29 C 221/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobce: Anonymizováno , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 265 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení částky 265 000 Kč s úrokem z provedení z této částky v zákonné výši od 5.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované, k rukám její právní zástupkyně, náklady řízení ve výši 87 720 Kč, a to do tří od právní moci rozsudku. Žaloba1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci 265 000 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že účastníci sporu byli rovnopodílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to bytové jednotky č. , bytová jednotka, (byt), vymezené podle zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, která se nachází v budově , adresa, (byt. dům), postavené na pozemku parc. č. , parc. č., (zastavěná plocha a nádvoří), k níž náleží podíl o velikosti , velikost podílu, na společných částech budovy, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, (bytová jednotka) a listu vlastnictví č. , hodnota, (budova) vedených Katastrálním úřadem pro , název obce, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a kat. území , adresa, (dále jen „byt“). Na základě dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a společného jmění ze dne 7.3.2023 (dále jen „dohoda“) bylo spoluvlastnictví účastníků řízení k bytu zrušeno a jeho výlučným vlastníkem se stala žalovaná, která žalobci zaplatila vypořádací podíl 1,9 mil. Kč. V čl. 2.3 dohody se žalovaná zavázala, že žalobce do 1.7.2023 vyváže z dluhu na hypotečním úvěru poskytnutém , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „banka“), z něhož byla koupě bytu částečně financována s tím, že pokud by žalovaná své povinnosti nedostála, je povinna žalobci hradit smluvní pokutu dle čl. 3.10 dohody ve výši 1 000 Kč za každý den nesplnění této povinnosti. Žalobce byl zavázaným z dluhu k vůči bance i ke dni 17.6.2024, žalobce proto v tomto řízení uplatňuje smluvní pokutu za období od 26.9.2023 do 17.6.2024, tj. 265 000 Kč za 265 dnů po 1 000 Kč denně. Za dobu od 2.7.2023 do 25.9.2023 mu byl nárok na smluvní pokutu vůči žalované ve výši 86 000 Kč přiznán rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, .Obrana žalované2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že (1) ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, se zákazem zneužití práva a se zásadou poctivosti, když žalobce se na žalované dopouštěl domácího násilí a žalovaná se k případné úhradě smluvní pokuty zavázala jen proto, aby se co nejrychleji vymanila z manželského svazku se žalobcem, (2) nárok na zaplacení smluvní pokuty by žalobci dle čl. 7.2 dohody vznikl pouze v případě, pokud by žalobce byl nucen hradit bance úvěr za žalovanou, což se ovšem nestalo a (3) požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřená, neboť žalovaná činila veškeré kroky pro vyvázání žalobce ze společného dluhu vůči bance, což se jí nakonec povedlo, navíc žalobce za žalovanou nic hradit nemusel a fakt, že byl zavázán z úvěru i po datu 7.3.2021 se v jeho sféře negativně neprojevilo.Cizí prvek3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalobce je občanem Bulharska a žalovaná občanem Rumunska. Soud stanovil svoji příslušnost dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaná má pobyt na území České republiky.

4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť účastníci sporu si jako rozhodné zvolili české právo v čl. 11.1 dohody.Dokazování5. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Účastníci smlouvy byli manželé v době od , datum, do , datum, a mají společné , Anonymizováno, nezl. děti, roč. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (důkaz: rozsudek , Anonymizováno, soudu pro , název obce, , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ).

6. Na základě smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, ze dne 22.10.2013 poskytla banka, jako věřitel, účastníkům sporu, jako solidárně zavázaným dlužníkům, částku 2,4 mil. Kč na financování nákupu bytu, přičemž žalobce byl jako spoludlužník vůči bance zavázán do 6.8.2024 (důkaz: smlouva o hypotečním úvěru z 22. 10. 2013, dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru). Ke dni 20.6.2023 odpovídal zůstatek dluhu vůči bance částce 1 011 601,11 Kč (důkaz: výpisy z hypotéky u , právnická osoba, ze dne 20. 6. 2023).

