28 C 309/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 50 616,53 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 616,53 Kč s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 44 256,53 Kč za období od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 44 256,53 Kč za období od 17. 10. 2023 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 965,55 Kč za období od 12. 8. 2021 do 16. 10. 2023 s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 107,01 Kč za období od 9. 9. 2023 do 16. 10. 2023, a to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 674,60 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 20. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 616,53 Kč s příslušenstvím z titulu nedodržení podmínek úvěrové smlouvy. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 12. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách společně se smluvními úroky ve výši 12,9 % p.a. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, žalobkyně proto v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami úvěr ke dni 8. 9. 2023 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 44 256,53 Kč a poplatků ve výši 6 360 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje částku 7 965,55 Kč jako kapitalizovaný úrok ve výši 12,9 % p.a. za období od 12. 8. 2021 do 16. 10. 2023, částku 1 107,01 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 44 256,53 Kč za období od 9. 9. 2023 do 16. 10. 2023 a úrok ve výši 12,9 % p.a. z částky 44 256,53 Kč za období od 17. 10. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný podal dne 21. 11. 2023 proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne , datum, , č. j. EPR , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, odpor, který dne 22. 12. 2023, tedy v zákonem stanovené lhůtě, doplnil o vyjádření. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nepopírá, že by si u žalobkyně vzal úvěr. Žalovaný nepopřel ani dluh samotný. Žalovaný však nesouhlasil s výší nároku, který byl žalobkyní uplatněn, a to co do jistiny ani příslušenství. Žalovaný uvedl, že existenci dluhu nepopírá, a že popírá pouze jeho výši, neboť dluh dle něj činí 34 537,14 Kč. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakou celkovou částku na daný dluh uhradil, jakož i na výzvu k označení důkazů prokazujících žalovaným tvrzenou výši dluhu, žalovaný neuvedl ničeho.

3. Žalobkyně již v žalobě výslovně souhlasila s eventuálním rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. dotázán v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 1. 2024, č. j. 28 C 309/2023-39, které bylo žalovanému doručeno fikcí dne 1. 2. 2024 a následně mu bylo dne 2. 2. 2024 vhozeno do jeho poštovní schránky. Žalovaný byl poučen také o tom, že pokud se k dotazu zdejšího soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě netvrdila (a tedy ani nijak neprokazovala), že by byla v tomto případě před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoliv zkoumána úvěruschopnost žalovaného, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 27. 11. 2023, č. j. 28 C 309/2023-15, aby doplnila rozhodná tvrzení o tom, jakým způsobem a zda vůbec byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy v tomto případě prověřována a zda, a případně kolik, žalovaný na dluh uhradil. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby v tomto ohledu označila a doložila důkazy, jimiž by svá tvrzení prokázala. Pro případ nevyhovění výzvě byla žalobkyně poučena o tom, že soud bude v řízení vycházet ze skutečností dosud uvedených, jakož i důkazů dosud navržených, což může mít za následek neunesení břemene tvrzení, jakož i důkazního břemene ze strany žalobkyně ve vztahu k uvedeným otázkám týkajícím se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

5. Žalobkyně na výzvu soudu dne 11. 12. 2023 uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti vychází nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, nebo ze zdrojů neveřejných, které jsou žalobkyni dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo na základě její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Žalobkyně také čerpá informace od celé skupiny společností, do níž žalobkyně patří. Informace získané z těchto zdrojů pak žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně též uvedla, že podrobná pravidla pro posouzení úvěruschopnosti obsahují též desítky jejích vnitřních předpisů, které jsou pravidelně podrobovány kontrole České národní banky.

6. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím žalovaného úvěru posoudila ze dvou zdrojů, a to a) z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a b) na základě příjmů a výdajů žalovaného a na základě demografických a statistických informací (skóringový model).

7. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného z databází tzv. úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS), umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a také z dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Žalobkyně také uvedla, že měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného informace o jeho platební historii za poměrně dlouhou dobu před uzavřením smlouvy. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobce žádné další dluhy a že u dříve spláceného úvěru byl žalovaný s prodlením úhrady splátek pouze jednou. Toto porušení splátkové disciplíny tak žalobkyně vyhodnotila jako bagatelní. Z registrů žalobkyně ověřila, že u žalovaného nebyl evidován žádný zvlášť závažný záznam. Z interní databáze žalobkyně, která obsahuje data pro řízení rizik za celou skupinu bankovních subjektů, do které žalobkyně patří, nezjistila žalobkyně o žalovaném žádné negativní informace.

8. Žalobkyně také prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a zjišťovala také, zda proti žalovanému není vedeno exekuční řízení. Žalobkyně zjistila, že se žalovaným nebylo zahájeno insolvenční řízení, ani exekuční řízení. Žalobkyně současně zjistila, že žalovaný je společníkem a jednatelem obchodní společnosti. Žalobkyně ověřila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti žalovaného nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, která je spravována Ministerstvem vnitra České republiky. Z evidence adres obecních/městských úřadů žalobkyně dále ověřila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu.

