28 C 289/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 pro rozvod manželství

I. Manželství , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, , které bylo uzavřeno dne , datum, před Úřadem , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 11. 2023 manželka požadovala rozvedení jejího manželství. Uvedla, že účastníci řízení spolu od června roku 2022 nesdílí společnou domácnost, intimně se nestýkají a mají jiné představy o vedení svého života. Manželka má za to, že manželství účastníků je již pouze formálním svazkem, který neplní svoji společenskou ani biologickou funkci, ač se zpočátku jednalo o svazek spokojený. Manželé se dle manželky zcela odcizili a nelze očekávat, že by se tento stav v budoucnu nějak změnil.

2. Manžel s návrhem manželky na rozvod manželství nesouhlasil. Uvedl, že každé manželství má své problémy a že neexistuje žádná norma ani jiná překážka v tom, aby bylo účastníkům umožněno jejich aktuální spory vyřešit. Manžel má za to, že vztah účastníků je možno zachovat a že je možno obnovit vzájemné soužití, na čemž chce do budoucna aktivně zapracovat. Rozvod manželství by pro manžela znamenal velkou psychickou újmu, neboť vztah byl složitě formován během pandemie koronaviru a manžel se stále pokládá za ženatého muže se všemi s tím spojenými důsledky. Manžel požádal soud, aby manželství zůstalo zachované.

3. Při účastnickém výslechu manželka uvedla, že manželství pokládala za spokojené zhruba do ledna roku 2022. Poté se již začaly kumulovat různé problémy, kvůli nimž od manžela následně definitivně odešla. Jako hlavní důvody rozchodu manželka označila to, že manželé měli vážné ekonomické problémy, kvůli nimž si manželka musela obstarat druhou práci. Mezi manžely taktéž nefungoval intimní vztah, zhruba od řečeného začátku roku 2022 byl tento intimní vztah jen velmi sporadický – manželka uváděla, že do obdobných aktivit musela manžela spíše přemlouvat. Manžel si také dle slov manželky nerozumí s jejími dětmi z prvního manželství, odmítal se učit česky. Manželka tedy z tohoto důvodu střídala v průběhu manželství byty, ve kterých pobývala; částečně pobývala s manželem, částečně se svými dětmi a s exmanželem v jeho bytě. V době, kdy pobývali pohromadě, spolu manželé dle výpovědi manželky příliš nekomunikovali, manžel spíše pracoval, nebo byl v kontaktu se svými kamarády prostřednictvím internetu. V průběhu prvního pololetí roku 2022 se manželka snažila manžela přesvědčit ke změně, avšak bez většího úspěchu. Manžel následně odjel za svými dětmi do Ruska, a ačkoliv po návratu konstatoval, že se poměry v manželství radikálně změní, fakticky k tomu dle názoru manželky nedošlo. Následně v červnu 2022 tedy manželka od manžela definitivně odešla, od té doby manželé dle slov paní manželky nebyli ve větším kontaktu. Od této doby paní manželka bydlí u svého bývalého manžela s jejich společnými dětmi.

4. Manželka také uváděla, že od června roku 2022 jí její nynější manžel toliko kontaktoval za účelem žádosti o zapůjčení peněz, a že jí měl vyhrožovat, že pokud se bude chtít rozvést, vezme si bez jejího vědomí nějaké půjčky. Manželka následně ověřovala své zadlužení a zjistila, že tyto hrozby manžel naštěstí nerealizoval.

5. Dále manželka vypověděla, že se snažila na manžela apelovat, aby se společně pokusili problémy v manželství vyřešit, avšak že manžel k těmto záležitostem neměl proaktivní přístup. Poté, co manželka od manžela definitivně odešla, již věc šířeji nerozebírali a o obnovení soužití se nepokoušeli – manžel manželce v odchodu nijak nebránil a následně nejevil tendence k tomu, že by měl nějakou snahu vztah obnovit a zachovat.

6. K doplňujícím dotazům soudu manželka uváděla, že na počátku vztahu účastníků dostával její manžel vízum k pobytu v ČR, které by mu bylo případně prodlouženo poté, co by prokázal, že s manželkou žije ve svazku manželském po dobu tří let. V opačném případě by mohlo dojít k anulaci manželova pobytového oprávnění (dle slov manželky se jednalo o tzv. „vízum na lásku“ – pozn. soudu). Také z těchto důvodů chce manžel rozhodnutí v této věci oddálit. Manželka uzavřela, že manželství pokládá za definitivně rozvrácené, že žádné okolnosti, za nichž by byla ochotná manželské soužití zachovat, zde nevidí, a že na svém návrhu jakožto na finálním a dobře promyšleném rozhodnutí trvá.

