29 C 193/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B pro zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání I. Řízení se v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalované 1/, paní , jméno FO, , domáhá zaplacení 500 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 13,25 % p.a. od 17.6.2024 do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaný 2/, pan , Jméno žalované B, , je povinen zaplatit žalobkyni 500 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 13,25 % p.a. od 17.6.2024 do zaplacení, a nahradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, , Jméno advokáta, , advokáta, náklady řízení ve výši 79 133,43 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1/, paní , jméno FO, , náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce vůči žalovaným domáhá zaplacení částky 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení s odůvodněním, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalovanou 1/, jako prodávající, a žalobkyní, jako kupujícím, kupní smlouva, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. , Anonymizováno, o velkosti 3 + 1 v , adresa, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, na společných částech a pozemcích p.č. , Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , dle níž měla žalovaná 1/ od žalobkyně převzít v hotovosti 3 mil. Kč. Převod vlastnického práva k bytu se nerealizoval. V rámci vedeného trestního řízení žalovaná 1/ uvedla, že od žalobkyně nikdy žádné peníze nepřevzala. Oba žalovaní měli shodně uvést, že byt měl sloužit jako zástava oproti půjčce 3 mil. Kč, přičemž půjčka byla určena pro obchodní aktivity žalovaného 2/. Při podpisu smlouvy však byla žalobkyní žalovanému 2/ předána pouze částka 500 tis. Kč. Žalovaná 1/ neměla od žalovaného 2/ získat žádné peníze. V nepravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. , spisová značka, ze dne , datum, byl , jméno FO, , jako jednatel žalobkyně, uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d/ tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za to, že v kupní smlouvě na byt nepravdivě uvedl, že žalované 1/ uhradil kupní cenu ve výši 3 mil Kč při podpisu smlouvy, ač předal pouze částku 500 tis. Kč žalovanému 2/.

2. Ve vyjádřeních doručených soudu dne , datum, žalovaní uvedli, že žádné peníze od žalobkyně nepřevzali.

3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaná 1/ je občankou Vietnamské socialistické republiky. S přihlédnutím k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12.10.1982 (vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb.), právní vztah, který je předmětem tohoto řízení, neupravuje, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci vůči žalované 1/ dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaná 1/ má bydliště na území České republiky.

4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 10 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že „Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země“, neboť žalobkyně a žalovaná 1/ mají bydliště na území České republiky.

5. Žalobkyně je osobou založenou dle českého práva a žalovaný 2/ je občanem České republiky, proto je dána pravomoc soudu rozhodnout spor dle českého práva i mezi těmito účastníky.

6. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

7. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalované 1/ bylo dne , datum, do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, žalovanému 2/ bylo předvolání doručeno uložením dne , datum, . Součástí obou předvolání bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaní k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

8. Dne , datum, byly soudu doručeny 2 identické žádosti žalovaných o odročení jednání a přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení vedeného vůči jednateli žalobkyně. Jelikož měl soud za to, že lze v řízení pokračovat bez rozhodnutí soudu v trestní věci, řízení neodročil. Žalovaní tak byli povinni se k jednání dostavit. Navíc vzhledem k tomu, že mezi doručením žádosti žalovaných a soudním jednání neuběhlo ani 24 hodin a soud neměl žádný jiný kontakt na žalované, než jejich poštovní adresu, nemohl žalované nijak o neodročení jednání informovat.

9. Ještě před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu vůči žalované 1/ v plném rozsahu zpět. Soud proto vůči ní řízení zastavil dne § 96 odst. 1, 3 a 4 o.s.ř., aniž zjišťoval její stanovisko.

10. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

11. V posuzované věci se jedná o spor z titulu půjčky vůči žalovanému 2/ ve výši 500 tis. Kč. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného 2/, jež mu vznikly z uvedeného titulu.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2/ nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši 13,25% ročně stanovené nař. č. 351/2013 Sb., ode dne podání žaloby, tj. od , datum, do zaplacení.

13. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2/ rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 133,43 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 41 200 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, doplnění, účast na jednání soudu) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1 ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 1 350 Kč, 21%-ní DPH z odměny a náhrad ve výši 8 935,50 Kč, dále náklady spojené s cestou ve výši 2 647,93 Kč, do níž náleží cestovní výdaje ze dne , datum, dle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., ve spojení s § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a za použití § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.: cestovné , adresa, a zpět = 163 km, základní náhrada z 1 km jízdy 5,80 Kč, celkem tedy 945,40 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 198,53 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 1l NM/34,70 Kč vč. DPH (pozn. v ceně PHM je již ve vyhl. zahrnuto i 21%-ní DPH), vozidlo , Anonymizováno, , průměrná spotřeba 7,33 l NM/100 km, tedy 415 Kč a náhradu za promeškaný čas 900 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 189 Kč za 6 půlhodin po 150 Kč. Náklady řízení soud žalobkyni přiznal i přes absenci předžalobní výzvy, neboť žalovaný 2/ žalobkyni nezaplatil ani po obdržení žaloby.

14. Procesně úspěšné žalované 1/, vůči níž bylo řízení z důvodu na straně žalobkyně zastaveno, soud přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a dále ve spojení s § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady…, náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě.