28 C 20/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 014 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 201 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za období od [datum], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 014 Kč za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení tohoto soudního nepřiznává, neboť mu žádné náklady tohoto soudního řízení nevznikly.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému prostřednictvím webových stránek žalobkyně dne [datum] poskytnuta zápůjčka ve výši 12 500 Kč, která měla být uhrazena do [datum]. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 4 063 Kč. Žalovaný tuto částku ve sjednané lhůtě neuhradil, uhradil pouze částku 9 299 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta, poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky a poplatek. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 15 014 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje jistinu ve výši 12 500 Kč, zbylý poplatek ve výši 1 014 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], které bylo jejímu zástupci do datové schránky doručeno dne [datum], vyzvána k tomu, aby svá tvrzení doplnila v tom směru, jakým způsobem a zda vůbec prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby k těmto aspektům doložila důkazy. Žalobkyně byla také poučena o tom, že v případě nesplnění výzvy se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene ohledně tvrzení týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že si od žalovaného vyžádala potvrzení o jeho výši příjmů a dotazovala se jej ohledně jeho tehdejšího pracovního poměru. Takto žalobkyně dle svého tvrzení zjistila, že žalovaný má stabilní zaměstnání a měsíční příjem. Výdaje žalovaného žalobkyně nijak neobjektivizovala, vycházela z částky nezabavitelného minima (6 154 Kč), a to i proto, že žalovaný konkrétní výši výdajů nesdělil. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by zjišťovala výši výdajů žalovaného a jeho reálnou finanční situaci a netvrdila a nepředložila důkazy ani o tom, že by žalovaného před poskytnutím zápůjčky např. lustrovala v evidencích dlužníků atp. K důkazu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalobkyně doložila toliko výplatní pásky žalovaného ze září a října 2016.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o zápůjčce ze [datum], výpis z účtu, Všeobecné obchodní podmínky, upomínky, podací lístek, výplatní pásky žalovaného ze září a října 2016) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

5. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce dle ust. § 1810 a § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž byla žalovanému vyplacena dne [datum] částka 12 500 Kč. Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 063 Kč.

6. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele – smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2390 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a taktéž nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy neprokázala, že takové šetření provedla a dostála tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, případně zda žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně k důkazu po výzvě soudu doložila pouze výplatní pásky žalovaného ze září a října 2016, nikterak však neprokázala, že by jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného, nebo to, zda má žalované nějaké dluhy. Žalobkyně tak před uzavřením smlouvy vůbec nezjišťovala reálnou finanční situaci žalovaného, vycházela pouze z dokladů o výši jeho příjmů, které navíc byly ze září a října 2016, přičemž k uzavření smlouvy došlo až dne [datum]. Žalobkyně si tedy nikterak neověřila, zdali je žalovaný skutečně schopen úvěr splatit, jelikož si neučinila ani rámcovou představu o tom, kolik peněz měsíčně žalovaný ze svého příjmu vydá. Žalobkyně tak nemohla adekvátně dospět k závěru o tom, zdali má žalovaný dostatek prostředků na splácení úvěru. Soud opakuje, že žalobkyně ve směru ověření majetkové situace žalovaného vycházela pouze z jeho výplatnic, které byly staré 7, resp. 8 měsíců. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy adekvátně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala žalobní tvrzení o tom, že by před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

8. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

9. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.

11. Soud tak na danou věc aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce dle ust. 2390 o.z., nýbrž jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. [příjmení] 12 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, přičemž žalovaný na svůj dluh v rámci této částky dle tvrzení samotné žalobkyně splnil 9 299 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva uzavřená účastníky je absolutně neplatná, přiznal soud žalobkyni pouze nárok na zbytek jistiny ve výši 3 201 Kč. Žalovaný se bezdůvodně obohatil v částce 12 500 Kč, přičemž co do částky 9 299 Kč již svůj dluh splnil.

12. Na základě předložených důkazů tedy soud vyhověl žalobě pouze v částce 3 201 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po dni doručení žaloby, do zaplacení částky 3 201 Kč. Ve zbylé částce 11 813 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o zápůjčce.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice ve sporu převážně úspěšný, avšak nikterak se ve věci nevyjádřil a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.