28 C 69/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající v ČR prostřednictvím odštěpného závodu Anonymizováno sídlem Jméno žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 95 169,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to vše do 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za pronájem motorových vozidel. Původně se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení částky , částka, představující DPH z paušální částky náhrady ve výši , částka, podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; tuto část žaloby však žalobkyně vzala zpět a řízení bylo v tomto rozsahu pravomocně zastaveno. Předmětem meritorního rozhodnutí tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, v zákonné sazbě za období od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení z částky , částka, v zákonné sazbě za období od , datum, do zaplacení a částky , částka, jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela rámcovou smlouvu o nájmu osobních a užitkových vozidel č. , Anonymizováno, a rámcovou smlouvu o nájmu užitkových a nákladních vozidel č. , Anonymizováno, . Na základě těchto rámcových smluv byly mezi účastnicemi následně sjednány čtyři jednotlivé smlouvy o nájmu vozidel č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, . Žalovaná se ve smlouvách mj. zavázala platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné. Žalobkyně dále uvedla, že na základě výše identifikovaných smluv vystavila žalované jednak fakturu č. , hodnota, splatnou dne , datum, v celkové částce , částka, , z níž žalovaná uhradila pouze , částka, a zůstala tak neuhrazena zbylá částka , částka, ; jednak fakturu č. , hodnota, splatnou dne , datum, na částku , částka, , která představovala nájemné za leden 2025 za čtyři konkrétní vozidla. Po výzvě soudu žalobkyně podrobně rozepsala a konkretizovala fakturu č. , hodnota, na jednotlivé smluvní položky, a to na částku , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, , částku , částka, bez DPH podle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, , částku , částka, bez DPH podle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, a částku , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, . U faktury č. , hodnota, žalobkyně uvedla, že jde o přefakturaci správní pokuty , částka, za rychlostní přestupek vozidla , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, o administrativní poplatek , částka, navýšený o DPH. Žalobkyně rovněž konstatovala, že žalovanou k plnění před podáním žaloby opakovaně vyzývala, že žalovaná v rozhodné době znala osobu věřitele i jeho bankovní účet a že námitky žalované ohledně záměny subjektů, neexistence pohledávky a promlčení jsou účelové.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Ve svých písemných podáních žalovaná namítala zejména to, že žalobní návrh je zmatečný, že se domnívá, že žádná pohledávka neexistuje, a že i kdyby existovala, trvá právní nejistota ohledně toho, komu a kam má být plněno. Dále žalovaná z opatrnosti vznesla námitku promlčení žalovaného nároku. Žalovaná taktéž uvedla, že uzavřela smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně a že soud prvního stupně se nezabýval okolnostmi záměny účastníků na žalující straně. Při jednání dne , datum, žalovaná svoji obranu částečně rozšířila o tvrzení, že před podáním žaloby nebyla o vzniku dluhu informována, že předmětné vozidlo stálo a nebylo používáno a že se žalovaná snažila se žalobkyní jednat o vrácení vozidel a o ukončení nájmů, avšak žalobkyně na tuto komunikaci nereagovala. K tomu žalovaná navrhla důkaz výslechem pana , jméno FO, , který měl být podle jejích slov obchodním asistentem podepsaným pod některými nájemními smlouvami a měl se žalobkyní jednat o ukončení pronájmů vozidel.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkové poznatky:

5. Z rámcové smlouvy o nájmu osobních a užitkových vozidel č. , Anonymizováno, soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, identifikovanou , Anonymizováno, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako pronajímatelem, a společností , Anonymizováno, , IČO , IČO žalované, , jako nájemcem. Rámcová smlouva upravuje základní pravidla spolupráce účastnic při uzavírání jednotlivých nájemních smluv, povinnost nájemce hradit vyúčtované částky zpravidla ve lhůtě čtrnácti dnů od vystavení faktury a dále stanoví, že ani případné vypovězení rámcové smlouvy neukončuje již uzavřené jednotlivé smlouvy o nájmu, nýbrž tato rámcová smlouva a na ni navázané podmínky zůstávají vůči těmto smlouvám v účinnosti až do jejich skončení a do vypořádání všech závazků.

6. Z Všeobecných obchodních podmínek nájmu osobních a užitkových vozů, tvořících přílohu č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , Anonymizováno, soud zjistil zejména to, že jakákoli smluvní ustanovení odchylná od VOP a jakékoli úpravy rámcové smlouvy musí být mezi stranami sjednány písemně, jinak jsou neplatné (článek 2 odst. 2), že doba trvání každé jednotlivé smlouvy začíná dnem dodání vozidla nájemci a je sjednávána zpravidla na 24 až 60 měsíců (článek 3), že výše nájemného je stanovena ve smlouvě o nájmu (článek 6), že nájemce je vedle nájemného povinen hradit též pokuty a jiné finanční sankce vzniklé v souvislosti s provozem vozidla a v případě, že pronajímatel takovou pokutu nebo sankci zaplatí, je nájemce povinen mu částku pokuty nahradit. V souvislosti s každou výzvou k úhradě takové sankce pak účtuje pronajímatel administrativní poplatek podle sazebníku administrativních poplatků (článek 8 odst. 3 až 5). Z VOP soud dále zjistil, že pronajímatel je oprávněn ukončit smlouvu s okamžitou účinností jen v taxativně vymezených případech závažného porušení povinností nájemce (článek 18), že vozidlo se vrací do 24 hodin od ukončení nebo vypršení smlouvy, nestanoví-li se jinak (článek 19), že v případě předčasného ukončení je sjednáno zvláštní vypořádání a smluvní pokuta 20 % akumulovaného nájemného za zbývající část sjednané doby (článek 19 odst. 13), a konečně že smlouvu, rámcovou smlouvu i VOP lze změnit nebo ukončit pouze písemnými dodatky, jinak jsou takové změny či ukončení neplatné (článek 22 odst. 1).

