28 C 368/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro vydání věci, event. pro zaplacení částky 19 324,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni následující movité věci: 1 ks: Nabídková tabule Černá Hora (inv. č. [anonymizováno]), 1 ks: [příjmení] [příjmení] (inv. č. [anonymizováno]), 1 ks: Slunečník Černá Hora 3,5 žlutý (inv. č. [anonymizováno]), 1 ks: Chladič Kontakt 115 [příjmení] [příjmení] 2 (inv. č.: [anonymizováno]), 2 ks: [příjmení] [příjmení] (inv. č.: [anonymizována dvě slova]), 6 ks: NARAŽEČ COMBI (inv. č. [anonymizováno 6 slov]), 2 ks: VENTIL redukční N2 micromatic (inv. č. [anonymizována dvě slova]), 1 ks: Myčka DUNETIC dvoudílná (inv. č. [anonymizováno]), 1 ks: Adapter sanit. Kombi (inv. č. [anonymizováno]), a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, eventuálně pro případ, že s výše uvedenými věcmi nedisponuje, ukládá soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 324,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 10 712 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, event. povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 324,70 Kč s příslušenstvím (daná částka reprezentuje hodnotu zapůjčených věcí, které žalovaná nevrátila a které žalobkyně požaduje vydat).

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi žalovanou, jako vypůjčitelem, a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako půjčitelem, uzavřena smlouva o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] (dále jen„ smlouva“). Následně dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o koupi závodu podle ustanovení § 2175 a násl. občanského zákoníku, od které žalobkyně odvozuje svou aktivní věcnou legitimaci.

3. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy zapůjčil postupně žalované v souvislosti s prodejem piva a dalších produktů dodávaných žalobkyní, pro odběrné místo [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], do dočasného užívání žalované, následující movité věci: − 1 ks: Nabídková tabule Černá Hora v hodnotě 86,10 Kč, − 1 ks: [příjmení] [příjmení] v hodnotě 1 512 Kč, − 1 ks: Slunečník Černá Hora 3,5 žlutý v hodnotě 3 128 Kč, − 1 ks: Chladič Kontakt 115 [příjmení] [příjmení] v hodnotě 6 066,72 Kč, − 2 ks: [příjmení] [příjmení] v hodnotě 761,95 Kč, − 6 ks: NARAŽEČ COMBI v hodnotě 2 394 Kč, − 2 ks: VENTIL redukční N2 micromatic v hodnotě 605,04 Kč, − 1 ks: Myčka DUNETIC dvoudílná v hodnotě 1 288,29 Kč, − 1 ks: Adapter sanit. Kombi v hodnotě 128,70 Kč. Celková hodnota shora uvedených movitých věcí činí 15.970,80 Kč, plus DPH v zákonné výši, tj. celkovou částku ve výši 19 324,70 Kč.

4. Následně byla smlouva vypovězena žalobkyní a zanikla k [datum]. Žalovaná byla v návaznosti na smluvní ujednání vyzvána k vrácení vypůjčených věcí a byla poučena, že pokud nebude moci vypůjčené věci vrátit, je povinna nahradit žalobkyni škodu ve výši hodnoty věcí. V tomto smyslu byla žalovaná písemně vyzvána i předžalobní upomínkou, avšak věci dosud nevrátila, ani žalobkyni nezaplatila jako kompenzaci částku vyjadřující hodnotu těchto věcí.

5. Žalovaná se k podané žalobě přes opakované výzvy soudu nevyjádřila a zůstala ve věci nečinná. Na nařízené jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila a o jeho odročení nepožádala. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované (ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu) a ve věci rozhodl, neboť žalobkyně předloženými důkazy prokázala důvodnost žaloby.

6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Dne [datum] byla mezi žalovanou, jako vypůjčitelem, a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako půjčitelem, uzavřena smlouva o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] spolu s přílohami z [datum] a z [datum] (dále jen„ smlouva“). Následně dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena písemná smlouva o koupi závodu podle ustanovení § 2175 a násl. občanského zákoníku, od které žalobkyně odvozuje svou aktivní věcnou legitimaci.

8. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy zapůjčil postupně žalované v souvislosti s prodejem piva a dalších produktů dodávaných žalobkyní, pro odběrné místo [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], do dočasného užívání následující movité věci: − 1 ks: Nabídková tabule Černá Hora, − 1 ks: [příjmení] [příjmení], − 1 ks: Slunečník Černá Hora 3,5 žlutý, − 1 ks: Chladič Kontakt 115 [příjmení] [příjmení], − 2 ks: [příjmení] [příjmení], − 6 ks: NARAŽEČ COMBI, − 2 ks: VENTIL redukční N2 micromatic, − 1 ks: Myčka DUNETIC dvoudílná, − 1 ks: Adapter sanit. Kombi. Celková hodnota shora uvedených movitých věcí činí 23 355,15 Kč, žalobkyně v žalobě požaduje částku ve výši 19 324,70 Kč (prokázáno Smlouvou o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] Přílohou 1 ke Smlouvě o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] ze dne [datum], Přílohou 1 ke Smlouvě o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] ze dne [datum], Inventarizačním soupisem žalobce, Oceněním movitých věcí – z tohoto vyplývá, že hodnota věcí je vyšší, nežli uplatňuje žalobkyně v žalobě, a to 23 355,15 Kč). Převzetí věcí žalovanou má soud za prokázané z podpisů statutárního zástupce žalované na inventurních záznamech a na smlouvě s přílohami. Dle těchto listin žalovaná výše uvedené předměty užívala v provozovně s názvem [ulice] chalupa.

9. Výpůjční smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a byla ukončena ze strany žalobkyně výpovědí podle ujednání článku IV. odst. 4.2 smlouvy o výpůjčce. Výpověď byla doručena žalované dne [datum] do datové schránky. Smlouva tak na základě výpovědi podle ujednání článku IV. odst. 4.4 smlouvy zanikla dne [datum], tj. ke dni, ke kterému uplynula výpovědní doba, která činila 1 měsíc a počala běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena žalované (prokázáno výpovědí smlouvy ze dne [datum], včetně doručenky, smlouvou).

10. V souvislosti s předčasným ukončením smlouvy o výpůjčce vznikla žalované mimo jiné povinnost vrátit žalobkyni podle ujednání článku II. odst. 2.6 smlouvy všechny movité věci, které jí byly žalobkyní (jejím právním předchůdcem) zapůjčeny do dočasného užívání, a to ve stavu, v jakém je převzala, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádně prováděné údržbě. Lhůta k vrácení byla ujednána do jednoho týdne ode dne zániku smlouvy. Eventuálně byla žalovaná podle ujednání článku II. odst. 2.6 smlouvy povinna nahradit žalobkyni jakožto smluvní pokutu pořizovací hodnotu inkriminovaných věcí pro případ, že jejich vrácení již nebude možné. Ujednáním o smluvní pokutě nebyl dotčen nárok žalobkyně na náhradu škody.

11. Výzvou obsaženou ve výpovědi a následně předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vrácení výše uvedených movitých věcí, když byla zároveň upozorněna, že v případě, že ve stanovené lhůtě uvedené movité věci žalobkyni z jakéhokoliv důvodu vráceny nebudou, je žalovaná povinna nahradit žalobkyni škodu tím vzniklou ve výši odpovídající hodnotě nevrácených movitých věcí.

12. Právní posouzení je následující:

13. Předně soud uvádí, že ve smlouvě byla sjednána prorogační doložka, na jejímž základě byl zdejší soud místně příslušný k rozhodnutí v této věci (viz ujednání článku VI. odst. 6.9 smlouvy).

14. Podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Podle ustanovení § 1998 odst. 1 závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle odst. 2 je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

16. Podle ustanovení § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

17. Podle ustanovení § 2194 občanského zákoníku vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.

18. Podle ustanovení § 2195 odst. 1 občanského zákoníku půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání. Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu vypůjčiteli z toho vzniklou. Podle odst. 2 půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o pravidla obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Neučiní-li to, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou.

19. Podle ustanovení § 2196 občanského zákoníku byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil.

20. Podle ustanovení § 2197 občanského zákoníku vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu.

21. Podle ustanovení § 2198 odst. 1 občanského zákoníku půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou. Podle odst. 2 potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného vrácení, jen bylo-li to ujednáno.

22. Podle ustanovení § 2199 odst. 1 občanského zákoníku obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého. Podle odst. 2 při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc předat půjčiteli, aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li půjčitel tak učinit a vynaloží-li mimořádné náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu náhrada jako nepřikázanému jednateli.

23. Podle ustanovení § 2200 občanského zákoníku práva půjčitele a vypůjčitele musí být uplatněna do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva.

24. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

25. Soud má za prokázané, že mezi účastnicemi řízení byla uzavřena smlouva dle ust. § 2193 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost a půjčila žalované věci specifikované v přílohách smlouvy. Účastnice si ujednaly, že smlouvu může kterákoliv ze stran vypovědět (srov. ust. § 1998 občanského zákoníku) s měsíční výpovědní dobou, která začne běžet prvním dnem v měsíci následujícím po měsíci, kdy k výpovědi došlo. Žalobkyně smlouvu písemně vypověděla a doručila tuto výpověď do datové schránky žalované dne [datum] Smlouva tak na základě výpovědi zanikla dne [datum] podle ujednání článku IV. odst. 4.4 smlouvy. Se zánikem smlouvy se pojila povinnost žalované jako půjčitele vrátit žalobkyni vypůjčené movité věci ve lhůtě do 1 týdne ode dne zániku smlouvy, tj. do [datum]. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, a to i přes opakované následné výzvy žalobkyně. Žaloba na vydání věcí, jejichž vypůjčení žalovaná stvrdila v přílohách smlouvy podpisem statutárního zástupce, je tedy důvodná, a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Předmětné věci jsou v přílohách smlouvy specifikovány přesně tak, jako i ve výroku I. tohoto rozsudku, což zaručuje jejich nezaměnitelnost s věcmi jinými a tedy to, že podaná žaloba se skutečně týká movitých věcí, které si žalovaná od žalobkyně na základě smlouvy vypůjčila, a které dosud nevrátila. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by některou z věcí již vrátila.

26. Dále soud konstatuje, že porušením smluvní povinnosti žalované vrátit vypůjčené věci žalobkyni do 1 týdne po zániku smlouvy vznikla žalobkyni škoda ve formě hodnoty daných věcí, kterou žalobkyně prokázala předložením oceňovacích a inventarizačních listin (srov. ust. § 2913 občanského zákoníku). Žalovaná neprokázala, že by věci žalobkyni vrátila, nebo že by je nemohla vrátit z důvodu nepředvídatelných a nepřekonatelných překážek vzniklých nezávisle na její vůli. Důvodný je tedy z pohledu soudu i eventuální žalobní nárok na náhradu škody spočívající v hodnotě nevrácených věcí. Vzhledem k tomu, že žalobkyní v žalobě eventuálně požadovaná peněžitá náhrada je nižší, než hodnota věcí, patrná z předložených listinných důkazů, a vzhledem k tomu, že žalovaná v návaznosti na její procesní pasivitu nijak nesporovala výši uplatněné náhrady škody, neprováděl soud ohledně eventuálního peněžitého nároku žádné další rozsáhlé dokazování, jímž by toto řízení zatížil dalšími neúměrnými náklady. Nadto není jasno, kde se dané věci nyní nachází, a jen stěží by je tak bylo aktuálně možno znalecky (nebo jinak) oceňovat. Soud doplňuje, že ústního jednání ve věci se pak žalovaná nezúčastnila a připravila se tím v tomto směru o případné dobrodiní soudní výzvy ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1870/2020, 28 Cdo 578/2011, 28 Cdo 1793/2011).

27. Pro případ, že by vydání věcí nebylo dobře možno, tedy bylo výrokem I. tohoto rozsudku vyhověno i eventuálnímu žalobnímu nároku na zaplacení částky 19 324,70 Kč. V tomto směru soud dodává, že i eventuálnímu žalobnímu nároku bylo v souzené věci adekvátní vyhovět, neboť žalovaná se proti žalobě nijak nebránila a vzhledem k její pasivitě tak nebylo prokázáno (postaveno na jisto), že by bylo vrácení věcí aktuálně stále možné a že by žalovaná danými věcmi stále disponovala. Pro případ, že by se tedy v budoucnu ukázalo, že vydání věcí možné není, bylo vyhověno i eventuálnímu žalobnímu nároku na náhradu škody reprezentované peněžitou hodnotou žalovanou vypůjčených a dosud nevrácených věcí.

28. V souladu s ustanovením § 513 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 3 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. byla žalované uložena též povinnost k zaplacení částky 1 200 Kč, představující minimální výši náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztazích mezi podnikateli, jimiž jsou obě účastnice řízení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že žalobní nárok na vydání věcí byl primárním žalobním návrhem, podle něhož byl také v tomto případě vybírán soudní poplatek, nepřiznával soud žalobkyni náhradu nákladů řízení (právního zastoupení) ve výši dle eventuálně uplatněného žalobního peněžitého plnění v částce 19 324,70 Kč, nýbrž v návaznosti na ust. § 9 odst. 1 a. t.

31. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil jako standardní třídenní od právní moci tohoto rozsudku, neboť v tomto případě neshledal důvody ke stanovení lhůty delší (§ 160 občanského soudního řádu).