7. V dohodě se účastníci řízení domluvili na tom, že spoluvlastnictví k bytu se zruší, výlučným vlastníkem bytu se stane žalovaná, která do 30.6.2023 vyváže žalobce z dluhu vůči bance, jinak žalobci zaplatí smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení z touto povinností, konkrétně se jednalo o tyto povinnosti (cit. z čl. 3.10 dohody) „V případě, pokud bude manžel ke dni 1.7.2023 stále zavázán (povinen) z dluhu (resp. že bude dlužníkem dluhu), tedy že manželka nesplní svůj závazek manžela z dluhu vyvázat, se manželka zavazuje manželovi k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý den, po který bude manžel dlužníkem z dluhu po 1.72023; právo na náhradu škody tím není dotčeno“ a (cit. z čl. 7.2 dohody) „Pro vyloučení pochybností strany prohlašují, že vyvázáním manžela z dluhu se má na mysli závazek manželky zajistit, že manžel na dluh nebude povinen ničeho plnit“ (důkaz: dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze 7.3.2023).

8. Usnesením , Anonymizováno, soudu pro , název obce, , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, byl schválen smír mezi účastníky řízení, kterým došlo k rozdělení spoluvlastnictví k bytu, jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalované, jíž byla uložena povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1,9 mil. Kč a vyvázat žalobce z dluhu vůči bance (důkaz: usnesení soudu o smíru). Výlučným vlastníkem bytu se žalovaná stala s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 30.3.2023. Dne 15.6.2023 zaplatila žalovaná žalobci vypořádací podíl za byt ve výši 1,9 mil. Kč (důkaz: výpis z katastru nemovitostí ke dni 16. 6. 2023, výpis z účtu žalované z 15.6.2023).

9. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 265 000 Kč dopisem ze dne 17.6.2024, doručeným jí 27.6.2023. Dopisem ze dne 15.8.2024 požádala žalovaná žalobce o prominutí dluhu (důkaz: předžalobní výzva, žádost o prominutí dluhu z 15. 8. 2024).

10. Rozsudkem pro uznání , Anonymizováno, soudu pro , název obce, , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na smluvní pokutě za dobu od 2.7. do 25.9.2023 částka 86 000 Kč, tj. 86 dnů po 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 18 820 Kč za to, že žalovaná nevyvázala žalobce z dluhu vůči bance. Na základě tohoto titulu podal žalobce proti žalované návrh na exekuci. Dne 15.10.2024 uhradila žalovaná na účet exekutora částku 137 096 Kč (důkaz: rozsudek , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , exekuční příkaz, pokladní doklad z 15. 10. 2024)

11. Při jednání o dohodě o vypořádání spoluvlastnictví k bytu byla žalovaná zastoupena advokátem, , tituly před jménem, . Žalobce navrhoval, aby závazek žalované vyvázat žalobce z dluhu vůči bance byla zajištěna buď smluvní pokutou, nebo zástavním právem k bytu, přičemž žalovaná si vybrala smluvní pokutu (důkaz: korespondence mezi zástupci účastníků v době od 20. do 28. 2. 2023, návrh dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s komentáři jednotlivých zástupců stran s datem 2. 3. 2023).

12. Stran vyvázání jednoho z účastníků sporu jako dlužníka banky soud zjistil, že dne 18.7.2022 zažádal o vyvázání žalované z dluhu vůči bance žalobce, pro nedoložení dokladů byla jeho žádost 13.9.2022 stornována. Dále o vyvázání žalobce z dluhu vůči bance žádala žalovaná banku takto: dne 8.3.2023 - kvůli jejímu nízkému příjmu bylo dne 14.4.2023 bylo domluveno ukončení žádosti s tím, že si zažádá znovu v červnu; dne 23.6.2023 – pro nesplnění podmínek byla její žádost 3.10.2023 zamítnuta; dne 4.7.2024 - žádost byla 26.7.2024 schválena bankou, dodatek ke smlouvě byl uzavřen 6.8.2024 a k tomuto datu byl žalobce z hypotečního úvěru vyvázán (důkaz: vyjádření , právnická osoba, z 27. 12. 2024). Dne 21.7.2022 žalobce zaslal bance email s dokumenty (důkaz: emailová korespondence mezi žalobcem a , právnická osoba, z 18. a 21. 7. 2022).

13. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že ujednání o smluvní pokutě bylo to jediném, co mohlo žalovanou donutit vyvázat jej z dluhu vůči bance. Banka vůči němu od července 2023 žádné nároky z dluhu váznoucího na bytě neuplatnila. Od července 2023 žije v pronájmu, nemá své auto, jezdí matčiným. V době od července 2023 neuvažoval o koupi nemovitosti, protože byl zavázaný bance hradit úvěr. V té době si nemohl dovolit dvě hypotéky na své jméno, i kdyby mu to banka povolila, v současné době žádnou hypotéku nemá. Skutečnost, že byl od července 2023 zavázán k úhradě dluhu vůči bance, jej omezovala tak, že si nemohl pořídit jinou nemovitost, nevěděl, zda bude žalovaná platit splátky, nevěděl, jak to s ním bude v budoucnu. Žalovaná se násilně dostala do bytu v srpnu 2023, když byl na dovolené v Bulharsku. Pokud by věděl, že bude dlužníkem až do června 2024, tak by dohodu o vypořádání nepodepsal, pokud by věděl, že bude zpochybněna výše pokuty, tak by dohodu taktéž neuzavřel. Žalobce konečně uvedl, že mu je jasné, že v případě jeho úspěchu se žalobou by se věc nějakým způsobem dotkla i jejich společných dětí.

14. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že dohodu spolu se smluvní pokutou uzavřela, protože se chtěla vrátit domů s dětmi, měla za to, že je pro ni dohoda výhodná. V době uzavírání dohody nevěděla, že se její pracovní situace změní, dohodu podepsala, protože se neměla čeho obávat. K vyvázání žalobce z úvěru vůči bance byla připravena, neví, proč se to nedařilo – jednou vadil její příjem, jednou její status, mluvila asi s 20 zaměstnanci banky. Ohledně bytu byla i varianta, že by jej získal žalobce, ale to nepřijala, protože chtěla zpět domů se svými dětmi. V době uzavření dohody se žalobcem byla ve zkušební době, ale byla se jistá, že bude v práci pokračovat dál, nevěděla, že přijde o práci. V té době i banka řekla, že žalobce z úvěrů vyváže, že to není problém. Tento příslib nemá písemně, bavila se s bankou telefonicky či osobně v kanceláři banky. Když změnila práci, v bance jí řekli, že až bude po zkušební době a po rozvodu, tak vyvážou žalobce z úvěru. Následně přišla o zaměstnání, tak jí v bance řekli, že vyvázání žalobce z úvěrů není možné. S bankou potom řešili i možnost, že by se přidala jako spoludlužník z úvěru její kamarádka. Celé léto si s bankou přeposílali dokumenty. Banka ale chtěla, aby spoludlužník byl zároveň i spoluvlastníkem bytu, což nechtěla, ona chtěla jen vyvázat žalobce z úvěru. Byla si ke dni 7.3.2023 vědoma, že nesplňuje podmínky k vyvázání žalobce z úvěru, ale doufala, že přes zkušební dobu projde a že od července 2023 bude mít normální pracovní poměr bez zkušební doby. Žalobce o tom neinformovala.

15. Z důkazů - notářský zápis , Anonymizováno, ze dne ze , datum, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatel , Anonymizováno, .), pracovní smlouva ze dne 12. 6. 2023 zaměstnavatel , jméno FO, , právnická osoba, ., mzdový výměr ze dne 12. 6. 2023, pracovní smlouva ze dne 18. 9. 2023, zaměstnavatel , Anonymizováno, ., dodatek k této pracovní smlouvě ze dne 17. 7. 2024, potvrzení o zaměstnání z 18. 1. 2024, výpisy z hypotéky u , právnická osoba, 20.8. 2024 - soud nic nového ve světle výše uvedených důkazů či nic podstatného pro rozhodnutí věci nezjistil, a proto se jim blíže nevěnuje.