7. Z ceníku označeného jako , Anonymizováno, – Administrativní poplatky soud zjistil, že vedle standardních služeb zahrnutých do nájemního vztahu jsou zvlášť zpoplatněny i některé další administrativní úkony. Pro rozhodnutí v této věci je zásadní položka „Pokuta nebo penále zaplacené ze strany , Anonymizováno, za nájemce“, u níž je cena stanovena jako částka pokuty nebo penále navýšená o , částka, .

8. Z rámcové smlouvy o nájmu užitkových a nákladních vozidel č. , Anonymizováno, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi stejným pronajímatelem (, Anonymizováno, id. , Anonymizováno, , podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a společností , Jméno žalované, , IČO , IČO žalované, , jako nájemcem. I tato rámcová smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, avšak její případné vypovězení neukončuje jednotlivé již uzavřené nájemní smlouvy; ty trvají až do uplynutí sjednané doby a do úplného vypořádání vzájemných závazků. I v této smlouvě je současně upravena povinnost nájemce hradit faktury vystavené pronajímatelem zpravidla ve lhůtě 14 dnů od jejich vystavení.

9. Ze smlouvy o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že se týká vozidla , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, že byla uzavřena mezi pronajímatelem , Anonymizováno, , jednajícím prostřednictvím českého odštěpného závodu, a nájemcem , Anonymizováno, , IČO , IČO žalované, . Smlouva odkazuje na rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, . Doba trvání nájmu byla sjednána na 36 měsíců s předpokládaným počátkem v lednu 2024. V článku 4 smlouvy bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši , částka, bez DPH. Tato listina je rozhodná jednak pro položku nájemného za leden 2025 vyúčtovanou ve faktuře č. , hodnota, , jednak pro vztah vozidla RZ: , SPZ, pokutové faktuře č. , hodnota, .

10. Ze smlouvy o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že se týká vozidla , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, že byla uzavřena mezi pronajímatelem , Anonymizováno, , jednajícím prostřednictvím českého odštěpného závodu, a společností , Jméno žalované, jako nájemcem. Smlouva odkazuje na rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, . Doba trvání nájmu byla sjednána na 36 měsíců a původní měsíční nájemné činilo , částka, bez DPH. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že s účinností od , datum, došlo ke změně smlouvy č. , hodnota, tak, že se zvýšil sjednaný celkový nájezd vozidla a nové měsíční nájemné bylo stanoveno ve výši , částka, bez DPH. Ostatní ujednání smlouvy č. , hodnota, zůstala beze změny. Nájemné ze smlouvy č. , hodnota, za leden 2025 ve výši , částka, bez DPH pak bylo vyúčtováno ve faktuře č. , hodnota, .

11. Ze smlouvy o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že se týká vozidla , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou na základě rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, . Doba trvání nájmu byla sjednána na 48 měsíců s předpokládaným začátkem v dubnu 2024. Původní měsíční nájemné činilo , částka, bez DPH. Součástí smlouvy je i rozsah služeb zahrnutých do modelu operativního leasingu, zejména financování, registrace, údržba a opravy, výměny pneumatik, povinné ručení, havarijní pojištění, asistenční služby, dálniční známka a náhradní vozidlo. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že na žádost nájemce bylo k vozidlu dodáno tažné zařízení a že v návaznosti na tuto změnu bylo s účinností od , datum, sjednáno nové měsíční nájemné za vozidlo ve výši , částka, bez DPH. Ani v tomto případě se ostatní ujednání původní smlouvy neměnila. Nájemné ze smlouvy č. , hodnota, za leden 2025 ve výši , částka, bez DPH pak bylo vyúčtováno ve faktuře č. , hodnota, .

12. Z protokolu o předání vozidla ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že vozidlo , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, bylo dne , datum, v , adresa, fakticky předáno žalované. Protokol obsahuje identifikaci vozidla, stav tachometru 60 km, popis výbavy a dokumentace k vozidlu a obsahuje též poznámku, že vozidlo bylo předáno čisté, bez závad a jako nový vůz. Tato listina prokazuje faktické předání předmětného vozidla žalované k užívání.

13. Ze smlouvy o nájmu vozidla č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že se týká dalšího vozidla , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou na základě rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, . Doba trvání nájmu byla sjednána na 36 měsíců a měsíční nájemné bylo stanoveno ve výši , částka, bez DPH. I tato smlouva zahrnuje vedle samotného financování vozidla další služby spojené s jeho provozem.

14. Z protokolu o předání vozidla ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že vozidlo , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, bylo žalované skutečně předáno dne , datum, v , adresa, . Protokol zachycuje identifikaci vozidla, stav tachometru , Anonymizováno, km, popis výbavy a dokumentace k vozidlu a současně uvádí dvě při převzetí zaznamenaná drobná poškození vozidla. I tato listina prokazuje faktické předání daného vozidla do dispozice žalované.

15. Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované touto fakturou celkovou částku , částka, se splatností dne , datum, . Faktura obsahuje dvě položky, a to přefakturaci pokuty ve výši , částka, za přestupek spáchaný dne , datum, vozidlem , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, dále administrativní poplatek , částka, navýšený o DPH , částka, , tedy , částka, . Faktura je navázána na smlouvu č. , hodnota, a obsahuje referenční číslo případu i bližší skutkové okolnosti přestupku.

