28 C 352/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 1 931 706 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné roční sazbě za období od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné roční sazbě za období od , datum, do zaplacení a spolu s nárokem na zaplacení úroku z prodlení v zákonné roční sazbě z částky , částka, za období od , datum, do , datum, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v tomto řízení domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím.

2. Žalobce ve své žalobě a navazujících doplněních uplatnil vůči žalovanému (dědici po , tituly před jménem, , jméno FO, ) nárok na peněžité plnění v celkové výši , částka, s příslušenstvím, přičemž tento nárok staví na dvou skutkových základech. Předně je k zaplacení nárokována částka , částka, , kterou měl žalobce zaplatit paní , jméno FO, jako kupní cenu za nemovitosti v k. ú. , adresa, podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a paní , jméno FO, dne , datum, . Následně však byla kupní smlouva pravomocně shledána neplatnou a nemovitosti byly zahrnuty do dědictví po paní , jméno FO, . Výlučným dědicem paní , jméno FO, je pak žalovaný. Žalobce uvádí, že svou pohledávku na zaplacení této částky do dědického řízení po paní , jméno FO, přihlásil, avšak tato pohledávka nebyla v rámci dědického řízení fakticky nijak vypořádána. Proto se tedy žalobce domáhá po žalovaném jakožto právním nástupci paní , jméno FO, vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce v jeho podáních konkretizoval, kdy a jak byla kupní cena za nemovitost uhrazena (uváděl bezhotovostní úhradu z vlastního účtu na účet paní , jméno FO, , s identifikací variabilního symbolu) a odmítl, že by část kupní ceny měla být uhrazena v hotovosti.

3. Druhým nárokem je žalobní požadavek na zaplacení částky ve výši , částka, , kterou žalobce vymezuje jako hodnotu/náklady 24hodinové pečovatelské služby o paní , jméno FO, a jako kompenzaci dalších výdajů souvisejících s péčí o paní , jméno FO, (náklady na její pobyt v domech seniorů; náklady na jízdné jednotlivých pečovatelů, apod.). Z právního hlediska žalobce tento žalobní požadavek koncipoval jako nárok na náhradu škody (soud žalobce v této souvislosti dle § 118a odst. 2 o. s. ř. poučoval, že má za to, že pokud by bylo vůbec možno uvažovat o důvodnosti žaloby podané na zaplacení částky , částka, , bylo by z právního hlediska na tento nárok eventuálně možno nahlížet optikou bezdůvodného obohacení). Žalobce v kontextu tohoto žalobního požadavku uváděl, že se jedná o náklady a výdaje, které vynaložil v zájmu paní , jméno FO, a které podle něj žalovaný (jakožto dědic) nemůže „ponechat bez kompenzace“. Žalobce zdůrazňoval, že péče byla paní , jméno FO, poskytována na základě dohody s ní a na její žádost. Současně žalobce tvrdil, že žalovaný o poskytované péči věděl a až do započetí tohoto sporu ji nerozporoval. K prokázání rozsahu a účelnosti péče poukázal žalobce zejména na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a na výpovědi navrhovaných svědků (pečujících osob) a taktéž na další listiny (smlouvy s pečovateli, rozpisy činností, doklady o výdajích apod.). Žalobce také uváděl, že s paní , jméno FO, nebydlel, ale často za ní dojížděl a zajistil u ní taktéž přítomnost dalších osob s nepřetržitou dosažitelností.

4. V rámci reakcí na podání žalovaného žalobce odmítal obranná tvrzení jako spekulativní a účelová, zejména popíral, že by měl neoprávněně disponovat s bankovním účtem paní , jméno FO, či z něj čerpat nějaké peněžní prostředky pro sebe. Žalobce tvrdil, že s účtem paní , jméno FO, nedisponoval a že platby z něj činila paní , jméno FO, osobně. Žalobce připustil, že došlo toliko k situaci, kdy mu měla paní , jméno FO, odeslat nějakou částku jako refundaci za výdaj, který za ni žalobce uhradil (v souvislosti s domovem pro seniory).

5. Žalovaný nárok žalobce neuznal ani zčásti a navrhnul zamítnutí žaloby v celém rozsahu. K nároku na zaplacení částky , částka, žalovaný uvedl, že kupní smlouvy, na jejichž základě žalobce plnil, byly pravomocně shledány absolutně neplatnými, neboť matka žalovaného paní , jméno FO, v době jejich uzavírání trpěla zdravotními a duševními obtížemi (zejména demencí), které vylučovaly schopnost paní , jméno FO, plně chápat význam předmětného právního jednání. Žalovaný také akcentoval extrémní nepoměr kupní ceny vůči obvyklé hodnotě nemovitostí a poukazoval i na související civilní soudní rozhodnutí o neplatnosti této smlouvy. Žalovaný argumentoval i tím, že žalobce byl v trestním řízení pravomocně odsouzen za lichvu (kdy poškozenou byla paní , jméno FO, ), a dovozoval, že zdejší soud je výrokem o vině žalobce daným trestným činem vázán.

6. Ohledně nároku žalobce na částku , částka, žalovaný namítl absenci právního titulu k zaplacení takovéto částky a účelovost tohoto žalobního požadavku. Žalovaný konstatoval, že péče o jeho matku byla v dostatečném rozsahu zajišťována jinými osobami a institucemi (, adresa, , , právnická osoba, a další pečující fyzické osoby z okolí bydliště paní , jméno FO, ), a že žalobcem tvrzená nepřetržitá péče o paní , jméno FO, nebyla potřebná ani reálně prokázaná v rozsahu, v jakém je vyčíslena. Žalovaný zároveň popisoval, že žalobce měl matku žalovaného postupně izolovat od jejího okolí (včetně samotného žalovaného a také přátel paní , jméno FO, ), a že v takovém kontextu nelze uvažovat o legitimně poskytované péči, za niž by měla být dodatečně přiznána odměna či náhrada. Žalovaný argumentoval také tím, že žalobce v řízení opakovaně uváděl, že za péči o paní , jméno FO, nic nechtěl, že nebyla sjednána odměna za péči, a že žalobce poskytoval paní , jméno FO, péči nezištně. Podle žalovaného tedy nelze nyní zpětně konstruovat úplatnost žalobcovy tvrzené péče o paní , jméno FO, (s tím, že žalovaný v této souvislosti akcentoval zejména již výše zmíněný názor, že žalobcova péče o paní , jméno FO, vůbec nebyla fakticky nutná a že se tedy v tomto ohledu jedná o účelově vykonstruovaný žalobní nárok).

7. Žalovaný uplatňoval i obranu založenou na tvrzených protipohledávkách za žalobcem a na souvisejícím tvrzeném zápočtu. Žalovaný namítal, že žalobce měl mít faktický přístup k bankovnímu účtu paní , jméno FO, a že ze strany žalobce mělo docházet i k neoprávněným výběrům či platbám z účtu paní , jméno FO, . Žalovaný se v této souvislosti domníval, že žalobce uskutečnil z účtu paní , jméno FO, ve svůj prospěch platby ve výši , částka, (v období, kdy byla paní , jméno FO, v domově v , jméno FO, , tj. , datum, – , datum, ); platby ve výši , částka, (v období od ledna 2021 do dubna 2022) a dále výběry z bankomatů v období , datum, – , datum, (ve výši , částka, ). Tyto finanční dispozice z účtu paní , jméno FO, měl žalobce dle žalovaného potvrdit i Policii ČR na úřední záznam. Celkem měl tedy žalobce dle žalovaného neoprávněně disponovat s penězi na účtu paní , jméno FO, až do částky ve výši , částka, . Dále žalovaný odkazoval také tvrzenou chybějící hotovost v trezoru jeho matky (ve výši , částka, ). Současně žalovaný tvrdil, že žalobce nemovitosti paní , jméno FO, neoprávněně užíval a pronajímal, čímž se měl bezdůvodně obohatit o odpovídající nájemné [, částka, vztažmo k bytu v Praze (období říjen 2021 – březen 2024); , částka, vztažmo k nemovitosti ve , adresa, (období , datum, – , datum, ) a , částka, vztažmo k pronájmu garážového stání k bytu v Praze (období říjen 2021 – březen 2024)] a měl způsobit i další výdaje (např. nedoplatky na službách/SVJ vztažmo k bytu v , Anonymizováno, ve výši , částka, ; za období prosince 2023 – března 2024). Žalovaný také uvedl, že dosud vyplatil v souvislosti se soudními spory týkajícími se pozůstalosti paní , jméno FO, a žalobce částku ve výši , částka, , která je také jeho pohledávkou za žalobcem.

8. Soud v průběhu řízení poskytl účastníkům opakované poučení dle § 118a o. s. ř. a směřoval je k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a k označení důkazů. Žalobce soud vyzýval ke konkretizaci a vyčíslení účelně vynaložených nákladů na tvrzenou péči o paní , jméno FO, . Žalovaného pak soud výslovně vyzval, aby konkretizoval skutková tvrzení, z nichž dovozuje neoprávněné dispozice žalobce s účtem paní , jméno FO, č. , č. účtu, , včetně vymezení období, rozsahu a označení důkazů. Soud má za to, že poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. byla v tomto řízení naplněna. V této souvislosti soud podotýká, že není povinen poskytovat účastníkům výslovné návody k procesní obraně či nahrazovat procesní aktivitu účastníků (k účelu a mezím poučovací povinnosti srov. např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a navazující judikaturu).

9. Z provedených důkazů soud vygeneroval následující skutkové poznatky k věci samé:

10. V řízení byli vyslechnuty tyto osoby: svědkyně , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, (dříve , jméno FO, ), svědek , jméno FO, , svědkyně , adresa, a svědkyně , jméno FO, .

11. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že pana , jméno FO, zná dlouhodobě a po své rekvalifikaci v sociálních službách byla panem , jméno FO, oslovena, aby pomáhala s péčí o paní , jméno FO, . Při prvním kontaktu se společně se žalobcem jeli do , adresa, k paní , jméno FO, přesvědčit, zda si svědkyně a paní , jméno FO, společně vyhoví, a když si svědkyně s paní , jméno FO, povahově sedly, následně ve spolupráci pokračovaly. Svědkyně popisovala, že u paní , jméno FO, vykonávala zejména činnost společnice – chodily společně na nákupy, do restaurací, na procházky, někdy společně vařily a praly, případně svědkyně pomohla i s drobnými domácími pracemi nebo na zahradě. Za paní , jméno FO, svědkyně jezdila zhruba dvakrát týdně, stejně jako pan , jméno FO, , který jezdil zpravidla ve středy a neděle. Z hlediska soběstačnosti paní , jméno FO, svědkyně uvedla, že paní , jméno FO, byla jinak soběstačná (nepotřebovala pomoc s hygienou či podáváním jídla a pití), pouze kvůli třesu rukou někdy potřebovala pomoci s vyjmutím léků z dávkovače. Podle osobního názoru svědkyně paní , jméno FO, soustavnou celodenní péči v plném rozsahu nepotřebovala a svědkyně tak svou přítomnost vnímala spíše jako pojistku. Zároveň však svědkyně připustila, že každodenní 24hodinová přítomnost u paní , jméno FO, mohla být účelná k tomu, aby paní , jméno FO, mohla setrvat v domácím prostředí, na které byla zvyklá. V této souvislosti svědkyně uvedla, že někdy u paní , jméno FO, i přespávala, a poslouchala, zda nepotřebuje během noci pomoci (např. dojít na toaletu). Svědkyně také potvrdila, že žalobce jí daroval auto, aby měla do , adresa, jednodušší cestu, a že jí za péči o paní , jméno FO, platil. O problematice odměňování za péči se svědkyně s paní , jméno FO, nebavila. Zároveň svědkyně uváděla, že při návštěvách restaurací a při nákupech platila za nakoupené zboží a potraviny sama paní , jméno FO, . Dále svědkyně sdělila, že neměla pocit, že by paní , jméno FO, byla nějak izolována od blízkých osob, a že jí paní , jméno FO, nikdy neříkala, že by nechtěla, aby o ni svědkyně či pan , jméno FO, pečovali. Dále svědkyně uvedla, že nezaznamenala u paní , jméno FO, v domě volně přístupné přihlašovací údaje k jejímu bankovnímu účtu, kamery ani jiné abnormality. Přístup k bankovnímu účtu paní , jméno FO, svědkyně neměla. O tom, jak chce paní , jméno FO, naložit se svými nemovitostmi, se s ní svědkyně nebavila. Pouze z doslechu má svědkyně informaci o tom, že paní , jméno FO, měla projevit tendenci panu , jméno FO, nemovitosti darovat, což ale pan , jméno FO, nechtěl, pročež nemovitosti odkoupil. V písemném shrnutí doručeném soudu dne , datum, svědkyně uvedla, že za období od ledna 2022 do srpna 2022 obdržela od žalobce za péči o paní , jméno FO, odměnu v celkové výši , částka, .

12. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že paní , jméno FO, poznala přes svého švagra (svědka , jméno FO, ) a že k pečování o paní , jméno FO, se dostala poté, co ji oslovil pan , jméno FO, . Nejprve se šla svědkyně spolu s panem , jméno FO, s paní , jméno FO, seznámit, aby se ověřilo, zda si svědkyně s paní , jméno FO, vyhoví. Svědkyně popsala, že za paní , jméno FO, dojížděla do , adresa, typicky od pondělí do pátku a vykonávala běžné pečovatelské činnosti, zejména úklid a pomoc s léky, případně drobnou pomoc s oblékáním a lehkou pomoc s hygienou. Prvních několik dnů jezdila svědkyně za paní , jméno FO, společně s panem , jméno FO, , aby si paní , jméno FO, na péči zvykla. Odměnu za vykonanou péči dostávala svědkyně v hotovosti od pana , jméno FO, (svědkyně rozlišovala sazbu za celý den a za půlden) a pan , jméno FO, jí hradil i cestovné. O tom, zda měla paní , jméno FO, nějakou dohodu o odměně za péči s panem , jméno FO, , nebo zda měli paní , jméno FO, či její syn povědomí o tom, že je svědkyně (i další osoby) za péči o paní , jméno FO, honorována, svědkyně informace nemá. Za paní , jméno FO, jezdil žalobce dle výpovědi svědkyně zejména o víkendech. K celkovému stavu paní , jméno FO, svědkyně vypověděla, že věděla o tom, že paní , jméno FO, trpí , jméno FO, nemocí a že paní , jméno FO, na ni přesto působila soběstačně. Podle svědkyně však mohla paní , jméno FO, zapomínat na léky a údržbu domácnosti. Svědkyně rovněž uvedla, že paní , jméno FO, měla zájem, aby s ní někdo v domě byl, a že k žalobci měla velmi vřelý vztah, skoro jako k vlastnímu potomkovi. Svědkyně též zmínila, že paní , jméno FO, naposledy viděla zhruba o Vánocích 2021 v domově pro seniory, kde paní , jméno FO, působila smutně, ale byla orientovaná. V písemném shrnutí doručeném soudu dne , datum, svědkyně uvedla, že za období září 2021 obdržela od žalobce za péči o paní , jméno FO, odměnu v celkové výši , částka, .

13. Svědkyně , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) vypověděla, že pana , jméno FO, zná zhruba od roku 2017 přes jeho tehdejší přítelkyni. Následně si svědkyně udělala rekvalifikaci na práci v sociálních službách a pan , jméno FO, ji oslovil, zda by mu nepomohla s péčí o paní , jméno FO, . Svědkyně uvedla, že zhruba od prosince 2021 do června 2022 za paní , jméno FO, dojížděla do , adresa, a poskytovala jí běžné pečovatelské činnosti s cílem, aby se paní , jméno FO, cítila co nejvíce komfortně; konkrétně svědkyně zmiňovala úklid, praní, vaření, společné nákupy a pomoc s osobní hygienou. Pokud jde o stav paní , jméno FO, , popsala ji svědkyně jako inteligentní, empatickou, orientovanou v prostoru a čase a celkem soběstačnou. Svědkyně také vypověděla, že se paní , jméno FO, při chůzi někdy motala, a proto ji při venkovních aktivitách svědkyně podpírala. Svědkyně dále uvedla, že s paní , jméno FO, hrály karty, chodily na procházky a že paní , jméno FO, si uměla nakupovat i přes internet. Svědkyně taktéž uvedla, že měla smlouvu ohledně péče o paní , jméno FO, uzavřenou s panem , jméno FO, , který svědkyni také vyplácel odměnu za péči o paní , jméno FO, (svědkyni bylo dle jejích slov za péči o paní , jméno FO, vyplaceno celkem asi , částka, ). K této otázce svědkyně doplnila, že problematiku odměn s paní , jméno FO, neřešila a že neví, zda paní , jméno FO, měla povědomí o tom, že odměny svědkyni vyplácí pan , jméno FO, . Svědkyně nevěděla ani to, zda měl žalobce s paní , jméno FO, uzavřenou nějakou pečovatelskou smlouvu. O tom, zda byly pečovatelské smlouvy uzavřené s panem , jméno FO, nějak komunikovány se žalovaným, svědkyně informace nemá. Zároveň svědkyně uvedla, že nemá informace o tom, kdo měl přístup k účtu paní , jméno FO, , že nezaznamenala přístupové údaje k účtu volně přístupné v domě paní , jméno FO, , ani technická opatření typu kamer. Svědkyně nezaznamenala, že by si paní , jméno FO, stěžovala na nějakou izolaci od blízkých osob; k žalobci měla vřelý vztah (k synovi oproti tomu dle svědkyně nikoliv). O záměrech paní , jméno FO, s jejími nemovitostmi se svědkyně s paní , jméno FO, nebavila.

14. Svědek , jméno FO, vypověděl, že pana , jméno FO, zná delší dobu a byl jím zhruba v období kolem května 2021 požádán, aby pomohl se správou zahrady u domu paní , adresa, . Do , adresa, potom začal svědek jezdit od května 2021 a paní , jméno FO, navštěvoval přibližně do srpna nebo září 2022. Svědek popsal, že jeho činnost spočívala hlavně v údržbě zahrady a bazénu, sekání dřeva a trávy a různých opravách domu a kůlny či střechy. Svědek jezdil za paní , jméno FO, zhruba dvakrát až třikrát týdně, někdy i s dcerami. K pečovatelským úkonům ve vztahu k hygieně, oblékání či jídlu svědek uvedl, že tyto služby paní , jméno FO, ve významné míře neposkytoval, protože paní , jméno FO, byla podle něj soběstačná (případně ji svědek jen odvezl na nákup). Během svědkovy výpovědi dále zaznělo, že paní , jméno FO, si nikdy nestěžovala na přítomnost svědka nebo pana , jméno FO, a naopak neměla ráda samotu a jejich přítomnost vyžadovala. K otázce kontaktů paní , jméno FO, s okolím svědek uvedl, že nebránil jiným osobám ve styku s paní , jméno FO, , avšak že paní , jméno FO, měla mít z některých osob strach (svědek zmiňoval např. drobné krádeže věcí z pozemku paní , jméno FO, ) a v této souvislosti měla svědka požádat, aby zajistil, že tyto osoby nepřijdou. Svědek rovněž uvedl, že byl za služby poskytované paní , jméno FO, odměňován panem , jméno FO, (celkem bylo svědkovi vyplaceno cca , částka, na odměnách a cca , částka, na cestovném); s paní , jméno FO, svědek tyto otázky neřešil a neví, zda měla paní , jméno FO, s žalobcem nějakou smlouvu. Svědek také vypověděl, že žalobce měl s paní , jméno FO, hezký vztah a že paní , jméno FO, hovořila o tom, že žalobci daruje nějaké nemovitosti.

