29 C 158/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B pro nahrazení souhlasu k vydání ze soudní úschovy I. Žalovaný 1 a žalovaná 2 jsou povinni souhlasit s vydáním předmětu úschovy ve prospěch žalobkyně, a to peněžité částky ve výši , částka, , které Obvodní soud pro , adresa, přijal do úschovy vedené pod sp. zn. , spisová značka, .II. Žalovaný 1 a žalobkyně jsou povinni souhlasit s vydáním předmětu úschovy ve prospěch žalované 2, a to peněžité částky ve výši , částka, , které Obvodní soud pro , adresa, přijal do úschovy vedené pod sp. zn. , spisová značka, .III. Žalovaný 1 je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaný 1 je povinen nahradit žalované 2 náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.V. Žalovaná 2 je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn.: , spisová značka, , jejíž výše činí , částka, , a to k rukám žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně byl na účet vedený žalovaným 1 podvodným jednáním poukázána od žalobkyně částka ve výši celkem , částka, a od žalované 2 částka ve výši celkem , částka, . Orgánům činným v trestním řízení se podařilo na účtu zajistit částku , částka, a tuto složily do úschovy zdejšího soudu. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, se žalobkyně i žalovaná 2 domáhaly vydání úschovy, což bylo soudem zamítnuto, neboť žalovaní k vydání této finanční částky neposkytli souhlas.Žalovaná 2 vznesla v řízení požadavek na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, a to částky ve výši , částka, , resp. částky , částka, ve prospěch žalobkyně a částky , částka, v její prospěch s tím, že žalobkyni byla odcizena vyšší finanční částka z bankovního účtu než žalované 2. Soud tak považuje vyjádření žalované 2 za návrh na nahrazení souhlasu žalobkyně a žalovaného 1 s částí úschovy.

2. Žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. Žalovaný 1 je občanem Ukrajiny a žalobkyně společně s žalovanou 2 jsou občany České republiky. Ve věci je tedy dán cizí prvek. S přihlédnutím k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech podobný vztah neupravuje, určil soud svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný 1 a žalovaná 2 nají bydliště na území České republiky.

4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že „1. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah.

2. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země.

3. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo“, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo na území České republiky u společnosti poskytující bankovní služby, jež je založená dle práva České republiky.

5. Soud ve věci dospěl k následujícím skutkovým závěrům: V rámci trestního řízení bylo usnesením policejního orgánu č. j. , Anonymizováno, rozhodnuto o zajištění finančních prostředků v částce , částka, . Usnesením č.j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, bylo rozhodnuto policejním orgánem o složení částky ve výši , částka, ve smyslu § 80 odst. 1 trestního zákoníku do úschovy soudu. Bankovní společností , Anonymizováno, došlo ke stržení úroku ve výši , částka, , tudíž konečná částka předmětu úschovy činí , částka, (důkaz: usnesení policejního orgánu České republiky ze , datum, , sdělení PČR ze dne , datum, ).

6. Trestní řízení bylo vedeno proti neznámému pachateli pro podezření ze spáchání podvodu a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, kterého se měl dopustit tím, že:- dne , datum, v 11:28 hod kontaktoval telefonicky žalobkyni, kdy se vydával za pracovníka , Anonymizováno, . s tím, že z jejího bankovního účtu v , právnická osoba, . přišly krátce po sobě 3 podezřelé platby ve výši , částka, , načež telefonicky kontaktoval žalobkyni druhý neznámý pachatel, který se vydával za bezpečnostního pracovníka , právnická osoba, . a pod několika různými legendami a manipulací přesvědčil žalobkyni k instalaci aplikace „, Anonymizováno, “ do jejího počítače i telefonu, načež žalobkyni přiměl provést několik bankovních převodů v celkové částce , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný 1; a- téhož dne kontaktoval neznámý pachatel vystupující jako zaměstnanec , právnická osoba, . žalovanou 2, přičemž pod smyšlenou legendou prolomení přístupových údajů k jejímu bankovního účtu z ní vylákal informace k užívanému účtu vedeného u , právnická osoba, . a hovor ukončil. Následně dne , datum, v době od 15:15 hod. do 16:15 hod. kontaktoval žalovanou 2 druhý neznámý pachatel vystupující jako zaměstnanec , právnická osoba, ., přičemž pod smyšlenou legendou prolomení přístupových údajů k jejímu bankovního účtu ji přiměl k převodu peněžních prostředků v celkové výši , částka, z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný 1 (důkaz: usnesení policejního orgánu České republiky ze , datum, , sdělení ČSOB, a.s. ze dne , datum, ).

7. V tomto řízení tak vystupuje žalobkyně a žalovaná 2 jakožto přihlašovatelky a žalovaný 1 jako příjemce (důkaz: spisem ve věci , spisová značka, ). Žalovaná 2 podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání předmětu úschovy co do částky , částka, , tento však byl ze strany soudu zamítnut pro neudělení souhlasu ze strany žalovaného 1 a žalobkyně (důkaz: Usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání předmětu úschovy co do částky , částka, , resp. , částka, , tento však byl ze strany soudu zamítnut pro neudělení souhlasu ze strany žalovaného 1 a žalované 2 (důkaz: Usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , Usnesení Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ).

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata (v trestním řízení – pozn. doplněna soudem), k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí. Dle § 81a téhož zákona se na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, přiměřeně užijí § 80 a 81.

