29 C 311/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci osvojitele: Jméno osvojitele , narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele osvojenec: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence pro osvojení zletilého

I. Zletilá , Jméno osvojence, , narozená , Datum narození osvojence, , dcera matky , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, , narozené , datum, , a otce , jméno FO, , narozeného , datum, , je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem , jméno FO, , narozeného , Datum narození osvojitele, , trvale bytem , adresa, .

II. Osvojitel , Jméno osvojitele, , narozený , Datum narození osvojitele, jako otec osvojence.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne , datum, podali , Jméno osvojitele, , narozený , Datum narození osvojitele, (dále jen „osvojitel“), a , Jméno osvojence, , narozená , Datum narození osvojence, , kdy uvedli, že osvojitel a osvojenec žili společně s matkou osvojence, paní , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „matka osvojence“) ve společné domácnosti od roku 2003 zhruba do roku 2015, přičemž osvojitel o osvojence pečoval již v době nezletilosti osvojence (od 8 let života osvojence) jako vlastní otec (ošacení, jídlo, dovolené, společný čas), čímž bylo mezi osvojitelem a osvojencem od počátku vytvořeno pouto odpovídající vztahu otce a dcery, které trvá dodnes. Biologický otec osvojence , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „otec osvojence“) se s osvojencem stýká sporadicky, aktivní zájem nejeví, po rozvodu s matkou osvojence nehradil řádně výživné na osvojence. Otec osvojitele s osvojením nesouhlasí. Osvojenec nemá manžela, nemá děti. Osvojitel není ženatý, má dceru z předchozího vztahu, která se narodila roku 1981.

2. Osvojitel má řecké státní občanství, jedná se proto o věc s cizím prvkem. S ohledem na to, že čl. 1 odst. 4 písm. b) se nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, se nevztahuje na rozhodnutí o osvojení a mezi Řeckem a Českou republikou neexistuje vícestranná mezinárodní smlouva, jež by vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc podle § 60 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), dle kterého platí, že (cit.) „(1) Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší českým soudům, je-li osvojitel státním občanem České republiky. Jsou-li osvojitelé manželé, postačí, je-li státním občanem České republiky jeden z nich. (2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z manželů státním občanem České republiky, je pravomoc českých soudů dána, a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo v domovských státech obou osvojujících manželů, nebo b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České republice obvyklý pobyt. (3) Jestliže je nezletilý, o jehož osvojení jde, státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt, přísluší rozhodovat o jeho osvojení výlučně českým soudům.“3. Podle § 61 ZMPS platí, že „(1) K osvojení je třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel. (2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů určených podle jejich státní příslušnosti a právního řádu státu, jehož občanem je osvojenec. (3) Jestliže by bylo třeba podle ustanovení odstavců 1 a 2 použít zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt“ se osvojení řídí právním řádem české republiky, neboť řecký právní řád osvojení za uvedených podmínek nedovoluje, jak je uvedeno v řeckém občanském zákoníku, kodifikovaném prezidentským dekretem 456/1984, § 1579 (cit.) „Dospělá adopce je povolena pouze tehdy, pokud je adoptovaný příbuzný až do čtvrtého stupně pokrevně nebo manželstvím s adoptivcem.“4. Podle § 62 ZMPS platí, že „(1) Účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec. (2) Pro poměry mezi osvojencem a osvojitelem, popřípadě osvojiteli ve věcech rodičovských práv a povinností, výchovy a výživy se použije právního řádu určeného podle ustanovení § 57 obdobně.“ S ohledem na to, že oba účastníci mají obvyklý pobyt v České republice, řídí se účinky osvojení českým právním řádem.

5. Z výslechu svědka pana , jméno FO, , nar. , datum, soud zjistil, že je biologickým otcem osvojence a s osvojitelem se zná ze školy. S matkou osvojence byli manželé od 1988 do roku 2001 nebo 2002 a mají spolu dvě dcery (jedna z nich je osvojencem). Po rozvodu manželství s dcerami vycházel dobře, platil výživné, avšak nestýkali se často z důvodu těžkého rozvodu i jeho práce na směny. Styk s osvojencem se zlepšil poté, co nabyla plnoletosti, ale přesto se nevidí často, jelikož je osvojenec příliš časově zaneprázdněn.

