 488,95 Kč jakožto smluvní pokuty a částky 1 700 Kč za neuhrazené účelně vynaložené náklady na upomínání (prokázáno vyčíslením pohledávky).

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2022, č. j. 28 C 167/2022-12, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě do 7 dnů doplnila tvrzení a důkazy o tom, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně byla poučena o tom, že v případě nevyhovění výzvě se vystavuje riziku neúspěchů ve sporu. Během jednání konaného dne [datum] byla žalobkyně v tomto ohledu poučena a vyzvána znovu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a to spolu s poučením dle ust. § 118b a § 119a o.s.ř.

6. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala totožnost a úvěruchopnost žalované, a to prostřednictvím scanu občanského průkazu žalované, který nebyl evidován jako neplatný (prokázáno kopií občanského průkazu žalované) a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, přičemž žalovaná nebyla v těchto rejstřících vedena (prokázáno elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra). Žalovaná dále vyplnila formulář o příjmech a výdajích, ve kterém uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 2 400 Kč, že hradí pravidelné měsíční splátky ve výši 4 000 Kč a že její další pravidelné měsíční výdaje (kromě nákladů na bydlení) činí 13 000 Kč. K bydlení žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě, ke svým nákladům na bydlení neuvedla nic. K rodinnému stavu žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí s jedním dítětem do věku 26 let bez vlastního příjmu (prokázáno formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr). Žalovaná před uzavřením smlouvy dále doložila výplatní pásky za měsíc prosinec 2020, kdy její čistá mzda činila 24 988 Kč, za měsíc leden 2021, kdy její čistá měsíční mzda činila 29 687 Kč a za měsíc únor 2022, kdy její čistá měsíční mzda činila 29 777 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované). Žalobkyně k výzvě soudu taktéž doložila výpis z jejího bankovního účtu žalované za období od [datum] do [datum]. Počáteční zůstatek činil částku 1 698,17 Kč a konečný zůstatek částku 5 194,58 Kč. Z výpisu vyplývá, že významná část příjmů žalované za toto období pochází od dalších nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů: dne [datum] žalovaná obdržela částku 4 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a částku 12 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne [datum] částku 12 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne [datum] částku 8 100 Kč od [právnická osoba], s.r.o., dne [datum] částku 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne [datum] částku 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba] Za období 4 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní tak žalovaná čerpala od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na těchto úvěrech částku 106 100 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalované).

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

3. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

4. Dle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

6. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle ust. § 555 odst. 1, 2 občanského zákoníku právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

9. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

11. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Obdobně bylo j 12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. a ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 51 000 Kč Smlouva je sice označená jako smlouva o zápůjčce, avšak obsahuje náležitosti smlouvy o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně (jedním z předmětů podnikání žalobkyně je dle obchodního rejstříku poskytování spotřebitelských úvěrů), přičemž žalovaná byla v postavení spotřebitele. S přihlédnutím k ust. § 555 odst. 1 o.z. tedy soud předmětnou smlouvu vyhodnotil jako smlouvu o úvěru.

13. Z výše uvedeného dále vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele (zde žalobkyně) prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum]. Soud je tedy s odkazem na uvedené povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

