28 C 33/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa pro: zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa], která stojí na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, a ke spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy a pozemku o výši [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka), a na [list vlastnictví] (budova a pozemek), pro [katastrální uzemí], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

II. Nařizuje se prodej nemovité věci, označené ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky řízení těmito podíly: žalobkyně 3/8 a žalovaný 5/8.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 167 700,10 Kč, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem označeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že již nechce ve spoluvlastnictví se žalovaným setrvávat a že ohledně inkriminovaných nemovitostí není dána jejich faktická a funkční dělitelnost, přičemž reálným rozdělením bytu by došlo k podstatnému snížení jeho hodnoty. Náklady na reálné rozdělení věci by navíc byly neúměrně vysoké a žalobkyně je odmítá nést. Žalobkyně zprvu uvedla, že navrhuje, aby byl podíl žalovaného o velikosti id. 5/8 přikázán do vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyně by obratem žalovaného vyplatila z vlastních zdrojů.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně svou žalobu k výzvě soudu doplnila a aktualizovala také svůj procesní návrh. V návaznosti na znalecký posudek, který byl z popudu žalobkyně vypracován, žalobkyně uvedla, že reálným rozdělením věci na části podle spoluvlastnických podílů by došlo k zásadnímu znehodnocení bytu a bylo by znemožněno byt užívat jako funkční celek. V případě rozdělení bytu na dvě jednotky by došlo ke vzniku dvou kvalitativně i kvantitativně odlišných jednotek, čímž by také došlo ke snížení hodnoty nemovitosti. K bytu náleží i balkon, který rozdělit nelze, a jedna nově vzniklá jednotka by tak balkonem disponovala a druhá nikoliv. Dále žalobkyně doplnila, že byt v celém jeho rozsahu aktuálně užívá k bydlení samostatně žalovaný. O bytovou jednotku se tedy dle žalobkyně s největší pravděpodobností stará žalovaný, který zde bydlí. Žalovaný žalobkyni neumožnil žádnou dispozici s bytem ani jiný výkon jejích práv s bytem souvisejícím. Žalobkyně si byt prohlédla teprve dne [datum] za účasti znalce a exekutora, do té doby byl žalovaný naprosto nekontaktní a na snahu žalobkyně vyřešit věc mimosoudně nereagoval. Z důvodu nutnosti zpracování znaleckého posudku došlo k návštěvě předmětné nemovitosti, a to za účasti soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], prokuristky žalobkyně, znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a smluvního zámečníka. Po opakovaném zvonění na zvonek u vchodových dveří, na který nikdo nereagoval, začal zámečník zjišťovat, zda jsou vchodové dveře pouze zabouchnuté nebo zamčené, přičemž následně dveře otevřel žalovaný s dotazem na důvod přítomnosti osob. O tomto úkonu byl sepsán exekutorský zápis. Vzhledem k tomu, že byt v celém rozsahu užívá žalovaný, žalobkyně uvedla, že již o přikázání bytu do jejího výlučného vlastnictví nemá zájem. Pro případ, že by měl žalovaný zájem o přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, navrhla žalobkyně uhrazení vypořádacího podílu v částce 2 325 000 Kč z jeho strany. Pro případ, že by žalovaný o přikázání bytu do jeho výlučného vlastnictví zájem neměl nebo by neměl finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu, navrhla žalobkyně, aby soud rozhodl o prodeji nemovitosti ve veřejné dražbě, jejíž výtěžek by byl rozdělen mezi účastníky řízení dle jejich spoluvlastnických podílů.

