28 C 57/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 3. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 4. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 5. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 6. Jméno zainteresované osoby 5/0 Datum narození zainteresované osoby 5/0 Adresa zainteresované osoby 5/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o zaplacení částky 53 170,25 Kč I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 53 170,25 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého dvacátého dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje druhým měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení se zaplacením byť jen jedné splátky celý zbylý dluh stává splatným.II. Žalobkyni se ve vztahu k žalovaným náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 170,25 Kč.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s panem , jméno FO, (právním předchůdcem žalovaných) dne 30. 12. 1999 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, ke které byl uzavřen dne 31. 10. 2007 Dodatek (dále společně jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytovala žalobkyně panu , jméno FO, kontokorent k osobnímu účtu č. , č. účtu, , tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na daném účtu, a to až do výše 55 000 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že pan , jméno FO, dne 23. 12. 2019 zemřel, podala žalobkyně v tomto řízení řešenou žalobu na neznámý okruh jeho dědiců. Toto řízení bylo následně přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po panu , jméno FO, a usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s žalovanými jako dědici zesnulého pana , jméno FO, (dále také jako „zůstavitel“). Z důvodu, že zájmy nezletilých žalovaných 4 – 6 by v rámci tohoto řízení mohly kolidovat se zájmy jejich osob blízkých, byl žalovaným 4 – 6 odkazovaným usnesením ustanoven procesní opatrovník.

4. Žalovaní následně namítli, že nerozumí tomu, proč nebyla celá tato záležitost, týkající se dluhu na kontokorentu zůstavitele, vyřešena již v rámci dědického řízení. Uvedli taktéž, že nesouhlasí s výší žalované částky.

5. Žalobkyně v reakci uvedla, že žalovanou pohledávku do dědického řízení přihlásila dne 26. 3. 2020. Pohledávka je v přihlášce nižší, neboť je zde uveden zůstatek účtu ke dni úmrtí zůstavitele. Ještě po úmrtí zůstavitele nicméně odcházely z jeho předmětného účtu trvalé příkazy do doby, než se žalobkyně o úmrtí zůstavitele dozvěděla a daný účet zrušila a pohledávku převedla na účet evidenční. Žalobkyně uvedla, že za období od úmrtí zůstavitele do převodu pohledávky na evidenční účet činí dlužná částka 53 170,25 Kč.

6. Z provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Žalovaní při jednání konaném dne 10. 6. 2024 shodně uvedli, že žalovanou pohledávku nesporují. Po nahlédnutí do výpisů z účtu a předestření právního názoru, že žalovaná částka reflektuje platby na trvalé příkazy (proběhnuvší v období od smrti zůstavitele do doby, kdy se banka o jeho smrti dozvěděla), které před svou smrtí inicioval sám zůstavitel, a že smrtí zůstavitele smlouva o vedení předmětného účtu nezanikla, žalovaní konstatovali, že již předmětné pohledávce rozumí, nesporují ji a že souhlasí s tím, aby ji spláceli společně a nerozdílně formou splátkového kalendáře. Nesporným bylo prohlášeno i to, že zůstavitel během svého života nedal žalobkyni výslovný pokyn, aby pro případ jeho smrti žalobkyně nenechala z účtu odcházet žádné inkasní platby.

8. Na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 30. 12. 1999 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2007 byl pro zůstavitele veden bankovní účet č. , č. účtu, . Dle čl. 1 smlouvy byl zůstaviteli zřízen kontokorent (tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na daném účtu) až do výše 55 000 Kč. Zůstavitel zemřel dne 23. 12. 2019 (viz např. konečná zpráva správce pozůstalosti ze dne 9. 11. 2022, protokol č. j. , spisová značka, , usnesení č. j. , spisová značka, ).

9. Dle výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2019 do 17. 3. 2020 odcházely z tohoto účtu i v tomto období (tj. i po smrti zůstavitele) inkasní platby (jednalo se o trvalý příkaz na nájemné ve výši 13 700 Kč měsíčně a o inkaso na SIPO , právnická osoba, ve výši 4 363 Kč – velmi pravděpodobně tedy šlo o SIPO platby na energie). Kontokorent na účtu č. , č. účtu, byl za období ode dne smrti zůstavitele do 17. 3. 2020 čerpán až do výše 53 170,25 Kč.

