28 C 365/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 86 150 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 150 Kč úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a to z částky 86 150 Kč za období od , datum, do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 908 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 86 150 Kč s příslušenstvím účtované za technický úkon – odtah vozidla VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“). K odtahu vozidla došlo dne , datum, ve smyslu § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikací“). Žalobkyně provedla odtah vozidla z důvodu, že vozidlo nemělo více než 6 měsíců platnou technickou prohlídku a tudíž nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, resp. nesmělo na nich být provozováno. Poslední platná technická prohlídka vozidla platila do , datum, . Žalobkyně po odtahu umístila vozidlo na jí provozovaném parkovišti a žalovanému ve smyslu § 19d zákona o pozemních komunikacích mj. oznámila, kde se vozidlo nachází a jak je možné jej vyzvednout. Žalovaný si vozidlo nevyzvedl, žalobkyně pak po přezkumu příslušným silničním správním úřadem vozidlo prodala dne , datum, ve veřejné dražbě za 2 500 Kč. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhá zaplacení částky 86 150 Kč. Částka 86 150 Kč tvoří rozdíl mezi součtem částky za odtah ze dne , datum, (1 900 Kč) a parkovného za celkem , hodnota, dní ve výši 86 750 Kč (z toho 3 dny v sazbě 250 Kč, 177 dnů v sazbě 400 Kč a 304 dnů v sazbě 50 Kč) a částkou 2 500 Kč jako kupní ceny v dražbě prodaného vozidla.

2. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě do 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby v této věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně se k totožné výzvě na č. l. 11 spisu také nevyjádřila. Soud má tedy za to, že s ohledem na poučení, které žalobkyni a žalovanému poskytl, účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (konkludentně) souhlasili.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

5. Žalobkyně dne , datum, zjistila, že se na pozemní komunikaci v , adresa, , nachází vozidlo ve vlastnictví žalovaného, které mělo platnou technickou prohlídku toliko do , datum, – tedy že vozidlo není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k odstranění vozidla z pozemní komunikace ve lhůtě 2 měsíců od doručení této výzvy. Žalovaný si výzvu osobně převzal dne , datum, . Žalovaný vozidlo v uvedené lhůtě z pozemní komunikace neodstranil, žalobkyně proto dne , datum, provedla odtah motorového vozidla provozovaného žalovaným, které bylo následně umístěno na jí provozovaném parkovišti. K odtahu došlo dle § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (zjištěno z výdeje dat z registru silničních vozidel ze dne , datum, , výzvy k odstranění vozidla z pozemní komunikace ze dne , datum, , dodejky ze dne , datum, , zápisu vozidla bez , Anonymizováno, , protokolu o odtahu č. , hodnota, ze dne , datum, , fotografiemi zaparkovaného vozidla včetně fotografie VIN kódu).

6. Dne , datum, byl žalovaný informován o odtahu a vyzván k vyzvednutí vozidla a k úhradě dlužné částky za odtah a parkovné (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, včetně dodejky ze dne , datum, ).

7. Na základě rozhodnutí o povolení prodeje vozidla Oddělení silničního správního úřadu Odboru dopravy Úřadu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , žalobkyně vozidlo dne , datum, prodala za cenu 2 500 Kč (zjištěno z rozhodnutí oddělení silničního správního úřadu odboru dopravy Úřadu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , potvrzení o udělení příklepu soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , spisová značka, ).

8. Dne , datum, byl žalovaný žalobkyní opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, včetně dodejky).

9. Dle sazebníku poplatků má žalobkyně nárok na částku 1 900 Kč za odtah vozidla a dále má nárok na částku 86 750 Kč za střežení vozidla za 1. až 484. den parkování, z níž žalobkyně neuplatňuje 2 500 Kč odpovídající získané kupní ceně vozidla (zjištěno ze zřizovací listiny žalobkyně, nařízení č. 2/2013 Sb. hlavního města Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, výpočtu maximální ceny za úplný odtah a parkovné).

10. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu skutkovému stavu:

11. Žalobkyně dne , datum, zjistila, že vozidlo žalovaného umístěné na adrese , adresa, , mělo poslední technickou kontrolu platnou do , datum, . Dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k odstranění vozidla. Žalovaný tak neučinil, dne , datum, proto žalobkyně provedla žalobkyně odtah vozidla žalovaného. Příčinou odtahu vozidla byly důvody uvedené v § 19d zákona o pozemních komunikacích. Tyto skutečnosti žalobkyně zaznamenala do protokolu o odtahu č. , hodnota, . Umístění vozidla žalovaného a VIN vozidla žalobkyně zachytila na fotografii. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k vyzvednutí vozidla z parkoviště a k úhradě dlužných částek za odtah a parkovné. Žalovaný tak neučinil a žalobkyně po kladném rozhodnutí příslušného silničního úřadu vozidlo žalovaného dne , datum, prodala ve veřejné dražbě a získala tak částku 2 500 Kč, kterou následně odečetla od dluhu žalovaného na odtahu a parkovném. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky za provedení technického úkonu – odtahu ve výši 1 900 Kč a parkovného ve výši 86 750 Kč žalobkyní písemně vyzván také dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

13. Žalovaný je občanem Moldavské republiky s trvalým pobytem na území České republiky, jedná se tak o řízení s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních sjednaná dne 12. 10. 1982 v Praze, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb., otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje. Dále zde neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Moldavská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů, a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Zdejší soud tak dovodil, že v daném případě je třeba aplikovat nařízení Brusel I bis, přičemž příslušnost zdejšího soudu je dána čl. 4 a násl. citovaného nařízení. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

14. Žalobkyně dne , datum, v souladu se svým předmětem činnosti na území hl. m. Prahy a ve smyslu ust. § 2 písm. b) a § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, provedla na základě § 19d zákona o pozemních komunikacích, technický úkon v podobě odtahu vozidla žalovaného. Žalobkyně tak má dle nařízení č. 2/2013 Sb. hlavního města Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a dále dle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a dle § 1723 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na zaplacení náhrady za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovného ve výši 86 750 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil ani ve lhůtě stanovené ve výzvě k úhradě dlužné částky ze dne , datum, (tj. neprodleně) a dnem následujícím po uplynutí lhůty se dostal do prodlení [tj. dne , datum, ; srov. analogicky také ust. § 1959 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku]. Žalobkyni tedy dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, vznikl i nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od , datum, do zaplacení.

15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.)

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 908 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 308 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a žaloba).