16. Z výzvy provozovateli vozidla k uhrazení určené částky č. j. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že Úřad městské části , adresa, vyzval provozovatele vozidla registrační značky , SPZ, , jímž byla žalobkyně, k úhradě pokuty ve výši , částka, ve lhůtě 30 dnů v souvislosti s rychlostním přestupkem spáchaným s vozidlem RZ: , SPZ, dne , datum, . Listina obsahuje skutkový popis přestupku včetně místa jeho spáchání, času, kdy k přestupku došlo, právního posouzení, výše pokuty a platebních údajů. Tato úřední listina potvrzuje správní základ pokutové položky následně přefakturované žalované.

17. Z potvrzení o provedené platbě k faktuře č. , hodnota, ve výši , částka, ze dne , datum, soud zjistil, že na účet žalobkyně byla od žalované , Jméno žalované, připsána částka , částka, , přičemž v platební referenci je obsažen odkaz na fakturu č. , hodnota, .

18. Z potvrzení o provedené platbě k faktuře č. , hodnota, ve výši , částka, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v rozhodné době uhradila žalobkyni na její účet částku , částka, , a to na základě faktury č. , hodnota, . Tato listina dokládá, že žalovaná v rozhodné době očividně znala osobu věřitele i jeho bankovní účet a že na tento účet v rozhodné době také plnila z titulu nájemních smluv uzavřených mezi účastnicemi.

19. Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, spolu s přílohou – rozpisem dílčích plnění soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované se splatností dne , datum, částku , částka, jako splátku nájemného za leden 2025. Na první straně faktury je uvedena souhrnná částka , částka, bez DPH a DPH ve výši , částka, . Z přílohy k faktuře soud zjistil, že se vyúčtovaná částka skládá ze čtyř jednotlivých plnění za období od , datum, do , datum, , a to z částky , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, pro vozidlo RZ: , SPZ, , z částky , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, pro vozidlo RZ: , SPZ, , z částky , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, pro vozidlo RZ: , SPZ, z částky , částka, bez DPH podle smlouvy č. , hodnota, pro vozidlo RZ: , SPZ, . Příloha faktury č. , hodnota, tedy individualizuje vyúčtované nájemné za leden 2025 podle jednotlivých smluv a pronajatých vozidel.

20. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, soud zjistil, že advokát žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu v částce , částka, a současně ji upozornil na možnost soudního vymáhání této pohledávky. Ve výzvě je rozepsáno, že uvedená částka zahrnovala nedoplatek faktury č. , hodnota, ve výši , částka, , dále neuhrazenou fakturu č. , hodnota, ve výši , částka, a další položky. Tato předžalobní výzva se vztahovala k faktuře č. , hodnota, a k jiné faktuře č. , hodnota, , která není předmětem tohoto řízení, nikoli k faktuře č. , hodnota, .

21. Z dodejky datové zprávy k předžalobní výzvě ze dne , datum, soud zjistil, že datová zpráva označená jako „Předžalobní výzva k plnění“ byla dne , datum, v 12:13:04 podána z datové schránky advokáta žalobkyně a že byla dne , datum, v 12:13:05 dodána do datové schránky žalované.

22. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že společnost , Jméno žalované, , IČO , IČO žalované, , byla do , datum, zapsána pod obchodní firmou , Anonymizováno, , a že od , datum, došlo pouze ke změně obchodní firmy a sídla, nikoli k zániku jedné a vzniku jiné právnické osoby. Z aktuálního výpisu z polského , Anonymizováno, a z výpisu z českého obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, je vedena pod číslem , Anonymizováno, , se sídlem , jméno FO, , a současně že podniká i prostřednictvím českého odštěpného závodu , právnická osoba, , se sídlem , adresa, . Tyto veřejné listiny tak jednoznačně vyvracejí obranu žalované o záměně subjektů na straně žalobkyně – pronajímatele.

23. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav věci. Další dokazování již soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, nežli výše popsané důkazy, nezjistil z nich žádné skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

24. Závěry zdejšího soudu o skutkovém stavu věci jsou následující:

25. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně je polská obchodní společnost , Anonymizováno, , zapsaná v sídelní zemi pod , Anonymizováno, , která v České republice podniká prostřednictvím odštěpného závodu , právnická osoba, , IČO , IČO, , a že žalovaná je společnost , Jméno žalované, , IČO , IČO žalované, , která byla do , datum, vedena pod obchodní firmou , Anonymizováno, Soud vzal též za prokázané, že mezi účastnicemi řízení byly na základě rámcových smluv č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, uzavřeny čtyři jednotlivé nájemní smlouvy k vozidlům , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, , , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, , , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, , a dle nájemních smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, . Doba trvání nájmů byla mezi účastnicemi v nájemních smlouvách č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, sjednána na 36 měsíců, resp. u smlouvy č. , hodnota, na 48 měsíců. V rozhodném období ledna 2025 tak žádná z ujednaných dob trvání jednotlivých nájemních smluv neuplynula, neboť dané smlouvy byly uzavřeny v letech 2023 a 2024. Ze smluv a jejich dodatků soud také zjistil konkrétní výši měsíčního nájemného za vozidla pro leden 2025, a to , částka, bez DPH u smlouvy č. , hodnota, , , částka, bez DPH u smlouvy č. , hodnota, po změně dodatkem, , částka, bez DPH u smlouvy č. , hodnota, po změně dodatkem a , částka, bez DPH u smlouvy č. , hodnota, . Součet těchto částek činí , částka, bez DPH, což je částka, která přesně odpovídá příloze k faktuře č. , hodnota, a částce bez DPH, která byla v této faktuře žalované ze strany žalobkyně vyúčtována.