15. Svědkyně , adresa, uvedla, že paní , jméno FO, i jejího manžela znala několik let (zhruba od roku 2009); provozovali společně různé aktivity, například hráli tenis. Ve své výpovědi svědkyně popsala, že na začátku roku 2021 zaznamenala nespokojenost paní , jméno FO, s péčí ze strany paní , jméno FO, a jejího partnera a v této souvislosti se dozvěděla o existenci jakési závěti, která měla směřovat k převodu majetku na tyto osoby a jejich potomky. Svědkyně proto kontaktovala žalovaného (syna paní , jméno FO, ) s upozorněním na zdravotní stav jeho matky a na riziko, že by paní , jméno FO, mohla něco nevhodně podepsat. Svědkyně dále uvedla, že následně získala informace o tom, že péči o paní , jméno FO, začal poskytovat pan , jméno FO, . Svědkyně se dostala i k informaci o konfliktu paní , jméno FO, se svědkem , jméno FO, . Od paní , jméno FO, svědkyně slyšela, že bylo paní , jméno FO, těmito osobami z okolí paní , jméno FO, sdělováno, že její péče už není potřeba. Svědkyně na základě vlastních subjektivních pocitů dále uváděla, že jednání pana , jméno FO, a osob z jeho okolí považuje ve vztahu k tvrzené péči o paní , jméno FO, za účelové. Svědkyně také vypověděla, že paní , jméno FO, pobírala za péči o paní , jméno FO, odměnu ve výši , částka, měsíčně (později se měla tato odměna zvyšovat) a že odměna byla hrazena bezhotovostně z účtu paní , jméno FO, . Svědkyně také popsala, že paní , jméno FO, měla mít přístup k účtu paní , jméno FO, a že přihlašovací údaje k tomuto bankovnímu účtu byly umístěny u počítače paní , jméno FO, v jejím domě, přičemž i sama svědkyně někdy na žádost paní , jméno FO, do jejího internetového bankovnictví nahlížela. Dále svědkyně uváděla, že poté, co zjistila z katastru převod vlastnického práva k nemovitostem paní , jméno FO, na pana , jméno FO, , kontaktovala žalovaného. Následně proběhla i komunikace mezi panem , jméno FO, a žalovaným, kdy žalovaný měl požadovat uzavření písemné smlouvy o péči. Svědkyně popisovala, že pan , jméno FO, sděloval, že péči o paní , jméno FO, poskytuje z dobré vůle a že za tuto péči nechce žádnou odměnu. Následně kontakt mezi žalovaným a žalobcem dle slov svědkyně ustal a žalobce již se žalovaným nekomunikoval.

16. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že s paní , jméno FO, byly dlouhodobé kamarádky (od roku 1987), společně sportovaly a navštěvovaly se i o víkendech, přičemž svědkyně bydlela v blízkosti , adresa, . K otázce vývoje stavu paní , jméno FO, svědkyně uvedla, že první výrazné zhoršení nastalo u paní , jméno FO, o Vánocích 2015, kdy pro ni sousedka paní , jméno FO, volala sanitku. , jméno FO, byla zmatená a po smrti manžela na tom byla psychicky špatně a následovala i její hospitalizace. Dále svědkyně vypověděla, že po této hospitalizaci působila paní , jméno FO, roztěkaně. V návaznosti na její zdravotní stav se paní , jméno FO, měla dohodnout s paní , jméno FO, , že jí bude paní , jméno FO, s partnerem pomáhat s nákupy a péčí. Takto mělo být o paní , jméno FO, pečováno zhruba do konce roku 2020, kdy se objevily nějaké problémy s investicemi, které za paní , jméno FO, realizovala paní , jméno FO, , a došlo i k výpovědím nějakých plných mocí s tím, že v následném období již paní , jméno FO, za paní , jméno FO, nedocházela. Svědkyně rovněž uváděla, že v průběhu času docházelo k neustálému zhoršování stavu paní , jméno FO, . Svědkyně také vypověděla, že po roce 2020 se o paní , jméno FO, měl starat pan , jméno FO, , a že paní , jméno FO, se jí zdála závislá na pomoci a radách pana , jméno FO, . V té době se také svědkyně s paní , jméno FO, osobně navštívily – během návštěvy však paní , jméno FO, skoro nekomunikovala a hovořil převážně pan , jméno FO, . Podle názoru svědkyně již paní , jméno FO, tehdy delší dobu nebyla schopna samostatného úsudku a spoléhala na rady osob, které o ni pečovaly.

17. Soud v řízení provedl i listinné důkazy, z nichž čerpal podklady jak pro skutková zjištění k tvrzené neplatnosti převodních jednání a k platbě kupní ceny, tak i pro posouzení rozsahu a financování péče o zůstavitelku dr. , jméno FO, a dále i k obranným tvrzením žalovaného o užívání a pronajímání nemovitostí zůstavitelky ze strany žalobce a o nakládání s prostředky zůstavitelky z jejího bankovního účtu.

18. Ze soudních rozhodnutí o určení vlastnictví, která se týkají převodů nemovitostí zůstavitelky na žalobce a jejich následného zpochybnění, se podává následující: z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že ve sporu bylo určeno, že konkrétně vymezené nemovitosti nacházející se v katastrálním území , adresa, náležejí do pozůstalosti po , tituly před jménem, , jméno FO, . Odvolací rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tento závěr potvrdil. Z rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud dále zjistil, že v samostatném řízení bylo na základě procesního uznání rozhodnuto o určení vlastnictví paní , jméno FO, k bytové jednotce nacházející se v katastrálním území , adresa, (včetně příslušných spoluvlastnických podílů na společných částech a pozemcích) a souvisejících práv.

19. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. , spisová značka, z , datum, byl žalobce uznán vinným přečinem lichvy dle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Tamní soud dovodil, že žalobce v úmyslu se obohatit cíleně využil zhoršujícího se zdravotního a duševního stavu poškozené , tituly před jménem, , jméno FO, , zejména její snížené schopnosti rozpoznat skutečnou hodnotu svého nemovitého majetku a hodnotu protiplnění. V tomto kontextu žalobce s paní , jméno FO, uzavíral kupní smlouvy na její nemovitosti (nemovitost ve , adresa, a byt v , adresa, ) za ceny výrazně nižší, než byla jejich obvyklá tržní hodnota, přičemž rozdíl v ceně byl prezentován jako vyrovnaný závazkem žalobce poskytovat paní , jméno FO, doživotní péči. Rozsudek popisuje, že obvyklá hodnota převáděných nemovitostí byla znalci stanovena v řádech mnoha milionů korun, zatímco sjednané kupní ceny byly násobně nižší. Tamní soud vyhodnotil, že ani předpokládané náklady žalobce na budoucí péči o paní , jméno FO, nemohly tento nepoměr reálně vyrovnat, a že žalobce si toho musel být v době uzavírání převodních smluv vědom. Na tomto základě tamní soud uzavřel, že došlo k hrubému nepoměru plnění žalobce a protiplnění paní , jméno FO, . Žalobci byl za spáchaný trestný čin uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců a peněžitý trest , částka, . Poškozený subjekt byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

20. K otázce platby kupní ceny ve výši , částka, soud provedl kupní smlouvu ze dne , datum, uzavřenou mezi , tituly před jménem, , jméno FO, jako prodávající a žalobcem jako kupujícím, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. , adresa, , a v níž je sjednána kupní cena ve výši , částka, a v níž je taktéž upraven způsob úhrady ceny. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě (, právnická osoba, ) ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že částka , částka, byla odeslána z účtu žalobce na účet vedený u , právnická osoba, (odpovídající účtu prodávající), a že transakce byla v bankovním systému zaúčtována. Z přihlášky žalobcovy pohledávky do dědického řízení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce po smrti zůstavitelky uplatnil vůči pozůstalosti (v návaznosti na určení vlastnictví v civilních sporech) pohledávku spočívající ve vrácení jím zaplacené kupní ceny za nemovitost ve , adresa, .

21. K otázce péče o zůstavitelku a nákladů na tuto péči žalobcem tvrzených v částce , částka, soud provedl jednak znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , který obsahuje metodiku vyčíslení nákladů péče o paní , jméno FO, v období květen 2021 až srpen 2022 a uzavírá, že vynaložené náklady (bez započtení vlastní práce žalobce) činí , částka, , přičemž současně uvádí i odhady obvyklých (tržních) nákladů na srovnatelnou péči. Soud dále k důkazu provedl znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru zdravotnictví (psychiatrie a klinická psychologie) vypracovaný dne , datum, pro Policii ČR, z něhož se podává hodnocení psychického stavu zůstavitelky, včetně závěrů o jejích kognitivních deficitech, snížené schopnosti adekvátně chápat a posuzovat složitější situace a zvýšené ovlivnitelnosti. V této souvislosti soud provedl i smlouvu o nápomoci uzavřenou dne , datum, mezi žalobcem a paní , jméno FO, , která dokládá existenci formálního nastavení podpory zůstavitelky ze strany žalobce při jejím jednání a rozhodování. Odměna za poskytování podpory není ve smlouvě ujednána.

