29 C 34/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 677,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.500,00 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od 25.11.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 11.177,50 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.207,00 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 679,42 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 10.676,13 Kč ve výši 10% od 19.12.2020 do zaplacení a úroku 29% ročně z částky 10.676,13 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního ze dne 1.12.2021 se žalobkyně domáhá, aby soud žalované stanovil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.667,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.207,00 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 679,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.676,13 Kč od 19.12.2020 do zaplacení ve výši 10% a s úrokem 29% ročně z částky 10.676,13 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.

2. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že její právní předchůdce, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) se žalovanou uzavřeli dne 7.8.2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované téhož dne v hotovosti poskytnuta finanční částka 14.000,00 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději do 30.9.2020 v 60 týdenních splátkách po 469,00 Kč Smlouvou se žalovaná dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14.083,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.504,00 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5.652,00 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.127,00 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29% p.a. Z celkového dluhu žalovaná uhradila pouze částku 6.500,00 Kč, a to i přes výzvu k zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 se žalobkyně stala oprávněnou k vymáhání výše uvedených pohledávek vůči žalované po [anonymizováno] [právnická osoba]

3. Strana žalovaná je občanem Slovenské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná má bydliště na území České republiky.

4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel služby umožnit straně žalované čerpat úvěrové prostředky, má obvyklé bydliště v České republice. Právní rámec sporu 5. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) platí, že (cit.)„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 OZ je uvedeno, že„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 OZ platí, že„ Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 OZ platí, že„ Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“ Dle § 1970 OZ platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022, stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 6. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Skutková zjištění soudu 7. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil skutečnosti, které uvádí sama žalobkyně a které jsou rekapitulovány v bodě 2 tohoto rozsudku, proto je soud znovu neuvádí a plně na ně odkazuje (důkazy: smlouva o postoupení pohledávek z 18.12.2020 s přílohou, smlouva o zápůjčce ze 7.8.2019 se smluvními podmínkami, oznámení o postoupení pohledávky z 6.1.2021). Mimoto soud zjistil, že žalovaná měla splácet svůj závazek předchůdci žalobkyně ode dne 14.8.2019 (konec týdenního splátkového období) do 30.9.2020 (60. splátka). Dále soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů na zápůjčku odpovídá 236,25% a že žalovaná žádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 60.000,00 Kč na koupi motorového vozidla. V rámci žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její čistý příjem dle rozhodnutí o přiznání dávky činil 11.800,00 Kč a mezi její další příjmy patří částky 800,00 Kč a 36.000,00 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě v [obec], je svobodná, má 1 dítě a její měsíční výdaje činí 4.000,00 Kč, přičemž tyto skutečnosti měla předchůdce žalobkyně ověřit z 2 bankovních výpisů žalované, z rozhodnutí o přiznání dávky a z nájemní smlouvy. Soud má dále za to, že od 8.1.2019 žalovaná pobírala částku 11.000,00 Kč na rodičovský příspěvek, resp. žalobkyně získávala z tohoto titulu částku 9.644,00 Kč, neboť 1.356,00 Kč získávala z jiné sociální dávky, a částku 800,00 Kč jako přídavek na dítě. Žalovaná předchůdci žalobkyně zaplatila pouze 6.500,00 Kč, a to prostřednictvím plateb z 14.8.2019 (1.000,00 Kč), z 2.9.2019 (500,00 Kč), z 11.9.2019 (1.000,00 Kč), z 23.9.2019 (500,00 Kč), z 11.9.2019 (1000,00 Kč) a z 31.10.2019 (2.500,00 Kč). Dopisem ze dne 9.11.2021 odeslaným žalované následujícího dne vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky v termínu do 24.11.2021 (důkazy: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr z 1.8.2019, oznámení o přiznání rodičovského příspěvku z 8.1.2019 a oznámení o přiznání přídavku na dítě, tabulka umoření z 12.1.2021, předžalobní výzva z 9.11.2021 s podacím lístkem České pošty, s.p. ze dne 10.11.2021). Posouzení 8. Na základě skutečnosti uvedených v předchozím bodě vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli 7.8.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku 14.000,00 Kč, kterou měla v 60ti týdenních splátkách vrátit v termínu do 30.9.2020. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně na místo svého předchůdce stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků ze smlouvy o zápůjčce vůči žalované. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalované nárok.

9. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má soud zkoumat otázku platnosti smlouvy o zápůjčce k námitce žalované. Toto ustanovení je však dle čl. 8 a 23 směrnice nutno vykládat tak, úvěruschopnost má soud posuzovat z úřední povinnosti jako podmínku pro platnost či absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, jak plyne z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C -679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 10. Soud tedy jako druhý krok zkoumal, zda předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z pohledu soudu potom nestačí, jak uvádí žalobkyně, vycházet pouze z informací, které žadatel o úvěr/zápůjčku sdělí věřiteli. Tyto informace je dále nutné co nejvíce objektivně ověřit, zejm. výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou apod. Že posouzení úvěruschopnosti dlužníka zahrnuje i prověření informací získaných od dlužníka věřitelem potom stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019„ …součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) ... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ 11. V souzeném případě žalovaná předchůdci žalobkyně tvrdila, že má příjem ze sociálních dávek ve výši 11.800,00 Kč, což věřiteli i doložila. Dále však tvrdila, že její další příjem činí 800,00 Kč a 36.000,00 Kč a odhadované výdaje 4.000,00 Kč. Jak předchůdce žalobkyně ověřoval tyto informace, již ovšem žalobkyně ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdila a neoznačila žádné důkazy. Přitom za situace, kdy jediné příjmy žalované byly sociální dávky, má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a bydlí v nájemním bytě, tak měl být předchůdce žalobkyně velice obezřetný při posuzování, zda je žalovaná schopna zápůjčku, jejíž měsíční výše odpovídala částce 1.876,00 Kč (tj. 4 týdenní splátky po 469,00 Kč) a představuje téměř 16% jejího měsíčního příjmu, splácet. Předchůdce žalobce se měl pídit zejména po výdajové stránce života žalované, neboť je všeobecně známou okolností, že nájemné je v [obec] vysoké. Za tohoto stavu považuje soud za nereálné, aby měsíční výdaje žalované odpovídaly toliko částce 4.000,00 Kč, za níž by žalovaná byla schopna uhradit nájemné, zálohy na služby, jídlo pro minimálně 2 osoby a náklady ošacení. Předchůdce žalobkyně tak měl ověřit i výši měsíčních výdajů žalované, a to např. prostřednictvím již zmíněných výpisů z účtu či nájemní smlouvy. Jen tak by byl totiž schopen zjistit, zda žalovanou dosažený příjem 11.800,00 Kč postačuje při zohlednění jejích životních nákladů na hrazení zapůjčené částky v měsíčních splátkách 1.876,00 Kč. Pokud tedy předchůdce žalobkyně neověřil měsíční náklady žalované, tak nemohl objektivně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit, zda-li je žalovaná schopna svému závazku dostát, či nikoli. Žalobkyně sice tvrdí, že tyto okolnosti ověřovala z listin poskytnutých žalovanou, ale tyto listiny soudu nepředložila, podobně jako učinila v případě sociálních dávek žalované, a soud tak nemá její tvrzení za prokázané.

12. Soud proto považuje smlouvu o zápůjčce ze dne 7.8.2019 za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně nesplnil, popř. žalobkyně neprokázala, dodržení podmínek stanovených v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.

13. Je-li smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, je žalovaná žalobkyni povinna vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud si žalovaná půjčila 14.000,00 Kč a zaplatila předchůdci žalobkyně částku 6.500,00 Kč, tak je žalobkyni povinna zaplatit částku 7.500,00 Kč.

14. Spolu s touto částkou má žalobkyně nárok i na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 25.11.2021, když žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení požadované částky svým dopisem ze dne 9.11.2021 v termínu do 24.11.2021, kdy se její nárok stal splatným. Od tohoto okamžiku je žalovaná v prodlení a bez ohledu na neplatnost smlouvy o zápůjčce je povinna žalobkyni uhradit dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení. Ve zbývající části potom soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se musel dále zabývat tím, zda je v souladu s právem, aby žalobkyně vůči žalované požadovala uhradit např. 5.652,00 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení nebo 4.127,00 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení.

15. Jelikož žalobkyně nebyla při uplatňování svého nároku úspěšná ani z poloviny a žalované žádné náklady nevznikly, tak soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.