28 C 168/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva zůstavitelky k nemovité věci v den jejího úmrtí

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], byla ke dni úmrtí vlastnicí jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, vymezené v budově [adresa], která stojí na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnických podílů o velikosti id. [číslo] na uvedené budově a uvedených pozemcích, vše v obci [obec], v části [územní celek], [katastrální uzemí], a zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka) a [číslo] (budova a pozemky) u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného částku 16 546 Kč, a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že její matka, zesnulá [jméno] [příjmení], byla ke dni svého úmrtí ([datum]) vlastnicí bytové jednotky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že zesnulá dne [datum] převedla vlastnické právo k bytu na žalovaného (bratra žalobkyně a syna zesnulé) darovací smlouvou, která však má být dle názoru žalobkyně neplatná, jelikož zesnulá již v době uzavření předmětné smlouvy trpěla závažnou duševní poruchou, která zásadně ovlivňovala její rozlišovací a rozhodovací schopnosti. Zesnulá tak nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání a nebyla způsobilá projevit právně významným způsobem svoji vůli. Tyto skutečnosti dle žalobkyně jednoznačně vyplývají ze zdravotnické dokumentace zesnulé. V době poté, co mělo dojít k darování bytu žalovanému, zesnulá v důsledku tohoto darování opakovaně projevovala obavy o své budoucí bydlení. Žalobkyně uvedla, že pokud dojde k žalobou požadovanému určení, bude se na převod bytu provedený v důsledku darovací smlouvy hledět tak, jako by k němu nikdy nedošlo, a byt bude muset být soudním komisařem v rámci dodatečného projednání dědictví zahrnut do aktiv dědictví po zesnulé, což se v rámci dědického řízení po zesnulé původně nestalo. Bez požadovaného určení bude ohroženo (resp. bude značně nejisté) právo žalobkyně jakožto předpokládané budoucí nabyvatelky části dědictví (spoluvlastnického podílu na bytu). Žalobkyně také uváděla, že o předmětné darovací smlouvě se dozvěděla náhodně až po roce 2015 při řešení jiné rodinné záležitosti. Žalobkyně dále sporovala, že by žalovaný o zesnulou projevoval zájem a staral se o ni – pobýval většinu času v zahraničí a o zesnulou dle žalobkyně přílišný zájem nejevil. [jméno] žalobkyně se naopak o zesnulou starala ve všech důležitých ohledech, doprovázela ji k lékařům, řešila za ni v podstatě veškeré záležitosti. Zesnulá byla dle slov žalobkyně velmi málo soběstačná.

3. Žalovaný zpochybnil, že by měla zesnulá v době, kdy mělo dojít k uzavření darovací smlouvy, nějaké závažnější zdravotní potíže. Zesnulá byla aktivní a soběstačná, až na posledních několik týdnů před jejím úmrtím, kdy k ní docházela pečovatelská služba. Žalovaný pak byl v zásadě jedinou osobou, která zesnulou finančně podporovala, není pravdou, že by o zesnulou neprojevoval zájem. Žalovaný taktéž financoval rekonstrukci, která byla provedena v darovaném bytě. Od doby, kdy měla být darovací smlouva uzavřena, pak již uběhla velmi dlouhá doba a podaná žaloba je amorální, neboť žalobkyně s jejím podáním dle názoru žalované strany vlastně pouze čekala na úmrtí paní [příjmení].

4. Na jednání konaném dne [datum] strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně k dotazu soudu opakovaně uvedla, že trvá na žalobě tak, jak byla podána, a že tedy žaluje na určení, že její zesnulá matka byla ke dni jejího úmrtí vlastnicí bytu [číslo] v k.ú. [obec]. V tomto kontextu žalobkyně odkázala na svou argumentaci ohledně tvrzené neplatnosti darovací smlouvy z roku 2006. Po poučení o koncentraci řízení strany sporu nenavrhly k provedení žádné další důkazy nad rámec těch, které označily ke dni konání ústního jednání (tj. ke dni [datum]).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaný je na základě darovací smlouvy ze dne [datum] v katastru nemovitostí zapsán jako výhradní vlastník bytové jednotky [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný byl tímto bytem obdarován od své matky, zesnulé [jméno] [příjmení]. Projednání pozůstalosti zesnulé [jméno] [příjmení] (matky obou účastníků tohoto řízení) bylo zdejším soudem vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] [příjmení] zemřela dne [datum]. Z dědického spisu se podává, že účastníky dědického řízení byli mj. žalobkyně se žalovaným, jakožto potomci zesnulé paní [příjmení]. Dědicům (včetně žalobkyně a žalovaného) bylo potvrzeno nabytí dědictví podle jejich dědických podílů ze zákona. Součástí pozůstalosti nebyla předmětná nemovitost – byt [číslo] v k.ú. [obec] (prokázáno darovací smlouvou ze dne [datum], návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne [datum], č. j V [číslo], výpisem z katastru nemovitostí k [list vlastnictví], usnesením [název soudu] ze dne 17. 6. 2022 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]).