7. Manžel při svém účastnickém výslechu setrval na svém výše popsaném názoru a s návrhem na rozvod projevil nesouhlas. Uvedl, že děti manželky z jejího prvního manželství umí částečně rusky a že neměl problém s nimi trávit čas. Pro staršího manželčina syna nebyla interakce s manželem dle jeho názoru nijak atraktivní a s manželem čas příliš netrávil, přesto spolu i za účasti manželky nějaké aktivity provozovali. S mladším z manželčiných synů z prvního manželství měl pak manžel normální vztah; bavili se a vídali se i před tím, než bylo manželství účastníků uzavřeno. Dále manžel uvedl, že jeho žena nyní bydlí se svým bývalým manželem, a že má za to, že také dříve v případě jejího prvního rozvodu kategoricky nesouhlasila s jakýmikoliv možnostmi obnovy soužití, aby nakonec s exmanželem aktuálně opětovně žila ve společném bytě. I v tomto případě tohoto manželství, jehož rozvod manželka navrhuje nyní, se tato situace může dle názoru manžela opakovat. Manžel v tomto kontextu upřesňoval, že během manželství spolu manželé bydleli pouze částečně, a to ve středy, pátky a soboty. Ostatní dny v týdnu bydlela manželka se svým exmanželem a jejich společnými dětmi. Manžel uváděl, že jeho žena mu tuto situaci vysvětlovala tak, že chce trávit více času se svými dětmi, což manžel chápal. S manželkou se tedy v tomto směru nijak nehádali, ačkoliv určitý negativní vliv na manželovo psychické rozpoložení toto střídavé soužití mělo.

8. Dále manžel sděloval, že v prosinci roku 2021 spáchal sebevraždu jeho nejlepší kamarád z dětství, kvůli čemuž byl manžel v depresích, což se mohlo dle jeho názoru projevit i na soužití s manželkou a na jejich intimním životě. Tuto situaci se snažil manželce vysvětlit, ta mu pomáhala z hlediska psychického, ale chyběla jí větší trpělivost na to, aby poskytla manželovi rozsáhlejší časový prostor deprese překonat. S tvrzenými depresemi se manžel dle jeho slov nikde neléčil; uváděl, že je sám zdravotníkem. Manžel má také za to, že svou roli v potížích v manželství sehrála i válka na Ukrajině – manželka měla v práci problémy kvůli svému příjmení, a toto si také chtěla nechat administrativně změnit, s čímž manžel souhlasil (manželé se kvůli tomu sešli koncem roku 2022 na poště, ale z administrativních důvodů nebyla změna manželčina příjmení možná).

9. Manžel potvrdil, že k definitivnímu odchodu manželky došlo zhruba v červnu nebo v červenci roku 2022. V osobním kontaktu spolu byli manželé od té doby jednou v červenci nebo v srpnu roku 2022 – toho dne nějaké realizovalo společné aktivity a došlo i k intimnostem. Následně už se manželé viděli pouze v listopadu 2022 na poště, jak bylo zmíněno výše. Od toho setkání, které proběhlo v červenci nebo v srpnu 2022, se již manželé dále nestýkali (ani intimně), maximálně došlo k nějakému náhodnému setkání: manžel uváděl, že např. vezl manželce nějaké doklady do práce. Manželské potíže se manžel snažil řešit, nabízel manželce v době poté, co opustila společnou domácnost, osobní setkání za tím účelem, aby bylo vše vyřešeno. Manželka to však odmítala.

10. Manžel také konstatoval, že se domnívá, že manželství neplní jeho základní funkci: manželé spolu nemají žádné děti. V tomto směru se účastníkům nedařilo v jejich pokusech o početí vlastního dítěte. Aktuálně tedy dle názoru manžela manželství své funkce neplní a plnit je ani nemůže, protože manželé spolu fyzicky nebydlí, nestýkají se spolu. Manžel má však za to, že lze obnovit manželské soužití. Účastníci by si dle jeho názoru potřebovali odpočinout od této situace, od tohoto dočasného problému spočívajícího ve vedení tohoto rozvodového řízení. Manžel by aktuálně chtěl vyvinout úsilí ke zlepšení stavu v manželství, vzít si například volno za tím účelem, aby mohl manželku navštívit a pohovořit s ní o možnostech obnovení soužití; bojí se však, že její advokát manželce poradil, aby se již s manželem osobně nevídala. Manžel také uváděl, že jeho dřívější výzvy k tomu, aby se spolu sešli, manželka nevyslyšela a že se sejít nechtěla. On sám v tomto ohledu ale chce zapracovat a chce učinit nějaké kroky k tomu, aby se situace zlepšila.

