30 C 127/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 312 336 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 250 Kč od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 131 250 Kč, částky 96 336 Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky 84 750 Kč za den [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 828 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení částky 312 336 Kč s příslušenstvím představující nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/92 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ odškodňovací zákon“). Dne [datum] žalobce podal u Finančního úřadu pro [část Prahy] přiznání daně z příjmů právnické osoby za rok 2008. [příjmení] kontrola byla zahájena dne 12. 5. 2011 dle protokolu č. j. 213279/11/004932107505. Z ní vzešlý dodatečný platební výměr ze dne 20. 7. 2012, č. j. 417208/12/004513109985, napadl žalobce odvolání, které zamítlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10266/14/5000-14204-701858, žaloba proti posledně zmíněnému rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 Af 29/2014 – 53, který byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 Afs 39/2019 – 33. Nově Městský soud v Praze o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 8 Af 29/2014 – 102 a žalobě daňového subjektu vyhovělo. V dalším řízení Odvolací finanční ředitelství rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 7. 4. 2022, č. j. 12370/225200-11434-701858 (k důkazu přílohou), které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dosavadní délka řízení tak činila 13 let. Průtahy v řízení zapříčinila především pomalá činnost správních orgánů a Městského soudu v Praze. Žalobkyně nepřispěla k průtahům v řízení. Žalobkyně požaduje odškodnění v takovéto výši. Při zohlednění kumulované inflace je třeba vycházet z částky 18 075 Kč za rok délky řízení, tedy 18 075 Kč za první dva roky a za dalších 11 let 11 x 18 075. Takto vypočtené odškodnění ve výši 216 900 Kč žalobkyně zvyšuje o 20 %, protože je přesvědčena, že řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem. Dále význam řízení pro žadatele, v němž mu byla doměřena daň z příjmů právnických osob, v částce 2 168 968 Kč a vzniklá zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně a 5 % z částky dodatečně snížené daňové ztráty, představuje více než 100 % z celkového majetku žalobce, a proto jde o význam zásadní pro tuto společnost a žalobkyně zvyšuje odškodnění o 20 %.

