28 C 401/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 50 630 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 630 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 566,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 840,30 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 10 % ročně za období od [datum] do zaplacení a dále s úrokem 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 18 675,60 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 630 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Žalovaný si smlouvou též sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se právnímu předchůdci žalobkyně zavázal uhradit částku 780 Kč. Žalovaný se dlužnou částku zavázal uhradit prostřednictvím 78 týdenních splátek ve výši 737 Kč, počínaje dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na úvěr uhradil částku 6 850 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho dalšího, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum].

2. Žalovaný k uplatněnému nároku uvedl, že žalobkyni nezná, žádnou smlouvu s ní neuzavíral a dluh neuznává. Ve věci proběhlo dne [datum] ústní jednání, kterého se zúčastnil právní zástupce žalobkyně; žalovaný se z jednání omluvil ze zdravotních důvodů. O odrok jednání žalovaný nepožádal a jednání tak bylo vzhledem k ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. vedeno v nepřítomnosti žalovaného.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, respektive se zavázal částku 5 534 Kč započíst na pohledávku na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] zbylou částku 24 466 Kč žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s úrokem ve výši 5 100 Kč (21,27 % p. a.), administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Žalovaný si smlouvou též sjednal doplňkovou službu životního pojištění [anonymizována dvě slova], za což se zavázal uhradit částku 780 Kč. Dlužná částka měla být uhrazena prostřednictvím 78 týdenních hotovostních splátek ve výši 737 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 6 850 Kč, ze které byla částka 4 750 Kč započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka 2 000 Kč na hotovostní inkaso splátek a částka 100 Kč na poplatek za sjednané životní pojištění. Dle smlouvy činil poplatek za hotovostní inkaso splátek 52 % z celkové jistiny poskytnutého úvěru. Administrativní poplatek dle smlouvy činil 20 % jistiny poskytnutého úvěru (smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum])

5. Žalobkyně k výzvě soudu prokázala, že před uzavřením smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Příjem žalovaného ve výši 26 500 Kč byl ověřen výplatními páskami žalovaného a potvrzením od jeho zaměstnavatele. Žalovaný dále před uzavřením smlouvy uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí měsíčně částku 10 000 Kč (k čemuž doložil nájemní smlouvu), že jeho osobní výdaje činí 8 000 Kč a že na spoření/pojištění hradí měsíčně částku 3 000 Kč (kartou zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr)

6. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mj. pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným. (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu ve výši 58 630 Kč (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku)

7. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 70 564,63 Kč. Žalovaný měl dlužnou částku zaplatit nejpozději do [datum] (výzvou k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku)

8. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 uvedl, že není překážkou, když poskytovatel úvěru nemá v době rozhodování soudu k dispozici listiny, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti vycházel, ale že postačuje, pokud tyto listiny měl věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i samotný dlužník svým podpisem na zákaznické kartě. (rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97)

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ve výši 24 466 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit společně s úrokem a se sjednanými poplatky prostřednictvím 78 týdenních hotovostních splátek ve výši 737 Kč a to nejpozději do [datum]. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když na úvěr uhradil pouze částku 6 850 Kč.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle ustanovení § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

14. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.

17. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

18. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva, přičemž žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele – s ohledem na spotřebitelský charakter tohoto závazku se tedy aplikuje též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

19. Žalobkyně k výzvě soudu prokázala také to, že před uzavřením smlouvy byla dostatečně zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného. Příjem žalovaného ve výši 26 500 Kč byl ověřen výplatnicemi a potvrzením od zaměstnavatele, výdaje žalovaného úvěrující společnost stanovila dle předložené nájemní smlouvy žalovaného a také na základě sdělení žalovaného a interního modelu úvěrující společnosti zohledňujícího statistická data o životních nákladech a výdajích obyvatel. Splátkové zatížení nad rámec poskytnutého úvěru žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně nedeklaroval. Celkové splátkové zatížení žalovaného v návaznosti na úvěrovou smlouvu [číslo] činilo 737 Kč týdně, tj. 2 948 Kč měsíčně. Index DSTI stanovovaný Českou národní bankou jakožto kritérium pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet (poměr měsíčního splátkového zatížení žalovaného a jeho čistého měsíčního příjmu) dosahoval hodnoty 11,12 %. Index DTI (poměr ročního příjmu a celkové výše úvěru) pak dosahuje hodnoty 0,09. Z hlediska těchto indexů se tedy jedná o hodnoty vyhovující, z nichž není patrná zvýšená rizikovost poskytnutí předmětného úvěru žalovanému (rizikový je dle metodiky [obec] národní banky např. klient, u něhož DSTI index dosahuje hodnoty nad 45 % a DTI index hodnoty nad 8,5). Žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy také s negativním výsledkem lustrován v insolvenčním rejstříku. Úvěruschopnost žalovaného tedy byla dle názoru zdejšího soudu v tomto případě zkoumána dostatečným způsobem, vyhovujícím též požadavkům judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

