30 C 106/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, prostřednictvím webových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně téhož dne poskytla na ověřený bankovní účet žalovaného úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit jednorázově do data splatnosti úvěru, tj. do , datum, , společně se sjednaným poplatkem za sjednání úvěru ve výši po uplatnění slevy a úrokem sjednaným pevnou částkou. Žalovaný však na dluh vůči žalobkyni přes opakované upomínky ničeho nesplatil, žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatku v plné výši , částka, , úroku ve výši , částka, , částky , částka, za čtyři odeslané upomínky a smluvních úroků z prodlení, nejprve úroku 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně 0,1 % od 91. dne prodlení do zaplacení úvěru. Požadovanou částku žalovaný nezaplatil ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nároky uplatněné žalobou v plném rozsahu odmítá s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Ve smlouvě byl sjednán úrok 50 % ročně, což více než 6x převyšuje průměrnou úrokovou sazbu u podnikatelských úvěrů, pomocí poplatku za sjednání úvěru je zakryta skutečnost, že úroková sazba je ještě mnohem vyšší, podle žalobce činí 777,6 % ročně. K této otázce odkazuje na četnou judikaturu. Na absolutní neplatnosti smlouvy nemůže nic změnit ani to, že žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatelskou, neboť i podnikatel požívá ochrany proti excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, žalobkyně takto zneužila svého postavení a znalostí k nastolení nedůvodné nerovnováhy a učinila dále obsahem smlouvy i množství přemrštěných smluvních pokut a poplatků z prodlení, čímž jednala i v rozporu s ustanovením § 433 o. z., žalovaný navíc vystupuje v postavení slabší smluvní strany i z pozice podnikatele a v souvislosti se svým podnikáním. K tomu odkazuje zejména na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 32 Cdo 1490/2019-175 a č.j. 23 ICdo 56/2019-87. Přestože je smlouva absolutně neplatná a žalovaný navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu, současně „je nakloněn smírnému jednání ohledně vrácení skutečně poskytnuté jistiny ve výši , částka, “.Žalobkyně k námitkám žalovaného doplnila, že žalovaný se účelově dovolává slabší strany a rozporu s dobrými mravy, k naplnění zákonných předpokladů nepostačuje jen výše úroku či úroku z prodlení, které se žalovanému zpětně jeví jako nepřiměřené, aniž by byly dány další skutečnosti splňující podmínku zneužití postavení či využití závislosti druhé strany. Z judikatury nevyplývá žádná hranice pro stanovení přiměřeného (mravného) úroku, vždy je třeba zkoumat konkrétní okolnosti a podmínky, zejm. přiměřenost, rizikovost, rozsah předpokládané škody, sjednané zajištění, nikoli paušálně podle úrokové míry bank (, spisová značka, , , spisová značka, ). Úrok je v tomto případě sjednán a požadován nikoli z poskytnuté částky ale za konkrétní časové období (30 dní) a je vyjádřen pevnou částkou (, částka, ), tedy v čase dále nenarůstá. Poplatek za sjednání úvěru zahrnuje i náklady či zisk úvěrujícího, sjednaná výše odpovídá typu poskytnutého krátkodobého úvěru, který je poskytován obratem bez jakéhokoli zajištění, tedy je vysoce rizikový, a navíc při dodržení sjednaného termínu splatnosti by činil pouze , částka, . Shledá-li soud poplatek nepřiměřeným, není možné jej nepřiznat, ale je třeba stanovit přiměřenou výši (§ 574 o. z.). Žalobkyně nepožaduje žádné smluvní pokuty. Požadovaný smluvní úrok z prodlení za prvních 90 dní činí ca , částka, měsíčně (80 denně) a za další období , částka, měsíčně (, částka, denně). Takové ujednání krom funkce uhrazovací má i funkci prevenční a sankční a jeví se zcela adekvátní, i s přihlédnutím k ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, kde je aprobována smluvní pokuta 0,1 % denně pro spotřebitelské úvěry, tím spíše je přiměřená pro podnikatele. K přiměřenosti poplatku a souvisejícím otázkám u krátkodobého (spotřebitelského) úvěru žalobkyně odkazuje i na předloženou konstantní judikaturu Krajského soudu v Plzni a rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, . Žalovaný navíc uzavřel smlouvu o úvěru v postavení podnikatele a v souvislosti s podnikáním.

