28 C 90/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 10 085 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 2 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 085 Kč za období od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 319,70 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nedodržení podmínek úvěrové smlouvy. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaslala žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč a poplatku za doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho, a to přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně v žalobě neuvedla ničeho, co by naznačovalo, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřovala úvěruschopnost žalované a závěrem dodala, že pokud by soud neměl její nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby byl její žalobní nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], žalovanou, aby se ve lhůtě do 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva byla žalované spolu se žalobou doručena dnem [datum] fikcí. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. Žalobkyně s rozhodnutím soudu ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu souhlasila již v podané žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a tímto způsobem také ve věci rozhodl. Žalovaná byla v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 28 C 90/2022-13, dále vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě, doručované spolu s tímto usnesením. Také v tomto ohledu však žalovaná zůstala zcela pasivní.

3. Z provedených důkazů: smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky platné od [datum], výpis o posouzení úvěryscbopnosti, metodika posuzovaní úvěryschopnosti, sazebník, předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:

4. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 8 000 Kč. Žalovaná dne [datum] požádala o částku 8 000 Kč, která jí byla téhož dne vyplacena na její bankovní účet – tím došlo k vyčerpání úvěrového limitu. Žalovaná se smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázala částku 8 000 Kč žalobkyni vrátit nejpozději dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč a s poplatkem za volitelnou službu [anonymizováno] (zaslání peněz do 3 minut od podání žádosti) ve výši 165 Kč. Žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho, a to i přes předžalobní výzvu, kterou jí žalobkyně zaslala dne [datum] (prokázáno těmito důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky platné od [datum], výpis o posouzení úvěryscbopnosti, metodika posuzovaní úvěryschopnosti, sazebník, předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku).

5. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:

6. Předně soud uvádí, že žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. uzavřená adhezním způsobem dle ust. § 1798 a násl. o.z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

10. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěryschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Prověření úvěruschopnosti žalované však v tomto případě nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno v dostatečné a adekvátní míře. Žalobkyně k žalobě v tomto kontextu připojila pouze vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, z něhož však nevyplývá, že by žalobkyně disponovala jakýmikoliv podklady k tomu, aby úvěruschopnost žalované řádně a efektivně posoudila. Z tohoto výpisu mj. také vyplývá, že žalovaná měla v době sjednání úvěru rezervu pro výdaje ve výši 750 Kč měsíčně – již na základě tohoto údaje se žalovaná nemohla žalobkyni jevit jako subjekt, který je dostatečně bonitní na to, aby mohl poskytnutý úvěr včas a řádně splatit. I z výpisu z účtu žalované, který byl k žalobě připojen, vyplývá, že žalovaná měla již v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy několik dalších obdobných finančních závazků, a že na účtu měla jen velmi nepatrný pozitivní zůstatek a často byla v poměru měsíčních výdajů a příjmů dokonce v minusu. Taktéž z těchto indicií je patrno, že žalobkyně nemohla před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované posoudit řádně a adekvátně, a že nedostála svým zákonným povinnostem.

11. Soud připomíná, že úmyslem zákonodárce při stanovení povinnosti zkoumat úvěruschopnost bylo zabránit poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti tak nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je nezbytné, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a také sám aktivně zjišťoval, zdali spotřebitel řádně své závazky plní. Poskytovatel úvěru si například ověří údaje o výši příjmu tím, že mu spotřebitel předloží své výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání důchodu, či jinou listinu, ze které bude vyplývat, jaká je skutečná výše jeho příjmů.

12. Z provedených důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem posuzoval úvěruschopnost žalované, dosavadní dluhy žalované, skutečné příjmy žalované, příp. její vyživovací povinnosti, nebo ostatní majetkové poměry. Podklady v tomto směru při prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně neměla. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá, že by žalovaná před poskytnutím úvěru vykazovala dostatečnou bonitu a rovnováhu výdajů a příjmů k tomu, aby jí byl úvěr poskytnut. Nebylo tedy prokázáno, že by byla v tomto případě úvěruschopnost žalované řádně a efektivně posouzena. Pokud by se tak stalo, dle názoru soudu by žalované nemohl být úvěr vůbec poskytnut. Žalobkyně v tomto směru dle názoru soudu nejednala ani v souladu s péčí řádného hospodáře, jelikož poskytla peněžní prostředky subjektu, jehož schopnost úvěr splatit byla velmi pochybná a diskutabilní.

13. Soud doplňuje, že za situace, kdy žalobkyně v žalobě sama navrhla, aby soud pro případ neprokázání žalobního nároku z titulu úvěrové smlouvy žalobkyni vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, nebylo ze strany soudu přistoupeno k žádným dalším výzvám k doplnění tvrzení a důkazů v ohledu zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně ostatně také souhlasila s tím, aby soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání a pouze na základě předložených důkazů. Z provedených a předložených důkazů pak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru (žalobkyně) měl takové výsledky a podklady k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované), z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet.

14. Jak bylo zmíněno, v tomto případě žalobkyně před poskytnutím předmětného úvěru dle názoru soudu nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované a před uzavřením úvěrové smlouvy neměla dostatečně ověřeno, zdali je žalovaná schopna úvěr splácet či nikoliv. Jak bylo uvedeno, z doložených důkazů navíc vyplývají zcela minimální zůstatky na bankovním účtu žalované v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a její minimální měsíční finanční rezerva. Z provedených a předložených důkazů tak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru (žalobkyně) měl takové výsledky a podklady k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované), z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dlužno také podotknout, že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost spotřebitele jakožto úvěrovaného subjektu (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS).

16. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Z uvedeného tedy vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.

18. Soud opakuje, že z provedených a předložených důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru (žalobkyně) měl dostatečné výsledky a podklady k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované), z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. V návaznosti na výše uvedené tak byla úvěrová smlouva posouzena jako neplatná pro rozpor s kogentní vnitrostátní zákonnou úpravou a zejména pro rozpor s citovanou evropskou legislativou. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru dostatečným způsobem zkoumala a adekvátně ji prověřovala (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V návaznosti na výše uvedené soud práva a povinnosti účastníků řízení vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši poskytnuté jistiny úvěru v částce 8 000 Kč. Žalovaná byla v předžalobní upomínce vyzvána, aby dlužnou částku uhradila. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a to ode dne [datum], tj. ode dne následujícího dni doručení žaloby žalované. Procentuální výše úroku z prodlení byla stanovena v návaznosti na to, že soud je vázán rozsahem návrhu žalující strany (viz výrok I. tohoto rozsudku). Soud doplňuje, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na předmětný dluh něčeho uhradila.

21. S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalované vyhodnocena jako neplatná, zamítl soud žalobu co do nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč, na uhrazení poplatku za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč a na uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky 10 085 Kč za období od [datum] do zaplacení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 319,70 Kč, přičemž tato částka představuje 58,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 085 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč (viz výrok III. tohoto rozsudku).

23. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

24. Lhůtu k plnění soud žalované v rámci výroků I. a III. tohoto rozsudku určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.