29 C 193/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B pro zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání I. Řízení se v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalované 1/, paní jméno FO, domáhá zaplacení 500 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 13,25 % p.a. od 17.6.2024 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný 2/, pan Jméno žalované B, je povinen zaplatit žalobkyni 500 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 13,25 % p.a. od 17.6.2024 do zaplacení, a nahradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, Jméno advokáta, advokáta, náklady řízení ve výši 79 133,43 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1/, paní jméno FO, náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce vůči žalovaným domáhá zaplacení částky 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení s odůvodněním, že dne datum byla uzavřena mezi žalovanou 1/, jako prodávající, a žalobkyní, jako kupujícím, kupní smlouva, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. Anonymizováno o velkosti 3 + 1 v adresa, Anonymizováno, Anonymizováno na společných částech a pozemcích p.č. Anonymizováno, zapsaných na LV č. hodnota a Anonymizováno v k.ú. adresa, dle níž měla žalovaná 1/ od žalobkyně převzít v hotovosti 3 mil. Kč. Převod vlastnického práva k bytu se nerealizoval. V rámci vedeného trestního řízení žalovaná 1/ uvedla, že od žalobkyně nikdy žádné peníze nepřevzala. Oba žalovaní měli shodně uvést, že byt měl sloužit jako zástava oproti půjčce 3 mil. Kč, přičemž půjčka byla určena pro obchodní aktivity žalovaného 2/. Při podpisu smlouvy však byla žalobkyní žalovanému 2/ předána pouze částka 500 tis. Kč. Žalovaná 1/ neměla od žalovaného 2/ získat žádné peníze. V nepravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. spisová značka ze dne datum byl jméno FO, jako jednatel žalobkyně, uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d/ tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za to, že v kupní smlouvě na byt nepravdivě uvedl, že žalované 1/ uhradil kupní cenu ve výši 3 mil Kč při podpisu smlouvy, ač předal pouze částku 500 tis. Kč žalovanému 2/.

2. Ve vyjádřeních doručených soudu dne datum žalovaní uvedli, že žádné peníze od žalobkyně nepřevzali.

3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaná 1/ je občankou Vietnamské socialistické republiky. S přihlédnutím k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12.10.1982 (vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb.), právní vztah, který je předmětem tohoto řízení, neupravuje, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci vůči žalované 1/ dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaná 1/ má bydliště na území České republiky.

4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 10 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že „Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země“, neboť žalobkyně a žalovaná 1/ mají bydliště na území České republiky.

5. Žalobkyně je osobou založenou dle českého práva a žalovaný 2/ je občanem České republiky, proto je dána pravomoc soudu rozhodnout spor dle českého práva i mezi těmito účastníky.

6. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

7. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. Žalované 1/ bylo dne datum do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, žalovanému 2/ bylo předvolání doručeno uložením dne datum. Součástí obou předvolání bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaní k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

8. Dne datum byly soudu doručeny 2 identické žádosti žalovaných o odročení jednání a přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení vedeného vůči jednateli žalobkyně. Jelikož měl soud za to, že lze v řízení pokračovat bez rozhodnutí soudu v trestní věci, řízení neodročil. Žalovaní tak byli povinni se k jednání dostavit. Navíc vzhledem k tomu, že mezi doručením žádosti žalovaných a soudním jednání neuběhlo ani 24 hodin a soud neměl žádný jiný kontakt na žalované, než jejich poštovní adresu, nemohl žalované nijak o neodročení jednání informovat.

9. Ještě před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu vůči žalované 1/ v plném rozsahu zpět. Soud proto vůči ní řízení zastavil dne § 96 odst. 1, 3 a 4 o.s.ř., aniž zjišťoval její stanovisko.

10. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, právnická osoba. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

11. V posuzované věci se jedná o spor z titulu půjčky vůči žalovanému 2/ ve výši 500 tis. Kč. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného 2/, jež mu vznikly z uvedeného titulu.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2/ nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši 13,25% ročně stanovené nař. č. 351/2013 Sb., ode dne podání žaloby, tj. od datum do zaplacení.

13. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2/ rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 133,43 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 41 200 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, doplnění, účast na jednání soudu) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1 ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 1 350 Kč, 21%-ní DPH z odměny a náhrad ve výši 8 935,50 Kč, dále náklady spojené s cestou ve výši 2 647,93 Kč, do níž náleží cestovní výdaje ze dne datum dle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., ve spojení s § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a za použití § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.: cestovné adresa a zpět = 163 km, základní náhrada z 1 km jízdy 5,80 Kč, celkem tedy 945,40 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 198,53 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 1l NM/34,70 Kč vč. DPH (pozn. v ceně PHM je již ve vyhl. zahrnuto i 21%-ní DPH), vozidlo Anonymizováno, průměrná spotřeba 7,33 l NM/100 km, tedy 415 Kč a náhradu za promeškaný čas 900 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 189 Kč za 6 půlhodin po 150 Kč. Náklady řízení soud žalobkyni přiznal i přes absenci předžalobní výzvy, neboť žalovaný 2/ žalobkyni nezaplatil ani po obdržení žaloby.

14. Procesně úspěšné žalované 1/, vůči níž bylo řízení z důvodu na straně žalobkyně zastaveno, soud přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a dále ve spojení s § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady…, náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě. Proti výroku I., II. v rozsahu přiznaných nákladů řízení žalobkyni a výroku III. tohoto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Proti výroku II. tohoto rozsudku v rozsahu povinnosti žalovaného 2/ lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, přičemž odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) o. s. ř. týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku (§ 205b o. s. ř.). Nesplní-li účastníci řízení povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný účastník domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.