6. Z výslechu svědka paní , jméno FO, , nar. , datum, soud zjistil, že je matkou osvojence a byla manželkou pana , jméno FO, od roku 1988. S osvojitelem tvořili pár od roku 2003, přičemž aktuálně spolu pár netvoří cca 10 let. Otec osvojence vycházel s osvojencem dobře, avšak nezajímal se o její aktivity, vzdělání, jeho zájem o osvojence časem upadal, dále nehradil řádně výživné, nepřispíval na kroužky. Od plnoletosti osvojence se otec osvojence s osvojencem stýká zhruba dvakrát až třikrát do roka.

7. Z účastnického výslechu osvojitele soud zjistil, že s rodiči osvojence se zná od školy a zhruba dva roky po rozvodu rodičů osvojence navázal bližší vztah s matkou osvojence. O osvojence se tak staral asi od roku 2002 do její plnoletosti a stal se náhradou za jejího otce. Dodnes se starají jeden o druhého. Jeho rodiče, kteří žili v Řecku, se stali prarodiči osvojence, jelikož rodiče otce osvojence se o osvojence po rozvodu rodičů osvojence nezajímali. Má dceru, ročník 1981, a vnuka, kterému jsou 3 roky. Jeho dcera žije v České republice a stýká se s ní pravidelně, s osvojencem vychází dobře. On sám žije v České republice od narození. Na návrhu trvá a přeje si vztah s osvojencem „zpečetit“ osvojením.

8. Z účastnického výslechu osvojence soud zjistil, že se s osvojitelem zná od svých 6 nebo 7 let, tj. od roku 2001 nebo 2002. Osvojitele jako svého rodiče začala vnímat roku 2003, když se osvojitel přestěhoval k ní a její matce. Osvojitel se o ní vždy staral jako by byl jejím biologickým otcem, tj. přispíval na ní finančně, vychovával ji. Se svým biologickým otcem se stýká od 17 let tak dvakrát nebo třikrát ročně, považuje ho spíše za strýce než svého otce. Na návrhu trvá, chce, aby osvojitel byl zapsán v jejím rodném listě jako její otec.

9. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: manželství otce a matky osvojence bylo rozvedeno roku 2001. Osvojitel žil s osvojencem a matkou osvojence ve společné domácnosti od roku 2003 do roku zhruba 2015. Mezi osvojitelem a matkou osvojence nebylo uzavřeno manželství. Osvojitel a matka osvojence mají doposud vřelý vztah, i když jejich vztah již zhruba 10 let netrvá. Vlastní otec osvojence se o něj aktivně nezajímal, dlouhodobě se stýkají pouze sporadicky, průměrně dvakrát až třikrát do roka. Otec osvojence nehradil řádně výživné na osvojence v průběhu let 2003 až 2006 (zjištěno z: Doručení usnesení o nařízení exekuce oprávněnému ze dne , datum, , oprava návrhu na nařízení exekuce ze dne , datum, ). Mezi osvojitelem a osvojencem se vytvořila silná citová vazba, odpovídající vztahu otce a dcery. Osvojitel s osvojencem jsou v pravidelném kontaktu, osvojitel se účastní důležitých životních milníků osvojence (maturitní ples, promoce) (zjištěno z: přiložených fotografií). Osvojenec není ženatý, nemá děti. Osvojitel má dceru narozenou roku 1981.

10. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc následovně: dle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

11. Dle § 795 o. z., je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

12. Dle § 796 odst. 2 o. z., o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

13. Dle § 797 o.z., na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

14. Dle § 448 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s“) je účastníkem osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu.15. § Dle § 450 z.ř.s soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence.

16. Dle § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Zároveň platí, že jde o zájmy „zejména nezletilých dětí, které žijí s osvojitelem ve společné domácnosti, neboť právě ty mohou být příchodem dalšího dítěte významně dotčeny, zejména pokud jde o děti s poruchami chování, obtížně přizpůsobivé, zdravotně postižené a vyžadující zvýšenou péči. Zcela shodně s autory Leges IV/I 801 4, 5 a 6 se bude jednat především o zájem o zabezpečení řádné péče a výživy a zajišťování bytových, duševních, fyzických i sociálních potřeb. Majetkové zájmy dětí osvojitele však nelze zcela pominout za situace, kdy by se s dalším osvojením dostala rodina do značných problémů, pokud jde o hmotné zajištění dětí osvojitele. V oblasti dědického práva však budoucí majetkové zájmy dětí osvojitele, které budou přímo dotčeny faktickým rozšířením výčtu dědiců, rozhodné nejsou a soud by k nim neměl přihlížet.“ (BENEŠOVÁ, Ilona. § 801 [Hodnocení zájmů dětí osvojitele]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

1. Dostupné na beck-online.cz.).

17. Dle § 805 o. z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas s osvojením vzat zpět. Podle § 856 o. z. povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti. Z uvedeného vyplývá, že v případě osvojení zletilého není potřeba souhlasu rodičů.