20. Ve vztahu k poplatku představujícímu částku za hotovostní inkaso splátek úvěru soud uzavírá, že tento poplatek představuje (jednorázový) poplatek spojený s tímto způsobem úhrady úvěru, který si zvolil sám žalovaný. Hotovostní režim splátek je volitelnou službou spočívající v hotovostním splácení dluhu v místě bydliště žalovaného, který splátku předává do rukou zástupce úvěrující společnosti. Z žádného smluvního ustanovení neplyne, že by právo na poplatek za hotovostní režim splátek vznikal podle počtu návštěv zástupce zapůjčitele v místě bydliště vydlužitele. Naopak právo na zaplacení poplatku zahrnujícího i částku za hotovostní režim splátek vzniklo účinností úvěrové smlouvy [číslo]. Za této situace zesplatnění úvěru nemá vliv na povinnost žalovaného zaplatit dlužnou část poplatku (tento závěr se týká i sjednaného poplatku za administrativní činnost a sjednaného poplatku za volitelnou službu životního pojištění).

21. Podle smlouvy tyto celkové dlužné částky (tzn. nejen jistina, ale i odměna s náklady na poskytnutí úvěru a s poplatky) byly rozloženy do dílčích týdenních splátek. Celkový dluh byl vydělen počtem týdenních splátek, a tak byla zjištěna příslušná týdenní splátka. Souhrnný (celkový) dluh byl vypočten jako součet dílčích položek, kde mimo jistiny byl započten poplatek skládající se z kalkulačních položek představujících úrok, dávku za administrativní činnost, poplatek vyplývající z tzv. hotovostního režimu splátek a poplatek za volitelnou službu životního pojištění. [příjmení] připadající na poplatky z titulu smlouvy o úvěru v sobě zahrnovala jak částku připadající na úhradu nákladů úvěru, tak částku představující odměnu za poskytnutí úvěru a také částku poplatku za hotovostní inkaso splátek. Zesplatnění dluhu z úvěru tak nemohlo mít vliv na to, že součástí ceny za jeho poskytnutí (byť rozpočtené do týdenních splátek) byla i částka související se způsobem umoření dluhu formou týdenních hotovostních splátek. Došlo-li v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který porušil svou smluvní povinnost a přestal splácet týdenní splátky, k zesplatnění celého zbytku dluhu z úvěru, nelze dovozovat, že tím zanikla povinnost žalovaného uhradit kromě jistiny též dohodnutou částku poplatků, neboť právní předchůdce žalobkyně již nemohl v důsledku protiprávního jednání žalovaného vykonávat činnosti spojené s poskytnutím úvěru a s jeho splácením. Poplatek za hotovostní inkaso (i poplatky další) se stal součástí ceny za poskytnutí úvěru, a žalobkyně má právo na jeho úhradu bez ohledu na to, že v důsledku jednání žalovaného došlo k ukončení smluvních vztahů ze smlouvy o úvěru; ostatně žalovaný nemůže podle § 6 odst. 2 o. z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal neplněním smluvního závazku splácet pravidelně týdně dluh z úvěru (obdobně se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR v jeho usnesení sp. zn. 33 Cdo 239/2021).

22. Z hlediska výše poplatků vtělených do úvěrové smlouvy pak soud podotýká, že poplatky byly v jejich konečné a celkové výši vyčísleny ve smlouvě, se kterou se žalovaný seznámil, a kterou dobrovolně podepsal. V tomto kontextu tedy soud poukazuje také na zásadu pacta sunt servanda. Navíc lze odkázat na to, že bylo výhradně rozhodnutím žalovaného využít hotovostní inkaso splátek. Za situace, kdy tato činnost zahrnuje to, že se pracovník úvěrující společnosti měl v celkem 78 případech dostavit do bydliště žalovaného a vybrat od něho týdenní splátku ve výši 737 Kč, nepokládá soud výši poplatku za hotovostní inkaso splátek (15 600 Kč) za nikterak nepřiměřenou. V tomto směru soud opětovně poukazuje na to, že výše tohoto poplatku byla známa žalovanému již ze samotné smlouvy a že bylo svobodným rozhodnutím žalovaného, že volitelné služby hotovostního inkasa splátek úvěru využije.