3. Soud dále postupoval dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů a k projednání věci nařídil jednání.

4. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy: smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , doručenka k dodání výzvy žalobkyně k okamžitému zaplacení dluhu z , datum, , předžalobní výzva právní zástupkyně včetně dodejky datové zprávy z , datum, ,z nichž na základě skutkových zjištění učinil následující závěry o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi účastníky řízení není sporu o skutečnosti, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému téhož dne na sjednaný bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , a že žalovaný na tento úvěr žalobkyni ničeho nezaplatil.

6. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný zadal parametry požadovaného úvěru a po vytvoření osobního účtu (včetně ověření jeho osoby a bankovního účtu) a seznámení se s obsahem smlouvy a odsouhlasení podmínek došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru ve sjednané výši. Žalovaný uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru pod identifikačním číslem podnikající osoby a s uvedením svého sídla, dle ujednání smlouvy se jedná o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, zejm. investice do dlouhodobého majetku a financování běžné provozní činnosti a nákladů, které obvykle souvisí s podnikáním (čl. 1 odst. 2 písm. a. smlouvy). Žalovaný dále výslovně prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a že úvěr využije pro účely svého podnikání (čl. 1. odst. 2 písm. h. smlouvy). Úvěr byl poskytnut na dobu 30 dnů s úrokovou sazbou 50 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni krom jistiny úvěru ve výši , částka, úrok stanovený pevnou částkou na , částka, a poplatek sjednání a čerpání úvěru po slevě ve výši , částka, . Celková dlužná částka po slevě činila , částka, a byla splatná ke dni , datum, (čl. 1 odst. 2 smlouvy). Žalovaný však na dluh vůči žalobkyni upomínky ničeho nesplatil, žalobkyně se proto domáhá zaplacení celkové částky , částka, , sestávající z jistiny ve výši , částka, , poplatku v plné výši , částka, dle čl. 1 odst. 2 písm. c. ve spojení s čl. 4 odst. 2 smlouvy, úroku ve sjednané výši , částka, , částky , částka, celkem za 4 odeslané upomínky ve výši dle čl. 5 odst. 4 smlouvy a smluvních úroků z prodlení dle čl. 5 odst. 3 smlouvy, tj. nejprve ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně 0,1 % od 91. dne prodlení do zaplacení úvěru. O zaplacení dluhu byl žalovaný prokazatelně upomenut.

7. Žaloba je důvodná.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to na straně žalobkyně i žalovaného v postavení podnikatele, na základě které byly žalovanému prostřednictvím jeho bankovního účtu poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, .

9. Sporná zůstala otázka možnosti nahlížení na fyzickou osobu podnikatele jako na spotřebitele, dále otázka žalovaným tvrzené neplatnosti smlouvy pro rozpor ujednání s dobrými mravy dle § 580 o. z., případně pro nedůvodnou nerovnováhu práv a povinností či pro zneužívající jednání žalobkyně vůči žalovanému dle § 433 o. z., zejména ve vztahu ke sjednanému příslušenství poskytnutého úvěru (úroku, poplatku, úroku z prodlení). Těmto otázkám se soud dále věnoval.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

13. V daném případě byla smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi podnikateli, o čemž není mezi účastníky sporu, a to výslovně a jednoznačně za účelem poskytnutí úvěru podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, zejm. investice do dlouhodobého majetku a financování běžné provozní činnosti a nákladů, které obvykle souvisí s podnikáním (čl. 1 odst. 2 písm. a. smlouvy), přičemž žalovaný dále výslovně prohlásil, že úvěr využije pro účely svého podnikání (čl. 1. odst. 2 písm. h. smlouvy). V řízení nebyly tvrzeny ani doloženy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly uzavření smlouvy mimo rámec podnikatelské činnosti.

