28 C 207/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 615 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 4 615 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 828,74 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 615 Kč s příslušenstvím, a to na základě toho, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kdy k vyplacení této částky došlo dne [datum]. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutou částku uhradit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do [datum]. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil, žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení poskytnuté zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 615 Kč, jakož i úroku z prodlení v zákonné sazbě za období od [datum] do zaplacení. Pohledávka přešla na žalobkyni z její právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] Ani po realizovaném postoupení pohledávky žalobce ničeho na dluhu neuhradil. Žalobkyně proto prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalobci dne [datum] předžalobní výzvu. Přes předžalobní výzvu však žalovaný ničeho na dluhu neuhradil a zůstal nekontaktní.

2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, pročež dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil jej, že pokud se žalovaný v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena fikcí dne 21 9. 2023. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval, soud má proto za to, že žalovaný s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. Žalobkyně byla k udělení souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž vyzvána, a to prostřednictvím výzvy soudu ze dne [datum], která byla žalobkyni doručena dne [datum]. Žalobkyně však do dnešního dne nevyjádřila. Soud má tak po provedeném poučení (že pokud se žalobkyně nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí) za to, že s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí.

3. K podané žalobě se žalovaný nevyjádřil.

4. Žalobkyně pak byla usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. 28 C 207/2023-15, které bylo jejímu právnímu zástupci do datové schránky doručeno dne [datum], vyzvána k tomu, aby k žalobě doložila žádost žalovaného o poskytnutí zápůjčky a také o doložení podkladů, jimiž žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně svou podnikatelskou činnost a kdy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně doplnila žalobu dne [datum]. V doplnění uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytl žalovaný pro posouzení své totožnosti a bonity dne [datum] občanský průkaz žalovaného [číslo] jehož platnost byla právní předchůdkyní žalobkyně provedena na webových stránkách Ministerstva vnitra. Téhož dne také žalovaný právní předchůdkyni dodal další doklad – cestovní pas, přičemž osobní údaje v cestovním pasu uvedené byly porovnány s údaji v žádosti o zápůjčku. Osobní údaje přitom korespondovaly. Totožnost a další údaje uvedené v dotazníku byly prověřeny na základě telefonátu na udaném telefonním čísle + [tel. číslo] [anonymizováno]. Téhož dne byl žalovaný prověřen v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, oboje s negativním výsledkem. Žalovaný byl též právní předchůdkyní žalobkyně dohledán v živnostenském rejstříku pod jeho [IČO], dohledán byl též na sociálních sítích a dostupných webových stránkách. Žalovaný právní předchůdkyni uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen„ OSVČ“) a jeho čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč. K doložení těchto tvrzení žalobkyně doložila protokol žádosti o zápůjčku ze dne [datum], kopii občanského průkazu žalovaného, smlouvu o zápůjčce, výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum].