9. Po zjištění informací z registrů a databází žalobkyně následně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného, a to s ohledem na jeho příjem, který žalobkyně posoudila dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu; a dále s ohledem na výdaje žalovaného. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2021. V tomto čestném prohlášení žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem z podnikání je ve výši 144 000 Kč ročně. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat.

10. Výdaje žalovaného přitom žalobkyně posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. K výdajům na bydlení žalobkyně uvedla, že žalovaným uvedenou částku porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaný uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu. Dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně tedy v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 9 516 Kč. Částka 9 516 Kč se dle vyjádření žalobkyně skládá z: 1) ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 500 Kč (výdaje na spoření nebyly zohledňovány, neboť je možné je považovat za finanční rezervu žalovaného, kterou lze případně použít na úhrady závazků), 2) výdajů na bydlení ve výši 5 156 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč, 3) výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů v nulové výši, 4) a nulových výdajů na závazky u žalobkyně. Žalobkyně následně porovnala částku celkových ověřených příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému dostatek pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje.

11. Po prověření příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.) a behaviorálních dat, přičemž je vyhodnocována nejen schopnost splácet dluhy, ale chovat se zodpovědně i z pohledu vytváření finančních rezerv v podobě úspor na spořících produktech. Žalobkyně tedy v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobkyně tak byla, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobkyně následně odkázala na související judikaturu vyšších soudů a komentářovou literaturu. Žalobkyně na základě popsaných ověřovacích mechanismů dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. K dotazu soudu, kolik žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr, žalobkyně uvedla, že úhrady provedené žalovaným na poskytnutý úvěr jsou patrné z historického výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, , který žalobkyně přiložila k žalobě jako listinný důkaz. Transakčním kódem TC11 je zohledněna splátka úvěru (v členění na jistinu a smluvní úrok), přičemž na těchto splátkách žalovaný uhradil celkem částku ve výši 10 573,92 Kč. Transakční kód TC17 reflektuje úhradu poplatků spojených s úvěrem, přičemž na těchto poplatcích žalovaný uhradil celkem částku ve výši 890 Kč. Transakční kód TC16 odpovídá splátce úroku z prodlení, kdy na těchto úrocích uhradil žalovaný celkem částku 1,70 Kč. Součet veškerých úhrad žalovaného, tj. úhrad pod transakčními kód TC11 (splátky), TC17 (poplatky) a TC16 (úrok z prodlení) dosahuje dle žalobkyně celkové výše 11 465,62 Kč.

13. Dne 18. 1. 2024 se žalobkyně vyjádřila k odůvodnění odporu žalovaného ze dne 22. 12. 2023. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uznal existenci dluhu, nicméně rozporuje výši pohledávky tak, jak je uvedena v žalobě. Žalobkyně má za to, že k žalovaným tvrzené výši pohledávky, tedy k částce 34 537,14 Kč, žalovaný nepředložil žádné relevantní důkazy v tom směru, jak k dané částce žalovaný dospěl a co by měla tato částka představovat. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal v čl. „Splácení úvěru“ Smlouvy ve spojení s čl. „Parametry úvěru“ Smlouvy vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem ve výši 12,90 % p. a. ze zůstatku jistiny v 60 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 149 Kč splatných vždy k 25. dni v příslušném měsíci. Nedílnou součástí Smlouvy pak byly Sazebník poplatků, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „Podmínky“). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když neuhradil řádně a včas splátku splatnou dne 25. 4. 2023, splátku splatnou dne 25. 5.2023 a splátku splatnou dne 25. 6. 2023, byl úvěr dle čl. 8. bodu 1. písm. a) Podmínek ve spojení s čl. 9. bodem 1. písm. f) Podmínek žalobcem ke dni 8.9.2023 zesplatněn. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován výzvou ze dne 25. 7. 2023. Dlužná částka ke dni 16. 10. 2023 (den sepsání žaloby) dosahovala výše 59 689,09 Kč, a to v následujícím členění: a) jistina 44 256,53 Kč, b) poplatky 6 360 Kč, c) smluvní úrok 7 965,55 Kč a d) úrok z prodlení 7 965,55 Kč. Celková výše pohledávky včetně jejího složení ke dni 16. 10. 2023 je dle žalobkyně patrná z první strany historického výpisu z úvěrového účtu, na kterém byla vedena pohledávka žalobkyně, tj. z výpisu z účtu č. , hodnota, .