26. Soud dále vzal za prokázané, že žalobkyně dne , datum, vystavila žalované fakturu č. , hodnota, se splatností dne , datum, na částku , částka, představující lednové nájemné za čtyři výše specifikovaná vozidla a že žalovaná tuto částku neuhradila. Současně soud vzal za prokázané, že žalobkyně vystavila dne , datum, žalované fakturu č. , hodnota, se splatností dne , datum, na částku , částka, , sestávající z přefakturace správní pokuty , částka, a z administrativního poplatku , částka, navýšeného o DPH , částka, , že existence správní pokuty je doložena výzvou správního orgánu a že žalovaná z této faktury uhradila dne , datum, pouze částku , částka, , takže neuhrazená zůstala částka , částka, . Prokázáno bylo i to, že přestupek, jehož se pokuta týkala, byl spáchán vozidlem BMW užívaným žalovanou na základě nájemní smlouvy č. , hodnota, . Za prokázané soud vzal i to, že žalovaná v rozhodné době znala osobu věřitele a jeho bankovní účet, neboť dne , datum, proplatila žalobkyni na její účet jinou fakturu č. , hodnota, , ve které bylo žalované taktéž vyúčtováno nájemné za výše specifikovaná pronajatá vozidla, jako ve sporné faktuře č. , hodnota, . Naproti tomu soud nevzal za prokázané žádné konkrétní skutkové tvrzení žalované, z něhož by vyplývalo, že jednotlivé nájemní vztahy před lednem 2025 účinně zanikly, byly změněny nebo že žalovaná nebyla v lednu povinna hradit sjednané nájemné za pronajatá vozidla.

27. Ve věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalobkyní je polská obchodní společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu, zatímco žalovanou je spol. , Jméno žalované, , sídlem v , adresa, ; předmětem řízení je přitom žaloba na zaplacení peněžité pohledávky z titulu smluv o pronájmu vozidel. Na posouzení mezinárodní pravomoci se proto přímo použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 („nařízení Brusel I bis“), které má v rozsahu jeho působnosti aplikační přednost před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle čl. 1 odst. 1 nařízení Brusel I bis se toto nařízení použije v občanských a obchodních věcech, podle čl. 4 odst. 1 se osoby domicilované v členském státě žalují u soudů tohoto členského státu a podle čl. 63 odst. 1 se za domicil právnické osoby považuje mimo jiné její sídlo. Protože žalovaná je právnickou osobou se sídlem v , adresa, , je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky.

28. Jakmile je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky (jako tomu je v tomto případě), určí se konkrétní místně příslušný soud podle občanského soudního řádu. Dle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud žalovaného a podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. V Praze tuto roli obecných soudů (mimo zákonem taxativně vymezené případy) plní obvodní soudy vymezené přílohou č. , hodnota, k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Jelikož žalovaná má sídlo v , adresa, , je jejím obecným soudem Obvodní soud pro , adresa, .

29. Pravomoc zdejšího soudu byla založena i na základě procesního postupu žalované. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě adresovaném Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nenamítla nedostatek mezinárodní pravomoci ani nedostatek místní příslušnosti tohoto soudu, nýbrž se bránila pouze ve věci samé, namítla zmatečnost žaloby, neexistenci pohledávky a její promlčení a navrhla zamítnutí žaloby. Tím se procesnímu soudu podrobila ve smyslu čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. K tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981, C150/80, Elefanten Schuh, podle něhož musí být námitka nepříslušnosti vznesena nejpozději před první obranou ve věci samé, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod č. 14/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, které výslovně uvádí, že pravidlo čl. 26 nařízení Brusel I bis převáží i nad sjednanou příslušností podle čl. 25 a že tak může být založena i místní příslušnost konkrétního českého soudu. Tomu odpovídá i § 105 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud zkoumá místní příslušnost jen v zákonem vymezené rané fázi řízení. Z těchto důvodů je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky a k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

30. Pravomoc i místní příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí této věci je tedy v návaznosti na výše uvedené jednoznačně dána.

31. Rozhodné právo je proto nutno určit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se podle čl. 1 odst. 1 použije na smluvní závazkové vztahy v občanských a obchodních věcech v situacích zahrnujících kolizi právních řádů; nařízení Řím I je přitom unijním kolizním předpisem pro určení rozhodného hmotného práva, zatímco otázky mezinárodní příslušnosti řeší odlišně nařízení Brusel I bis.

32. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí; tato volba musí být učiněna výslovně nebo musí s dostatečnou jistotou vyplývat z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve věci C133/08, ICF, zdůraznil, že volba práva musí být smluvními ujednáními nebo okolnostmi případu zjistitelná s rozumnou mírou jistoty; Nejvyšší soud pak v usnesení sen. zn. , spisová značka, připomněl, že podle nařízení Řím I má volba práva učiněná smluvními stranami přednost před jinými způsoby určení rozhodného práva.

33. Ve vztahu k rámcové smlouvě č. , Anonymizováno, a k jednotlivým smlouvám o nájmu vozidla č. , hodnota, a č. , hodnota, soud zjistil, že rámcová smlouva v čl. 5.1 stanoví, že Všeobecné obchodní podmínky tvoří nedílnou součást rámcové smlouvy a vztahují se na každou jednotlivou smlouvu o nájmu (v čl. 5.2 se pak potvrzuje jejich předání nájemci a v čl. 6.1 písm. a) VOP výslovně uvádí mezi přílohami rámcové smlouvy). Samotné VOP pak v čl. 25 odst. 1 stanoví, že všechny smlouvy se řídí právním řádem země, kde se nachází sídlo odštěpného závodu pronajímatele uvedené v těchto VOP; v čl. 1 VOP je přitom pronajímatel označen jako společnost podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu , právnická osoba, . Z těchto smluvních ujednání tedy plyne výslovná volba práva státu sídla odštěpného závodu pronajímatele, tedy práva českého.