18. Dle § 846 o. z. lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

19. Dle § 847 odst. 1 o. z. lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle § 848 odst. 1 o. z. není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Soud konstatuje, že byť by v tomto řízení byly splněny podmínky též pro osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého, soud ve věci s ohledem na výše uvedené postupoval podle § 847 odst. 1 písm. c) a rozhodl o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

20. Dle § 847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Platí, že „pro úvahu soudu je relevantní vyjádření rodiče (zejména v rámci výslechu), jeho chování při péči o osvojované dítě v době nezletilosti, posouzení, zda je zde reálná obava z nepřiměřeného negativního vlivu na poměry rodiče (např. v oblasti vyživovací povinnosti dítěte k rodiči – § 853 odst. 1) apod.; nepostačí obecná námitka biologického rodiče, že má právo, aby ho dítě respektovalo. Je-li v případech uvedených v odst. 1 písm. b) podán návrh krátce před nabytím zletilosti osvojovaného, je třeba zjistit, proč nebylo dítě osvojeno dříve a zda nejde o účelovou snahu vyloučit z řízení rodiče, který s osvojením nesouhlasí.“ (ZIMOVÁ (ŠIMARKOVÁ), Olga. § 847 [Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

8. Dostupné na beck-online.cz.).

21. Dle § 850 odst. 2 o. z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.

22. Dle § 851 odst. 1 o. z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.

23. Soud po provedeném dokazování shledal, že jsou splněny všechny podmínky citovaných ustanovení pro osvojení paní , Jméno osvojence, panem , jméno FO, . Osvojitel se o osvojence staral od jejího útlého věku 8 let jako otec. V roce 2003 navázal vztah s matkou osvojence, který trval cca do roku 2015. S matkou osvojence má dosud vřelý vztah. Biologický otec se o osvojence po rozvodu s její matkou aktivně nezajímal. Osvojitel má dceru z předchozího vztahu. Osvojení paní , Jméno osvojence, však není v rozporu se zájmy biologické dcery osvojitele, jelikož tato v již dospělém věku (ročník narození 1981) nepřijde osvojením k újmě ve smyslu zabezpečení řádné péče a výživy a zajišťování bytových, duševních, fyzických nebo sociálních potřeb, přičemž se nepřihlíží k újmě v oblasti dědického práva. Vzhledem k tomu, že se osvojitel staral o osvojence již v době nezletilosti osvojence, byly splněny zákonné předpoklady pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého. V řízení nebylo prokázáno, že by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy, byť s osvojením otec osvojence nesouhlasil. Souhlasu rodičů však v řízení o osvojení zletilého není třeba a otec neprokázal, že by osvojení bylo v rozporu s jeho odůvodněným zájmem jako rodiče, když doposud se s osvojencem stýká málo, jak sám uvedl, a v průběhu řízení nebylo prokázáno, že s osvojencem měl úzký vztah, naopak bylo prokázáno, že neplatil řádně výživné na osvojence v období let 2003 až 2006. Nelze ani uvažovat o obavě z negativního vlivu na poměry otce osvojence s ohledem na vyživovací povinnost dítěte k rodiči, neboť otec osvojence má manželku a další dva potomky.

24. Vzhledem k tomu, že osvojená si přeje být osvojena osvojitelem a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud návrhu na osvojení zletilé vyhověl a rozhodl tak, že osvojená , Jméno osvojence, bude osvojencem osvojitele , jméno FO, a současně rozhodl tak, že posledně jmenovaný bude zapsán v rodném listě osvojené jako její otec.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; jiný výrok ostatně není myslitelný za procesní situace, kdy bylo návrhu plně vyhověno, a současně zde není jiný účastník řízení, jenž by měl navrhovatelům nahradit jejich náklady.