14. Z následujících důkazů: návrhu na schválení a report průběhu schválení úvěru ze dne 12. 8. 2021, Prohlášení o zdravotním stavu ze dne 12. 8. 2021, Otisku registrů – printscreenu obrazovky ze dne 12. 8. 2021, Všeobecných obchodních podmínek, Sazebníku poplatků pro všechny segmenty , právnická osoba, ., Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, Smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2021, Historického výpisu z účtu č. , hodnota, , Periodického výpisu ze dne 6. 9. 2021, Úvěrového opatření – výzvy k okamžitému splacení dluhů ze dne 25. 7. 2023, Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 7. 2023, dodejky ze dne 10. 8. 2023, Předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2023 soud zjistil následující skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

15. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 12. 8. 2021 smlouvu o úvěru reg. č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 12,9 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách.

16. Před uzavřením smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně z externích registrů dne 12. 8. 2021 zjistila, že žalovaný má mimo její bankovní dům nevyřízenu jednu žádost ze dne 6. 8. 2021 na kreditní splátkovou kartu ve výši 250 000 Kč a ukončené obchody mimo její bankovní dům. Dne 31. 1. 2018 žalovaný požádal o možnost debetu na běžném účtu. Žalobkyně zjistila, že k 12. 8. 2021 žalovaný za posledních 24 měsíců přečerpal povolený zůstatek jednou, a to v měsíci lednu 2018. K ukončení povoleného/nepovoleného debetu na běžném účtu žalovanému došlo ke dni 28. 2. 2018. Dne 12. 8. 2021 žalovaný podepsal prohlášení o svém zdravotním stavu. Žalovaný v návrhu na poskytnutí úvěru uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný a žijící v nájmu. Jako druh svých příjmů označil žalovaný příjmy ze své podnikatelské činnosti ve výši 144 000 Kč ročně, což doložil svým čestným prohlášením. K výdajům domácnosti žalovaného žalovaný uvedl, že celkové měsíční výdaje jeho domácnosti činí částku 9 516 Kč, tvořící 500 Kč na bydlení, 1 000 Kč jako výdaje domácnosti, 500 Kč pak tvořily ostatní výdaje žadatele. Z reportu o průběhu schválení pak vyplývá, že žalovaný neuvedl žádné dluhy domácnosti a interní systém žalobkyně nezjistil důvody, pro které by mělo být schválení úvěru zamítnuto; žalovaný byl mj. negativně lustrován v databázi RRS, BRKI, NRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku, i v rejstříku exekucí. Nebylo zjištěno, že by měl žalovaný v době sjednávání předmětné smlouvy dluhy po splatnosti.

17. Žalovaný čerpal schválený úvěr dne 12. 8. 2021 v částce 50 000 Kč. Jistinu úvěru žalovaný splácel platbami ze dne 25.9. 2021 ve výši 611,50 Kč, ze dne 25. 10. 2021 ve výši 618,08 Kč, ze dne 25.11.2021 ve výši 624,71 Kč, ze dne 25. 12. 2021 ve výši 195,40 Kč, ze dne 3. 1. 2022 ve výši 436,04 Kč, dne 25. 1. 2022 ve výši 0,75 Kč, ze dne 1. 2. 2022 ve výši 636,22 Kč, ze dne 25. 2. 2022 ve výši 643,70 Kč, ze dne 25. 3. 2022 ve výši 651, 99 Kč, ze dne 25. 4. 2022 ve výši 659 Kč, ze dne 25. 5. 2022 ve výši 0,14 Kč a ze dne 14. 6. 2022 ve výši 665,94 Kč. Celkově tak na vyčerpanou jistinu žalovaný uhradil částku 5 743,47 Kč. Na smluvní úrok žalovaný zaplatil dne 25 8. 2021 částku 232,92 Kč, dne 25. 9. 2021 částku 537,50 Kč, dne 25. 10. 2021 částku 530,92 Kč, dne 25.11.2021 částku 524,29 Kč, dne 3. 1. 2022 částku 517, 56 Kč, dne 1. 2. 2022 částku 512,03 Kč, dne 25. 2. 2022 částku 505,30 Kč, dne 25. 3. 2022 částku 497, 01 Kč a dne 14. 6. 2022 489,92 Kč. Žalobkyni tak vznikl ke dni 16. 10. 2023 nárok na smluvní úrok v celkové výši 7 965,55 Kč. Žalovaný dále nehradil žalobkyni některé splátky řádně a včas, žalobkyně proto z těchto splátek vyúčtovala ke dni 16. 10. 2023 zákonný úrok z prodlení ve výši 1 107,01 Kč. V souladu se sazebníkem poplatků žalobkyně dále požaduje poplatky v celkové výši 6 360 Kč. Souhrnná výše poplatků je tvořena poplatkem za kolektivní pojištění schopnosti splácet ve výši 50 Kč měsíčně (0,10 % měsíčně z poskytnutého úvěru) za celkem 7 měsíců ve výši 350 Kč, stejným poplatkem ve zvýšené výši od 1. 1. 2022 na 0,12 % měsíčně z poskytnutého úvěru, tedy ve zvýšené výši 60,00 Kč měsíčně za celkem 11 měsíců, tj. v celkové výši 660 Kč. Částku 6 360 Kč tvoří poplatek ve výši 350 Kč za zaslání 1. upomínky žalovanému a poplatky za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru v celkové výši 5 000 Kč (10 x 500,00 Kč).

18. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku úvěru žalovaný realizoval dne 14. 6. 2022. Dne 25. 7. 2023 proto žalobkyně vyzvala k okamžitému splacení dluhu. Žalovaný přesto ničeho neuhradil, žalobkyně proto dne 8. 9. 2023 úvěr k témuž datu zesplatnila. Žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně jej proto k úhradě dluhu vyzvala též předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2023.

19. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:

20. Žalovaný je občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Dána je proto mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.

24. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím dostatečným způsobem pověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla povědomí o tom, že žalovaný nemá ke dni schválení úvěru další aktivní finanční produkt, který by splácel, a to nejen u žalobkyně, ale ani u dalších úvěrujících subjektů. Žalobkyni bylo známo pouze jedno porušení platební kázně žalovaného, a to přečerpání povoleného debetu na běžném účtu vedeném u jiné banky, k němuž došlo v měsíci lednu 2018. Tento finanční produkt byl však ke dni 28. 2. 2018 ukončen a žalovaný byl tedy ke dni poskytnutí předmětného úvěru bez pro žalobkyni známých finančních závazků. Nebylo zjištěno ani to, že by byla proti žalovanému v rozhodné době vedena exekuce. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a žijící v nájmu, příjmy obstarával jako osoba samostatně výdělečně činná. Výše těchto příjmů činila 144 000 Kč ročně, což žalovaný stvrdil svým podpisem na čestném prohlášení, jehož prostřednictvím byla výše jeho příjmů doložena. Žalobkyně pak na základě interních výpočtů dospěla k tomu, že měsíční výdaje domácnosti žalovaného činí 9 516 Kč, přičemž v tomto ohledu vycházela jak z informací poskytnutých žalovaným, tak i ze statistických dat Českého statistického úřadu a dalších demografických a socioekonomických údajů. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z vyšší částky výdajů, nežli z té tvrzené žalovaným, a to právě na základě žalobkyní provedených interních výpočtů vycházejících z relevantních socioekonomických a statistických údajů. Tento postup prověřování výdajů spotřebitele a jeho bonity pak je dle názoru soudu dostatečný (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 anebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 223/2021). Žalobkyně tak ke dni schválení úvěru, tj. ke dni 12. 8. 2021, dle názoru soudu disponovala dostatečnou sumou informací, na jejichž základě došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

25. Soud má za prokázané, že dne 12. 8. 2021 žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný na jistinu uhradil celkem 5 743,47 Kč, na smluvních úrocích ve sjednané výši 12,9 % p.a. pak celkem částku 4 347,18 Kč. Žalovaný je tak dle smlouvy povinen uhradit zbývající část nesplacené jistiny ve výši 44 256,53 Kč a poplatky v celkové výši 6 360 Kč. Žalobkyni pak také vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení za období od 12. 8. 2021 do 16. 10. 2023, kapitalizovaný částkou 7 965,55 Kč, na zákonný úrok z prodlení za období od 9. 9. 2023 do 16. 10. 2023, kapitalizovaný částkou 1 107,01 Kč a dále taktéž na zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 4968 a ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši 15 % ročně ode dne následujícího po dni podání žaloby, tedy za období od 17. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaný sice ve vyjádření ke svému odporu ze dne 2. 1. 2024 uvedl, že dluh co do jeho výše (konkrétně co do výše jistiny a příslušenství) neuznává, neboť dle jeho tvrzení činí výše dluhu částku 34 537 Kč, ke svému tvrzení však žalovaný nedoložil jakýchkoliv důkazů a následně zůstal i přes výzvu soudu v tomto kontextu pasivní. Žalobkyně naopak výši tvrzeného dluhu dostatečně prokázala předloženými důkazy a těmito důkazy prokázala i to, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že soud měl z předložených důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně, nenařizoval v této věci jednání, aby žalovaného zvláště poučil a vyzval dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k tomu, aby doložil, na základě čeho dovozuje výši svého dluhu toliko v částce 34 537 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 151/2018). Soud tedy na základě všeho výše uvedeného podané žalobě v plném rozsahu vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 674,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 025 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 616,53 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu žalovaného ze dne 18. 1. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 889,60 Kč z částky 13 760 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za její podání ze dne 11. 12. 2023, neboť v něm žalobkyně uvedla skutečnosti, které měly a mohly být uvedeny již v podané žalobě.

27. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).