23. Sjednané úrokové sazby pak soud neshledal nemravnými (o jejich nemravnosti by bylo dle názoru soudu možno uvažovat například v případě, že by mnohonásobně přesahovaly sazbu zákonného úroku z prodlení, což se v tomto případě nestalo, neboť sjednaná úroková sazba převyšuje sazbu zákonného úroku z prodlení toliko zhruba trojnásobně, což soud shledává souladným se zásadou mravnosti výše sjednané úrokové sazby).

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat žalobní tvrzení, rozhodl soud s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) uhradil něčeho dalšího nad rámec částky 6 850 Kč, lze konstatovat, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní a že rovněž nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazení dlužné částky. Soud tedy v souzené věci rozhodl v neprospěch žalovaného. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 30 000 Kč představující jistinu úvěru, částku 20 630 Kč představující dlužné úhrady za sjednané služby, kapitalizovaný smluvní úrok (21,27 % p. a. z částky 30 000 Kč za období od [datum] do [datum]) ve výši 11 840,30 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 5 566,67 Kč, smluvní úrok ve výši 21,27 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč za období od [datum] (tedy od postoupení pohledávky) do zaplacení a také zákonný úrok z prodlení v sazbě 10 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč za období od [datum] do zaplacení.

25. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 675,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 026 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 630 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 760 Kč ve výši 2 889,60 Kč.

27. Za vyjádření ze dne [datum] soud odměnu právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal, neboť se v tomto případě nejedná o účelně vynaložený náklad řízení – žalobkyně v tomto podání v reakci na vyjádření žalovaného (které bylo žalobkyni zasláno toliko na vědomí, nikoliv k vyjádření) pouze zopakovala, že nárok žalobkyně vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, přičemž pohledávka právního předchůdce žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným byla na žalobkyni jejím právním předchůdcem smluvně postoupena. Tato tvrzení jsou obsažena již v žalobě a v kontextu tohoto podání se jedná pouze o účelové vrstvení úkonů právní služby, jehož prostřednictvím se právní zástupce žalobkyně toliko snaží tendenčně navýšit náklady řízení.

28. Písemné podání ze dne [datum] pak z pohledu soudu také není účelně vynaloženým nákladem řízení, ačkoliv bylo učiněno k výzvě soudu. Veškeré v něm uvedené informace stran prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle názoru soudu jednak mohly a měly být vyčerpávajícím způsobem (nikoliv pouze povšechně a nekonkrétně, jako tomu bylo v případě žaloby podané v této souzené věci) uvedeny již v podané žalobě (zvláště pak za situace, kdy je žalobkyně společností, která se zabývá mj. skupováním a vymáháním pohledávek (což je soudu z jeho úřední činnosti obecně známo) a je v tomto řízení zastoupena jednou z největších tuzemských advokátních kanceláří, jejíž pracovníci si jsou zcela jistě vědomi toho, jaké požadavky jsou ohledně zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele mj. v české zákonné úpravě kladeny na úvěrující subjekty, a taktéž toho, jaké dokazování je v tomto směru povinen z úřední povinnosti provádět soud). V předmětném podání ze dne [datum] nebyly dle názoru soudu obsaženy žádné poznatky, které by nemohly být jednoduše vtěleny již do samotné žaloby. V tomto případě se také nejedná o nikterak právně či skutkově složitou věc. Z pohledu soudu se tak i v kontextu podání ze dne [datum] jedná o neúčelné vrstvení úkonů právní služby (byť bylo toto písemné podání ze dne [datum] podáno k výzvě soudu) a přiznání nákladů právního zastoupení za toto písemné podání ze dne [datum] by vedlo k neproporcionálnímu a nespravedlivému navýšení již tak vysokého dluhu žalovaného (obdobný závěr zdejšího soudu byl aprobován v usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 390/2022-93 ze dne 21. 3. 2023, viz zejména bod 9. odůvodnění tohoto odkazovaného usnesení).