28 C 206/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 13 210 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 450 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 7 150 Kč za období od 6. 9. 2023 do zaplacení a částku ve výši 5 760 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 5 460 Kč za období od 20. 12. 2023 do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 150 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od 12. 1. 2023 do 1. 5. 2023, tj. po dobu 110 dní a za období od 2. 5. 2023 do 24. 7. 2023, tj. po dobu 84 dnů (ohledně uvedeného vozidla nebyla ve sledovaném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla) a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 x 300 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud dospěl na základě předložených listinných důkazů k následujícímu skutkovému stavu:

5. Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. , Anonymizováno, (osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) mj. v době od 12. 1. 2023 do 1. 5. 2023. Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou odeslanou dne 22. 6. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od 12. 1. 2023 do 1. 5. 2023, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy. Lhůta se počítala od 7. 7. 2023. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala výzvou k zaplacení dlužné částky od společnosti , právnická osoba, . ze dne 23. 10. 2023 a 14. 11. 2023. Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 10. 1. 2024 (zjištěno z výpisu z RSV, výzvou k úhradě ze dne 22. 6. 2023, informací o zásilce č. , Anonymizováno, , výzvami k zaplacení dlužné částky od společnosti , právnická osoba, . ze dne 23. 10. 2023 a 14. 11. 2023, předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2024 a podacím archem z téhož dne).

6. Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. , Anonymizováno, (osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) také mj. v době od 2. 5. 2023 do 24. 7. 2023. Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou odeslanou dne 5. 10. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od 2. 5. 2023 do 24. 7. 2023, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy. Lhůta se počítala od 20. 10. 2023. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala i upomínkou ze dne 10. 1. 2024 a výzvami k zaplacení dlužné částky od společnosti , právnická osoba, . ze dne 7. 2. 2024 a 28. 2. 2024. Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 4. 4. 2024 (zjištěno z výpisu z RSV, výzvou k úhradě ze dne 5. 10. 2023, informací o zásilce č. , Anonymizováno, , upomínkou ze dne 10. 1. 2024, výzvami k zaplacení dlužné částky od společnosti , právnická osoba, . ze dne 7. 2. 2024 a 28. 2. 2024, předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2024, podacím archem z téhož dne, informací o zásilce č. , Anonymizováno, ).

7. Ze zprávy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 7. 2024 vyplývá, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla r.z. , Anonymizováno, v období od 10. 8. 2020 do současnosti.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Žalovaný je občanem Alžírska s trvalým pobytem v České republice. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Alžírská demokratická a lidová republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání výše uvedeného sporu (Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních (Alžír, 4. 2. 1981; č. 17/1984 Sb.) tuto otázku neupravuje), aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

10. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Dle něj mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Dána je proto mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

11. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (65 Kč /den; období nepojištění vozidla v tomto případě trvalo celkem 110 dnů a 84 dnů). Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 x 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne 5. 9. 2023 v případě příspěvku za období nepojištění od 12. 1. 2023 do 1. 5. 2023 a dne 19. 12. 2023 v případě příspěvku za období nepojištění od 2. 5. 2023 do 24. 7. 2023 (uplynutím 60 dnů od doručení výzev k zaplacení příspěvku dne 7. 7. 2023 a 20. 10. 2023). Soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku dle § 1968 a dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedených datech splatnosti.

12. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil, nebo že by bylo vozidlo v předmětné době pojištěno, nebo že by vozidlo v předmětné době nebylo vlastnictvím žalovaného. Žalovaný byl ve výpisu z registru silničních vozidel, který žalobkyně soudu předložila (a který si soud také sám opatřil), ve smyslu zákonných domněnek obsažených v § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti ve sledovaném období veden jako vlastník a provozovatel inkriminovaného vozidla. Na podporu výše uvedeného soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1561/14, podle kterého: „V situaci, kdy žalobkyně předložila dostatečná tvrzení a důkazy, že stěžovatelka byla v daném období vlastnicí (provozovatelkou) předmětného motorového vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na ní (žalované), aby na tato tvrzení a důkazy procesně reagovala (přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu).“13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 210 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za její podání ze dne 1. 1. 2024, neboť uvedená podání obsahovala skutečnosti, které měly (a mohly) být uvedeny již v samotné žalobě.

14. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).