22. Pro posouzení toho, jakým způsobem byla péče o paní , jméno FO, zajišťována a financována, soud provedl k důkazu několik smluv označených jako smlouvy o poskytování pečovatelské služby, které byly uzavřené mezi žalobcem a jednotlivými pečujícími osobami (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, /, jméno FO, , , jméno FO, ). Tyto smlouvy dokládají, že žalobce uzavíral s pečovateli smluvní ujednání týkající se péče o , jméno FO, vlastním jménem, vymezoval v nich poskytované činnosti a zavazoval se k úhradě sjednané odměny. Tento závěr objektivizují i čestná prohlášení některých pečovatelů (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) a rovněž ručně psané či tabulkové rozpisy návštěv, výkonů a částek u jednotlivých pečovatelů, které zachycují konkrétní data návštěv, časovou periodu přítomnosti pečovatelů u paní , jméno FO, a vyúčtované odměny pečovatelů. Souhrnná tabulka s označením „péče ošetřovatelé“ pak sumarizuje měsíční náklady na jednotlivé pečovatele o paní , jméno FO, , specifikuje způsob úhrad odměn pečovatelů (hotově/převodem), a dále obsahuje interní kalkulace celkových nákladů péče skládajících se z vícero položek (odměny pečovatelů, cestovní výdaje, telefonování, platby za pobyt v zařízení apod.).

23. Soud provedl k důkazu také zprávu , právnická osoba, ze dne , datum, , včetně přehledu návštěv a záznamů o průběhu služby, z nichž je patrný průběh pobytu paní , jméno FO, v domově v době od , datum, do , datum, , její zdravotní a psychický stav. V záznamech jsou rovněž obsaženy údaje o tom, kdo zůstavitelku v domově navštěvoval (jednalo se výhradně o žalobce a některé svědky z řad pečovatelů o paní , jméno FO, ) a kdo v zařízení typicky řešil praktické záležitosti spojené s pobytem. Zpráva obsahuje informaci o tom, že po , datum, byla paní , jméno FO, z důvodu špatného psychického stavu hospitalizována v psychiatrické nemocnici v , adresa, . Dále soud provedl k důkazu sdělení Komunitního centra , adresa, (Rodinná asistence), navazující smlouvu o poskytnutí osobní asistence, dodatek, sazebník a záznamové listy, jakož i účetní export s označením „seznam vydaných faktur“: z těchto listin soud zjistil, že zůstavitelka byla klientkou asistenční služby v konkrétně uvedeném období od , datum, do , datum, , jaký byl hodinový rozsah poskytované péče a jak probíhala fakturace a úhrady této služby.

24. K obranným tvrzením žalovaného, že žalobce měl neoprávněně disponovat bankovním účtem zůstavitelky a čerpat z něj finanční prostředky pro sebe, soud provedl bankovní výpisy z účtu zůstavitelky u , právnická osoba, (zejména za období popisovaná žalobcem) a dále úřední sdělení Policie ČR (KŘP Středočeského kraje, ÚO , adresa, ) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , z něhož vyplývá informace o průběhu trestního řízení se žalobcem a současně závěr policejního orgánu o tom, že při prověřování transakcí z účtu poškozené paní , jméno FO, nebyl zjištěn a prokázán důkaz, že by žalobce prostředky z účtu zneužil či s ním neoprávněně disponoval, pročež pro takové jednání není stíhán. Při podání vysvětlení dne , datum, žalobce vysvětloval na policejní úřední záznam okolnosti provedení desítek příchozích a odchozích transakcí či výběrů a vkladů hotovosti na bankovním účtu paní , jméno FO, č. , č. účtu, . Záznam neobsahuje objektivizované sdělení či přiznání žalobce o tom, že by žalobce nějaké finanční prostředky z účtu paní , jméno FO, využil pro sebe. Ke vkladům a výběrům v hotovosti žalobce mj. uváděl, že dané peníze původně vybral a následně je opět vložil na účet paní , jméno FO, . Ze záznamu dále vyplývá, že na účet paní , jméno FO, byly v letech 2021 – 2022 pravidelně zasílány (mj. i z účtu žalobce) mj. platby za nájem bytu paní , adresa, a garáže k tomuto bytu.

25. Žalobce v rámci podání vysvětlení popisoval, jak se s paní , jméno FO, seznámil, jak vnímal její zdravotní stav (zmiňuje mj. Parkinsonovu nemoc a její další zdravotní obtíže), jak se zapojil do zajišťování jejích běžných potřeb, kontaktů s lékaři a jak řešil možnosti institucionární péče o paní , jméno FO, (včetně řešení umístění do , právnická osoba, v , jméno FO, a souvisejících administrativních kroků, např. změny trvalého pobytu paní , jméno FO, ). Žalobce se rovněž vyjadřuje k dalším osobám, které se pohybovaly v okolí paní , jméno FO, nebo ji dříve podporovaly (např. sousedé, osoby z komunitního centra), a popisuje jejich roli a jeho vlastní pohled na kvalitu a motivaci jejich pomoci paní , jméno FO, .

26. K majetkovým převodům prováděným prostřednictvím účtu paní , jméno FO, žalobce uvedl, že s paní , jméno FO, uzavřel kupní smlouvy na její nemovitosti a že kupní ceny byly hrazeny převodem na její účet. Žalobce také vysvětloval, proč byla kupní cena nastavena níže než obvyklá hodnota nemovitostí (své vysvětlení spojuje se závazkem své celoživotní péče o paní , jméno FO, ). Žalobce popisoval i proces uzavírání smluv (ověření podpisů na poště v , Anonymizováno, přítomnost jeho a dalších osob).

27. Zásadní část podání vysvětlení se věnuje bankovním účtům a transakcím, jak již bylo výše naznačeno. Hovořeno je o vícero účtech (účty žalobce, účty, k nimž měl dispoziční právo, a především účet paní , jméno FO, č. , č. účtu, ). U jednotlivých účtů je pak v úředním záznamu konkrétně vypsán přehled zjištěných transakcí (příchozí a odchozí platby s datem, částkou a poznámkou a výběry a vklady hotovosti). Žalobce byl v této souvislosti policií dotazován, čeho se tyto platby týkají. Žalobce k vybraným převodům z účtu paní , jméno FO, na účty, k nimž má dispoziční právo, uváděl, že šlo o úhrady nákupů či výdajů pro paní , jméno FO, . K převodu částky , částka, žalobce uváděl, že šlo o úhradu kupní ceny za nemovitosti. Ve vztahu k účtu paní , jméno FO, dokument dále obsahuje soupis plateb prováděných platební kartou (agregace po měsících s celkovými částkami), soupis výběrů hotovosti z bankomatu s uvedením míst a částek a také výpis vybraných převodů z účtu paní , jméno FO, na účet jiných osob (např. , jméno FO, ), které byly realizovány v první polovině roku 2021.

28. Pokud jde o přístup k účtu paní , jméno FO, , žalobce v rámci podání vysvětlení výslovně uvádí, že od května 2021 měla mít k účtu přístup pouze paní , jméno FO, , že on sám nemá podpisový vzor, odmítl disponovat platební kartou k účtu a toliko s paní , jméno FO, jezdí do banky. Žalobce také uváděl, že zpočátku jeho kontaktu s paní , jméno FO, se měnil PIN k platební kartě k jejímu účtu (a že pak zůstal stejný). Ohledně výběrů hotovosti z bankomatu z účtu paní , jméno FO, žalobce sděloval, že výběry od určité doby prováděla paní , jméno FO, a on byl výběru pouze přítomen (případně i s ošetřovatelkou).

29. Soud dále provedl k důkazu listiny vztahující se k užívání a pronajímání bytové jednotky paní , adresa, (a garáže k tomuto bytu). Žalobce v případě obou předložených nájemních smluv vystupoval jako pronajímatel bytu.

30. Dne , datum, si žalobce se žalovaným po skončení sporů o vlastnictví předali oproti písemnému protokolu nemovitost ve , adresa, .

31. Z provedených listinných důkazů tak soud učinil zejména ta skutková zjištění, že (i) převod nemovitostí ve , adresa, na žalobce nebyl v civilních sporech aprobován a že bylo určeno, že nemovitosti jsou vlastnictvím paní , jméno FO, , (ii) žalobce prokazatelně uhradil paní , jméno FO, částku , částka, , kterou označuje za kupní cenu dle kupní smlouvy ze dne , datum, , a tuto pohledávku uplatnil i v pozůstalostním řízení, (iii) péče o zůstavitelku byla zajišťována více osobami i institucionálně, přičemž žalobce předložil listiny dokládající, že s pečovateli uzavíral smlouvy vlastním jménem a že hradil jejich odměny, a že k vyčíslení nákladů předložil jak interní přehledy, tak znalecké ocenění, (iv) v rámci prověřování toku peněz z účtu zůstavitelky policie nezjistila prokázané neoprávněné disponování s účtem paní , jméno FO, ze strany žalobce a naopak bylo např. zjištěno, že v roce 2021 a 2022 bylo na její účet poukazováno nájemné vygenerované z pronájmu bytu paní , adresa, , a (v) bytová jednotka v , adresa, byla předmětem nájemních vztahů doložených nájemními smlouvami, v jejichž rámci žalobce vystupoval jako pronajímatel.

32. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav věci. Další dokazování již soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, nežli výše popsané důkazy, nezjistil z nich žádné skutečnosti pro tuto věc stěžejní. Veškeré provedené důkazy byly soudu navrženy před okamžikem koncentrace řízení anebo v důsledku výzvy soudu dané některému z účastníku v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu.