16. Protože má soud za to, že věc bylo možné rozhodnout na základě v bodech 5 – 14 rozsudku uvedených důkazů, jako nadbytečné zamítl návrhy na provedení těchto důkazů: vyjádření zaměstnavatele , Anonymizováno, k důvodům skončení prac. poměru žalované, usnesení , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , dopisy zástupce žalobce zástupci žalované ze dne 13.10. a 12.11.2020 s doručenkami, návrh úprav, oznámení zástupce žalobce , Anonymizováno, z 14.8.2023, sdělení , Anonymizováno, z 27.8.2023, oznámení o hospitalizaci v , Anonymizováno, , výslech pracovníků , právnická osoba, ., výslech notáře , Anonymizováno, , Soud uvádí, že k dokladům v anglickém jazyce nepřihlíží a dále zamítá komunikaci žalované se svým právním zástupcem, komunikaci žalované s bankou za dobu od 1.3.2023 do 17.6.2024, potvrzení úřadu práce o poskytování podpory v době od 1. – 12.6.2023, potvrzení o příjmech žalované, potvrzení o azylovém ubytování, protokol o jednání u , Anonymizováno, , znalecký posudek z 28.5.2021, potvrzení o zaplacených úrocích na hypotéku, zůstatek hypotéky, dodatek ke smlouvě o poskytnutí služby, individuální plán, potvrzení o příjmu u , Anonymizováno, , potvrzení o zaplacení částky 1,9 mil. Kč, obchodní podmínky , právnická osoba, ., VOP , právnická osoba, ., dodatek č. , hodnota, smlouvy o úvěru, lékařské zprávy žalované, podání vysvětlení žalovanou, vyrozumění Policie ČR.Právní úprava17. Pro posouzení věci jsou podstatné tyto právní normy: dle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V dispozitivním § 2050 obč. zák. je uvedeno, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle § 2051 obč. zák. platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. Dle § 551 obč. zák. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Dle § 555 odst. 1 obč. zák. platí, že právní jednání se obsahuje posle svého obsahu. V § 580 odst. 1 a 2 obč. zák. je stanoveno, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Dle § 1796 obč. zák. platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Posouzení19. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím závěrům. Soud považuje v čl. 7.3 dohody ujednanou povinnost žalované hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den po 1.7.2023, kdy žalobce nebude vyvázán z povinnosti hradit bance dluh za koupi bytu, za platné právní jednání. Oba účastníci řízení potvrdili, že dohodu uzavřeli vědomě s ujednáním o této smluvní pokutě k tíži žalované, nejedná se tedy o zdánlivé jednání z důvodu absence vůle dle § 551 obč. zák. Smluvní pokuta v tomto případě představuje běžně užívaný způsob zajištění, že ten ze spoluvlastníků nemovité věci, jež se stane vlastníkem výlučným, vyváže z úvěru druhého, bývalého spoluvlastníka. Nejedná se tak o neplatnost jednání příčící se dobrým mravům či zákonu dle § 580 obč. zák. Z téhož důvodu a dále i proto, že při uzavření dohody byla žalovaná zastoupena advokátem, tak ujednání o smluvní pokutě nemohlo být sjednáno za využití tísně, nezkušenosti… žalované a žalobcem získané plnění nebylo v nepoměru k tomu, co získala žalovaná, a proto nemůže být neplatné dle § 1796 obč. zák. Taktéž je soud přesvědčen o tom, že povinnost žalované hradit žalobci smluvní pokutu nastává dle čl. 3.10 dohody i tehdy, je-li nadále po 1.7.2023 žalobce zavázaný z dluhu vůči bance (srov.) „…manželka zavazuje manželovi k úhradě… 1 000 Kč za každý den, po který bude manžel dlužníkem z dluhu po 1.72023“. Postačí tak, je-li žalobce vůči bance obligačně zavázán, a to aniž by jí musel cokoli za žalovanou hradit. Čl. 7.2 dohody se potom čl. 3.10 nijak nedotýká, byť je v dohodě zbytečný a může být i matoucí.

20. Z námitek žalované proti smluvní pokutě však považuje soud za podstatnou tu, která se dotýká přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 obč. zák. Při posouzení této otázky soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11.1.2023 (dále jen „rozhodnutí NS“), dle něhož platí, že (cit.) „Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá právně významnými. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje…“, přičemž „V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (ty za splnění předpokladů uvedených v bodě 56). Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.“21. Dle rozhodnutí NS je důležité určit význam smluvní pokuty, jež může být preventivní, paušalizační a sankční (popř. paušalizační/sankční) „Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil… Bude-li sjednaná výše smluvní pokuty významně nižší než škoda, kterou strany mohly očekávat, pak měla smluvní pokuta spíše funkci sankční. Naproti tomu přesahuje-li sjednaná výše smluvní pokuty významně očekávanou výši škody, pak smluvní pokuta měla jak funkci paušalizační, tak funkci sankční. Na sankční smluvní pokutu lze usuzovat zejména tehdy, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek § 2913 o. z. O tom, zda strany sjednaly sankční smluvní pokutu, může svědčit i ujednání, jímž se odchýlily od ustanovení § 2050 o. z.“22. Z výpovědí účastníků plyne, že smluvní pokuta byla dle žalobce sjednána proto, aby byla žalovaná motivována k jeho vyvázání z dluhu vůči bance. Žalovaná potom chtěla byt do svého vlastnictví a jelikož předpokládala, že banka žalobce z úvěru vyváže, ujednání o smluvní pokutě se žalobcem uzavřela. Dále je obecně známou skutečností, že při vypořádávání spoluvlastnictví k nemovité věci má smluvní pokuta motivovat pod pohrůžkou zaplacení finanční částky toho ze spoluvlastníků, který nabývá věc, aby zajistil, že druhý ze spoluvlastníků, který již nebude vlastníkem věci, nebude zároveň ani nadále zavázán z úvěru. Je tedy nepochybné, že smluvní pokuta měla mezi účastníky řízení funkci preventivní/nátlakovou.

