28 C 28/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč za období od [datum] zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 857,60 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum]. Dne [datum] byly žalované na účet uvedený ve smlouvě zaslány finanční prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne [datum], spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované její lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI, BRKI. Žalovaná dluh do dnešního dne neuhradila. Pohledávka původní věřitelky byla na žalobkyni postoupena dne [datum]. Žalobkyně nárokuje vedle jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč též zákonný úrok z prodlení, když žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], které bylo jejímu zástupci do datové schránky doručeno dne [datum], vyzvána k tomu, aby svá tvrzení doplnila v tom směru, jakým způsobem a zda vůbec právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, a aby k těmto aspektům doložila důkazy. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] (tedy až po stanovené lhůtě), v němž předně zopakovala, že žalovanou lustrovala ve zmíněných veřejně dostupných databázích. Dále žalobkyně uvedla, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel dle tvrzení žalobkyně nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované měl původní věřitel ověřovat výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované. K těmto tvrzením pak žalobkyně nedoložila žádné důkazy, a to přes poučení soudu o tom, že v případě nedoložení důkazů se žalobkyně vystavuje riziku neúspěchu ve sporu a neunesení důkazního břemene ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (viz [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). K podání ze dne [datum] byla přiložena pouze kopie občanského průkazu žalované, která v ohledu zkoumání její úvěruschopnosti před podáním žaloby postrádá důkazní relevanci.

3. Soud následně dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva byla žalované doručena dnem [datum] fikcí. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. Žalobkyně s rozhodnutím soudu ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu souhlasila již v podané žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a tímto způsobem také ve věci rozhodl. Žalovaná byla v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], dále vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě, doručované spolu s tímto usnesením. Také v tomto ohledu však žalovaná zůstala nečinná. Žalobkyně s postupem soudu ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu vyjádřila souhlas již v podané žalobě.

4. Z provedených důkazů: smlouva o úvěru, obchodní podmínky právní předchůdkyně žalované, potvrzení o odeslání finančních prostředků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], výzva před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku, zpráva České pošty o doručování [anonymizována tři slova], soud zjistil následující skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi žalovanou jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] jako úvěrujícím byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalované schválena a byl jí poskytnut úvěr v celkové výši 12 500 Kč. Poskytnutá částka byla splatná dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnila a společnosti [právnická osoba] nic nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] informována o postoupení pohledávky a současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná pohledávku neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum], prokazatelně odeslanou dne [datum]. Žalované byla předžalobní výzva doručena fikcí dne [datum] (prokázáno zprávou České pošty o doručování zásilky č. [anonymizováno] a výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku).

6. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:

7. Předně soud uvádí, že žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části.

8. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. uzavřená adhezním způsobem dle ust. § 1798 a násl. o.z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěryschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Prověření úvěruschopnosti žalované však v tomto případě nebylo žalobkyní vůbec prokázáno, a to přesto, že soud žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zákonem předpokládaného zkoumání úvěruschopnosti žalované vyzval výše citovaným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací].

11. Jak bylo zmíněno, soud žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], které bylo jejímu zástupci do datové schránky doručeno dne [datum], vyzval, aby ve lhůtě 7 dní od doručení usnesení doplnila důkazy k tvrzením týkajícím se toho, jakým způsobem úvěrující společnost prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně však ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žádné důkazy nepředložila přesto, že byla soudem poučena o tom, že případné nevyhovění výzvě může mít za následek neunesení břemene tvrzení, jakož i důkazního břemene ve vztahu k otázkám zkoumání úvěruschopnosti žalované. K podání ze dne [datum], kterým žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění důkazů, byla přiložena pouze kopie občanského průkazu žalované, která v ohledu zkoumání její úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru postrádá důkazní relevanci.

12. Z provedených důkazů tedy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem posuzoval úvěruschopnost žalované, dosavadní dluhy žalované, skutečné příjmy žalované, příp. jeho vyživovací povinnosti, nebo ostatní majetkové poměry. Z důkazů rovněž nevyplývá, že by žalovaná před poskytnutím úvěru předložila jakékoliv listiny prokazující její finanční situaci, kromě prohlášení o tom, že dostatečně zvážila své možnosti splácení. Důkazně doloženo nebylo ani to, že by byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných rejstřících, jak žalobkyně původně tvrdila. Nebylo tak prokázáno, zda vůbec a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalované právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vycházela.

13. Soud dodává, že úmyslem zákonodárce při stanovení povinnosti zkoumat úvěruschopnost bylo zabránit poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti tak nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je nezbytné, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a také sám aktivně zjišťoval, zdali spotřebitel řádně své závazky plní. Poskytovatel úvěru si například ověří údaje o výši příjmu tím, že mu spotřebitel předloží své výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání důchodu, či jinou listinu, ze které bude vyplývat, jaká je skutečná výše jeho příjmu.

14. Jak bylo zmíněno, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím předmětného úvěru vycházela pouze z prohlášení žalované o schopnosti úvěr splácet, a pokud nějakým dalším procesem prověřovala její úvěruschopnost, nikterak toto prověřování důkazně nedoložila, a to přesto, že byla k doplnění důkazů v tomto ohledu vyzvána soudem s poučením o následcích nedoplnění důkazů. Dlužno také podotknout, že žalobkyně také výslovně souhlasila s rozhodnutím v této věci ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu, a že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost spotřebitele jakožto úvěrovaného subjektu (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS).

15. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona [číslo] Sb 17. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

18. Z provedených a předložených důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v návaznosti na výše uvedené posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou pro rozpor s kogentní zákonnou úpravou, jelikož žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru jakkoliv zkoumala a prověřovala (k této problematice srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o.z. a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, přičemž na postupníka může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když smluvní strany danou pohledávku v postupní smlouvě kvalifikovaly jako pohledávku vyplývající ze smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu je tedy dána.

23. V návaznosti na výše uvedené soud práva a povinnosti účastníků řízení vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši poskytnuté jistiny úvěru v částce 12 500 Kč. Žalovaná byla v předžalobní upomínce vyzvána, aby dlužnou částku uhradila. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a to ode dne [datum], tj. ode dne následujícího dni doručení žaloby žalované. Procentuální výše úroku z prodlení byla stanovena v návaznosti na to, že soud je vázán rozsahem návrhu žalující strany. Soud doplňuje, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho uhradila.

24. S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování úvěruschopnosti žalované vyhodnocena jako neplatná, zamítl soud žalobu co do nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč za období od [datum] do zaplacení. Jak bylo zmíněno, žalobkyně přes výzvu a poučení soudu o následcích jejího nesplnění neprokázala, že by byla v tomto případě adekvátně prověřena schopnost žalované jakožto spotřebitele předmětný úvěr splácet. Na výzvu soudu (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), navíc žalobkyně reagovala až po skončení stanovené lhůty k doložení důkazů, přičemž nijak neodůvodnila, proč nereagovala již v poskytnuté lhůtě a proč tuto lhůtu nedodržela.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 857,60 Kč, přičemž tato částka představuje 56,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 526 Kč ve výši 126 Kč.

26. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.