10. Dopisem ze dne 26. 3. 2020 žalobkyně přihlásila pohledávku z titulu kontokorentu do dědického řízení po zůstaviteli. V přihlášce je uvedena dlužná částka ve výši 8 239,58 Kč, avšak v tomto ohledu se jedná toliko o zůstatek na předmětném účtu ke dni smrti zůstavitele. Po jeho úmrtí ještě z účtu až do 17. 3. 2020 odcházely inkasní platby, jak bylo uvedeno výše.

11. V rámci dědického řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, bylo postaveno na jisto, že žalovaní jsou dědici zůstavitele (bylo jim potvrzeno nabytí pozůstalosti a byla také určena aktiva a pasiva pozůstalosti). V rámci dědického řízení byl přihlášen mj. také dluh na kontokorentu zůstavitele ke dni jeho úmrtí, tj. pasivum pozůstalosti ve výši 8 239,58 Kč (viz konečná zpráva správce pozůstalosti ze dne 9. 11. 2022 na č. l. , Anonymizováno, dědického spisu, seznam pozůstalostního majetku ze dne 9. 11. 2022 na č. l. 220 dědického spisu, soupis pozůstalosti, který je založen na č. l. , Anonymizováno, a následujících dědického spisu, a to v rámci protokolu č. j. , spisová značka, , usnesení č. j. , spisová značka, o určení aktiv a pasiv pozůstalosti a o potvrzení nabytí pozůstalosti jednotlivým dědicům v právní moci 2. 2. 2023).

12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, než výše popsané důkazy, nezjistil z nich skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

13. Právní hodnocení je následující:

14. Zůstavitel uzavřel dne 30. 12. 1999 se žalobkyní smlouvu o vedení účtu č. , č. účtu, , na kterém mu byl zřízen kontokorent, který mohl být zůstavitelem čerpán až do výše 55 000 Kč (jednalo se o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013; dále jen „SOZ“, resp. o spotřebitelskou úvěrovou smlouvu dle ust. § 54a SOZ a dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a o smlouvu o účtu dle ust. § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013).

15. Po smrti zůstavitele, která nastala dne 23. 12. 2019 (tedy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „NOZ“), přešla aktiva a pasiva zůstavitele na jeho dědice, tj. na osoby žalovaných. Dědické právo žalovaných bylo deklarováno v rámci pozůstalostního řízení zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, . Ode dne nabytí účinnosti NOZ (1. 1. 2014) se také práva a povinnosti týkající se účtu č. , č. účtu, řídila právě zákonem č. 89/2012 Sb. (viz ust. § 3077 odst. 1 NOZ).

16. Dle ust. § 1692 odst. 2 NOZ několika dědicům soud potvrdí i dědické podíly ve výši po případném započtení na dědický podíl a po započtení případných odkazů. Při rozdělení pozůstalosti soud rovněž potvrdí, jaké dědictví každý dědic nabyl a z jakého důvodu k rozdělení dědictví dochází.

17. Dle ust. § 1701 odst. 1 NOZ dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Dle odst. 2 dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa, ledaže tyto náklady byly z pozůstalosti uhrazeny podle § 114 odst. 2.

18. Dle ust. § 1706 NOZ uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

19. Dle ust. § 1707 NOZ každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

20. Dle ust. § 171 odst. 2 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), pasiva pozůstalosti tvoří a) dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt, b) náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou pasivem pozůstalosti.

21. Dle ust. § 3077 odst. 1 NOZ účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

22. Dle ust. § 2009 odst. 1 NOZ smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.

23. Dle ust. § 2664 NOZ s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.

24. Dle ust. § 2666 NOZ zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, v den následující po dni, kdy mu byla smrt majitele účtu doložena, ty výplaty hotovosti a převody peněžních prostředků z účtu, o kterých majitel účtu určil, že se v nich po jeho smrti pokračovat nemá.

25. Lze shrnout, že smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka (zde žalobkyně) zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele (zde zůstavitele a právního předchůdce žalovaných), přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Banka proto např. pokračuje i po smrti majitele běžného účtu (zde zůstavitele a právního předchůdce žalovaných) v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel účtu, příp. osoby jím zmocněné. Do práv a povinností zemřelého majitele běžného účtu vstupují jeho dědici děděním (srov. také např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 24 Cdo 972/2019).