33. Provedeným dokazováním tedy bylo objektivizováno, že paní , tituly před jménem, , jméno FO, (zůstavitelka) měla dlouhodobě zhoršující se zdravotní stav, včetně neurodegenerativních a kognitivních obtíží (viz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie a výpověď svědkyně , jméno FO, , která popisovala výrazné zhoršení stavu paní , jméno FO, již od její hospitalizace v roce 2015 a následné postupné zhoršování schopnosti paní , jméno FO, samostatně zvládat složitější záležitosti. V období před nástupem žalobce do role hlavního pečovatele o paní , jméno FO, byla zůstavitelce poskytována také asistence jinými osobami (paní , jméno FO, s partnerem) a institucemi, zejména osobní asistence Komunitního centra , adresa, (pečovatelka paní , jméno FO, ), která byla paní , jméno FO, poskytována na smluvním základě a byla fakturována a hrazena dle předložené smluvní a účetní dokumentace. V létě 2022 byla paní , jméno FO, také krátkodobě umístěna v , právnická osoba, v , jméno FO, . Záznamy tohoto zařízení současně dokládají, kdo zůstavitelku navštěvoval a kdo v zařízení typicky řešil organizační a praktické záležitosti spojené s pobytem34. Dále soud pokládá za prokázané, že nejpozději od roku 2021 žalobce , Jméno žalobce, začal zajišťovat zůstavitelce pomoc v běžném životě a vedle své osobní přítomnosti organizoval péči o paní , jméno FO, i prostřednictvím dalších osob (pečovatelů), s nimiž uzavíral smlouvy vlastním jménem a jejichž odměny hradil ze svých vlastních prostředků. To potvrzují jak listinné důkazy (smlouvy o poskytování pečovatelských služeb uzavřené mezi žalobcem a jednotlivými pečovateli, jejich rozpisy návštěv a vyúčtování), tak i svědecké výpovědi vyslechnutých osob. Pečovatelky (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, /, jméno FO, ) shodně uváděly, že byly žalobcem ohledně péče o paní , jméno FO, osloveny a posléze byly z jeho strany za tuto péči odměňovány, přičemž popisovaly i to, jakou formou o paní , jméno FO, pečovaly (domácí práce, nákupy, pomoc s hygienou nebo medikací, doprovody). Svědek , jméno FO, pak především popisoval, že pracoval u paní , jméno FO, na zahradě a prováděl údržbu jejího domu. Současně z výpovědí části svědků vyplynulo, že zůstavitelka byla v řadě běžných úkonů ještě relativně soběstačná (např. osobní hygieny, příjem potravin), avšak vyžadovala dohled, pomoc a zejména společnost. Svědkyně , adresa, naopak akcentovaly narůstající ovlivnitelnost a závislost zůstavitelky na radách pečujících osob.

35. Znalkyně z oboru ekonomiky (oceňování) ve znaleckém posudku vyčíslila náklady, které žalobce deklaroval jako vynaložené na zajištění péče o paní , jméno FO, v období květen 2021 až srpen 2022, a to na částku , částka, (bez započtení vlastní práce žalobce), přičemž posudek pracuje s konkrétními doloženými položkami (odměny pečovatelům, související výdaje, cestovní náklady a další někdy zcela nesouvisející položky, jako například příspěvek na insolvenci svědkyně , jméno FO, ). Současně je v posudku obsaženo i orientační srovnání s obvyklými (tržními) cenami pečovatelských služeb.

36. K majetkovým převodům souvisejícím s tímto sporným řízením soud zjistil, že mezi zůstavitelkou a žalobcem byla uzavřena kupní smlouva týkající se nemovitostí ve , adresa, se sjednanou kupní cenou , částka, , přičemž žalobce tuto částku skutečně zůstavitelce bezhotovostně uhradil (doloženo bankovním potvrzením o provedení příkazu k úhradě ze dne , datum, ). Následně však civilní soudy v řízeních o určení vlastnictví pravomocně dospěly k závěru, že převod vlastnického práva na žalobce nemohl obstát, a určily, že nemovitosti ve , adresa, náleží do pozůstalosti po zůstavitelce (rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, , potvrzený rozsudkem , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, ). Obdobně bylo rozhodováno i ohledně bytové jednotky v , Anonymizováno, (rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce svou pohledávku na vrácení zaplacené kupní ceny následně uplatnil přihláškou i v pozůstalostním řízení, avšak spor o vypořádání této pohledávky vyústil až v toto civilního řízení, v němž žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném jako dědici paní , jméno FO, .

37. K obranné argumentaci žalovaného soud provedeným dokazováním zjistil, že žalovaný v řízení tvrdil, že žalobce měl neoprávněně disponovat s bankovním účtem zůstavitelky a spotřebovávat její prostředky, případně že měl zůstavitelku izolovat a získávat prospěch z užívání a pronajímání jejích nemovitostí. V řízení však nebylo (přes výzvu danou žalovanému dle § 118a o.s.ř.) prokázáno, že by žalobce z účtu zůstavitelky skutečně neoprávněně čerpal peněžní prostředky. Ze sdělení Policie ČR naopak plyne, že při prověřování transakcí z účtu poškozené nebyl získán důkaz prokazující zneužití prostředků žalobcem, pročež žalobce nebyl pro takové jednání stíhán. Úřední záznam o podání žalobcova vysvětlení před policií ze dne , datum, neprokazuje, že by žalobce neoprávněně disponoval s účtem paní , jméno FO, (ve smyslu jistého závěru o protiprávnosti a absenci jejího souhlasu), a obsahuje konkrétní transakční přehledy a žalobcovo vlastní vyjádření k přístupu k tomuto bankovnímu účtu. Současně soud zohlednil, že žalobce byl pravomocně odsouzen v trestním řízení pro lichvu ve vztahu k převodům majetku zůstavitelky, což dokresluje kontext neplatnosti smluvních převodů nemovitostí zůstavitelky (tato okolnost však sama o sobě nemění nic na faktu, že z provedených listin je prokázáno jak poskytnutí částky , částka, žalobcem zůstavitelce, tak i to, že nemovitost ve , adresa, byla určena součástí pozůstalosti po paní , jméno FO, . Dle předkládaných důkazů pak byly paní , jméno FO, na její bankovní účet zasílány platby nájemného za byt v Praze a přiléhající garáž. Přehled neuhrazených záloh, kterým hodlal žalovaný vztažmo k bytu jeho matky v Praze prokazovat vznik nedoplatku ve výši , částka, za období prosince 2023 – března 2024, který měl vzniknout z důvodů na straně žalobce, žalovaný do spisu nezaložil, byť na tuto listinu odkazoval v podání z , datum, . K tvrzeným nákladům na právní služby ve výši , částka, žalovaný žádné důkazy nepředložil. Ohledně tvrzené ztracené hotovosti z trezoru ve výši , částka, žalovaný předložil pouze zprávu o majetkových poměrech paní , jméno FO, ze dne , datum, , ve které je uvedeno, že v trezoru v domě ve , adresa, se měly ke dni , datum, nalézat peněžní prostředky ve výši , částka, (doklad o odcizení či ztrátě těchto prostředků předložen nebyl).

38. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobce uhradil dne , datum, částku , částka, na účet paní , jméno FO, č. , č. účtu, jako kupní cenu nemovitosti ve , adresa, dle kupní smlouvy ze dne , datum, . Soud dále vychází z toho, že kupní smlouva týkající se nemovitostí ve , adresa, byla pravomocně shledána absolutně neplatnou (rozsudek Okresního soudu v Kolíně sp. zn. , spisová značka, , potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ). Soud má rovněž za prokázané, že žalovaný je právním nástupcem zůstavitelky (paní , jméno FO, ) a že nemovitost ve , adresa, byla po prohlášení neplatnosti kupních smluv zahrnuta do dědického řízení.

39. K nároku na zaplacení částky , částka, pak sám žalobce v průběhu řízení výslovně uváděl, že o paní , jméno FO, pečoval nezištně, že za péči nechtěl žádné peníze a že za poskytovanou péči neočekával odměnu. Také svědkyně , jméno FO, v této souvislosti uváděla, že žalobce se projevoval tak, že za péči poskytovanou paní , jméno FO, žádné finanční protiplnění neočekává.

40. Současně z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce uzavíral dohody o pečovatelských službách poskytovaných paní , jméno FO, s dalšími osobami svým jménem a sám těmto pečovatelům také hradil odměnu (viz výpovědi slyšených svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Z výpovědí jmenovaných osob také vyplynulo, že otázku odměňování za pečovatelské služby tyto osoby řešily se žalobcem, nikoliv s paní , jméno FO, , a dále, že tyto osoby přesně nevěděly, zda má žalobce s paní , jméno FO, uzavřenou nějakou smlouvu o péči. Jmenovaní svědci vypovídali i v tom směru, že od paní , jméno FO, slýchali, že chce žalobci darovat některé její nemovitosti, a že paní , jméno FO, měla k žalobci vřelý vztah.

41. K obraně žalovaného (dispozice žalobce s účtem paní , jméno FO, ) soud shrnuje a dílem opakuje, že žalovaný přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. skutková tvrzení v této souvislosti nekonkretizoval a neoznačil žádné důkazy, na jejichž základě by bylo nepochybné, že žalobce s účtem paní , jméno FO, skutečně ve sledovaném období neoprávněně disponoval, jak žalovaný tvrdil. Z již zmiňovaného sdělení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ) plyne, že nebyl získán důkaz, že by žalobce zneužil prostředky deponované na bankovním účtu p. , jméno FO, . Nájemné za pronájem bytu paní , jméno FO, a přilehlou garáž pak bylo dle provedeného dokazování paní , jméno FO, minimálně v letech 2021 – 2022 zasíláno na její účet. Tvrzené náklady na právní služby žalovaný nijak nekonkretizoval ani nedoložil, stejně jako tvrzený nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu paní , adresa, . Co se týče tvrzení žalovaného, že eviduje ztracenou hotovost z trezoru nacházejícího se v domu ve , adresa, ve výši , částka, , toto tvrzení žalovaný nikterak nekonkretizoval a ani z něho výslovně neplyne, že by měla být ztráta těchto peněz přičítána žalobci. Touto položkou tedy vůbec nebyl důvod se zabývat. Zbylé protipohledávky žalovaného pak soud pokládá za pohledávky nejisté, a proto nezapočitatelné, jak bude ještě rozvinuto níže v pasáži týkající se právního posouzení věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a zejména sp. zn. , spisová značka, ).