11. Dále manžel uváděl, že majetková újma by mu v případě rozvodu určitě způsobena nebyla. Jedinou újmu, která by mu mohla být způsobena, spatřuje v morálním hledisku celé věci: pokud by bylo manželství rozvedeno, bude se muset manžel vrátit do Ruska a nebude mít už možnost manželský svazek obnovit, přičemž manžel je přesvědčený, že k této obnově jsou dány okolnosti a možnosti. Manžel uváděl, že v případě rozvodu manželství by mu nebylo prodlouženo jeho vízum, a že v takovém případě by už zpět do ČR nemohl přijet a pokusit se manželský svazek zachovat a obnovit.

12. Z oddacího listu ze dne , datum, bylo zjištěno, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne , datum, v , adresa, . Manželé shodně konstatovali, že se u obou z nich jedná o druhé manželství. Z manželství účastníků řízení se nenarodily žádné děti.

13. Dle listiny označené jako Potvrzení o pobytu , Jméno zainteresované osoby 0/0, bydlí manželka od června roku 2022 dosud u svého exmanžela s jejich dětmi, které mají ve společné péči. Důvodem měly být neshody se současným manželem neslučitelné s bydlením v jejich společné domácnosti. Listina je opatřena ověřeným podpisem exmanžela , jméno FO, .

14. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, než výše popsané důkazy, nezjistil z nich skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne 7. 5. 2021 a nenarodily se z něho žádné děti. Během trvání manželství spolu manželé bydleli pouze 3 dny v týdnu, zbytek týdne manželka trávila v jiném bytě se svými dětmi a s exmanželem. Nejpozději od srpna roku 2022 manželství neplní žádné své funkce, manželé se nevídají, nevedou intimní společný život a nehospodaří spolu (v době od června roku 2022 se manželé viděli pouze minimálně a toliko nárazově). Od června roku 2022 manželka trvale bydlí u svého exmanžela společně s jejich dětmi a manželé od této doby netvoří rodinné společenství, přičemž manželka nemá žádnou tendenci manželské společenství obnovit. Soud v tomto kontextu poznamenává, že i kdyby snad její advokát manželce radil, aby se s manželem po červnu 2022 již osobně nestýkala, manželka by zcela jistě tuto radu nerespektovala, pokud by měla zájem se s manželem vídat a manželské soužití obnovit a zachovat.

17. Manžel nesporoval tvrzení manželky o tom, že během manželství účastníkům nefungoval jejich společný intimní život, a že se natolik odcizili, až se manželka od manžela definitivně odstěhovala a situace vyústila v celkový rozpad jejich svazku (mj. také z toho důvodu, že i v době, kdy spolu bydleli pohromadě, manželé mezi sebou příliš nekomunikovali a nepodnikali mnoho společných aktivit). Manžel naopak při své výpovědi potvrdil, že od léta roku 2022 manželství své funkce neplní a účastníci netvoří manželské společenství. K rozvratu manželství přispěly kromě výše uvedených skutečností (nedostatek vzájemné komunikace, odcizení citové i intimní) i psychické obtíže manžela, které však manžel dle jeho vlastního vyjádření nijak odborně neřešil. V odchodu ze společného bytu manžel manželce nebránil a v době po manželčině odchodu ze společné domácnosti již ani jeden z manželů neprojevoval žádnou větší aktivitu směřující k vyřešení manželských problémů a k obnovení manželského soužití. Manžel sice uváděl, že se následně po odchodu manželky ze společného bytu snažil o osobní setkání s manželkou a o vyřešení situace (a že v tomto směru chce iniciativu případně vyvíjet i nadále), avšak manželka svazek evidentně obnovit nechce, což během řízení několikrát potvrdila. Manželka v tomto ohledu také konstatovala, že byť jí manžel ještě v době společného soužití ubezpečoval, že se situace v manželství zlepší a že manžel bude v tomto směru více proaktivní, ničeho se však bohužel reálně nezměnilo (manžel se nenaučil česky, aby se případně odstranila bariéra mezi ním a dětmi manželky z jejího prvního manželství, ani neodpadly problémy s intimním životem manželů a jejich vzájemným citovým odcizením, což bylo také důvodem, proč se manželka od manžela nakonec odstěhovala natrvalo). Příčinou rozvratu manželství byly i manželkou odkazované finanční problémy, které se v době trvání manželství účastníků objevily.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Dle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.“), nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.