9. Dle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako „z. ř. s.“), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

10. Dle § 299 z. ř. s., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, což v projednávaném případě nastalo (neudělením, resp. nevyjádřením souhlasu ze strany žalovaných, příp. žalobkyně) s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, příp. žalované 2, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

11. Žaloba nahrazení souhlasu s vydáním úschovy představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na jehož základě soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2127/2014). Speciálním případem soudní úschovy je pak úschova dle § 80 odst. 1 tr. řádu. Jelikož samotný trestní řád nemá speciální úpravu, kterou by se taková soudní úschova řídila, aplikují se na takovou soudní úschovu přiměřeně ustanovení § 289 až 302 z. ř. s., mj. právě i ustanovení § 299 z. ř. s. o žalobě na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Soudní úschovu lze v tomto případě vydat tomu, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, tomu, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě tomu, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Zároveň není rozhodné, zda účastníci tohoto řízení v předcházejícím řízení o úschovách uplatnili právo k předmětu úschovy. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce (tj. žalovaný 1), ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele (tj. žalobkyně a žalovaná 2). Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005).

12. Soud tak jako otázku předběžnou posuzoval, zda žalobkyně a žalovaná 2 mají vlastnické právo k předmětu úschovy, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Provedeným dokazováním bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně uhradila na účet žalovaného 1 částku v souhrnné výši , částka, a žalovaná 2 uhradila na účet žalovaného 1 částku v souhrnné výši , částka, s tím, že obě účastnice tyto prostředky převedly v úmyslu ochránit své finanční prostředky na jejich bankovním účtu před jejich ztrátou, příp. odcizením, přičemž se pouze jednalo o podvodné jednání provozované neznámými osobami, které se vydávaly za zaměstnance bankovních institucí a útok na účty žalobkyně a žalované 2 si vymyslely v úmyslu se obohatit. Žalobkyně i žalovaná tak plnily bez právního důvodu ve prospěch účtu žalovaného 1, čímž došlo k jeho obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z.

15. Jelikož tedy žalobkyni i žalované 2 svědčí právo k finančním prostředkům uloženým v soudní úschově, neboť tyto byly zajištěny z účtu, na nějž žalobkyně i žalovaná 2 bez právního důvodu uhradily výše uvedené částky, soud nahradil souhlas žalovaného 1, žalované 2 i žalobkyně s vydáním částky, která je předmětem soudní úschovy, ze soudní úschovy žalobkyni a žalované 2, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že předmětem soudní úschovy je toliko částka , částka, , která nedostačuje k plnému pokrytí odcizených finančních prostředků žalobkyni a žalované 2, posuzoval soud při určení, v jakém poměru má být tato částka mezi obě poškozené rozdělena. Soud vyšel z úvahy, že dohromady byla žalobkyni a žalované 2 odcizena částka , částka, . Z této částky odpovídá žalobkyni odcizená částka , částka, 87,33% z celkově odcizené částky a žalované odcizená částka , částka, 12,67% z celkově odcizené částky. Pokud se policii podařilo zajistit , částka, , tak z této sumy žalobkyni náleží částka , částka, (tj. 87,33% z , částka, ) a žalované 2 náleží částka , částka, (tj. 87,33% z , částka, ). Soud proto rozdělil částku uloženou v úschově mezi obě přihlašovatelky právě podle výše uvedených procent, aby bylo dosaženo co nejvyšší možné míry spravedlivého vypořádání:K rozdělení: , částka59 111 : 466 201 *10012,67 %, částkaCelkem: , částka407 090 : 466 201*10087,33 %, částka17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tato částka se skládá z poměrné části soudního poplatku ve výši , částka, (polovina z celkově uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , přičemž druhá polovina soudního poplatku bude žalobkyni nahrazena žalovanou 2 dle výroku V. tohoto rozsudku viz níže) a dále z náhrady hotových výdajů za dva úkony ve výši 3 x , částka, , tj. , částka, (představujících úkony: sepis žaloby, příprava na jednání, účast na jednání soudu). Výše náhrady hotových výdajů byla určena postupem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025, podle něhož „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši , částka, , představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši , částka, návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem.“ Na základě tohoto právního názoru tak žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena advokátem a nedoložila konkrétní výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši , částka, za každý z uvedených úkonů.

18. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovanou 2 a žalovaným 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná 2 byla ve vztahu k žalovanému 1 procesně úspěšná v plném rozsahu. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tato částka sestává z poměrné části soudního poplatku ve výši , částka, , kterou je žalovaná 2 povinna nahradit žalobkyni dle výroku V. tohoto rozsudku (a která tak představuje její vlastní náklad), a dále z náhrady hotových výdajů za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (vyjádření ve věci) ve výši , částka, . Výše této náhrady byla určena postupem podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025 viz výše. Jelikož žalovaná 2 nebyla v řízení zastoupena advokátem a nedoložila konkrétní výši skutečných hotových výdajů, soud jí přiznal paušální náhradu za jeden úkon v uvedené výši.

19. O povinnosti žalované 2 nahradit žalobkyni část uhrazeného soudního poplatku rozhodl soud podle zásad spravedlnosti. Ačkoli žalovaná 2 v řízení vystupuje formálně na straně žalované, byla i ona obětí totožného podvodného jednání a došlo u ní rovněž ke ztrátě finančních prostředků. Obě poškozené osoby (žalobkyně i žalovaná 2) mohly zcela legitimně vystupovat v řízení jako společné žalobkyně. To, že žalobu podala pouze žalobkyně samostatně, je procesní okolností, která ve svém důsledku staví žalovanou 2 do role žalované, nikoli však na základě jakéhokoli jejího zavinění či odlišného skutkového rámce. Za situace, kdy žalovaná 2 získává prostřednictvím tohoto rozsudku částku z úschovy, považoval soud za spravedlivé, aby se podílela i na nákladech řízení, obdobně jako by tomu bylo v případě, kdy by žalobu podaly společně obě poškozené. Proto soud určil, že žalovaná 2 je povinna nahradit žalobkyni polovinu žalobkyní uhrazeného soudního poplatku, tj. částku 1 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.