23. V čl. 3.10 dohody bylo sjednáno, že zaplacení smluvní pokuty žalovanou se nedotýká nároku žalobce na náhradu škody. Je tak nepochybné, že smluvní pokuta měla dále funkci sankční, neboť jejím cílem není sanovat žalobci vzniklou škodu. Tu by žalobce mohl vůči žalované uplatnit i poté, co by mu zaplatila smluvní pokutu. Cílem smluvní pokuty bylo postihnout žalovanou za nesplnění povinnosti vyvázat žalobce z úvěru. Jen na okraj potom soud uvádí, že škoda, která mohla žalobci nevyvázáním vzniknout (např. tím, že by si žalobce mohl – pokud by nebyl zavázán hradit bance úvěr – ode dne 1.7.2023 /den, kdy měl být žalobce vyvázán/ koupit nemovitou věc za cenu podstatně nižší, než za jakou by si ji mohl na úvěr pořídit po datu 6.8.2024 /datum jeho vyvázání z úvěru u banky/) mohla být nakonec podstatně vyšší než požadovaná smluvní pokuta. Tato skutečnost však nemá dle soudu žádný vliv na závěr, že pokuta sleduje sankční funkci, neboť jejím cílem nebylo sanovat vzniklou škodu.

24. Dle rozhodnutí NS je určení, zda má smluvní pokuta paušalizační (sanuje vzniklou škodu) nebo sankční (má za úkol dlužníka „potrestat“) funkci, důležité pro úvahu, za jakých podmínek je možné pokutu dle § 2051 obč. zák. pro okolnosti na straně dlužníka snížit (cit.) „... je nabíledni, že u paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokuty musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody… U ryze sankční smluvní pokuty naopak výše škody významnou okolností není. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, skutečnost, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. Význam mohou mít jen tehdy, jestliže by ve svém souhrnu představovaly důvod k liberaci, neboť dlužník by za způsobenou škodu podle § 2913 odst. 2 o. z. neodpovídal. Bude-li však posuzována přiměřenost sankční smluvní pokuty, mohou hrát roli i samy o sobě, neboť má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl… Význam sankční smluvní pokuty se pak projevuje rovněž v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně (tj. bez ohledu na jeho případné zavinění). Proto povinností věřitele ze smluvní pokuty (jakékoli) je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů).“25. Rozhodnutí NS rovněž uvádí, jaké okolnosti na straně oprávněného ze smluvní pokuty je třeba zohlednit při snížení smluvní pokuty (cit.) „Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, skutečnost, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. Význam mohou mít jen tehdy, jestliže by ve svém souhrnu představovaly důvod k liberaci, neboť dlužník by za způsobenou škodu podle § 2913 odst. 2 o. z. neodpovídal Bude-li však posuzována přiměřenost sankční smluvní pokuty, mohou hrát roli i samy o sobě, neboť má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl…“26. Na základě shora uvedených východisek rozhodnutí NS stanovil soud následujících 5 kritérií pro úvahu, zda je na místě moderovat smluvní pokutu požadovanou žalobcem. První čtyři se týkají žalované, poslední žalobce:(a) splnění povinnosti vyvázat žalobce včas: žalovaná byla povinna tak učinit v termínu do 30.6.2023, což se žalované nepodařilo;(b) aktivita žalované vedoucí ke splnění její povinnosti: žalovaná založila celou řadu dokladů jak v anglickém, tak i v