29 C 241/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno pro 11 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 900 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 825 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 325 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že strana žalovaná jako provozovatel vozidla SPZ , SPZ, neměla sjednáno pojištění za škodu způsobenou jinému provozem vozidla za dobu od , datum, , a žalobkyni tak za toto období náleží příspěvek za nepojištěné vozidlo a náklady spojené s uplatněním příspěvku. Na svůj dluh strana žalovaná nezaplatila nic ani přes předžalobní upomínku.

2. Ve věci je dán cizí prvek, neboť strana žalovaná je občanem Bulharska. Jelikož mezi ČR a státem strany žalované neexistuje dvoustranná ani žádná jiná dohoda ohledně pravomoci v těchto věcech, určil soud svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době nepojištění vozidla bydliště na území České republiky.

3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.“ Soud potom vychází z toho, že okamžikem, kdy strana žalovaná jako vlastník či provozovatel motorového vozidla přestane mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jinému provozem vozidla, tak mezi účastníky řízení vznikne ze zákona smluvní vztah, na jehož základě je žalobkyně povinna za stranu žalovanou nahradit osobě poškozené vozidlem ve vlastnictví či provozovaným stranou žalovanou náhradu škody/újmy a naopak strana žalovaná je povinna žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo a žalobkyní vyplacenou náhradu poškozenému. Účastníci řízení si potom rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby hradit za stranu žalovanou škodu a inkasovat příspěvek za nepojištěné vozidlo, má obvyklé bydliště v České republice.

4. Soud věc rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v rámci svého žalobního návrhu a strana žalovaná se k výzvě soudu, aby sdělila, zda s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí či nikoli, v dané lhůtě nevyjádřila, pročež se má za to, že s takovým rozhodnutím souhlasila.

5. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř. Soud zjistil následující skutkový stav: strana žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla SPZ , SPZ, , u něhož neměla za dobu od , Anonymizováno, – , datum, sjednáno pojištění za škodu způsobenou jinému provozem vozidla. Žalobkyně proto stranu žalovanou vyzvala k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 10 725 Kč, tj. 165 dnů nepojištění násobeno příspěvkem ve výši 65 Kč denně. Strana žalovaná příspěvek nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.

6. Na věc dopadají tyto právní normy: podle § 1 odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen „zákon“) platí, že (cit.) „…musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,“ a že „může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.“ V § 4 odst. 1 zákona je stanoveno, že „Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (tj. žalobkyni, pozn. soudu) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno“, přičemž dle § 4 odst. 2 písm. a/ a b/ zákona se má za to, že „Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.“ Výše příspěvku je upravena v § 4 odst. 3 zákona tak, že „Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla“, náklady spojené s uplatněním příspěvku potom v § 4 odst. 4 zákona „Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek“ s tím, že výše těchto nároků je upravena v § 4 odst. 5 zákona „Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Ustanovení § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon (dále jen „vyhláška“) upravuje denní sazbu příspěvku u vozidel dle objemu jejich motoru. Ohledně vzniku nároku na příspěvek potom dle § 4 odst. 6 a 7 zákona platí, že „Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla,“ a že „Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.“7. Od 1.4.2024 platí následující. Dle § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, platí, že „Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.“ Dle § 6 odst. 1 a 2 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“) platí, že „Provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. (2) Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.“ Dle § 45 odst. 1 – 4 zákona platí, že „Kancelář zpracovává údaje podle § 38 odst. 1 a 3 za účelem zjištění porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a v souvislosti s vymáháním příspěvku a nákladů podle odstavce 2. (2) Provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. (4) Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.“ Ustanovení § 5 odst. 1 a 2 vyhl. č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška“) upravuje denní sazbu příspěvku u vozidel dle objemu jejich motoru.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že jí přiznal příspěvek nepojištěného vozidla spolu s náklady vymáhání ve výši 2x300 Kč, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že strana žalovaná nezaplatila žalovanou částku, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 325 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.