26. Jak bylo výše naznačeno, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zřídila a vedla pro zůstavitele účet č. , č. účtu, , a že zůstavitel měl na tomto účtu nastavené inkasní platby a trvalé příkazy. Nebylo zjištěno, že by zůstavitel žalobkyni zapověděl, aby po jeho smrti realizovala výplaty a platby z účtu na základě příkazů, které žalobkyni zůstavitel jako majitel účtu dal během svého života (strany sporu navíc učinily nesporným, že zůstavitel bance tuto činnost během jeho života nezapověděl, z čehož soud také vyšel, viz ust. § 120 odst. 3 občanského soudního řádu; opak pak nebyl v tomto řízení tvrzen ani prokazován). Na účtu zůstavitele č. , č. účtu, byl také zřízen kontokorent až do výše 55 000 Kč. Žalobkyně i po smrti zůstavitele realizovala trvalé platby, které byly během života zůstavitele na účtu zůstavitelem nastaveny (což jí zůstavitel během svého života nezapověděl), a to až do doby, kdy se dozvěděla, že zůstavitel zemřel (konkrétně byly trvalé platby realizovány do 17. 3. 2020, přičemž zůstavitel zemřel dne 23. 12. 2019). Takto se zůstatek na účtu zůstavitele č. , č. účtu, snížil až na minusovou částku ve výši 53 170,25 Kč, kterou žalobkyně v tomto řízení řešenou žalobou požaduje proplatit po dědicích zůstavitele, na které přešla zůstavitelova pasiva. Žalovaní (jakožto zůstavitelovi dědicové) učinili během tohoto řízení žalovaný nárok nesporným s tím, že jej budou splácet ve splátkách, s nimiž souhlasila i žalobkyně.

27. Dlužno podotknout, že dědické řízení po zůstaviteli bylo zahájeno dne 3. 2. 2020, a že žalobkyně přestala platby po zesnulém zůstaviteli z účtu č. , č. účtu, realizovat již v březnu 2020 (poslední trvalé platby zadané během jeho života zůstavitelem z tohoto účtu odešly právě v březnu 2020). Nic tedy nenaznačuje, že by žalobkyně po smrti zůstavitele nějakým způsobem účelově otálela s ukončením realizace trvalých plateb z účtu č. , č. účtu, , aby se jakkoliv obohatila – již dne 26. 3. 2020 dala soudnímu komisaři vědět, že je účet č. , č. účtu, veden, a že na něm žalobkyni vznikla pohledávka. Následně již žalobkyně převedla pohledávku z kontokorentu ve výši 53 170,25 Kč na evidenční účet, a další platby z účtu zůstavitele již nerealizovala. Dlužná částka tedy reflektuje trvalé platby, které z předmětného účtu odcházely v období od smrti zůstavitele do 17. 3. 2020 na základě příkazů, které za svého života zůstavitel žalobkyni zadal, nikoliv úroky, poplatky za vedení účtu, smluvní pokuty nebo jakékoliv obdobné sankční poplatky. Soud opětovně připomíná, že nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by zůstavitel bance pro případ jeho smrti zapověděl, aby trvalé příkazy z účtu po jeho úmrtí prováděla.

28. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a judikaturu tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud opakuje, že žalovaní taktéž učinili během tohoto řízení žalovaný nárok nesporným s tím, že jej budou splácet ve splátkách, s nimiž souhlasila i žalobkyně.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 150 občanského soudního řádu. Před vyhlášením meritorního rozhodnutí dal soud stranám sporu prostor k vyjádření ohledně eventuální aplikace tohoto zákonného ustanovení; žalobkyně s tímto postupem nesouhlasila a žalovaní sdělili, že mají za to, že tento spor nebylo vůbec nutno iniciovat, a že bylo možno jej vyřešit i mimosoudně nebo již v rámci pozůstalostního řízení.