14. Ze žalobkyní předložených důkazů však není prokázáno, že by žalobkyně tuto povinnost (adekvátně zkoumat úvěruschopnost žalované) před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila. Soud má naopak za prokázané, že se žalobkyně splnění této zákonné povinnosti nevěnovala s dostatečnou odbornou péčí, když žalované úvěr poskytla i přesto, že žalovaná ve formuláři např. vůbec neuvedla, jaké má reálné náklady na bydlení, ačkoliv je nepochybné, že pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet se jedná o klíčovou informaci, zejména pokud žalovaná dále uvedla, že žije ve společné domácnosti s dítětem do 26 let, které nemá vlastní příjem, a že platí pravidelné měsíční výdaje ve výši 17 000 Kč Tyto žalovanou uvedené údaje si žalobkyně neověřovala a neobjektivizovala je. Z výpisu z účtu žalované za období od prosince 2020 do března 2021 pak vyplývá, že žalovaná si za období 4 měsíců půjčila od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů částku přesahující 100 000 Kč, tedy částku, která téměř dosahuje jejích příjmů z pracovního poměru za toto období. Při pohledu do výpisu z účtu žalované je očividné, že kladný zůstatek na tomto účtu v předmětném období zůstal zachován zejména v návaznosti na to, že žalovaná během této doby čerpala hned několik spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem provedla šetření finančních poměrů žalované a že by získané podklady dostatečným způsobem vyhodnotila a porovnala je například se zmíněným výpisem z účtu žalované. Žalobkyně tak nedostála povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. V návaznosti na výše uvedené byla předmětná smlouva posouzena jako absolutně neplatná pro rozpor s citovanou kogentní vnitrostátní zákonnou úpravou (zákonem o spotřebitelském úvěru) a pro rozpor s citovanou evropskou legislativou. Žalobkyně neprokázala, že by byla před uzavřením předmětné smlouvy adekvátně zkoumána a prověřována schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splatit (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to zejména co se týče reálných výdajů žalované a jejích reálných výdajů na bydlení. Před uzavřením smlouvy nebyly zohledněny ani např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ani údaje o průměrných výdajích obyvatelstva zveřejňované Českým statistickým úřadem. Povinnost poskytovatele úvěru nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá mj. také z rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] (ve věci [právnická osoba] vs. [jméno] [příjmení]). Vedle prověření příjmů a výdajů spotřebitele by pak mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejně dostupných rejstříků, např. v centrální evidenci exekucí (což žalobkyně provedla) nebo v systému [příjmení] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020).

16. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované vyplacena částka ve výši 51 000 Kč. V řízení ovšem nebylo přes opakované výzvy prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne [datum] a dalších výše popsaných aspektů tak soud z úřední povinnosti posoudil tyto okolnosti jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni vydat částku 51 000 Kč.

17. Žalovaná byla v předžalobní upomínce vyzvána, aby dlužnou částku uhradila. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované. Soud doplňuje, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho uhradila.

18. S ohledem na to, že inkriminovaná smlouva byla z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování platební schopnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky vyhodnocena jako absolutně neplatná, zamítl soud žalobu co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 30 590,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 285 Kč za období od [datum] do [datum]. Jak bylo zmíněno, přes výzvu a poučení soudu o následcích jejího nesplnění nebylo prokázáno, že by byla v tomto případě adekvátně prověřena schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky. Veškeré další žalované nároky vyjma nesplacené jistiny poskytnutého úvěru jsou tedy dle názoru soudu v tomto případě neopodstatněné.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 816,32 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z celkové výše nákladů řízení (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 81 590,96 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 190 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 530 Kč ve výši 3 471,30 Kč.

20. Náhrada nákladů zastoupení advokátem dále sestává z částky 400 Kč ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., jakožto náhrady za promeškaný čas (4 půlhodiny), který zástupce žalobkyně promeškal cestou k jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne [datum].

21. Náhradu nákladů (cestovné) za cestu motorovým vozidlem k jednání konanému u zdejšího soudu soud nepřiznal, neboť nepokládá tyto náklady za účelně vynaložené. V této souvislosti považuje soud za potřebné zdůraznit, že pro přiznání cestovních výdajů advokátovi je rozhodující zjištění, zda byly tyto náklady účelně vynaloženy ve smyslu § 18 odst. 1 písm. a) a. t. Použití osobního motorového vozidla advokátem v souvislosti s poskytováním právní pomoci zejména do měst, která nejsou totožná s městem, kde má sídlo advokátní kancelář, je třeba považovat za účelně vynaložené cestovní výdaje (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zu. 8 To 3/94) – v tomto případě má však advokát zastupující žalobkyni sídlo ve stejném městě, jako zdejší soud, navíc ve stejném městském obvodu ([obec a číslo]). Náklady na cestovné motorovým vozidlem tedy soud v tomto konkrétním případě za účelné nepokládá, pročež žalobkyni přiznány nebyly.

22. Lhůtu ke splnění povinností specifikovaných ve výrocích I., III. tohoto rozsudku soud žalované určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.