20. Dle § 50 odst. 1 z.m.p.s. rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.

21. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

22. Podle § 756 o. z. zjišťuje soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny.

23. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

24. V návaznosti na skutečnosti shrnuté v bodech 16. a 17. tohoto odůvodnění má soud za nepochybně prokázané, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (viz § 755 odst. 1 o. z.). Manželé spolu nežijí od června roku 2022 a od této doby netvoří manželské společenství, nestýkají se spolu, nevedou intimní život, ani společně nehospodaří. Manželka pak prokazatelně manželské společenství zjevně obnovit nechce (viz § 758 o. z.). Ani v mezidobí od června roku 2022 se situace mezi manžely nezměnila, jejich manželské problémy se vyřešit nepodařilo (byť manžel uváděl, že se v tomto směru snažil o kontakt s manželkou, která jej však již odmítala) a k obnoveni jejich vztahu nedošlo. Příčiny rozvratu manželství účastníků jsou popsány také v bodech 16. a 17. tohoto odůvodnění a spočívají zejména ve vzájemném citovém i intimním odcizení, nedostatku vzájemné komunikace, v minimálním provozování společných aktivit a také v tom, že se manžel za celou dobu pobytu v ČR nenaučil česky tak, aby mohl více komunikovat s dětmi manželky z jejího prvního manželství, s nimiž chce být manželka logicky co nejvíce v kontaktu. Další příčinou rozchodu manželů byly i jejich finanční problémy. Jak bylo zmíněno, byť manžel s rozvodem nesouhlasil a měl za to, že existují okolnosti pro zachování svazku a pro jeho obnovu, sám při svém výslechu potvrdil, že manželství účastníků již téměř dva roky neplní žádné své funkce a že tento stav se po celou tuto dobu nijak nezměnil. Existenci dlouhodobého, trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství účastníků má tedy soud za zjištěnou, stejně jako příčiny tohoto rozvratu (viz výše). Pokud pak k pozitivnímu posunu situace mezi manžely od léta roku 2022 až dosud nikterak nedošlo, má soud také za to, že obnovu svazku účastníků nelze očekávat ani do budoucna (opět viz § 755 odst. 1 o. z.).

25. Soud také na tomto místě pro úplnost dodává, že za situace, kdy spolu účastníci řízení během manželství společně bydleli jen 3 dny v týdnu, a kdy zbylé 4 dny v týdnu manželka bydlela s exmanželem a jejich společnými dětmi, lze polemizovat i o tom, zda vůbec mezi účastníky trvalé manželské společenství někdy vzniklo, a zda bylo tedy v této věci pro účely rozvodu manželství vůbec třeba konstatovat naplnění předpokladu hlubokého, trvalého a nenapravitelného rozvratu manželského soužití.

26. Manžel pak netvrdil ani neprokazoval, že by mu v důsledku rozvodu manželství měla vzniknout jakákoliv závažná újma, a že by tak byly dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Pokud manžel v tomto kontextu argumentoval tím, že v případě rozvodu mu nebude obnoveno vízum a on bude muset odcestovat zpět do Ruska, čímž mu bude zamezeno v jeho eventuální snaze o zachování vztahu, musí soud znovu zopakovat, že účastníci řízení spolu již téměř dva roky netvoří faktické manželské společenství, a že za celou tuto dobu se jejich problémy znegovat nepodařilo – dle názoru soudu tedy nelze očekávat, že by se tato situace v budoucnu měla zlepšit, jak již soud uváděl výše. Pokud by pak byl manžel aktivní a splnil by zákonné požadavky, není mu ani nikterak zapovězena možnost žádat o umožnění pobytu na území ČR mechanismy dle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. V tomto směru je však veškerá iniciativa výhradně na manželovi a nelze požadovat po zdejším soudu, aby zachoval rozvrácené manželství účastníků jen proto, aby manžel nemusel odcestovat zpět do Ruska. Ani v těchto aspektech (že se manžel bude možná muset v důsledku rozvodu manželství účastníků vrátit do Ruska) tedy soud hrozbu zásadní manželovy újmy pro případ rozvodu manželství účastníků nespatřuje. Pokud by manžel vyvinul adekvátní iniciativu a splnil by zákonné požadavky, jistě by mu byl pobyt na území ČR v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky povolen i přes rozvod jeho manželství s navrhovatelkou.

27. V návaznosti na výše uvedené má tedy zdejší soud v této věci za to, že veškeré podmínky stanovené v ust. § 755, ust. § 756 a ust. § 758 o. z. byly splněny. Pro úplnost soud uvádí, manželovi neposkytoval poučení dle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, aby prokázal, že manželství účastníků není rozvráceno, neboť z důkazů provedených při jednání již měl soud za zcela jednoznačně prokázané, že manželství účastníků hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno je, že manželka soužití s manželem obnovit nechce a že rozvrat manželství nelze odstranit ani v budoucnu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 151/2018, dle něhož má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti, a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3071/2018 anebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 211/2016).

28. Soud tedy návrhu manželky na rozvod manželství účastníků výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.

29. O nákladech tohoto řízení rozhodl zdejší soud dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož nemá žádný z účastníků ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů řízení. Zdejší soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od výše uvedeného ustanovení (účastníci pak žádné takové okolnosti netvrdili, ani neprokazovali).