42. Soud vzal taktéž na vědomí, že žalobce byl v trestním řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin lichvy. Žalovaný tuto skutečnost v tomto řízení opakovaně namítal a dovozoval z ní, že žalobcův nárok na vrácení kupní ceny ve výši , částka, nemůže obstát s odkazem korektiv dobrých mravů a také proto, že by soud přiznáním tohoto nároku žalobci v zásadě legalizoval jeho trestnou činnost. Soud k těmto aspektům případu při právním posouzení přihlédl v rozsahu, v jakém to vyžaduje ust. § 135 o. s. ř.

43. Právní posouzení souzené věci je následující:

44. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodné obohacení vzniká mj. plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

45. Podle ust. § 2992 občanského zákoníku byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

46. Podle ust. § 2997 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

47. Pro vypořádání plnění z neplatného právního jednání je rozhodné ustanovení ust. § 2993 občanského zákoníku, podle něhož platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá požadovat vydání toho, co druhá získala.K žalobnímu nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (vrácení kupní ceny z neplatné kupní smlouvy)

48. Jak již bylo výše konstatováno, z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce uhradil paní , jméno FO, částku , částka, jako kupní cenu nemovitosti ve , adresa, dle kupní smlouvy ze dne , datum, , která byla následně pravomocně shledána absolutně neplatnou. V důsledku neplatnosti kupní smlouvy zde chybí platný právní důvod, na jehož základě by paní , jméno FO, (resp. její právní nástupce) byla oprávněna si ponechat peněžité plnění přijaté od žalobce. V takovém případě naopak nastupuje režim restitucí ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku.

49. Jelikož paní , jméno FO, zemřela, přechází povinnost k vydání bezdůvodného obohacení na jejího dědice jakožto univerzálního právního nástupce (dědic odpovídá za dluhy zůstavitele; povinnost vydat bezdůvodné obohacení je tedy dluhem žalovaného). Soud proto shledal žalovaného pasivně věcně legitimovaným.

50. Soud se zabýval i obranou žalovaného založenou na tvrzení, že žalobce měl neoprávněně disponovat s účtem zůstavitelky a měl z něj čerpat prostředky pro sebe, které mají být případně započteny. Žalovaný však přes řádnou výzvu soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. (poskytnutou při jednání konaném dne , datum, ) tato tvrzení nekonkretizoval a neoznačil k jejich prokázání relevantní důkazy (kromě neprůkazného úředního záznamu policie ze dne , datum, ). Soud proto v tomto kontextu nemohl uzavřít, že by žalovaný měl vůči žalobci pohledávku, kterou by bylo možné případně započíst. Kromě toho z již výše akcentované policejní zprávy vyplývá, že žádný důkaz o tom, že by žalobce neoprávněně disponoval s bankovním účtem paní , jméno FO, , se nepodařilo zajistit ani v trestním řízení (nejinak tomu pak bylo i v případě žalovaného, který s tímto tvrzením operoval v rámci tohoto řízení zdejšího soudu).

51. Nadto zdejší soud k zápočtům žalovaného konstatuje, že podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku není k jednostrannému započtení způsobilá pohledávka nejistá nebo neurčitá. Judikatura Nejvyššího soudu v tomto kontextu dovodila, že nejistota či neurčitost aktivní pohledávky může započtení vyloučit, a že započtení nejisté či neurčité protipohledávky je zásahem do právní jistoty věřitele pasivní pohledávky (zde žalobce; viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Tvrzené protipohledávky žalovaného navíc ani nevznikly ze stejného právního vztahu účastníků (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), jako žalované pohledávky žalobce. V tomto případě tedy není adekvátní, aby dříve, než došlo k (částečnému) přiznání žalobcovy pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel (žalovaný) povinen plnit (žalobci) dluh z tvrzených aktivních pohledávek (které však ani nevycházejí ze stejných právních vztahů, jako žalobcovy pasivní pohledávky, jak již bylo výše uvedeno). Z pohledu soudu nebylo na místě se těmto tvrzeným protipohledávkám žalovaného věnovat i proto, že dokazování v tomto směru by toto řízení zásadně prodloužilo a zatížilo by je dalšími neúměrnými náklady (nadto ohledně pohledávek nejistých a neurčitých), což by mohlo vést i k poškození práva žalobce jakožto věřitele pasivní pohledávky na spravedlivý a co možná nejrychlejší a nejhospodárnější soudní proces. V důsledku výše uvedeného soud již nepokládal za adekvátní ani jakékoliv další výzvy žalovaného dle ust. § 118a o.s.ř. k doplnění této jeho argumentace.

52. K námitce žalovaného, že s ohledem na pravomocné odsouzení žalobce pro trestný čin lichvy je třeba žalobci odepřít právní ochranu (korektiv dobrých mravů, zásada poctivosti), soud uvádí, že právní řád sice připouští, aby se obecné principy (zejména zákaz zneužití práva či korektiv dobrých mravů) uplatnily i v oblasti bezdůvodného obohacení, avšak nejde o automatický důsledek každého protiprávního jednání, nýbrž o výjimečný korektiv vyžadující pečlivé poměření dopadů jeho aplikace v konkrétní věci (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

53. V posuzované věci by odepření nároku na vrácení částky , částka, vedlo k tomu, že žalovaný (jako dědic) by si ponechal nejen nemovitosti (jež byly zahrnuty do pozůstalosti), ale současně i peněžité plnění poskytnuté žalobcem bez platného právního důvodu. Takový výsledek tohoto řízení by fakticky založil bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, aniž by odpovídal účelu pravidel o bezdůvodném obohacení a o restitucích z neplatného právního jednání (§ 2993 občanského zákoníku). Proto soud uzavírá, že i při zohlednění pravomocného trestního odsouzení žalobce (v intencích § 135 o. s. ř.) nelze v tomto řízení použít korektiv dobrých mravů tak, aby byl žalobci zcela odepřen nárok na vrácení jím zaplacené kupní ceny. V této části žalobního nároku se jedná o restituci vedoucí k obnovení stavu před plněním, nikoliv o zisk či výhodu plynoucí žalobci z neplatného jednání či z jeho trestného činu. Korektiv dobrých mravů lze dle názoru soudu eventuálně zohlednit vztažmo k nároku na zaplacení částky , částka, , avšak nikoliv vztažmo k nároku na zaplacení částky ve výši , částka, jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému v důsledku právního titulu, který následně odpadl (byl prohlášen absolutně neplatným).

54. Bezdůvodné obohacení je pak vždy splatné na výzvu věřitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ) a za den splatnosti bezdůvodného obohacení se tak považuje den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení soud v tomto případě pokládá žalobu ze dne , datum, , která byla doručena advokátce žalovaného do její datové schránky dne , datum, (viz doručenka datové zprávy založená na čísle listu spisu 44). Proto tedy soud přiznal žalobci příslušenství z částky , částka, až ode dne , datum, , tj. ode dne následujícího po dni, kdy bylo žalované straně doručeno podání žalobce ze dne , datum, , obsahující žalobní nárok na vydání inkriminovaného bezdůvodného obohacení ve výši , částka, (§ 1968 – 1970 občanského zákoníku). Sazba úroku z prodlení v zákonné výši se odvíjí od ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného s vydání bezdůvodného obohacení započalo ve druhém pololetí roku 2024, činí sazba úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % p.a. Ve zbytku byl nárok žalobce na příslušenství z částky , částka, zamítnut. Soud dodává, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení vyzval dříve, nežli v žalobě podané k soudu dne , datum, .

55. Z výše popsaných důvodů tedy soud žalobě v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím vyhověl v rozsahu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku.K námitce žalovaného, že vyhověním žalobě na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím dojde k legalizace lichvy/rozporu s dobrými mravy56. Jak již bylo výše naznačeno, žalovaný v řízení namítal, že přiznání žalobcem požadované částky , částka, by fakticky legalizovalo výsledek žalobcovy lichvy, za niž byl žalobce pravomocně odsouzen, a dovozoval, že žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je vyloučen korektivem dobrých mravů (resp. poctivosti) a „ustanovením § 2993 občanského zákoníku“ (viz závěrečný písemný návrh žalovaného).

57. Taková argumentace však není přiléhavá již proto, že ust. § 2993 občanského zákoníku naopak představuje základní zákonné pravidlo vypořádání plnění z neplatného (resp. neexistujícího) závazku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila…“ Jinými slovy ust. § 2993 občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevylučuje, ale naopak jej výslovně zakládá. Ust. § 2993 občanského zákoníku neobsahuje ani žádné pravidlo, podle něhož by ten, kdo se domáhá vydání bezdůvodného obohacení z nepoctivých zdrojů, právo na vrácení bezdůvodného obohacení neměl (takováto žalovaným naznačená formulace v ust. § 2993 občanského zákoníku absentuje).

58. Soud současně nepochybuje, že okolnosti uzavření kupní smlouvy a jednání žalobce byly v trestním řízení hodnoceny jako trestný čin lichvy. Soud nezpochybňuje ani to, že v občanském řízení musí (v mezích § 135 o. s. ř.) vycházet z pravomocného závěru o spáchání trestného činu a osobě pachatele, avšak tato vázanost sama o sobě neznamená, že by v občanskoprávním řízení bylo možné bez dalšího transformovat institut bezdůvodného obohacení v další dodatečnou žalobcovu sankci, jež by vedla k ponechání bezdůvodného obohacení žalovanému, ač pro takovýto postup není právní důvod.

59. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) sice platí, že i u institutu bezdůvodného obohacení nelze vyloučit aplikaci korektivu dobrých mravů či zákazu zneužití práva, avšak vždy pouze na základě konkrétních skutkových zjištění a pečlivého poměřování všech okolností věci. V této souvislosti je třeba zkoumat, zda (a proč) právě výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení má být v konkrétních okolnostech věci v rozporu s dobrými mravy či představuje zneužití práva; nelze se spokojit jen s tím, že případná nemravnost jednání žalobce mohla vést k absolutní neplatnosti smlouvy, jejímž následkem je vznik povinnosti vrátit si plnění. Korektiv dobrých mravů pak není jednoznačně definovaným mantinelem právních jednání, a proto musí být jeho aplikace vždy podložena konkrétními skutkovými zjištěními, která závěr o rozporu s dobrými mravy unesou.

60. V projednávané věci má soud za to, že vyhovění žalobě v části , částka, nevede k legalizaci výsledku žalobcovy lichvy. Naopak jde o obnovu majetkového stavu odpovídajícího tomu, že kupní smlouva na nemovitost ve , adresa, byla shledána absolutně neplatnou a tato nemovitost se tak nestala vlastnictvím žalobce (nýbrž byla zahrnuta do dědictví po paní , jméno FO, ). Jestliže žalobce prokazatelně poskytl na základě později neplatně posouzeného právního jednání peněžité plnění, které zůstalo v majetkové sféře zůstavitelky (a následně dědice – žalovaného), vzniklo na straně žalovaného (resp. dědictví) obohacení bez spravedlivého důvodu, které je třeba žalobci vydat (viz § 2991 odst. 1 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku).

61. Korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku), zásada poctivosti a zákaz těžit z vlastního nepoctivého/protiprávního činu (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) ani zákaz zjevného zneužití práva (§ 8 občanského zákoníku) nelze ve skutkovém rámci této věci vyložit tak, že by si žalovaný měl oprávněně ponechat částku , částka, jen proto, že žalobce byl pravomocně odsouzen za lichvu. Smyslem uvedených korektivů je zabránit poskytování právní ochrany zjevně nemravnému výkonu práva, avšak v daném případě by odepření tohoto nároku žalobce vedlo k tomu, že žalovaný (dědic) by si ponechal současně (i) nemovitosti (zahrnuté do dědictví) a (ii) také částku , částka, přijatou na základě neplatného právního jednání, ač pro její ponechání v majetkové sféře žalovaného neexistuje žádný spravedlivý důvod. Takový důsledek by byl sám o sobě rozporný s principem, že bez právního důvodu nemá nikdo na úkor jiného získat majetkový prospěch, a mohl by se dostat do kolize i s požadavkem, aby výklad a použití práva nevedlo ke krutosti nebo bezohlednosti (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

62. Soud proto uzavírá, že přiznání částky , částka, žalobci je (navzdory pravomocnému odsouzení žalobce za lichvu) v tomto řízení adekvátní: žalobce se nedomáhá zachování negativních následků jeho lichvy (nemovitost ve , adresa, mu nepatří a byla zahrnuta do dědictví po paní , jméno FO, ), nýbrž odstranění bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného (resp. dědictví) tím, že v majetkové sféře zůstavitelky/jejího dědice zůstalo deponováno peněžité plnění obdržené bez platného právního důvodu. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení je v takové situaci přímým důsledkem ust. § 2993 věty první občanského zákoníku, dle které: plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, přičemž odepření ochrany žalobce s odkazem na korektiv dobrých mravů by muselo směřovat k zabránění konkrétně identifikovanému nemravnému zisku žalobce, který však v rozsahu částky , částka, v tomto případě fakticky nenastal (nejde zde o žalobcův zisk, ale o restituci plnění poskytnutého paní , jméno FO, /jejímu dědci bez právního důvodu). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.K nároku žalobce na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (náklady/odměna za péči o , tituly před jménem, , jméno FO, )

63. Žalobce uplatnil v tomto řízení i nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, kterou kvalifikoval jako náklady a odměnu související s péčí o paní , jméno FO, (platby pečovatelům, výdaje na péči apod.). Pokud jde o tento žalobcem uplatněný nárok (náklady žalobce vynaložené na zajištění péče o zůstavitelku, resp. úhrady sjednaných odměn třetím osobám za činnosti pro zůstavitelku), žalobce jej opíral o tvrzení, že zůstavitelka měla z poskytnuté péče majetkový prospěch, aniž za ni žalobci hradila odměnu, a že žalobce tyto náklady nesl ze svých prostředků. Z této konstrukce žalobce dovozoval vznik povinnosti žalovaného (jako dědice paní , jméno FO, , o kterou bylo pečováno) k vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

64. Soud však dospěl k závěru, že žalobce v řízení netvrdil ani neprokázal takové skutečnosti, z nichž by vyplýval právní důvod, pro který by měl žalovaný (jako dědic) tyto náklady žalobci hradit.

65. Naopak bylo prokázáno, že žalobce péči o paní , jméno FO, vykonával nezištně, a že za ni nechtěl žádné peníze. Z provedených svědeckých výpovědí navíc plyne, že žalobce uzavíral dohody s dalšími pečovateli svým jménem a sám jim odměny hradil, přičemž zůstavitelka odměny těchto osob neřešila a nebylo prokázáno, že by vůči nim měla jakýkoliv závazek. Žalobce tedy neprokázal, že by plnil dluh zůstavitelky za ni (srov. též skutkové závěry slyšených svědků – pečovatelů o tom, že odměny řešili se žalobcem a zůstavitelka s nimi o tomto tématu nemluvila).

66. Za tohoto skutkového stavu je třeba posoudit inkriminovaný nárok žalobce v intencích § 2997 občanského zákoníku, podle něhož právo na vrácení bezdůvodného obohacení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Judikatura Nejvyššího soudu v této souvislosti zdůrazňuje, že vědomé plnění nedluhu vylučuje vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž rozhodný je zde stav vědomosti plnící osoby a absence právního důvodu plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci žalobce sám popsal svou činnost jako nezištnou a bez očekávání odměny, z čehož soud dovodil, že žalobce (minimálně ve vztahu k nárokovanému proplacení péče o paní , jméno FO, ) jednal s vědomím, že nejde o plnění, k němuž by byl zůstavitelce smluvně zavázán a které by mu mělo být zpětně hrazeno. Nešlo tedy o situaci, kdy by žalobce plnil z právního důvodu, který by následně odpadl, nýbrž o dobrovolné plnění žalobce motivované jeho osobním vztahem k paní , jméno FO, a jeho vlastním rozhodnutím.

67. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce uzavíral závazky k úhradě odměn pečovatelům sám a vlastním jménem: šlo tedy o plnění jeho vlastních závazků vůči těmto osobám, nikoli o plnění závazků zůstavitelky. Tato skutková konstrukce je analogická závěrům Nejvyššího soudu, který v obdobných situacích dovodil, že jde o plnění závazku ze smlouvy uzavřené plnící osobou (nikoli o obohacení druhé osoby zakládající povinnost k restituci; viz rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ).

68. Soud dále konstatuje, že i kdyby bylo možné v obecné rovině uvažovat o majetkovém prospěchu zůstavitelky spočívajícím v poskytnutí péče a asistence ze strany žalobce a dalších osob (které by jinak musela paní , jméno FO, zajistit a financovat), v projednávané věci by povinnost obohacení vydat nevznikla pro dopad zákonné výluky dle § 2992 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení totiž …nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

69. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce sám výslovně potvrdil, že žádné peníze od zůstavitelky za péči o ni nechtěl ani nepožadoval, že si o žádnou odměnu neříkal, že zůstavitelka mu žádnou odměnu neslibovala, a že tedy pečovatelské činnosti vykonával nezištně. Současně žalobce k dotazům soudu uvedl, že součástí jeho ústní dohody se zůstavitelkou bylo, že péči budou vedle žalobce poskytovat i další osoby, přičemž zůstavitelka těmto osobám odměny platit nebude a bude je platit žalobce. To, že pečovatele vyplácel žalobce sám na základě smluv, které s nimi uzavřel, pak bylo prokázáno výslechy svědků i listinným dokazováním. Svědci – pečovatelé také verifikovali, že otázky jejich odměňování nebyly se zůstavitelkou z jejich strany řešeny.

70. Za tohoto skutkového stavu soud uzavírá, že žalobce poskytoval (resp. i financoval) péči o paní , jméno FO, v režimu, který odpovídá výluce dle § 2992 občanského zákoníku – tedy, že žalobce obohacoval (pečovatelskou činností svou a dalších osob) zůstavitelku bez úmyslu se právně vázat (tj. bez úmyslu založit si vůči zůstavitelce vynutitelné právo na úhradu či refundaci). Sám žalobce pak toto výslovně přiznal. V takovémto případě však právní řád nepřipouští, aby se žalobcem dobrovolně poskytnuté plnění (poskytnuté bez úmyslu založit závazek na straně obohaceného) ex post transformovalo do vynutitelného regresního nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

71. Tento závěr je v souladu i s judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu § 2992 občanského zákoníku, podle níž je nutno vždy posuzovat konkrétní okolnosti věci a podle které je typické, že ochuzený nemá objektivně opodstatněný důvod spoléhat na to, že se mu za jeho plnění dostane protiplnění. V typových případech, jako je ten nyní souzený, jde tedy z pohledu zdejšího soudu o jednání, u něhož zákon povinnost obohacení vydat vylučuje (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud zároveň zdůrazňuje, že darovací (resp. nikoliv závazkový) úmysl osob nelze mechanicky presumovat, avšak je-li v řízení prokázán, může právě dle § 2992 občanského zákoníku vést k vyloučení povinnosti obohaceného obohacení vydat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci přitom závěr o absenci úmyslu právně se vázat neplyne jen z obecných úvah soudu, ale především z provedeného dokazování, z vyjádření samotného žalobce a ze způsobu nastavení vztahu mezi žalobcem a zůstavitelkou, kdy žalobce od počátku deklaroval nezištnost poskytované péče a převzal na sebe úhradu odměn třetím osobám bez toho, že by si vůči zůstavitelce vymínil závazek k refundaci těchto jeho nákladů.

