29 C 174/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 9 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši ve výši 7,05% ročně od 2.7.2015 do 31.12.2015, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 1.1.2016 do 30.6.2016, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 1.1.2017 do 31.12.2017, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5% ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8% ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75% od 1.1.2019 do 30.6.2019, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% ročně od 1.7.2019 do 31.12.2019, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% ročně od 1.1.2020 do 30.6.2020, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,25% ročně od 1.7.2020 do 31.12.2020, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,25% ročně od 1.1.2021 do 30.6.2021, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5% ročně od 1.7.2021 do 31.12.2021 a s úrokem z prodlení z této od 1.1.2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 25.2.2022 se žalobkyně domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 9 500 Kč spolu s úroky z prodlení a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne 14.12.2008 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl tento věřitel žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, za níž se žalovaný zavázal vrátit celkem částku 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč (dále jen„ smlouva“). Žalovaný uhradil pouze 24 420 Kč, žalobkyni tak dluží 9 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se stala oprávněným věřitelem této pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi posledně uvedenou společností a žalobkyní.

2. Byť je žalobkyně subjektem založeným a existujícím dle Maltské republiky, tak vzhledem k tomu, že původním věřitelem byla [anonymizováno] [právnická osoba], subjekt založený a existující dle práva České republiky, řídí se vztah mezi účastníky českým právem a český soud je soudem příslušným k rozhodnutí tohoto sporu.

3. Na ústní jednání soudu konané dne 29.6.2022 se ani jeden z účastníků řízení nedostavil, žalobkyně se omluvila.

4. Skutková zjištění; z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil skutečnosti, které uvádí sama žalobkyně a které jsou rekapitulovány v bodě 1 tohoto rozsudku, proto je soud znovu neopakuje a plně na ně odkazuje (důkazy: smlouva o půjčce ze dne [datum], výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou, uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [právnická osoba], výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a žalobkyní). Dále soud zjistil, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen„ VOP“). Dle čl. 1 VOP odpovídá roční procentní sazba nákladů půjčky (dále jen„ RPSN“) hodnotě 206,8% a dle čl. 7 VOP může žalovaný splatit půjčku kdykoli před termínem splatnosti. Spol. [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisy z [datum] a [datum] a právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dne [datum] (důkazy: smlouva o půjčce ze dne [datum], VOP, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzva před podáním žaloby ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z [datum]).

5. Na základě skutečnosti uvedených v předchozím bodě vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], jako podnikatel, se žalovaným, jako spotřebitelem, uzavřeli 14.12.2008 smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou měl věřiteli vrátit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smluv o postoupení pohledávky se žalobkyně na místo svých předchůdců stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků z půjčky vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit otázky (i) splnění zákonných povinností při uzavírání smlouvy o půjčce a (ii) mravnosti požadovaných nákladů spojených s půjčkou/úroků.

6. Právní hodnocení; k uzavření smlouvy o půjčce došlo dne 14.12.2008, soud ji tedy posuzoval dle právní úpravy účinné k tomuto dni dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž dle § 658 odst. 1 tohoto zákona lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Dle § 39 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Konečně dle § 41 obč. zák. platí, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

7. V § 4 odst. 2 písm. a/, g/, h/ a i/zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je stanoveno, že smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

8. Soud má za to, že se právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba], provinila proti povinnostem uloženým jí v § 4 odst. 2 a/, g/, h/ a i/ zákona o spotřebitelském úvěru, neboť samotná smlouva o úvěru neobsahovala informace o RPSN, o právu na předčasné splacení a způsob placení – tyto informace byly obsaženy až ve VOP, tedy nikoli v dokumentu, který by žalovaný podepsal a s nímž se prokazatelně seznámil. Tuto námitku sice neuplatnil žalovaný, který byl ve sporu zcela nečinný a nekontaktní, ale soud má za to, že za situace, kdy se jedná o spotřebitele, tak má splnění zákonných podmínek při poskytnutí úvěru zkoumat soud z úřední povinnosti bez přičinění slabší strany sporu. Soud tak má za to, že nebyly-li tyto uvedené informace obsaženy přímo ve smlouvě o půjčce, jsou veškerá ujednání smlouvy o půjčce stran RPSN dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná, a žalobkyni náleží pouze jistina, tedy samotná půjčená částka spolu se zákonnými úroky z prodlení, neboť zbylé části smlouvy o půjčce jsou v souladu s § 41 obč. zák. platné. Soud potom vychází z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 o tom, že (cit.)„ Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 342/09 (N 144/53 SbNU 765)) … Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z uvedeného plyne konečný závěr, který dopadá na věc stěžovatele, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)“, přičemž má za to, že tato východiska je nutné aplikovat ve spojení s § 4 zákona o úvěru i na informace o RPSN – nejsou-li uvedeny ve smlouvě, je ujednání o něm neplatné.

9. Dále má soud za to, že ve VOP sjednaná RPSN je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy pro svoji výši, jež dosáhla hodnoty 206,8%, kdy by žalobce za 13 měsíců splácení zaplatil o 13 920 Kč více, než si půjčil. Soud přitom vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004, který dospěl k závěru, že„ Hlediska uvažovaná soudy nasvědčují - jak správně upozorňuje dovolatel - tomu, že žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5% měsíčně (tj. 60% ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \"spokojí\" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \"zhodnotit\" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \"lichvářské\" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček… V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ 10. Soud tedy má za to, že ujednání o výši RPSN, resp. ujednání o tom, že měl žalovaný žalobkyni vrátit o 13 920 Kč více, než si půjčil, za neplatné pro rozpor se zákonem (§ 4 zák. o spotřebitelském úvěru) a s dobrými mravy (RPSN ve výši 206,8%). Pokud potom žalobkyně uvádí, že žalovaný na půjčenou částku 20 000 Kč vrátil celkem 24 420 Kč, tak je nepochybné, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právním předchůdci, vrátil více, než na co měl nárok. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

11. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, když žalobkyně nebyla úspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.