českém jazyce, které se týkají jednak její komunikace s bankou ohledně vyvázání žalobce z úvěru a jednak i průběhu jejího zaměstnání a výdělkových poměrů; v otázce jednání žalované má však soud za to, že postačí vycházet ze zprávy banky z 27.12.2024 (č.l. , Anonymizováno, ), z níž je ve stručné podobě dostatečně osvětleno, že žalovaná na svoji povinnost vyvázat žalobce z úvěru u banky nijak nerezignovala a snažila se ji splnit (viz bod 12 rozsudku), přičemž další k této otázce žalovanou navržené důkazy by nic nového, kromě dalšího obsahu rozsudku, nepřineslo; soud má za to, že žalovaná svoji povinnost nesplnila včas nikoli proto, že by ji splnit nechtěla, nýbrž z důvodu nesplnění podmínek banky pro vyvázání žalobce z úvěru; žalovaná sice věděla, že v době uzavření dohody dne 7.3.2023, kdy byla ve zkušební době, by banka žalobce z úvěru nevyvázala, ale počítala s tím, že nejpozději ke dni 30.6.2023 již tyto podmínky splňovat bude, neboť nebude ve zkušební době; soud v takovém jednání na rozdíl od žalobce nic nepoctivého neshledává, když snad každý někdy očekáváme i události, které se teprve stanou teprve v budoucnu; navíc pokud by se žalované podařilo žalobce vyvázat včas, s námitkou jejího nepoctivého jednání by jistě nepřišel;(c) splnění závazku: žalovaná své povinnosti vyvázat žalobce z úvěru nakonec dne 6.8.2024 dostála;(d) zaplacená smluvní pokuta; za to, že žalovaná žalobce z úvěru u banky nevyvázala v dohodnutém termínu, již žalobci zaplatila smluvní pokutu 86 000 Kč (viz bod 10 rozsudku);(e) omezení žalobce: žalobce uvedl, že nevyvázání z úvěru u něj vzbuzovalo nejistotu, nemohl si dovolit pořídit byt, pokud již byl zavázán v jednom hypotečním úvěru, takže o bytu ani neuvažoval (viz bod 13 rozsudku); soud chápe žalobce potud, že mohl žít v nejistotě, zda jej žalovaná z úvěru vyváže a zda bude úvěr řádně splácet, ovšem tato nejistota zase nemohla být nikterak velká, neboť žalovaná s hrazením svých závazků zřejmě problém neměla, což je patrné z toho, že žalobci vyplatila vypořádací podíl na bytu ve výši 1,9 mil. Kč; soud dále nemá za to, že by si žalobce nějakou nemovitost či hodnotnější věc, v níž by mu překážela existence závazku vůči bance, v době od 1.7.2023 do 6.8.2024 koupit chtěl, když se o to jednak ani nepokusil, a nezjišťoval tudíž, zda by od jakékoli banky získal finanční prostředky na koupi, a dále si nemovitost nekoupil ani v době od 6.8.2024 do 20.11.2024 (výslech žalobce), kdy jej již úvěr u banky netížil; žádná dalších negativa spojená s existencí svého závazku vůči bance žalobce nezmínil.

27. Účastníci řízení si sjednali smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den, kdy bude žalobce po 30.6.2023 zavázán hradit úvěr bance spolu se žalovanou. Takto stanovenou pokutu vč. její výše považuje soud v době uzavření dohody za souladnou s právem a přiměřenou. Ujednání o smluvní pokutě je tak obsahově v pořádku. Pokud by žalovaná nesplnila svoji povinnost vůbec, nevyvíjela by v tomto směru žádnou aktivitu a žalobce by byl jakýmkoli závažnějším způsobem omezen nebo mu dokonce vznikla škoda, tak by soud podobnou věc rozhodl ve prospěch žalobce. Žalobce tak nemusí mít obavu, že by se užívání institutu smluvní pokuty v podobných případech stalo obsoletním.