3. Žalovaný se k podané žalobě přes opakované výzvy soudu nijak nevyjádřil, ničeho neuváděl, netvrdil ani neprokazoval. Žalovaný byl soudem vyzván jednak k vyjádření k žalobě (viz usnesení č. j. [číslo jednací]) a dále také k tomu, aby se vyjádřil v tom směru, zdali s vypořádáním spoluvlastnictví souhlasí a zdali má o přikázání bytu do jeho výlučného vlastnictví zájem a zdali má finanční prostředky na vyplacení žalobkyně (viz přípis č. j. [číslo jednací]). Veškeré tyto listiny, včetně žaloby a předvolání k soudním jednáním, byly žalovanému doručeny do schránky na adresu inkriminovaného bytu, jehož se toto řízení týká. Žalovaný pak v tomto bytě prokazatelně pobývá a má zde označenou schránku, kterou je jeho povinností kontrolovat a vybírat si poštovní zásilky (tyto skutečnosti jsou patrny ze zpráv České pošty a Policie ČR, které si soud vyžádal). Žalovanému bylo doručováno také na adresu jeho trvalého pobytu, která je zapsána v Centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se přesto k věci vůbec nevyjádřil a zůstal zcela nečinný a nekontaktní. Neomluvenými absencemi na jednáních soudu se pak žalovaný připravil také o případné poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

4. Soud provedl dokazování listinami a vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí je patrno, že žalobkyně a žalovaný jsou jedinými spoluvlastníky nemovitostí popsaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný vlastní 5/8 podíl na nemovitostech, žalobkyně 3/8 podíl. Žalovaný svůj spoluvlastnický podíl nabyl v dědickém řízení, žalobkyně na základě kupní smlouvy.

6. Ze znaleckého posudku spol. [právnická osoba], [číslo] 2022, ze dne [datum], bylo zjištěno, že hodnota inkriminovaného bytu je 6 200 000 Kč. Hodnota podílu žalovaného je tedy 3 875 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že v současné době není možné reálné rozdělení inkriminovaného bytu tak, aby jej nadále mohly efektivně užívat obě strany sporu, neboť rozdělením na části dle spoluvlastnických podílů by došlo k zásadnímu znehodnocení bytu a nemožnosti jej užívat jako funkční celek tak, jak byl navržen. Reálnému rozdělení bytové jednotky brání také to, že v bytové jednotce jsou pouze jedny vstupní dveře, kdy výstavba dalších je s ohledem na dispozici chodby domu, další sousedící bytové jednotky, výtah, apod., prakticky neuskutečnitelná. Další okolností vylučující reálné rozdělení bytu je také existence pouze jednoho WC, jedné koupelny a jedné kuchyně (v případě rozdělení na dvě jednotky by tedy muselo být toto zařízení vybudováno znovu i pro další jednotku). Reálné rozdělení není možné také s ohledem na charakter panelového domu, v němž je byt lokalizován, a s ohledem na zde rozmístěné rozvody vody a kanalizace. K bytové jednotce náleží také balkon, který reálné rozdělit nelze. V případě rozdělení bytu na dvě jednotky by došlo ke vzniku dvou kvalitativně i kvantitativně odlišných jednotek, čímž by také došlo ke snížení hodnoty nemovitosti. Místní šetření znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proběhlo v bytě dne [datum] za účasti soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], prokuristky žalobkyně, a smluvního zámečníka. Po opakovaném zvonění na zvonek u vchodových dveří, na něž nebylo reagováno, začal zámečník zjišťovat, zda jsou vchodové dveře pouze zabouchnuté nebo zamčené, přičemž následně dveře otevřel žalovaný s dotazem na důvody přítomnosti jmenovaných osob. Bylo tedy zjištěno, že žalovaný užívá předmětný byt v celém rozsahu k bydlení a zřejmě se také o byt stará. Prokuristka žalobkyně během úkonu ukázala žalovanému list vlastnictví k bytu a vysvětlila mu, že žalobkyně je vlastnicí id. 3/8 podílu na nemovitosti, přičemž stojí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k této nemovitosti. Žalovaný po svém monologu týkajícím se jeho verze vlastnických a faktických vztahů k bytu nemovitost následně zpřístupnil za účelem znaleckého zkoumání hodnoty nemovitosti (prokázáno znaleckým posudkem spol. [právnická osoba], [číslo] 2022, ze dne [datum]; exekutorským zápisem dr. [příjmení] ze dne 12. 7. 2022, č. j. 212 EZ 3/22).