34. Ve vztahu k rámcové smlouvě č. , Anonymizováno, a k jednotlivým smlouvám o nájmu vozidla č. , hodnota, a č. , hodnota, je závěr stejný. Na první straně této rámcové smlouvy je v čl. 1 písm. b) uvedeno, že podpisem rámcové smlouvy nájemce potvrzuje, že obdržel kopii Všeobecných obchodních podmínek nájmu vozidla a seznámil se s jejich obsahem, s nímž souhlasí. Na druhé straně pak čl. 4 písm. a) této rámcové smlouvy stanoví, že vztahy mezi stranami se řídí rámcovou smlouvou, jednotlivou smlouvou, VOP a dalšími přílohami, a že „ostatní skutečnosti a vztahy se řídí příslušnými právními předpisy České republiky“; čl. 4 písm. d) pak současně uvádí mezi přílohami rámcové smlouvy přílohu č. , hodnota, „Všeobecné obchodní podmínky nájmu vozidla“. I z této smluvní dokumentace tedy vyplývá, že účastnice pro svůj smluvní vztah zvolily české právo.

35. Na výše uvedeném nic nemění skutečnost, že žalobkyně je polskou právnickou osobou. Nařízení Řím I připouští, aby si strany zvolily jakýkoli právní řád, a v čl. 19 navíc výslovně pracuje s tím, že jedná-li podnikatel prostřednictvím pobočky, agentury nebo jiné provozovny, považuje se pro účely tohoto nařízení za místo jeho obvyklého pobytu místo, kde se tato pobočka, agentura nebo jiná provozovna nachází. Odkaz smluvních dokumentů na sídlo českého odštěpného závodu pronajímatele je tak nejen dostatečně určitý, ale i plně souladný s kolizní úpravou unijního práva. V nynější věci je přitom český odštěpný závod pronajímatele ve smluvní dokumentaci identifikován zcela konkrétně adresou v Praze a číslem IČO , IČO, .

36. Inkriminované smlouvy se tedy řídí českým právem; českým právem se tak řídí i všechny otázky, které do rozsahu rozhodného práva spadají. Podle čl. 12 nařízení Řím I zahrnuje rozhodné právo zejména výklad smlouvy, plnění povinností ze smlouvy, následky úplného nebo částečného porušení smluvních povinností a rovněž různé způsoby zániku závazků, včetně promlčení a prekluze. Proto soud posuzoval výši měsíčního nájemného a vznik nároku na jeho zaplacení, vznik a vymahatelnost administrativního poplatku, prodlení žalované, zákonný úrok z prodlení i námitku promlčení podle českého občanského práva, zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. Soud v návaznosti na výše uvedené uzavírá, že pro všechny žalobou uplatněné nároky je rozhodným právem právo České republiky. U nároků odvozených od rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, a smluv č. , hodnota, a , Anonymizováno, plyne volba českého práva z inkorporovaných VOP, zejména z jejich čl. 25 odst. 1, ve spojení s určením sídla českého odštěpného závodu pronajímatele. U nároků odvozených od rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, a smluv č. , hodnota, a , Anonymizováno, plyne volba českého práva přímo z čl. 4 písm. a) této rámcové smlouvy a současně z jejího odkazu na VOP jako přílohu smlouvy. Soud tedy věc posoudil podle českého hmotného práva.

38. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

39. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

40. Podle § 2213 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

41. Podle § 2217 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

42. Podle § 2229 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.

43. Po právní stránce soud tento případ posoudil předně tak, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a žalovaná pasivně legitimována. Skutečnost, že žalobkyně v České republice vystupuje prostřednictvím odštěpného závodu, sama o sobě neznamená, že by nositelem práv a povinností byl tento odštěpný závod; nositelem práv a povinností je sama zahraniční právnická osoba. Tento závěr odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, zejména usnesení sp. zn. , spisová značka, , z něhož plyne, že údaj o odštěpném závodu pouze zpřesňuje označení právnické osoby. V projednávané věci je totožnost žalobkyně se subjektem označeným ve smluvní dokumentaci jako pronajímatel prokázána výpisy z polského a českého obchodního rejstříku; totožnost žalované jakožto nájemce se subjektem označeným ve smlouvách je pak prokázána úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované, IČO , IČO žalované, . Námitka žalované týkající se domnělého právního nástupnictví na straně žalobkyně a o související nejistotě v osobě věřitele proto neobstála (soud v této souvislosti doplňuje, že žalovaná navíc uhradila žalobkyni mj. fakturu č. , hodnota, , ve které bylo žalované taktéž vyúčtováno nájemné za výše specifikovaná pronajatá vozidla, jako ve sporné faktuře č. , hodnota, , z čehož taktéž vyplývá, že žalovaná věděla, komu, jak, kdy a kam má z titulu nájemních smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, plnit).

44. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně žalované jistiny , částka, . Smluvní vztahy mezi účastnicemi řízení lze podřadit pod obecný rámec nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s prvky nájmu ve smyslu § 2201 a násl. téhož zákona; bez ohledu na typologii však platí, že účastnice jsou vázány obsahem takto uzavřených smluv (§ 3 odst. 2 písm. d) téhož zákona). Ze smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, a jejich dodatků jednoznačně plyne výše nájemného za leden 2025 vztažmo ke všem čtyřem žalovanou pronajatým vozidlům a z faktury č. , hodnota, s přílohou plyne, že žalobkyně žalované vyúčtovala právě tyto smluvené částky nájemného za výše identifikovaná pronajatá vozidla za období od , datum, do , datum, . Žalovaná v řízení nevznesla žádnou konkrétní skutkovou obranu, netvrdila zaplacení dluhu, započtení, neplatnost některé ze smluv, nepravost podpisů, nepředání vozidel ani jiný konkrétní právně významný důvod, pro který by jí povinnost hradit nájemné za pronajatá vozidla za leden 2025 nevznikla. Žalovaná tedy neprokázala zánik zažalovaného dluhu splněním ve smyslu § 559 o. z. ani jiný zánik tohoto závazku. Bylo naopak prokázáno, že žalovaná nesplnila svou zákonnou (§ 2213 a § 2217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a smluvní povinnost zaplatit žalobkyni z titulu výše specifikovaných nájemních smluv nájemné za pronajatá vozidla za období ledna 2025.

45. Na výše popsaném závěru soudu nic nemění ani argumentace žalované, že se prý chtěla se žalobkyní před lednem 2025 dohodnout na vrácení vozidel a ukončení nájmů, avšak žalobkyně na tuto komunikaci nereagovala. Taková obrana by mohla být právně významná pouze tehdy, pokud by žalovaná tvrdila a prokázala, že mezi stranami skutečně došlo k právně účinné změně nebo ukončení jednotlivých nájemních smluv ještě před vznikem nároku na splátku nájemného za leden 2025. Podle článku 2 odst. 2 VOP totiž musejí být odchylky od VOP a úpravy rámcové smlouvy sjednány písemně, jinak jsou neplatné, a podle článku 22 odst. 1 VOP lze smlouvu, rámcovou smlouvu i VOP změnit nebo ukončit pouze písemnými dodatky, jinak jsou takové změny či ukončení neplatné. Tento smluvní režim plně odpovídá § 564 o. z. a § 582 odst. 1 o. z. (Nejvyšší soud pak v rozsudku sp. zn. , spisová značka, v této souvislosti dovodil, že forma dohody o změně obsahu závazku za jeho trvání se řídí § 564 o. z., tedy tím, co si strany samy dříve ujednaly). Jestliže si tedy účastnice mezi sebou výslovně sjednaly, že změna či ukončení nájmu musí mít podobu písemného dodatku, nelze právní účinky skončení nájmu dovodit z pouhé tvrzené neformální komunikace mezi účastnicemi řízení, ani z tvrzené nečinnosti druhé strany, nebo z toho, že automobily neměly být v rozhodné fakticky používané, a že stály (nebylo sjednáno, že se v takovém případě sjednané nájemné nehradí).

46. Omezenost možností předčasného ukončení nájmů vozidel pak vyplývá i ze smluvní dokumentace. VOP v článku 18 vymezují případy, kdy je oprávněn smlouvu s okamžitou účinností ukončit pronajímatel, a vážou tyto důvody na taxativně vyjmenovaná porušení povinností nájemce. VOP v článku 13 připouštějí zánik smlouvy až uplynutím třiceti dnů od ztráty vozidla nebo od vzniku totální škody. VOP v článku 19 současně stanoví, že vrácení vozidla přichází v úvahu až po ukončení nebo vypršení smlouvy, a že předčasné ukončení je spojeno se zvláštním vypořádáním a smluvní pokutou ve výši 20 % akumulovaného nájemného za zbývající část sjednané doby nájmu. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by k zániku nájemních smluv došlo některým z těchto mechanismů. Netvrdila ani existenci písemného dodatku o skončení smluv, ztrátu vozidel, vznik totální škody na vozidlech, odstoupení od smluv ani jiný způsob zániku závazku; tvrdila toliko to, že se chtěla dohodnout na vrácení vozidel. Takové tvrzení však (i kdyby bylo prokázáno) nemá za daného smluvního režimu žádný vliv na odůvodněnost žalovaného nároku, neboť k reálnému ukončení nájemních smluv před lednem 2025 nedošlo. Upozornit lze v této souvislosti i na § 2229 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z něhož vyplývá, že nájem na dobu určitou lze vypovědět pouze v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba – žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by v tomto případě došlo k zákonné výpovědi nájemních smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, nebo k jejich jinému zákonem předpokládanému a aprobovanému ukončení.

47. Stejně tak nemá právní význam tvrzení žalované, že vozidla stála a nebyla používána, jak již bylo výše naznačeno. Povinnost hradit sjednané měsíční nájemné nevyplývá ze skutečného rozsahu užívání vozidel, ale z trvání smluvního vztahu a z faktického přenechání vozidel žalované k užívání (k němuž došlo; žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by jí některé z výše identifikovaných vozidel nebylo fakticky předáno do dispozice). Jednotlivé nájemní smlouvy pak stanoví nájemné jako pevnou měsíční splátku; otázka skutečného počtu najetých kilometrů se tak může promítnout toliko do závěrečného vypořádání, nikoli do samotné existence povinnosti žalované hradit běžné měsíční nájemné po celou dobu trvání smluv. Ani tvrzené nepoužívání vozidel tak žalovanou nezbavovalo její smluvně sjednané povinnosti hradit žalobkyni nájemné za vozidla, včetně toho za leden 2025.

48. Nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, je rovněž po právu. Z výzvy správního orgánu je prokázáno, že za nezákonný provoz vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , byla po žalobkyni jako provozovateli vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , požadována pokuta ve výši , částka, . Z faktury č. , hodnota, v této souvislosti vyplývá, že žalobkyně tuto částku žalované přefakturovala spolu s administrativním poplatkem , částka, a DPH , částka, . VOP pak v článku 8 odst. 3 až 5 ukládají nájemci povinnost hradit žalobkyni pokuty a jiné finanční sankce vzniklé v souvislosti s provozem vozidla a současně připouštějí vyúčtování administrativního poplatku v souvislosti s výzvou k úhradě takové sankce. Ceník administrativních poplatků v takovémto případě výslovně stanovuje sazbu takto: „částka pokuty nebo penále + , částka, “. Žalovaná navíc již dne , datum, uhradila z této faktury částku , částka, , čímž fakticky potvrdila alespoň základ nároku týkajícího se předmětné pokuty; neuhrazen zůstal pouze smluvený administrativní poplatek s DPH ve výši , částka, . Ani proti této části nároku pak nevznesla žalovaná žádnou konkrétní skutkovou obranu.

49. Námitka promlčení také není důvodná. Podle § 629 odst. 1 o. z. činí obecná promlčecí lhůta tři roky. Pohledávka z faktury č. , hodnota, byla splatná dne , datum, a pohledávka z faktury č. , hodnota, dne , datum, . Žaloba byla podána již dne , datum, . V okamžiku podání žaloby tak nemohla být ani jedna z pohledávek promlčena. Žalovaná navíc neuvedla žádnou konkrétní skutkovou okolnost, která by mohla běh promlčecí lhůty v tomto případě jakkoli modifikovat. Její námitce promlčení proto nebylo možno přisvědčit.

50. Žalobkyni dále náleží úroky z prodlení ze žalované částky v zákonné roční sazbě. Dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se výše úroku z prodlení určuje jako repo sazba České národní banky platná k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o osm procentních bodů. U částky , částka, nastalo prodlení dne , datum, , a zákonný úrok z prodlení proto činí 12,75 % ročně; u částky , částka, nastalo prodlení dne , datum, , a zákonný úrok z prodlení proto činí 12 % ročně. Žalobkyni současně náleží i částka , částka, jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 513 o. z. jsou totiž příslušenstvím pohledávky mimo jiné právě i náklady spojené s jejím uplatněním a podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí jejich paušální výše ve vztazích mezi podnikateli , částka, . Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1763/21 vyslovil, že tato paušální náhrada je hmotněprávním příslušenstvím pohledávky, které vzniká ex lege okamžikem prodlení dlužníka a že její skutečná výše se neprokazuje (věřitel není dle Ústavního soudu povinen prokazovat ani výši, ani důvodnost nákladů, neboť tento nárok mu vzniká přímo ze zákona). Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

51. Soud dodává, že žalovanou nepoučoval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť po provedení všech navržených listinných důkazů a po předchozích výzvách směřovaných vůči žalobkyni byl skutkový stav věci již dostatečně objasněn na základě výše popsaných a v řízení provedených důkazů. Žalobkyně přesně rozložila žalovaný nárok na jednotlivé smluvní položky, označila konkrétní důkazy ke každému dílčímu plnění a listinami prokázala jak vznik a výši nájemného za vozidla za leden 2025, tak důvod a částečnou úhradu pokutové faktury č. , hodnota, . Vyvráceny byly i námitky žalované ohledně záměny účastníků a promlčení. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. nastupuje tehdy, jestliže dosavadní tvrzení a důkazy nepostačují k objasnění skutkového stavu a soud by měl rozhodnout podle pravidla o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního; srov. zejména rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Jestliže naopak dosavadní tvrzení a důkazy postačují, není důvodu k poučení podle § 118a o. s. ř. přistupovat. Přesně o takový případ šlo i v tomto řízení. Další formální poučení žalované by navíc již nepřípustně inklinovalo k tomu, že by jí soud radil, jakou obranu si má vystavět. Takový postup judikatura nepřipouští; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , spisová značka, . Součástí poučovací povinnosti soudu není návod či pomoc účastníku spočívající v tom, co by měl nebo mohl v daném okamžiku učinit, ale jen taková pomoc, aby mohl zákonem stanoveným způsobem vyjádřit, co v řízení sám hodlá učinit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. , hodnota, , roč. 1998, pod poř. č. , hodnota, ).

52. Na základě výše uvedeného soud pokládal za nadbytečný i důkazní návrh žalované na výslech pana , jméno FO, . Podle obsahu procesního přednesu žalované mělo být výslechem tohoto svědka prokazováno toliko to, že žalovaná chtěla se žalobkyní jednat o ukončení nájemního vztahu a o vrácení vozidel, avšak žalobkyně na tuto komunikaci nereagovala. I kdyby však byl tento skutkový děj prokázán, nemohl by s ohledem na obsah k důkazu provedených smluv a VOP vést k jinému, nežli vyhovujícímu rozhodnutí, neboť změna nebo ukončení smluv vyžadovaly písemný dodatek a vrácení vozidel přicházelo v úvahu až po ukončení nebo vypršení smlouvy. Výslech navrženého svědka by tak mohl nanejvýš osvětlit existenci neformálních jednání mezi účastnicemi či snahy o jednání mezi účastnicemi, nikoli však účinné ukončení nájemních smluv nebo zánik povinnosti žalované hradit nájemné. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. přitom není povinností soudu provést všechny účastníky navržené důkazy; Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, výslovně uvedl, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li v odůvodnění rozhodnutí, proč je neprovedl (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 50/03, uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V projednávané věci byl důvod neprovedení navrženého svědeckého výslechu zřejmý: jedná se o nadbytečnost a právní irelevanci tohoto navrženého důkazu (skutkový stav byl navíc provedeným dokazováním dostatečně zjištěn, jak již bylo uvedeno výše).

