28 C 4/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 84 676,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 701,17 Kč s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 76 343,80 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 73 701,17 Kč za období od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 701,17 Kč za období od [datum] do zaplacení; dále částku 8 475,64 Kč a dále částku 2 500 Kč, a to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ze žaloby ve výši 4 234 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost k úhradě částky 84 676,81 Kč s příslušenstvím a to s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka ve výši 145 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet společně se sjednaným úrokem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 910 Kč. Žalobkyně podala žalobu jakožto insolvenční správkyně banky [anonymizována dvě slova].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru a to na základě žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a akceptačního dopisu banky ze dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal jej bance navrátit společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 5,99 % p.a. prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 911 Kč, splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce. [příjmení] 145 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet uvedený ve smlouvě, a to dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl i sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky banky [anonymizována dvě slova] (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr TA170123361 ze dne [datum], akceptačním dopisem ze dne [datum], výpisem z účtu banky, výpisem z účtu žalovaného).

5. Před samotným uzavřením smlouvy banka [anonymizována dvě slova] prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Při prověřování vycházela banka z informací, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru – zde žalovaný deklaroval, že je osobou samostatně výdělečně činnou a že jeho čistý měsíční příjem činí částku 29 660 Kč. Dále banka [anonymizována dvě slova] vycházela z informací poskytnutých finančním úřadem, který potvrdil, že ohledně žalovaného neeviduje žádné nedoplatky z daňového přiznání žalovaného za rok 2016. Žalovaného dále banka zkontrolovala v rejstřících BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr TA170123361 ze dne [datum], protokolem o prověření úvěruschopnosti klienta, potvrzením správce daně, on-line credit risk reportem, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016).

6. Žalovaný neuhradil splátky úvěru splatné dne [datum] a [datum], na což byl bankou upozorněn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný následně již na úvěr neuhradil ničeho. [příjmení] [jméno] [příjmení] opětovně vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazených splátek úvěru dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] banka [anonymizována dvě slova] odeslala žalovanému oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek spojené s poslední výzvou k úhradě dlužných splátek a upozornila žalovaného, že pokud nedojde k jejich neprodlené úhradě, tak přistoupí k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný přesto neuhradil na dluh ničeho a banka proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Bance v souladu se sazebníkem poplatků vzniknul nárok na poplatek ve výši 500 Kč za každou ze tří z výše uvedených upomínek a také poplatek ve výši 1 000 Kč za zesplatnění úvěru a v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny denně a to s účinností ode dne následujícího po dni zesplatnění celého úvěru (prokázáno upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], poslední výzvou ze dne [datum], sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami).

7. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění, žalovaný přesto na dluh neuhradil ničeho (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]).

8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

9. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžité. Dle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

12. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.

14. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Soud podotýká, že žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel v postavení spotřebitele a banka v postavení podnikatele, smlouva o úvěru proto podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval i tím, zda banka před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že ano. Příjem žalovaného byl ověřen daňovým přiznáním a zprávou Finančního úřadu, výdaje žalovaného úvěrující společnost stanovila na základě interního modelu zohledňujícího statistická data o životních nákladech a výdajích obyvatel a zohledňujícího také normativní náklady na bydlení a dále také na základě transakční historie bankovního účtu žalovaného. Celkové splátkové zatížení žalovaného vyhovovalo indexům DTI a DSTI, které jsou stanovovány a zveřejňovány Českou národní bankou. Žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy také lustrován v insolvenčním rejstříku, v rejstříku BRKI, v evidenci exekucí a v rejstříku dlužníků (bez negativního záznamu). Úvěruschopnost žalovaného tedy byla dle názoru soudu v tomto případě zkoumána dostatečným způsobem, vyhovujícím též požadavkům judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

16. Žaloba je tedy důvodná a soud jí proto v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný nedostál svému závazku úvěr řádně splácet a kromě neuhrazené jistiny dluhu ve výši 73 701,17 Kč má povinnost žalobkyni uhradit též smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za období od [datum] do [datum], která byla kapitalizována částkou 8 475,64 Kč a poplatky za 4 odeslané upomínky v celkové výši 2 000 Kč a dále též poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 1 000 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dodává, že výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, a že žalovaný prokazatelně porušil povinnosti stanovené smlouvou, na jejichž porušení se smluvní pokuta jakožto sankční ujednání vztahuje. Smluvní pokuta pak byla sjednána přímo v úvěrové smlouvě (čl. VI. odst. 4 smlouvy), nikoliv ve všeobecných obchodních podmínkách. I v rozsahu nárokované smluvní pokuty v částce 8 475,64 Kč tedy soud pokládá žalobu za důvodnou. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

18. Žalobkyně je jakožto insolvenční správkyně dlužníka [anonymizována dvě slova] osvobozena od soudních poplatků dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jelikož se jedná o řízení o nároku, který se týká majetku spadajícího do majetkové podstaty dlužníka. Soud návrhu vyhověl a soudní poplatek za žalobu je proto dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinen uhradit soudu žalovaný. Soud žalovanému proto výrokem III. tohoto rozsudku tuto povinnost uložil.

19. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).