28. Jak však plyne z bodu 26 rozsudku, jsou tu z pohledu soudu dány okolnosti pro moderaci smluvní pokuty. Žalovaná činila kroky pro vyvázání žalobce z úvěru, což se jí nakonec podařilo, omezení žalobce pro porušení povinnosti žalované byla minimální a žalovaná za porušení své povinnosti již uhradila žalobci na smluvní pokutě částku 86 000 Kč. Soud je tak veden úvahou, že ze všech 5 výše uvedených kritérií lze k tíži žalobkyně přičíst pouze fakt, že svůj závazek nesplnila včas (bod 26 písm. a/ rozsudku), naopak další 4 kritéria soud přičítá v její prospěch (bod 26 písm. b/ – e/ rozsudku). Soud tak rozdělil požadovanou smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč denně na 5 dílů, tj. pomocí 5 kritérií, z nichž má každé hodnotu 200 Kč (tj. 1 000 Kč děleno 5). Z nich v neprospěch žalované svědčí 1 (nesplnění povinnosti včas) a naopak v její prospěch 4 kritéria (aktivita, splnění závazku, zaplacení části smluvní pokuty, minimální omezení žalobce). Soud tedy dospěl k tomu, že žalobci svědčí vůči žalované právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý den, po který byla v prodlení se svojí povinností vyvázat žalobce z úvěru po datu 30.6.2023, a to za kritérium, které je v její neprospěch (nesplnění závazku včas). Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem proto soud považuje za přiměřenou právě částku 200 Kč denně. Tato úvaha soudu dle jeho názoru odpovídá východisku rozhodnutí NS (cit.) „Zjišťuje-li totiž soud, jaký nárok je nepřiměřeným, zjevně musí vycházet z určité představy o tom, jaký nárok za přiměřený považovat lze. Z podstaty volného uvážení, které nepřipouští tzv. jediné správné řešení, pak vyplývá, že soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené, tj. nedbá-li v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty okolností, kterých dbát má, nebo vice versa dbá-li okolností, kterých dbát nemá.“29. Žalobce byl zavázán z úvěru v rozporu s dohodou v době od 1.7.2023 do 17.6.2024 (od začátku prodlení do doby požadované v žalobě) po dobu 353 dnů, za které mu dle úvahy soudu v bodě 28 rozsudku náleží smluvní pokuta 70 600 Kč, tj. 353 dnů prodlení násobeno 200 Kč. Žalobce již od žalované na smluvní pokutu obdržel 86 000 Kč na základě rozhodnutí , Anonymizováno, soudu pro , název obce, , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a následné exekuce. Soud tak má za to, že žalobce již od žalované získal smluvní pokutu v plné výši, na kterou mu vznikl nárok, a že již jím získaná částka 86 000 Kč dostatečně kompenzuje to, že nebyl vyvázán z úvěru včas a že po nějakou dobu žil v případné nejistotě, že žalovaná nebude úvěr splácet. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalobou uplatněný nárok oprávněným není.Náklady řízení30. Žalované, která byla v řízení plně procesně úspěšná soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve výši 87 720 Kč sestávající z odměny 84 720 Kč za 1 úkon 300 Kč za vyjádření nezastoupeného účastníka k žalobě z 15.8.2024 (dle § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady…), dále 9 úkonů právní služby po 9 380 Kč za příprava a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu 13.11.2024, vyjádření z 19.11.2024, ústní jednání přesahující 2 hodiny 20.11.2024, návrh na doplnění dokazování 12.12.2024, vyjádření 19.12.2024, ústní jednání přesahující 2 hodiny 29.1.2025 při tarifní hodnotě sporu 265 tis. Kč (dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…) a konečně z paušální náhrady 3 000 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč a 2 úkony po 450 Kč (dle § 13 cit. vyhlášky). Zástupkyně žalované není plátem DPH.

31. Soud zvažoval, zdali jsou dány nějaké podmínky pro nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků, když rozhodnutí soudu záviselo na jeho úvaze nebo jiné důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o.s.ř. Dospěl však k závěru, že nikoli. Žalovaná byla ve sporu zcela procesně úspěšná. Soud již na prvním jednání sdělil účastníkům svůj právní názor na věc, kdy dopředu avizoval, že prokáže-li se aktivita žalované při vyvázání žalobce z úvěru, tak bude nárok žalobce moderovat. Rozhodnutí soudu tedy nebylo pro žalobce překvapivé. Dále v řízení vedeném u , Anonymizováno, soudu pod sp.zn. , spisová značka, byla žalobci vůči žalované taktéž přiznána náhrada nákladů řízení. Sám žalobce potom na jednání dne 20.11.2024 uvedl, že mu je jasné, že jeho případný úspěch ve věci se finančně dotkne i jejich společných nezletilých dětí. Soud tudíž neshledává jediný důvod hodný zvláštního zřetele, proč by měl být nákladový výrok v tomto řízení vůči žalobce vstřícný tím, že by žalované tuto náhradu nepřiznal.