14. Soud proto v prvé řadě učinil závěr, že smlouva nebyla uzavřena mimo rámec podnikatelské činnosti a nejedná se tedy o případ, kdy je i fyzické osobě podnikateli poskytována zvláštní ochrana jako spotřebiteli, a na posuzovanou smlouvu o úvěru se nepoužije zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále i „z.s.ú.“ (včetně např. ust. § 122 odst. 5 z.s.ú., týkajícího se omezení plateb souvisejících s prodlení spotřebitele).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věta prvá o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle §433 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

18. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Jelikož důsledkem je absolutní neplatnost ujednání stran, je však korektiv dobrých mravů zásahem zcela výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).Hlediska pro posuzování rozporu s dobrými mravy zákon výslovně nestanoví, závisí vždy na úvaze soudu a na zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu. Úrok byl v tomto případě sjednán ve výši 50 % ročně z poskytnutého úvěru (, částka, ), přičemž vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o úvěr pouze na dobu 30 dnů, byl ve smlouvě byl stanoven pevnou a konečnou částkou ve výši , částka, a tato částka úroku je i požadována v žalobě. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že poplatek za sjednání úvěru nelze bez dalšího celý připočíst ke sjednanému úroku, neboť zahrnuje i náklady či zisk úvěrujícího. Přesto měl žalovaný při sjednané výši poplatku , částka, vrátit žalobkyni i s úrokem celkem částku , částka, , což odpovídá zhodnocení úvěru 28 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas ve sjednaném termínu nezaplatil, nárok na slevu z poplatku ve smyslu čl. 4 odst. 2 smlouvy zanikl. Žalovaný tak měl vrátit poplatek v plné sjednané výši , částka, , tedy celkem měl vrátit částku , částka, , což odpovídá zhodnocení 60 % ročně (včetně odměny, nákladů a zisku). Sjednaná výše úroku odpovídá okolnostem tohoto konkrétního případu, kdy se jedná o úvěr v bagatelní výši (, částka, ), s velmi krátkou dobou splatnosti (30 dnů), který je poskytován v podstatě obratem bez jakéhokoli zajištění, tedy je vysoce rizikový, úrok nebyl sjednán z poskytnutých peněžních prostředků, ale za krátké časové období (30 dnů) a pevnou částkou a jeho výši nelze posuzovat podle úrokových sazeb úvěrů, poskytovaných standardně bankovními ústavy v řádově vyšších částkách na delší dobu. Žalovaný se vlastním neplněním smlouvy připravil o nárok na slevu z poplatku, přičemž i poplatek v nyní požadované výši považuje soud v tomto případě za přiměřený a nikoli v rozporu s dobrými mravy a jeho výši za motivační i sankční. Na rozdíl od rozhodnutí soudů, na něž žalovaný poukazuje, se v tomto případě nejedná o úrok, který výrazně přesahuje poskytnutou jistinu úvěru.

20. Soud tedy v posuzovaném ujednání mezi podnikateli o výši úroku (příp. poplatku) neshledal žádné mimořádné okolnosti, nejedná se o výjimečný případ, a ujednání nenaplňují zákonné předpoklady rozporu s dobrými mravy dle ust. 588 o. z.

21. Ani pokud by byl žalovaný tzv. slabší stranou ve smyslu ustanovení § 433 o. z., není ohledně otázky samotné výše úroku či úroku z prodlení důvod k aplikaci této úpravy bez naplnění dalších zákonných předpokladů. Znaky slabší smluvní strany mohou být např. nižší znalosti ohledně předmětu právního jednání, menších zkušenosti v těchto vztazích, menší soustředění či pozornost např. při zprostředkovávání úvěru, popř. při uzavírání tzv. adhezní smlouvy k nucenému přijetí nevýhodných podmínek. Ze strany úvěrující společnosti pak by měla být zjištěna snaha o zneužití svého silnějšího postavení a využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy v právech a povinnostech stran.

22. Soud v tomto případě neshledal v napadených (ani jiných) ujednání smlouvy o úvěru zřejmou či nedůvodnou nerovnováhu, ani nezjistil zneužívající charakter činnosti žalobkyně či obsahu smlouvy, smlouva byla navíc uzavřena mezi podnikateli, který požívá nižší míry ochrany než spotřebitel. Žalovaný sám takovýto úvěr aktivně vyhledal a v daných parametrech požadoval, uzavřel smlouvu v několika krocích prostřednictvím komunikace na dálku, nikoli při osobním jednání, kde by mohl být nějak negativně ovlivněn, souhlasil s předloženými podmínkami, to vše v rámci své podnikatelské činnosti a pro účely podnikání. Obdržel pak obratem krátkodobý úvěr v nízké výši, bez jakéhokoli zajištění, přičemž vzhledem k charakteru sjednaného smluvního vztahu nelze napadená ujednání považovat za výrazně znevýhodňující, ani nelze vysledovat zneužití případných obtíží žalovaného k prosazení zájmu žalobkyně či nepřiměřeného zisku. Soud se v tomto smyslu ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Plzni v předložených rozhodnutích posuzujících velmi obdobné případy úvěrů, ovšem ve vztahu ke spotřebitelům. V neposlední řadě soud přihlédl i ke skutečnosti, že ačkoli se jedná o poměrně nízký úvěr, jehož výši a splatnost žalovaný sám požadoval, nesplatil žalobkyni dosud vůbec žádnou částku, ani např. nežádal o možnost odložené platby, jak smlouva umožňuje. Jelikož i v řízení žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že je „nakloněn“ případně vrátit jistinu, budí postoj žalovaného pochybnosti, zda vůbec měl v úmyslu požadovaný úvěr žalobkyni splatit.