5. Soud na základě předložených důkazů zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřely smlouvu o podnikatelské zápůjčce [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako podnikateli zápůjčku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal danou částku zaplatit společně se sjednaným úrokem ve výši 260 %, a to v 3 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 872 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na den [datum], tedy jeden měsíc od poskytnutí zápůjčky. Další splátky byly splatné vždy v intervalu dalšího jednoho měsíce. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky (prokázáno z: Smlouvy o podnikatelské zápůjčce [anonymizováno] [číslo]). Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta sjednaná zápůjčka ve výši 10 000 Kč, a to dne [datum] (prokázáno z: výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]). K žádosti o zápůjčku ze dne [datum] žalovaný uvedl kromě svých osobních údajů a IČ také skutečnost, že je OSVČ s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč. Jako své měsíční výdaje uvedl žalovaný částku 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti konstatovala shodu osobních údajů v žádosti s těmi v občanském průkazu žalovaného, jakož i v jeho cestovním pasu a provedením telefonátu na uvedené číslo + [tel. číslo] [anonymizováno]. Žalovaný byl dne [datum] dohledán na sociálních sítích a dostupných webových stránkách, nadále byl prověřen v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, v centrální evidenci exekucí bez pozitivního nálezu a byl také dohledán v živnostenském rejstříku. Z Protokolu o žádosti o zápůjčku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný jako žadatel uvedl, že nemá žádných závazků po splatnosti, ani že mu nehrozí úpadek, dále, že mu na vrácení zápůjčky zbývá dostatek finančních prostředků a že o zápůjčku žádá jako podnikatel s tím, že poskytnuté finanční prostředky použije výhradně k podnikání. Bylo konstatováno, že žalovanému zbývá k úhradě zápůjčky částka 20 000 Kč měsíčně, tj. že poskytnutí zápůjčky není rizikové. Žalovanému tedy byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, splatná dne [datum]. Vzhledem k neuhrazení zápůjčky řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně naúčtovala žalovanému také náklady vynaložené na vymáhání pohledávky po splatnosti, a to částku ve výši 600 Kč za 1. upomínku ze dne [datum], částku ve výši 600 Kč za 2. upomínku ze dne [datum] a částku 600 Kč za 3. upomínku ze dne [datum], které byly všechny zaslány na e-mailovou adresu a telefonní číslo žalovaného. Dne [datum] byl dluh předán k mimosoudnímu vymáhání (prokázáno z: Protokolu žádosti o půjčku ze dne [datum]). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena z její právní předchůdkyně Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Neboť žalovaný na dluhu ničeho nehradil, žalobkyně jej prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k jeho úhradě, a to předžalobní výzvou ze dne [datum], zaslanou žalovanému téhož dne. Ve výzvě bylo konstatováno i postoupení pohledávky (prokázáno z: Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne).

7. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně:

8. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně se sjednanými poplatky vrátit žalobkyni ve třech měsíčních splátkách po 4 782 Kč.

9. V daném případě se neuplatní zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli – to vyplývá z článku II. bodu 2.1. smlouvy, kde je uvedeno, že„ na základě žádosti o zápůjčku podle VOP věřitel poskytne klientovi jako podnikateli v rámci klientovi (sic!) podnikatelské činnosti v souladu s volbou klienta na bankovní účet klienta peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (zápůjčku)“. Dle čl. IV. bodu 4.1. navíc smluvní strany deklarovaly, že zápůjčka je mezi nimi sjednána nikoliv jako spotřebitelský úvěr, neboť klient (žalovaný) výslovně prohlásil, že je podnikatelem a s věřitelem (právní předchůdkyní žalobkyně) jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Identifikace žalovaného ve smlouvě je provedena i skrze jeho [anonymizováno], což stejně jako výše popsané okolnosti nasvědčuje tomu, že se jednalo o úvěr sjednaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty.

10. Dle ust. § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle ust. § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Dle ust. § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 stejného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Předloženou smlouvu o zápůjčce je v tomto případě dle názoru soudu nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy. Očividně nemravné je smluvní ujednání o úrocích ve výši 260 %. Ze samotného znění smlouvy o zápůjčce sice není výslovně patrno, zdali se jedná o úrok v roční či jiné výši, soud má však, s ohledem na výši třech měsíčních splátek ve výši 4 782 Kč za prokázané, že se jedná o úrok roční. Takováto ujednání jsou dle názoru soudu ve smyslu § 588 o. z. v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu očividném, zjevném, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019), přičemž k tomuto očividnému rozporu soud přihlíží i bez návrhu. Úroková sazba, sjednaná v předložené smlouvě o zápůjčce, je na úrovni zhruba padesátinásobku běžné bankovní úrokové sazby (živnostníci měli v průběhu roku 2018 úrokovou sazbu (floating, do 1 roku včetně) ve výši 5,14 % - 5,23 % (zjištěno z veřejně dostupných časových řad [příjmení] [jméno])).

13. Byť si je soud vědom judikatury k podnikatelským úvěrům (kde je mj. uvedeno, že„ Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“ – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019), v tomto případě zhodnotil, že pokud je smluvní úroková sazba úvěru na úrovni několika desetinásobků obvyklé bankovní úrokové sazby, je na místě použití § 588 o. z. (a to i přesto, že se jedná o vztah mezi podnikateli), a to z důvodu, že sjednaná úroková sazba přesahuje tu obvyklou již velmi markantně. Za situace, kdy je úroková sazba v rámci spotřebitelských úvěrů dle judikatury v rozporu s dobrými mravy v případě, že dosahuje téměř 4násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a kdy může být za určitých podmínek shledána nemravnou i pokud bude sjednána na úrovni 2 či 3násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005), pokládá soud více než padesátinásobek (!) obvyklé bankovní úrokové sazby jako rozporný s dobrými mravy i v souzeném případě vztahu dvou podnikatelů.

