28 C 299/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , reg. č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 14 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v plném rozsahu zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně č. 1“), uzavřela se žalovanou dne 31. 8. 2005 smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně č. 1 žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem.

2. Spolu s jistinou půjčky ve výši 25 000 Kč se žalovaná zavázala právní předchůdkyni č. 1 uhradit též souhrnný poplatek ve výši 16 600 Kč, představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak právní předchůdkyni č. 1 zavázala uhradit celkovou částku ve výši 41 600 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, které měly být placeny v hotovosti k rukám osoby pověřené právní předchůdkyní č.

1. První splátka byla splatná sedmý den ode dne uzavření smlouvy, každá následující splátka pak do konce následujícího týdenního období, resp. do sedmi dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky tak měla splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost půjčky a příslušenství, nastat dne 30. 8. 2006. Žalobkyně uvedla, že sjednaný souhrnný poplatek představoval příjem plynoucí právní předchůdkyni č. 1 z poskytnutí peněžních prostředků žalované, tedy že tento poplatek měl funkci totožnou s úroky, a že se tedy o úrok ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jedná. Právní předchůdkyně č. 1 přitom neuvedla, zdali byly v souhrnném poplatku zahrnuty i jiné položky. Právní předchůdkyně č. 1 žádného jiného poplatku (kromě poplatku výše zmíněného) žalované neúčtovala. V daném případě tak nebylo sjednáno ani jiné úročení půjčky, tedy žalovaná byla při podpisu smlouvy o půjčce seznámena s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za poskytnutí půjčky (jinými slovy byla žalovaná seznámena s výši nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tedy za období od 31. 8. 2005 do 30. 8. 2006).

3. Žalovaná půjčku nesplatila řádně a včas, když ke dni splatnosti poslední splátky, tedy k 30. 8. 2006, svůj závazek nesplnila. Žalovaná právní předchůdkyni č. 1 uhradila toliko částku 27 200 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody stran smlouvy započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Právní předchůdkyně č. 1 tak na souhrnný poplatek započetla částku 16 600 Kč, na jistinu půjčky pak došlo k započtení částky 10 600 Kč. Žalovaná se tak dne 31. 8. 2006 dostala do prodlení s úhradou částky ve výši 14 400 Kč, která sestává z nesplacené části jistiny půjčky ve výši 14 400 Kč.

4. Právní předchůdkyně č. 1 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, s účinností k 1. 7. 2015, postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně č. 2“). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení, tj. k 1. 7. 2015, částku 14 400 Kč, která představovala nesplacenou část jistiny.

5. Právní předchůdkyně č. 2 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2015, s účinností k témuž dni, postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 12. 9. 2018. Výše postoupené pohledávky zůstala nezměněna. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 14 400 Kč jako nesplacené části jistiny půjčky. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvního příslušenství v kapitalizované výši tak, jak bylo na žalobkyni postoupeno. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2015, tj. za období ode dne účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky na právní předchůdkyni č. 2 do dne zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. dnem 30. 8. 2006. Úrok je počítaný z jistiny žalované pohledávky ve výši 14 400 Kč.

6. Soud vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy k podané žalobě vyjádřila. Společně s výzvou k vyjádření bylo žalované zasláno též předvolání na jednání nařízené na 14. 2. 2024. Usnesení a předvolání bylo žalované doručeno fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 7. 12. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se dne 14. 2. 2024 bez omluvy nedostavila. Jednalo se o první jednání ve věci, žalované byla doručena žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se. Účinky doručení ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. nastaly dne 7. 12. 2023. Lhůta k přípravě na jednání tedy u žalované zůstala zachována.

7. K jednání nařízenému na den 14. 2. 2024 se po předchozí omluvě, doručené zdejšímu soudu dne 25. 1. 2024, nedostavila ani žalobkyně. Žalobkyně prostřednictvím tohoto podání vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

8. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

9. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a její právní předchůdkyně č. 2 soud zjistil, že žalobkyně je společností, která byla zřízena dle práva Maltské republiky. Právní předchůdkyně č. 2 je pak společností s ručením omezením, zřízenou dle práva Lucemburského velkovévodství. Předmětem činnosti právní předchůdkyně č. 2 je uzavírání sekuritizačních transakcí, zvláště pak upisování, nabývání, převod, prodej a sekuritizace a) nemovitého majetku b) movitého majetku (představujícího dluh nebo jiného), provedené mezinárodními subjekty a institucemi, samostatnými státy, veřejnoprávními nebo soukromoprávními podniky, jako i jinými právními subjekty a b) aktiv a/nebo pohledávek jakéhokoliv jiného druhu nebo povahy.

10. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2005 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce vyplývá, že žalovaná s právní předchůdkyní č. 1 uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se právní předchůdkyni č. 1 zavázala uhradit částku odpovídající jistině, tedy 25 000 Kč, společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 600 Kč. Celkovou částku, tedy 41 600 Kč, měla žalovaná uhradit prostřednictvím 52 týdenních splátek po 800 Kč, a to v hotovosti, vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek, tvořících nedílnou součást smlouvy. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše roční procentuální sazby nákladů u půjčky, kterou zákazník splácí 52 týdnů, 199,4 % ze zapůjčené částky. Dle čl. 5 smluvních podmínek jakékoliv splátky uhrazené žalovanou byly započítávány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po uhrazení celé částky souhrnného poplatku by byly započítány na vlastní jistinu půjčky.

11. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 postoupila právní předchůdkyně č. 1 pohledávku za žalovanou v celkové výši 14 400 Kč na právní předchůdkyni č. 2, a to s účinností k 1. 7. 2015. Postoupení na právní předchůdkyni č. 2 bylo úplatné, jak je patrno z potvrzení o úplatě ze dne 25. 6. 2015. Právní předchůdkyně č. 1 oznámila postoupení pohledávky žalované oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, které bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2015 (dle podacího archu ze dne 17. 7. 2015).

12. Z Přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek pak má soud prokázanou výši postoupené pohledávky, tj. žalobkyní tvrzenou částku ve výši 14 400 Kč, sestávající z dosud nesplacené části jistiny půjčky.

13. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 postoupila právní předchůdkyně č. 1 pohledávku za žalovanou v celkové výši 14 400 Kč na právní předchůdkyni č. 2, a to s účinností k 1. 7. 2015. Postoupení na právní předchůdkyni č. 2 bylo úplatné, jak je patrno z potvrzení o úplatě ze dne 25. 6. 2015. Právní předchůdkyně č. 1 oznámila postoupení pohledávky žalované oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, které bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2015 (dle podacího archu ze dne 17. 7. 2015).

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 soud zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ve výši 14 400 Kč z právní předchůdkyně č. 2 na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované dle podacího archu ze dne 14. 9. 2018 zasláno prostřednictvím poštovních služeb dne 14. 9. 2018.

15. Předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby uhradila částku 14 400 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 400 Kč za období od 1. 7. 2015 do zaplacení, a to nejpozději do 20. 9. 2023. Dle podacího archu ze 12. 9. 2023 došlo k odeslání výzvy téhož dne.

16. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně:

17. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

18. Dle § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní v rámci posouzení smlouvy o půjčce předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s.o.z.“).

19. Dle § 1879 a násl. o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je tedy dána, neboť pohledávka na ni byla právní předchůdkyní č. 2 postoupena s účinností k 24. 8. 2018 (tedy již za účinnosti o. z.).

20. Dále má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní č. 1, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne 31. 8. 2005 uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. s.o.z. Žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, jak vyplývá z obsahu předložené smlouvy.

21. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na předmětnou smlouvu dle ust. § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje mj. taktéž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právní předchůdkyní č. 1 v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 25 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 16 600 Kč v 52 týdenních splátkách po 800 Kč.

22. Dle § 39 s.o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Dle § 41 s.o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

24. Dle 658 odst. 1 s.o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

25. Soud vyhodnotil předmětnou smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou. Důvodem, způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy jako celku, je dle názoru soudu nastavená smluvní úroková sazba, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání smlouvy o souhrnném poplatku ve výši 16 600 Kč fakticky představuje ujednání o úroku dle § 658 odst. 1 s.o.z. ve výši 66,4 % ročně (jak patrno z délky splácení tvořené 52 týdenními splátkami a jak ostatně konstatovala i sama žalobkyně). Takto nastavená výše úrokové sazby je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy [viz § 39 s. o. z., kdy k neplatnosti právního úkonu příčícímu se dobrým mravům soud přihlíží i bez návrhu; v takovém případě se tedy jedná o úkon absolutně neplatný, kdy se jeho neplatnosti není nutno dovolat ve smyslu § 40a s.o.z.]. Úroková sazba vyplývající z předmětné smlouvy je na úrovni více jak pětinásobku běžné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase [úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů dosáhla v srpnu 2005 výše 13,10 % (zjištěno z Klientských úrokových sazeb: Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěru, míra v % - časové řady ARAD ČNB)].

26. Z konstantní judikatury týkající se nepodnikatelských subjektů pak konstantně vyplývá, že úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004). Úroková sazba může být také za určitých podmínek shledána nemravnou i v případě, jestliže je sjednána na úrovni dvou či třínásobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Více než pětinásobek obvyklé bankovní úrokové sazby se tedy v kontextu uvedených judikaturních závěrů v tomto případě jeví jako zcela očividně rozporný s dobrými mravy.

27. Jak již bylo konstatováno, soud má v návaznosti na výše uvedené za to, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná jako celek, neboť ujednání o vysokém úročení nelze od zbytku smlouvy oddělit. S ohledem na způsob podnikání právní předchůdkyně č. 1 (spol. , právnická osoba, ), jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze vůbec očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o půjčce ze strany právní předchůdkyně č. 1 (spol. , právnická osoba, ) vůbec uzavřena. Nelze také odhlédnout od toho, že znění smlouvy připravila právě spol. , právnická osoba, , a že žalovaná do obsahu smlouvy nemohla zásadněji zasahovat. Příslušné ujednání o úroku tedy dle názoru soudu nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež soud dospěl k závěru, že v tomto případě je smluvní ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce.

28. Jak tedy bylo výše popsáno, soud má za to, že sazba sjednaného souhrnného poplatku, který fakticky představuje skrytý úrok z jistiny, je natolik vysoká, že se v tomto ohledu jedná o ujednání příčící se dobrým mravům, způsobující neplatnost smlouvy o půjčce jako celku. V daném případě si tak mají strany sporu vrátit to, co bylo plněno (podle pravidel bezdůvodného obohacení). S ohledem na to, že žalované bylo ze strany právní předchůdkyně č. 1 poskytnuto celkem 25 000 Kč a že žalovaná již na tento dluh do dnešního dne uhradila částku 27 200 Kč (tedy dluh přeplatila), zdejší soud žalobu v celém rozsahu zamítl – soud má totiž za prokázané, že žalovaná již své bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč žalobkyni v plné výši vrátila.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. stanovuje, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná byla v tomto sporu žalovaná, které však náklady tohoto řízení vzhledem k její pasivitě nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jedné z účastnic.