23. V daném případě proto nepřipadá v úvahu ani aplikace ustanovení o právní ochraně slabší strany ve smyslu ustanovení § 433 o. z.

24. Pokud jde o úroky z prodlení mezi podnikateli, přihlédnout je nutné ke všem okolnostem jeho sjednání, nelze vyjít jen ze závěrů jiného soudu či mechanicky srovnávat sjednané sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“. K okruhu těmto okolností patří rizikovost obchodu, předpoklad škod způsobených prodlením dlužníka během času, zda byla sjednána i jiná sankce za prodlení, zda byla pohledávka zajištěna, obchodní zvyklosti, okolnosti sjednávání, majetkové poměry účastníků, jakož i skutečnost, že ve vztazích mezi podnikateli je obecně vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, odlišné od vztahů nepodnikatelských, typicky spotřebitelských. K výraznému odchýlení výše sjednaného úroku z prodlení od stanovené sazby musí dojít vzhledem k okolnostem dané věci způsobem, kdy již takové ujednání neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019).

25. Úroky z prodlení žalobkyně požaduje dle ujednání smlouvy ve výši 0,5 % denně (tedy , částka, denně) po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně 0,1 % denně (tedy , částka, denně) od 91 dne prodlení z částky , částka, (jistina + poplatek) ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od , datum, do zaplacení. Poukazuje-li žalovaný na nálezy Ústavního soudu k nepřijatelné výši úroku z prodlení 0,5 % denně, pak lze poukázat na jiné nálezy, kde např. neposoudil jako protiústavní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,6 % denně z dlužné částky sjednané ve smlouvě mezi podnikateli (sp. zn. III. ÚS 1169/13), případně výslovně uvedl, že se v nálezu nevyjadřuje k případům kde je zavázán podnikatel (II ÚS 3194/18, a to právě na podkladě konkrétních okolností daných věcí.

26. Samotné ujednání výše úroku prodlení 0,5 % denně není samo o sobě v rozporu s dobrými mravy a soud neshledal jejich výši v daném případě zcela zjevně nepřiměřenou, ani – stejně jako u sjednaného úroku (jak výše uvedeno) – nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zakládaly zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků nebo zneužívající charakter ujednání. Takto sjednaný úrok z prodlení naopak plní sankčně-motivační či kompenzační funkci, žalobkyně navíc nepožaduje žádné smluvní pokuty.

27. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů shrnuje, že sjednanou výši úroku, poplatku i úroku z prodlení považuje za přiměřenou, ujednání se nepříčí dobrým mravům ani neznevýhodňují žalovaného, a smlouva byla v tomto smyslu platně uzavřena dle § 2395 o. z.

28. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni přes upomínky řádně a včas nesplnil, když žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době a dohodnutým způsobem nesplatil. Žalobkyni tak v souladu s § 2399 odst. 1 o. z., vznikl nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši , částka, , sestávající z jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , poplatku , částka, , a sjednaných poplatků v celkové výši , částka, za upomínky. Žalobkyně má dle § 1970 o. z., dále nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky ve sjednané výši.

29. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

30. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k finančním možnostem žalovaného a k oprávněným zájmům žalobkyně, jakož i k souhlasu žalobkyně k zaplacení dluhu e splátkách, a dospěl k závěru, že v daném případě lze považovat za přiměřené, aby žalovaný splácel dluh částkou ve výši , částka, měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

32. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud umožnil žalovanému zaplatit rovněž náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách, a to ve výši , částka, pod ztrátou výhody splátek tak, aby k úhradě nákladů řízení žalobkyni docházelo rovnoměrně a byly uhrazeny v přiměřené době.