14. Sjednaná výše úroků je v tomto případě natolik vysoká, že sama o sobě způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (nemravnost úroků je pak v tomto případě očividná, jak již bylo výše zmíněno), neboť předmětné ujednání o vysokém úročení dle názoru soudu nelze od zbytku smlouvy oddělit – soud zastává názor, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně zakládá své podnikání právě na vysokém úročení podnikatelských zápůjček (což je soudu z jeho úřední činnosti známo), je vysoce pravděpodobné, že by danou smlouvu při absenci ujednání o vysokém úroku vůbec nepodepsala. Soud v tomto ohledu akcentuje i judikaturu týkající se mravnosti výše úroků z prodlení mezi podnikateli, v níž je uvedeno, že:„ Ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Soud má za to, že tato východiska lze aplikovat i v tomto řízení.

15. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze eventuálně přistoupit k moderaci úroků podle § 577 o.z., přičemž tento postup adekvátním souzené věci neseznal. [příjmení] spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci bude vztahovat vždy pouze na část právního jednání. Důsledkem této vady však může být nejen částečná neplatnost daného právního jednání, ale podle § 576 o. z. i neplatnost takového právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost včas (shodně viz Městský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn 53 Co 243/2023; [příjmení], J. § 577 In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2065).

16. Zdejší soud (shodně jako Městský soud v Praze např. v rozsudku č. j. 70 Co 74/2021-80, nebo v rozsudku sp. zn. 53 Co 243 / 2023) uzavírá, že prostor pro moderaci úroků v tomto případě dán není. Soud je i v této věci přesvědčen, že právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů (zápůjček) založila podstatu svého podnikání právě na zjevně vysoké sazbě úroků z úvěrů – vyvažuje tím své podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Zmíněnou podstatu svého podnikání právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak nezastírá. Lze tak vycházet z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by vůbec neuzavírala, jak již bylo nastíněno výše.

17. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné změnit (moderovat) i proto, že by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace § 577 o. z. vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí v úvěrových smlouvách. Pokud by soud mohl měnit obsah úvěrové smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé úvěrů nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti zjevně nemravných smluvních klauzulí, nicméně že vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze [datum], Banco Español de [právnická osoba] proti [příjmení] [příjmení] [příjmení], C [číslo] nebo rozsudek SDEU ze [datum], [právnická osoba] Nijs a Deroga, C [číslo]). Pro shora popsaná specifika tohoto úvěru lze tyto závěry vztáhnout na i na úvěr žalovanému, byť označeného jako úvěr podnikatelský.

18. Za dané situace tedy nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva je pro sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek (ujednání o úrocích nelze od zbytku smlouvy oddělit, jelikož je nasnadě, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu při absenci ujednání o vysokých úrocích ani neuzavřela). K této neplatnosti je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalovaného.

19. Závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy soud učinil i s vědomím obecného právního principu smluvní autonomie, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). V daném případě lze nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru označit za natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat korektivem ochrany dobrých mravů, jakož i ochrany slabší smluvní strany (kterou žalovaný, byť jakožto fyzická osoba podnikající, v tomto případě nepochybně je). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nemravně vysokých úroků, nepřiznal žalobkyni ani akcesorickou smluvní pokutu.

20. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je v souladu s ust. § [číslo] a ust. § 2993 o. z. povinen žalobkyni vydat nesplacenou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného odpovídá čerpané částce zápůjčky ve výši 10 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit (s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy soud nárok žalobkyně po právní stránce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. – žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 10 000 Kč poskytnuté žalovanému její právní předchůdkyní, aniž zde byl platný smluvní závazek).

21. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 7 dnů od odeslání této výzvy. Sedmidenní dodatečná lhůta k úhradě žalovanému uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 a § 1970 o.z.). Roční sazba úroku z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 828,74 Kč, přičemž tato částka představuje 36,8 % z celkové výše soudních výloh (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 68,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 615 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

23. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).