29 C 472/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele osvojence: osobní údaje osvojence o osvojení zletilého

I. Zletilý celé jméno osvojence, datum narození, syn matky příjmení příjmení, rozené příjmení, narozené datum, a otce jméno příjmení jméno, neznámého data narození, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem celé jméno osvojitele, narozeného datum, trvale bytem adresa.

II. Osvojitel celé jméno osvojitele, datum narození, syn rodičů jméno celé jméno osvojitele, narozeného datum, a jméno příjmení, rozené příjmení, narozené datum, bude zapsán v matrice v knize narození matričního úřadu anonymizována dvě slova matriční úřad v anonymizována dvě slova meziregionální správy stát. instituce země (územní celek) v zápisu pod číslo jako otec osvojence.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1. celé jméno osvojitele, datum narození (dále též jen„ osvojitel“) podal ke zdejšímu soudu návrh, aby soud rozhodl o tom, že celé jméno osvojence, datum narození (dále též jen„ osvojenec“), se stává právní mocí rozsudku jeho osvojencem. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne datum uzavřel manželství s matkou osvojence, příjmení příjmení (dříve příjmení), roz. anonymizováno, narozenou datum (dále též jen„ matka osvojence“), která v době uzavření manželství měla v péči z předchozího manželství svého syna, osvojence. Dále osvojitel uvedl, že spolu s matkou osvojence a osvojencem žili ve společné domácnosti jako jedna rodina, přičemž osvojitel se o osvojence staral společně s matkou osvojence již od brzkého věku osvojence (od 10 let) a mezi osvojitelem a osvojencem se vytvořil citový vztah. V návrhu bylo dále uvedeno, že biologický otec osvojence se o osvojence nezajímal, biologický otec nikdy nepřispíval na výchovu a výživu osvojence, biologická matka osvojence již nežije a že přáním osvojitele je, aby jejich vzájemný vztah fakticky fungující jako vztah mezi otcem a synem byl dořešen i po právní stránce, a to formou osvojení.

2. Osvojenec se k návrhu připojil a vyslovil výslovný souhlas se svým osvojením.

3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt biologického otce osvojence, ustanovil mu soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, opatrovníka celé jméno opatrovníka, se sídlem adresa opatrovníka (dále též jen„ opatrovník“).

4. Podáním ze dne datum opatrovník soudu sdělil, že ponechává rozhodnutí v dané věci na úvaze soudu.

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť osvojenec má ukrajinské státní občanství. Pravomoc k řízení o osvojení má podle čl. 36 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech soud smluvní strany, na jejímž území má osvojované dítě bydliště v době podání návrhu na osvojení. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen„ ZMPS“) je k osvojení třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel. Podle § 62 odst. 1 ZMPS účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc danou věc projednat a rozhodnout. Na projednávaný vztah se pak aplikuje české i ukrajinské právo.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Osvojenec je synem příjmení příjmení (dříve příjmení), rozené příjmení, narozené datum, a jméno příjmení jméno, neznámého data narození (zjištěno z duplikátu rodného listu ze dne datum). Osvojitel a matka osvojence uzavřeli manželství dne datum (zjištěno z oddacího listu ze dne datum). Matka osvojence zemřela dne datum (zjištěno z úmrtního listu ze dne datum). Osvojenec a jméno příjmení jméno, datum narození uzavřeli manželství dne datum (zjištěno z oddacího listu ze dne datum).

7. Z výslechu osvojitele soud zjistil, že osvojitel žil s matkou osvojence a s osvojencem ve společné domácnosti, přičemž se podílel na výchově a výživě osvojence, a to od útlého věku osvojence (od 10 let). Vztah mezi osvojitelem a osvojencem je roven vztahu otce se synem. Osvojitel nemá žádné vlastní potomky.

8. Z výslechu osvojence soud zjistil, že osvojitel o osvojence pečoval od jeho 10 let. Tento vztah kontinuálně trvá, osvojenec je s osvojitelem v pravidelném kontaktu a mají vztahy rodinného charakteru. S biologickým otcem není osvojenec v kontaktu, neboť o něj biologický otec nejevil zájem. Biologický otec na výchovu a výživu osvojence nikdy nepřispíval.

9. Z výslechu manželky osvojence soud zjistil, že ta souhlasí s osvojením osvojence osvojitelem.

10. Po právní stránce posoudil věc soud následovně. Podle čl. 208 odst. 2 ukrajinského zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 může ve výjimečných případech soud rozhodnout o osvojení (adopci) plnoleté osoby, která nemá matku, otce nebo byla zbavena jejich péče. V tomto případě soud zohlední rodinný stav osvojitele, zejména to, že nemá své vlastní děti, a další významné okolnosti.

11. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

12. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 848 odst. 1 o. z. není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 849 odst. 1 o. z. osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Podle § 849 odst. 2 o. z. osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině.

13. Podle § 850 odst. 2 o. z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Podle § 851 odst. 1 o. z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Podle § 853 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle § 853 odst. 2 o. z. osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Podle § 853 odst. 3 o. z. má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

14. V daném řízení tak bylo zcela prokázáno (a mezi účastníky ani nebylo sporným), že osvojitel žil s matkou osvojence ve společné domácnosti od velmi raného věku osvojence – od 10 let, přičemž o osvojence pečoval a podílel se na jeho výchově a výživě. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah rovný vztahu mezi otcem a synem. Dále bylo v řízení prokázáno, že oba účastníci mají o osvojení zájem, jsou v pravidelném kontaktu, stýkají se, cítí se být skutečnými příbuznými a chtějí tento faktický stav uvést do souladu se stavem právním. Se svým biologickým otcem není osvojenec v kontaktu, přičemž biologický otec o osvojence nikdy neprojevoval opravdový zájem. Manželka osvojence vyslovila s osvojením osvojence osvojitelem souhlas.

15. Soud v souzené věci shledal, že pro osvojení jsou dány zákonné podmínky jak dle českého, tak i dle ukrajinského právního řádu. Shledal tu důvody hodné zvláštního zřetele (§ 848 o. z.), neboť osvojení je přínosné pro osvojitele i osvojence, neboť mezi osvojitelem a osvojencem je vztah obdobný rodiče a dítěte, osvojitel nemá vlastní potomky (čl. 208 odst. 2 ukrajinského zákona o rodině), a osvojenec tedy může být pokračovatelem jeho rodu a dědit po osvojiteli.

16. Soud v osvojení nespatřuje žádný důvod, pro který by osvojení mělo být činěno v rozporu s dobrými mravy, neboť účastníci splnili všechny zákonné podmínky pro osvojení. Taktéž by osvojení nemohlo bránit ani případné negativní stanovisko biologického otce osvojence, který se o něj po dobu více než 34 let nijak nestaral a nehradil na něj výživné. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl analogicky podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť se jedná o statusovou věc, ve které nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.