7. Výpisem z bankovního účtu za červenec 2022 žalobkyně prokázala, že by eventuálně měla finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovaného (žalobkyně však nakonec o přikázání bytu do jejího výlučného vlastnictví neprojevila zájem).

8. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Má se za to, že výzva žalovanému v návaznosti na ust. § 573 o. z. došla třetí pracovní den po jejím odeslání (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]).

9. V této věci bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou jedinými spoluvlastníky vypořádávaných nemovitostí (viz ust. § 1115 a § 1122 o. z.), a že žalobkyně již nemá zájem v podílovém spoluvlastnictví se žalovaným setrvat, přičemž její snaha o mimosoudní dohodu se žalovaným nebyla dosud z jeho strany nijak reflektována – z tohoto důvodu k návrhu žalobkyně rozhoduje o jejím návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem soud (viz ust. § [číslo] odst. 1 a § 1143 o. z.).

10. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

11. Podle ust. § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. Podle ust. § 1144 o. z. má přednost reálné rozdělení spoluvlastnictví před přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků. Reálné rozdělení věci však v daném případě není dobře možné, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem. Reálným rozdělením bytu by došlo k jeho zásadnímu znehodnocení a k nutnosti vygenerovat neproporcionálně vysoké náklady na to, aby byl reálně rozdělený byt vůbec uživatelný (v bytě je jen jedno sociální zařízení, jedna kuchyň, jedny vchodové dveře, jeden balkon). Reálné rozdělení není možné také s ohledem na charakter panelového domu, v němž je byt lokalizován, a s ohledem na zde rozmístěné rozvody vody a kanalizace (k této problematice viz např. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 586/2017).

13. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

14. Podle ust. § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zrušení spoluvlastnictví může být odloženo také pořízením pro případ smrti.

15. Soud v souladu se shora uvedenými ustanoveními § 1143 a násl. o. z. postupuje při vypořádání zrušeného spoluvlastnictví tak, že respektuje pořadí způsobů vypořádání dané zákonem, aniž by byl vázán návrhy účastníků, nebo limitován jejich obecným nesouhlasem k některému ze zákonných způsobů vypořádání. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda lze nemovitosti, k nimž bylo tímto rozsudkem zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků, reálně rozdělit, resp. zda tak lze učinit bez podstatného snížení jejich hodnoty. Z provedeného dokazování bylo dostatečně prokázáno, že reálné dělení nemovitostí do jednotlivých funkčních celků, nadto bez toho, aby se následně podstatně snížila jejich hodnota, není možné. Byt není možno reálně rozdělit bez toho, aby byl dále účelně využitelný a nedošlo k podstatnému snížení jeho hodnoty. Těmito myšlenkami veden, soud dospěl k závěru, že nemovitosti nebudou (nemohou být) reálně rozdělovány (viz např. také rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 586/2017).

16. Žalovaný pak sice v předmětném bytě evidentně bydlí a byly mu doručeny veškeré soudní obsílky a byl také účasten místního šetření znalce souvisejícího s určením hodnoty bytu (při tomto úkonu bylo žalovanému dle provedeného dokazování mj. vysvětleno, že žalobkyně má zájem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k bytu), avšak zůstal i přes opakované výzvy soudu zcela neaktivní a nekontaktní. Žalovaný tak netvrdil, ani neprokázal, že by měl zájem o přikázání bytu do jeho výlučného vlastnictví, nebo že by disponoval finančními prostředky, které by mu umožnily vyplatit žalobkyni hodnotu jejího vypořádacího podílu, potažmo že by měl takovéto dostatečné prostředky na vyplacení žalobkyně v blízké budoucnosti nabýt. Žalovaný vůbec nepostupoval v souladu se zásadou, že práva svědčí bdělým, a nijak se ve věci nevyjádřil – soud tedy jeho procesní aktivitu v souladu se zásadami občanského soudního řízení nikterak nesuploval, jelikož bylo výhradně na žalovaném, aby představil svůj pohled na věc a svou procesní argumentaci (k tomu však nedošlo). Žalovaný měl pak také povinnost kontrolovat si svou schránku a reagovat na soudní korespondenci, která mu byla doručována na místo, kde se prokazatelně zdržoval, a kde měl označenou poštovní schránku.