72. Soud proto uzavírá, že žalobci v rozsahu jím uplatněné částky , částka, s příslušenstvím nesvědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení i proto, že se v tomto případě jedná o situaci, kterou by bylo možno subsumovat pod výluku upravenou v ust. § 2992 občanského zákoníku. Žalobu na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím proto zdejší soud v celém rozsahu zamítl.

73. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebyla ze strany žalobce uplatněna a skutkově vymezena právní konstrukce jednatelství bez příkazu (§ 3006 a násl. občanského zákoníku), ani skutkové předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu (§ 2894 a násl. občanského zákoníku). I pokud by se soud takovou kvalifikací zabýval, pro nárok na náhradu škody by v posuzované věci absentovalo tvrzení a prokázání protiprávního jednání žalovaného či příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobce. Pro připadnou aplikaci institutu jednatelství bez příkazu pak nebyly tvrzeny podmínky typicky vyžadované pro vznik práva na náhradu nutných nákladů v zájmu jiného.K tvrzení žalobce o započtení péče do kupní ceny nemovitostí a k tomu, proč na tomto základě nelze žalobci přisoudit částku , částka, s příslušenstvím74. Žalobce v závěrečném návrhu uváděl, že dle dohody s , tituly za jménem, , jméno FO, byla žalobcova pečovatelská služba započtena do kupní ceny nemovitosti ve , adresa, , čímž zjevně mířil na to, aby částku , částka, (jinak žalovanou jako odměnu/náklady péče) podřadil pod vypořádání kupní smlouvy.

75. Soud takovéto žalobcovo tvrzení nepřijímá jako prokázané ani jako způsobilý skutkový základ pro vyhovění žalobě v části nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tento postoj žalobce je především v rozporu s dosavadním procesním postojem žalobce: v žalobě i v dalších podáních žalobce konstruoval svůj nárok jako součet dvou samostatných částek – (i) , částka, coby vrácení zaplacené kupní ceny a (ii) , částka, coby částky vynaložené na péči o paní , jméno FO, (odměny pečovatelům apod.).

76. Tvrzení žalobce, že péče o paní , jméno FO, byla započtena do kupní ceny nemovitosti ve , adresa, , tedy není jen právní argumentací, nýbrž (potenciálně) zcela odlišným skutkovým tvrzením o obsahu kupního ujednání žalobce a paní , jméno FO, (resp. o mechanice úhrady kupní ceny), které žalobce v dosavadním průběhu řízení konkrétně netvrdil a neprokazoval a na němž svou žalobu procesně nepostavil. Nadto žalobce v řízení sám výslovně tvrdil, že kupní cena nemovitosti ve , adresa, měla být s paní , jméno FO, dohodnuta v částce , částka, a že tato kupní cena byla ze strany žalobce uhrazena jednou platbou z bankovního účtu žalobce, a to dne , datum, . Za tohoto stavu se žalobcovo tvrzení o započtení péče o paní , jméno FO, na kupní cenu nemovitostí jeví jako účelové a vnitřně rozporné s tím, jak žalobce sám v dosavadním průběhu řízení vylíčil mechanismus úhrady kupní ceny nemovitosti ve , adresa, .

77. Významný je v tomto kontextu i obsah sdělení žalobce, že za péči žádné peníze od paní , jméno FO, nechtěl, o žádnou odměnu si neříkal a péči vykonával nezištně. Současně žalobce popsal, že s paní , jméno FO, byl dohodnut tak, že ostatní pečovatele bude vyplácet sám (nikoli paní , jméno FO, ). Jestliže žalobce tvrdil (a výslovně sdělil), že péči o paní , jméno FO, realizoval nezištně a bez očekávání kompenzace, pak tvrzení o započtení hodnoty žalobcovy péče do kupní ceny (jakožto kompenzace) se s jeho deklaracemi zcela obsahově míjí a vyvolává zásadní pochybnost o věrohodnosti takového tvrzení.

78. Z procesního hlediska navíc platí, že je to žalobce, kdo nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Účastníci jsou povinni tvrdit všechny rozhodné skutečnosti (§ 101 odst. 1 o. s. ř.) a označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Pokud tedy žalobce tvrdí, že (i) existovala konkrétní dohoda o započtení, (ii) tato dohoda měla určitý obsah, (iii) tato dohoda vedla k faktickému snížení/uhrazení části kupní ceny nemovitosti či k vypořádání pohledávek, a (iv) právě proto mu má náležet částka ve výši , částka, s příslušenstvím, musel by pro eventuální úspěch ve sporu tato rozhodná skutková tvrzení konkretizovat (kdy, jakým ujednáním, v jaké hodnotě, jakým způsobem bylo započteno, zda šlo o uhrazení kupní ceny prostřednictvím služeb, nebo o kompenzaci vzájemných pohledávek apod.) a navrhnout k těmto tvrzením důkazy. Žalobce však konkrétní obsah dohody s paní , jméno FO, o započtení v tomto řízení skutkově nerozvedl ani neprokázal. Ani tato argumentace žalobce tedy není způsobilá rozhodnutí o zamítnutí žalobcova nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím zvrátit.

79. Konečně, i z hmotněprávního pohledu by žalobcovo tvrzení o tom, že péče byla započtena do kupní ceny nemovitosti, samo o sobě bez dalšího nevedlo k závěru, že žalobci má být přiznána právě částka , částka, . Pokud by se totiž jednalo o to, že část kupní ceny měla být plněna (uhrazena) službami, šlo by o změnu (resp. odlišné vymezení) protiplnění žalobce v kupní smlouvě k nemovitosti, která je ze zákona vázána na písemnou formu. Stejné formální nároky pak dopadají i na změny takovéto smlouvy. V řízení však nebylo žalobcem tvrzeno ani prokázáno žádné písemné ujednání, z něhož by se podávalo, že kupní cena nemovitosti ve , adresa, (či její část) měla být plněna poskytováním péče paní , jméno FO, nebo úhradou péče třetím osobám, případně že došlo k (formálně i obsahově určitému) započtení vzájemných pohledávek žalobce a paní , jméno FO, právě v tvrzené výši.

80. Z výše popsaných důvodů tedy soud uzavírá, že tvrzení žalobce o započtení péče o paní , jméno FO, na cenu nemovitosti ve , adresa, není způsobilé zvrátit závěr soudu o nedůvodnosti (resp. neprokázanosti) žalobcem uplatněného nároku na částku , částka, . Na tomto žalobcově tvrzení nelze založit vyhovění žalobě v této části, a to ani jako na skutkovém základu pro bezdůvodné obohacení z titulu péče o paní , jméno FO, , ani jako na skutkovém základu pro vypořádání protiplnění v rámci kupní smlouvy. Žalobce v této souvislosti neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno (§ 101 a § 120 o. s. ř.), přičemž jeho tvrzení o započtení péče o paní , jméno FO, na cenu nemovitosti ve , adresa, je navíc v rozporu s jeho vlastními předchozími tvrzeními o samostatně koncipované peněžní úhradě kupní ceny nemovitosti ve , adresa, a s jeho vlastním sdělením o nezištném poskytování péče paní , jméno FO, .K návrhům na provedení dalších důkazů81. Soud návrhy na provedení dalších důkazů (dalších výslechů svědků a znalců) vyhodnotil jako nadbytečné, neboť rozhodné skutkové otázky byly spolehlivě objasněny důkazy již provedenými a další dokazování by nemohlo vést ke změně právního závěru: ohledně žalobního požadavku na zaplacení částky , částka, je rozhodné, že byla poskytnuta bez platného právního důvodu (neplatná kupní smlouva) a nebyla vrácena; ohledně žalobního požadavku na zaplacení částky , částka, je pak rozhodné, že žalobce sám deklaroval nezištnost poskytování péče paní , jméno FO, a že závazkové vztahy s pečovateli o paní , jméno FO, sjednával svým jménem a také tyto pečovatele sám vyplácel.

82. Judikatura Nejvyššího soudu pak připouští, že soud nemusí provést všechny účastníky navržené důkazy, pokud je přesvědčen, že skutkový stav byl již dostatečně zjištěn, avšak musí v odůvodnění vyložit, proč považoval další důkazy za nadbytečné či nerelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a zde citovanou judikaturu; viz bod 16. a následující odůvodnění odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu). Jak bylo výše naznačeno, další dokazování soud v tomto případě neprováděl z důvodu jeho časové i ekonomické nehospodárnosti a z důvodu nadbytečnosti, neboť skutkový stav byl v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci zjištěn již na základě důkazů výše popsaných.Náklady řízení83. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, , přičemž soud žalobě vyhověl v rozsahu , částka, a ve zbytku ji zamítl. Žalobce měl tedy ve věci úspěch přibližně v rozsahu 51,77 % a žalovaný v rozsahu 48,23 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je tak v podstatě vyrovnaný, proto soud v tomto případě rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.