7. Další navržené důkazy již soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná pro nedostatek naléhavého právního zájmu (viz podrobněji níže). Další navržené důkazy se týkaly prokazování tvrzení stran sporu o tom, jakým způsobem se pečovalo o zesnulou a dále zejména zdravotního stavu zesnulé a související námitky neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum], kterou vznesla žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem, jak bude rozvedeno níže, nemohly žádné další důkazy nad rámec těch provedených a výše popsaných rozhodnutí soudu v této věci zvrátit.

8. Právní zhodnocení je následující:

9. Soud se v této věci prioritně zaměřil na zkoumání, zdali má žalobkyně na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem.

10. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalujícího subjektu nebo kdyby se bez tohoto určení postavení žalujícího subjektu stalo nejistým (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1836/2005). U žalobkyně tedy musí jít buď o právní vztah již existující alespoň v době vydání rozhodnutí, nebo o takovou její procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohla být ohrožena, případně by pro své nejisté postavení mohla být vystavena konkrétní újmě (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2589/98, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95).

12. Dále je nutno konstatovat, že po [datum], kdy nastala účinnost občanského zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákon), je dosavadní judikatura, týkající se naléhavého právního zájmu dědiců po zůstavitelích, zemřelých po [datum], v případě žalob na určení, že zůstavitelé byli ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, již nepoužitelná (např. se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2160/2005 ze dne 26. 6. 2006, dále 30 Cdo 1857/2001 a 29 Cdo 2290/2006 ze dne 18. 9. 2007).

13. Podle ust. § 1479 občanského zákona dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

14. Podle ust. § 1475 odst. 1 občanského zákona dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

15. Podle ust. § 1475 odst. 2 občanského zákona pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

16. Podle ust. § 1475 odst. 3 občanského zákona komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

17. Podle ust. § 172 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku.

18. Podle ust. § 172 odst. 2 z.ř.s. nebyla-li zjištěna podle odst. 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

19. Podle ust. § 173 z.ř.s. pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

20. Podle ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

21. Podle ust. § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

22. Ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou i spory o aktiva pozůstalosti (odkaz na ust. § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.), ke kterým se podle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou, a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může nepochybně znít, jde-li o nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického, k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána (jako tomu bylo v tomto případě ohledně předmětného bytu [číslo] v k.ú. [obec], který nebyl v rámci pozůstalostního řízení po zesnulé paní [příjmení] součástí její pozůstalosti). Formulace takovéto určovací žaloby, podané po skončení dědického řízení, musí odpovídat konkrétnímu právu dědice (zde žalobkyně), ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt.

23. Současná zákonná úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s., vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení, aniž by bylo následně nutno tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti.

24. Výše uvedené v rámci projednávané věci znamená, že ačkoliv žalobkyně může mít naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva k předmětnému bytu, když na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení nabyla část hodnoty pozůstalosti po zesnulé paní [příjmení], nemůže mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení požadovaném určení, že předmětný byt byl ke dni úmrtí paní [příjmení] ve výlučném vlastnictví jmenované zesnulé, protože jde o sporné aktivum pozůstalosti. Pokud je tedy žalobní petit formulován na určení vlastnického práva paní [příjmení] k předmětnému bytu ke dni jejího úmrtí, pak žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem (ten by mohla žalobkyně eventuálně mít toliko na určení, že je spoluvlastnicí předmětného bytu).

25. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, neboť by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení podanou žalobu zamítnout (viz výrok I. tohoto rozsudku).

26. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, protože byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemná vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokátky spojené s jejími čtyřmi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemná vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) ve výši 300 Kč za jeden úkon (celkem 1 200 Kč). V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokátky o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 2 856 Kč, protože zástupkyně žalovaného je plátkyní této daně. Celkové náklady řízení činí přiznaných 16 546 Kč.

27. Za podání žalovaného ze dne [datum] soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť se jednalo v zásadě pouze o žádost o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobním tvrzením a o oznámení o založení důkazů.

28. Lhůtu k plnění (náhradě nákladů řízení) soud určil žalobkyni nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce 1 měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalobkyni velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalovaného, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalovaného lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění povinnosti nahradit žalovanému náklady tohoto soudního řízení. (§ 160 o.s.ř.).