17. V návaznosti na ust. § 1140 odst. 2 o. z. pak soud dále uvádí, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval ani jakoukoliv eventuální subjektivní újmu, kterou by mohl být případně v návaznosti na zrušení spoluvlastnictví postižen. Soud nedospěl ani k závěru, že by nebyla vhodná doba pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný jednak ani v tomto směru ničeho netvrdil ani nenamítal a dle názoru soudu navíc není patrno, že by i přes aktuální vysokou inflaci a zvyšování cen panovala natolik negativní doba, kdy by bylo zpeněžení bytu nějak extrémně nevýhodné. Je sice pravdou, že prodej nemovitostí v této době obecně lehce stagnuje, avšak tento stav nemá zásadnější vliv na výši cen nemovitostí – ty zůstávají stále poměrně vysoké a zásadněji se nepropadají (viz například: [webová adresa]). Soud tedy nedospěl k závěru, že by v nynější době existovaly nějaké závažné subjektivní či objektivní důvody ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 o. z. k zamítnutí návrhu žalobkyně na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k inkriminovaným nemovitostem. Soud odkazuje také na to, že dle ust. § 1155 o. z. existuje možnost zrušení spoluvlastnictví odložit a prodloužit tak existenci spoluvlastnictví, a to na návrh spoluvlastníka v případě, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka.

18. V souladu s vyjádřením žalobkyně o tom, že žalobkyně byt nechce do svého výlučného vlastnictví a nemá o byt zájem (viz ust. § 1147 o. z.), nemohla být nemovitost ani přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně. Soud proto výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a výrokem II. nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě. V tomto ohledu soud konstatuje, že veřejná dražba nemovitostí je až poslední možnou eventualitou vypořádání bývalých spoluvlastníků – toto rozhodnutí zdejšího soudu tedy ponechává účastníkům dostatečný další prostor pro možné pokusy o prodej nemovitostí mimo dražbu, individuálně či prostřednictvím realitní kanceláře. Konání dražby je vázáno až na zvláštní další návrh kteréhokoli z účastníků tohoto řízení. Není proto bez dalšího nutno, aby k veřejné dražbě došlo, pokud se účastníci řízení v následné době domluví na pro ně přijatelném způsobu vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud v tomto kontextu opakovaně odkazuje také možnosti vyplývající z již zmíněného ust. § 1155 o. z. Taktéž dosud zcela nekontaktní žalovaný má tedy stále alternativy, které mu umožňují jak dohodu se žalobkyní, tak i podání případného návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 167 700,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 5 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 875 000 Kč sestávající z částky 23 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 11 910 Kč za jednoduchou výzvu před podáním žaloby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] (jedná se skutečně o jednoduchou výzvu bez rozsáhlejšího skutkového a právního rozboru), z částky 23 820 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 23 820 Kč za písemné podání k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 23 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 23 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 132 810 Kč ve výši 27 890,10 Kč.

20. K nákladovému výroku soud uvádí, že si je vědom judikatury, ze které vyplývá, že řízení o vypořádání spoluvlastnictví má charakter tzv. iudicium duplex, a že je tedy zpravidla adekvátní nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran sporu. Z recentní judikatury však také vyplývá, že právo na náhradu nákladů soudního řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze v odůvodněných případech některému z účastníků přiznat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., např. v případě šikanózního výkonu práva, obstrukčního chování spoluvlastníka či nezájmu o konstruktivní vyřešení věci. Při posuzování by pak měly soudy přihlížet zejména k tomu, jaké bylo procesní chování a stanoviska jednotlivých účastníků v průběhu řízení či jaké bylo jejich jednání před zahájením řízení při snaze o zrušení spoluvlastnictví dohodou (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22). V tomto případě lze dle názoru soudu konstatovat, že došlo k okolnostem, které odůvodňují, aby bylo právo na náhradu nákladů tohoto řízení přiznáno žalující straně.

21. Žalovaný nejen, že nikterak nereagoval na předsoudní výzvu žalobkyně k vyřešení celé věci a k vypořádání spoluvlastnictví k bytu, ale nikterak konstruktivně nereflektoval ani několikerou soudní korespondenci a výzvy, ačkoliv mu tato soudní korespondence včetně žaloby a jejího doplnění byla doručována na adresu bytu, kde žalovaný dle exekutorského zápisu a šetření Policie ČR evidentně bydlí a kde má dle šetření soudu provedeného prostřednictvím České pošty také označenou schránku, kam mu dochází poštovní zásilky, včetně těch, které mu zasílal soud – tuto schránku má pak žalovaný povinnost kontrolovat. Soud žalovaného opakovaně vyzýval k reakci na probíhající řízení a ke konstruktivní iniciativě, ale žalovaný těchto výzev nedbal a nereagoval na ně, stejně jako na předžalobní výzvu žalobkyně nebo na znalecké místní šetření, které proběhlo v předmětném bytě za účasti prokuristky žalobkyně a exekutora (při tomto úkonu žalovaný nejprve dobrovolně nevpustil do bytu znalkyni, která měla nemovitost ocenit, a následně mu bylo po umožnění přístupu do bytu také prokuristkou žalobkyně řečeno, že žalobkyně nemá zájem spoluvlastnictví se žalovaným zachovat).

22. Přestože bylo i v zájmu samotného žalovaného, aby na toto soudní řízení alespoň nějakým způsobem reagoval, nestalo se tak. Soud přes veškerou snahu nezjistil stanovisko žalovaného k věci a žalovaný si sám svou dosavadní neaktivitou zapříčinil nejen to, že soudu ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému bytu nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku pod body I. a II., ale taktéž to, že soud žalovanému uložil i povinnost nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení – pokud by žalovaný před podáním žaloby či během tohoto řízení nějakým způsobem reagoval, mohlo by mít vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému bytu jinou podobu a k soudním výlohám nemuselo vůbec dojít, ale jak bylo opakovaně zmíněno, žalovaný nebyl ani v nejmenším aktivní. Žalovaný by tedy dle názoru soudu měl nést důsledky této jeho naprosté pasivity v podobě náhrady nákladů řízení. Vzhledem k popisované absolutní procesní pasivitě žalovaného a absenci jakéhokoliv zájmu žalovaného o konstruktivní vyřešení věci tedy soud s přihlédnutím k odkazované judikatuře rozhodl o nákladech tohoto soudního řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. V tomto kontextu také nelze přehlédnout tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný žalobkyni před zahájením soudního řízení neumožnil žádnou dispozici s bytem ani jiný výkon jejích práv s bytem souvisejícím, a že žalobkyně si byt prohlédla teprve dne [datum] za účasti znalce a exekutora (do té doby byl žalovaný naprosto nekontaktní a na snahu žalobkyně vyřešit věc mimosoudně nereagoval). I tento poznatek svědčí o naprosté pasivitě žalovaného a neochotě nastalou situaci jakkoliv konstruktivně řešit. Vzhledem k absenci vyjádření žalovaného soud v této věci neuvažoval ani o aplikaci ust. § 150 o. s. ř., jelikož ze strany žalovaného nebyly ohledně jeho majetkové situace tvrzeny a prokazovány žádné skutečnosti, které by případnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odůvodnily.

23. Lhůtu k nahrazení nákladů řízení soud žalovanému určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Soud má s ohledem na okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice, spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi, kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (viz ust. § 160 o.s.ř.).