30. Soud má za to, že žalobkyně skutečně nemusela tento soudní spor iniciovat, a že mohla projevit alespoň nějakou tendenci vypořádat pohledávku z předmětného kontokorentu mimosoudně. Tento názor soud zastává zejména s ohledem na postoj žalovaných, kteří poté, co byli s okolnostmi vzniku žalovaného dluhu v tomto řízení relevantně seznámeni, tento nesporovali, a shodně uvedli, že jej umoří prostřednictvím splátkového kalendáře. Takováto dohoda mohla být dle názoru soudu (při alespoň minimální snaze žalobkyně před podáním žaloby) iniciována již před podáním této žaloby. Žalobkyně navíc nebyla k podání žaloby motivována ani během promlčecích lhůt, neboť tyto během pozůstalostního řízení neběží (viz ust. § 643 odst. 1 NOZ, dle něhož přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno, nebo viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2475/2021). Vzhledem k tomu, že ani v rámci pozůstalostního řízení žalovaní pasivum pozůstalosti v podobě dluhu na kontokorentu nikterak nesporovali (tato pohledávka byla do dědického řízení ve výši zůstatku, který byl na předmětném účtu ke dni zůstavitelovy smrti, přihlášena dne 26. 3. 2020 a nebyla nikterak sporována), bylo dle názoru soudu možno očekávat, že žalovaní předmětný dluh uhradí – k tomu by však museli být žalobkyní alespoň vyzváni s tím, že by jim bylo vysvětleno, co dlužnou částku tvoří a na základě čeho dluh vzniknul. Žalobkyně se však na žalované jakožto zůstavitelovi dědice před podáním žaloby ani nepokusila obrátit, a aniž by jí ohrožovalo promlčení žalovaného nároku, bez dalšího podala žalobu, projednávanou v tomto řízení (usnesení č. j. 34 D 324/2020-233 o určení aktiv a pasiv pozůstalosti a o potvrzení nabytí pozůstalosti jednotlivým dědicům nabylo právní moci 2. 2. 2023 a zde řešená žaloba byla podána již dne 27. 2. 2023, aniž by se žalobkyně alespoň pokusila se žalovanými domluvit; nadto žalobkyně měla již v době podání žaloby přehled o tom, kdo okruh dědiců po zůstaviteli tvoří, a přesto se na ně před podáním žaloby neobrátila).

31. Soud má tedy za to, že aspekty věci popsané výše jsou okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, pro něž je odůvodněno v tomto případě aplikovat ust. § 150 občanského soudního řádu. O nákladech řízení bylo tedy v souzené věci rozhodnuto právě podle tohoto zákonného ustanovení. Soud pokládá eventuální uložení povinnosti žalovaným nahradit náklady tohoto řízení za nespravedlivé a neproporcionální; žalobkyni jakožto velkou bankovní korporaci navíc dle názoru soudu toto rozhodnutí z ekonomického hlediska a z hlediska jejích ústavně garantovaných práv nijak nepoškodí.

32. Soud pro úplnost dodává, že skutečnost, že žalobkyně v žalobním petitu nevymezila, že úhradu žalované částky po žalovaných požaduje „společně a nerozdílně“, nezpůsobuje neprojednatelnost žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1168/2015, dle něhož: závěr soudů o neurčitosti žalobního petitu, ze kterého výslovně nevyplývá, zda se žalobkyně domáhají po žalovaných plnění solidárně či nikoliv, není správný. Posouzení, o jaký společný závazek v případě uplatněného nároku na peněžitého plnění – zda je závazek solidární, dílčí či nedělitelný, a v případě posouzení nároku na nepeněžité plnění (omluvu) – zda jde o závazek společný či samostatný, je posouzením podle hmotného práva a žalobkyně proto tuto skutečnost nemusely uvádět. Absence této skutečnosti nezpůsobuje neurčitost petitu ani neprojednatelnost žaloby, neboť nezbytnou náležitostí projednatelnosti žaloby není právní posouzení, zda je uplatněný nárok závazek samostatným či společným. Soud odvolací i soud prvního stupně pochybily, když návrh žalobkyň posoudily jako neurčitý a materiálně nevykonatelný a z tohoto důvodu jej odmítly). Vzhledem k tomuto judikátu a vzhledem k tomu, že žalovaní tvoří nerozlučné společenství, uložil soud žalovaným povinnost zaplatit dluh „společně a nerozdílně“. Závěrem soud opětovně připomíná, že žalovaní se zavázali uhradit dluh ve splátkách, s nimiž souhlasila i žalobkyně.