53. Ze všech výše uvedených důvodů soud tedy uzavřel, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně celé žalované jistiny , částka, i ohledně příslušenství, zatímco žalovaná proti žalobním tvrzením nevznesla žádnou konkrétní a právně relevantní obranu, kterou by současně prokázala. Žalobě tedy bylo v plném rozsahu vyhověno. Soud závěrem zdůrazňuje i to, že smluvní ujednání byla v tomto případě výsledkem vzájemného konsensu dvou podnikatelských subjektů, a že ohledně kontraktačního procesu či postavení smluvních stran nebyly žalovanou vznášeny žádné námitky.

54. Celková výše nákladů řízení, které je žalovaná povinna nahradit žalobkyni, činí , částka, . Soud při rozhodování o nákladech vyšel z § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a z § 137 odst. 1 a 2 o. s. ř., podle nichž jsou náklady řízení zejména soudní poplatek a odměna za zastupování advokátem. Tarifní hodnota pro určení mimosmluvní odměny činí podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu , částka, , neboť se vychází z výše peněžitého plnění bez příslušenství. Sazba mimosmluvní odměny za jeden plný úkon právní služby pak při této tarifní hodnotě činí podle § 7 advokátního tarifu , částka, , protože jde o tarifní hodnotu přes , částka, do , částka, , při níž náleží , částka, a , částka, za každých započatých , částka, , o které hodnota převyšuje , částka, ; v projednávané věci tedy , částka, + , Anonymizováno, × , částka, = , částka, .

55. Žalobkyni náleží odměna za šest plných úkonů právní služby a jeden poloviční úkon. Plnými úkony jsou převzetí a příprava zastoupení dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, kvalifikovaná výzva k plnění ze dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, žaloba ze dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, doplnění žaloby ze dne , datum, podle téhož ustanovení, stanovisko žalobkyně k vyjádření žalované ze dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast zástupce žalobkyně při jednání soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Za každý z těchto šesti úkonů náleží částka , částka, , tedy celkem , částka, . Polovičním úkonem je vyjádření žalobkyně k odvolání žalované proti usnesení o částečném zastavení řízení ze dne , datum, , za něž podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu náleží jedna polovina mimosmluvní odměny, tedy , částka, . Celková mimosmluvní odměna tak činí , částka, .

56. Vedle mimosmluvní odměny náleží žalobkyni i paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to , Anonymizováno, × , částka, , tedy , částka, , neboť paušál přísluší za každý úkon právní služby. Paušální částka , částka, byla v rozhodné době adekvátní, protože od , datum, byla novelou č. 258/2024 Sb. zvýšena z dřívějších , částka, právě na , částka, . Náklady právního zastoupení před připočtením DPH tedy činí , částka, . K nim náleží i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy , částka, , neboť podle § 137 odst. 3 písm. b) a podle § 151 odst. 2 o. s. ř. patří k nákladům řízení i náhrada DPH, je-li zástupcem advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, a plátcem DPH je tato právnická osoba (ze spisu přitom plyne, že žalobkyni zastupoval , tituly před jménem, , jméno FO, vykonávající advokacii jako společník , právnická osoba, , a ve spise je založeno osvědčení o registraci této společnosti k DPH). Náklady právního zastoupení proto činí celkem , částka, . Po připočtení uhrazeného soudního poplatku , částka, , který je rovněž nákladem řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř., činí celková náhrada nákladů řízení , částka, .

57. Skutečnost, že předžalobní výzva ze dne , datum, se nevztahovala ke sporné faktuře č. , hodnota, , pak sama o sobě nevedla k nepřisouzení práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Nejvyšší soud v této souvislosti v usnesení sp. zn. , spisová značka, vysvětlil, že nelze izolovaně posuzovat jen samotnou existenci či neexistenci předžalobní výzvy, ale je třeba přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze pohledávky, postoji dlužníka a jeho reakci po zahájení soudního řízení; současně dovolací soud výslovně uvedl, že nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, jestliže žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí nebo jinak nepřivodí jeho zánik. Tytéž závěry převzal Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. , spisová značka, . Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. II. ÚS 3627/18 připomněl, že podle judikatury Nejvyššího soudu není absence předžalobní výzvy vždy důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, je-li v řízení prokázáno, že žalovaný není ochoten či schopen dluh splnit, a v nálezu sp. zn. I. ÚS 4047/14 zdůraznil, že § 142a o. s. ř. nesmí být vykládán přepjatě formalisticky a bez zřetele k jeho účelu. V nynější věci žalovaná nejpozději doručením žaloby a jejích doplnění nepochybně získala úplnou vědomost o žalobou uplatněném nároku z faktury č. , hodnota, , přesto tento dluh neuhradila, naopak ve svém vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, namítala neexistenci pohledávky i její promlčení a na stejném procesním postoji setrvala i při jednání dne , datum, . Za těchto okolností by odepření náhrady nákladů jen pro absenci kvalifikované výzvy vztahující se právě k faktuře č. , hodnota, odporovalo účelu § 142a o. s. ř., jímž není chránit dlužníka, který po seznámení se s žalovaným nárokem stejně odmítá plnit, nýbrž bránit zbytečnému navyšování nákladů v situacích, kdy by dlužník při včasné výzvě dobrovolně plnil.

58. Delší pariční lhůtu ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností soud žalované stanovil s ohledem na válečné konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, které zapříčinily zvyšování cen veškerých komodit a služeb a tedy také snížení úspor i zvýšení výdajů všech subjektů. Tyto skutečnosti představují zásadní dopad do finanční stability a bonity všech subjektů, včetně žalované. Standardní třídenní pariční lhůtu tedy soud s přihlédnutím k těmto objektivním okolnostem pokládal za příliš krátkou, a stanovil tedy žalované pariční lhůtu jednoměsíční. Soud má zároveň za to, že pouze stanovením delší pariční lhůty nedojde k žádnému zásadnímu poškození žalobkyně a jejích práv.