28 C 42/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč za období od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč za období od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne datum cestoval metrem linky anonymizováno, a dne datum autobusem linky 201, tedy prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanými Dopravním podnikem hl. m. obec, akciovou společností v obec (dále jen„ DPP“) a uzavřel tak s žalobkyní v obou případech smlouvy o přepravě osob. Ze strany DPP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom z případů neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné ve výši 30 Kč. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti týkající se uzavřených přepravních smluv a jejich porušení vyplývají ze zápisů o provedené přepravní kontrole číslo číslo. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka. Navrhl, aby soud v obou případech porušení přepravní smlouvy moderoval a snížil výši smluvní pokuty v částce 1 500 Kč, a to z důvodu, že význam a hodnota zajišťované povinnosti (zaplacení jízdného ve výši 30 Kč) neodůvodňuje smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný navrhl, aby vzhledem k tomu, že je nezletilý, soud výjimečně žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 zák. o. s. ř. a z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole číslo včetně informace pro cestující; zápis o provedené přepravní kontrole číslo včetně informace pro cestující Smluvní přepravní podmínky PID, Tarif PID; výzva k úhradě dluhu vč. potvrzení o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný dne datum cestoval metrem linky C v obec, přičemž v 19:38 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem DPP, kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol číslo který žalovaný převzal. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V druhém případě cestoval žalovaný dne datum autobusovou linkou 201, přičemž byl v 18:38 kontrolován revizorem DPP a neprokázal se platným jízdním dokladem. Žalobkyni tak vznikl opět nárok na uhrazení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl žalobkyní dne datum vyzván k úhradě celé dlužné částky.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v obou dotčených případech cestoval MHD v obec, čímž byla mezi účastníky řízení v obou případech uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem DPP se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne datum dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a za jízdu dne datum taktéž dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobkyně právo dle § číslo o. z., § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by na dluh něčeho uhradil.

8. Dále soud uvádí, že v tomto případě se jedná o nezletilého žalovaného v blízkém věku dospělosti (16 let), který je evidentně dostatečně rozumově a volně vyspělý na to, aby nesl odpovědnost za své jednání, aniž by měli být za jeho jednání sankcionováni zákonní zástupci (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1864/16). Žalovaný si byl zcela jistě v obou případech vědom následků„ černé jízdy“ v MHD a snižování přirážky spojené s porušením povinnosti zaplatit jízdné by nebylo výchovné ani ve vztahu k žalovanému, ani ve vztahu k dalším uživatelům MHD v obec – uživatelé MHD jsou mj. právě i prostřednictvím přirážek a jejich výše motivováni k tomu, aby si vždy zakoupili příslušnou jízdenku a zaplatili stanovené jízdné. Dále je nutno konstatovat, že výše přirážky je v tomto konkrétním případě plně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, tudíž tato přirážka již z tohoto důvodu nemůže být nepřiměřená. K aplikaci ust. § 2051 o. z. tedy soud v tomto případě neshledal relevantní důvody.

9. V návaznosti na vše výše uvedené byl nárok žalobkyně shledán důvodným a soud tak žalobě vyhověl. Soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. určil povinnost uhradit peněžité plnění ve splátkách, s čímž žalobkyně výslovně souhlasila v podání ze dne datum.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. Žalobkyně v podání ze dne datum souhlasila s tím, že by jí byly v tomto konkrétním případě v případě jejího úspěchu ve věci přiznány náklady řízení toliko ve výši 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), tudíž soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. K aplikaci ust. § 150 o. s. ř. soud v této věci neshledal závažných důvodů s tím, že důvody k aplikaci tohoto ustanovení soud nespatřoval pouze v tom, že se v této věci jedná o žalobu podanou na nezletilého žalovaného. Jak již bylo zmíněno, jednalo se o dostatečně vyspělou osobu, která si musela být vědoma následků nezaplacení jízdného, a náklady tohoto řízení navíc nebyly žalobkyni přiznány v takové výši, že by měla být pro žalovaného jejich úhrada nějak likvidační. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.