2. Žalovaná uvedla, že žalobkyně uplatnila svou žádost o náhradu škody u Ministerstva financí České republiky, kterému byla doručena dne [datum] Lhůta k odškodnění uplynula nejpozději dne [datum]. Následně žalovaná uvedla, že žalované byla dne [datum] doručena prostřednictvím právního zástupce žalobkyně žádost o náhradu škody ve výši 312 336 Kč, která měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobkyně odvozuje počátek délky řízení datem [datum] a konec od doručení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství dne [datum], tedy více než 13 let. Žalovaná posoudila žádost o náhradu nemajetkové újmy a uzavřela, že žalobkyni náleží zadostiučinění ve výši 131 250 Kč. Celková délka řízení byla vyhodnocena jako nepřiměřená, když trvala 9 let a 9 měsíců ([datum] do [datum]). [příjmení] kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008 byla zahájena dne [datum], o daňové kontrole byla sepsána zpráva, na základě daňové kontroly vydal správce daně mimo jiné dodatečný platební výměr č. j. 417208/12/004513109985 ze dne 20. 7. 2012. Odvolací finanční ředitelství převzalo kompletní spisový materiál k odvolání dne [datum], [datum] byl spisový materiál vrácen správci daně k doplnění, [datum] bylo vydáno rozhodnutí Generálního finančního ředitelství, č. j. 49498/12-3110-011231, kterým byla prodloužena lhůta pro vyřízení odvolání do [datum]. Dne [datum] byla vydána výzva na žalobkyni a dne [datum] žalobkyně na výzvu odpověděla a následně byly vydávány výzvy v období od [datum] do [datum] a dne [datum] byl spis vrácen na Odvolací finanční ředitelství. Odvolací finanční ředitelství o odvolání rozhodlo rozhodnutím o odvolání ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10266/14/5000-14204-701858 tak, že doměřená daň z příjmů právnických osob za předmětné období činila 1 106 910 Kč a celková částka penále 329 830 Kč. Žalobkyně podala dne [datum] proti původnímu rozhodnutí o odvolání žalobu u Městského soudu v Praze, který o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 Af 29/2014 – 53 tak, že žalobu zamítl. Žalobkyně podala proti předmětnému rozsudku kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, č. j. 4 Afs 39/2019 – 33, ze dne 25. 5. 2021. Tímto rozsudkem byl zrušen předmětný rozsudek Městského soudu v Praze pro nezákonnost. Následně rozhodl ve věci Městský soud v Praze rozsudkem, č. j. 8 Af 29/2014 – 102, ze dne 6. 10. 2021 tak, že zrušil původní rozhodnutí o odvolání a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství vydalo nové rozhodnutí o odvolání, č. j. 12370/22/5200-11434-701858, ze dne 7. 4. 2022, které bylo doručeno žalobkyni dne [datum] a v tomto rozhodnutí byla potvrzena výše doměřené daně 1 106 910 Kč. [příjmení] rozhodnutí o odvolání napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, která je vedena pod sp. zn. 10 Af 11/2022 a dosud nebylo rozhodnuto. Žalovaná má za to, že jednotnost řízení daňového a soudního řízení je možné považovat za období od [datum] do [datum], tedy celková délka řízení trvala 9 let a 9 měsíců. Ministerstvo spravedlnosti hodnotilo posuzované řízení jako složitější a vzhledem ke složitosti řízení byla základní částka snížena o 10 %. Žalobkyně ani žalovaná se v posuzovaném řízení na délce řízení nepodílely. Na druhou stranu ani jeden z účastníků postup soudů jakkoliv neurgoval. Průměrná délka řízení vedená u Městského soudu v Praze. Pod sp. zn. 8 Af 29/2014 probíhalo po dobu 7 let a necelých 5 měsíců. A to u Městského soudu jako soudu prvního stupně a u Nejvyššího správního soudu. A je nutné konstatovat, že v řízení došlo k nečinnosti. U Městského soudu do [datum], do [datum]. K prodlevě došlo i u Nejvyššího správního soudu, kterému byl spis předložen [datum] a rozhodnuto bylo [datum]. Vzhledem k délce průtahů je opodstatněné zvýšení o 10 %. Význam předmětu řízení pro poškozeného. [příjmení] řízení nemůže mít obecně pro účastníka takový význam jako má řízení ve věcech rodinných nebo trestních. Žalovaná obdržela dne [datum] exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – Územní pracoviště pro [část Prahy], kterým nařizuje daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky ve výši 2 202 532 Kč. Nemajetková újma ve výši 131 250 Kč byla uhrazena dne [datum]. Žaloba byla u nadepsaného soudu uplatněna předčasně, nejméně v části, která byla žalobkyni přiznána, byla v tomto soudním řízení neúspěšná.

3. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy: -) exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky ze dne [datum] včetně doručení do DS, -) evidenci došlých plateb, -) likvidační doklad [číslo] -) rozvahu žalobkyně ke dni [datum] – 2021.

4. Mezi zúčastněnými stranami je nesporný skutkový stav řízení před finančními úřady a správními soudy vztahujícím se k přiznání dani z příjmů právnické osoby žalobkyně za rok 2008.

5. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení žalobkyně a žalované soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Dne [datum] byla žalované doručena žádost o náhradu škody od žalobkyně za nesprávný úřední postup správce daně Finančního úřadu hlavního města Prahy týkající se přiznání k dani z příjmů právnické osoby za rok 2008 ve výši 312 336 Kč. Žalovaná posoudila žádost o náhradu nemajetkové újmy a vyčíslila ji částkou 131 250 Kč. Tato částka byla dne [datum] zaslána Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu – Územní pracoviště pro [část Prahy] vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky a nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku ve výši 2 202 532 Kč dlužníkovi [právnická osoba] s. r. o. Exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky byl doručen žalobkyni dne [datum]. Exekuční příkaz byl doručen i žalované. Exekučním příkazem bylo zakázáno poddlužníkovi Ministerstvu financí, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce, vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou má dlužník za poddlužníkem z právního důvodu výplaty přiznaných náhrad škod dle zákona č. 82/1998 Sb., a odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve věci neexistuje rozsudek soudu, jelikož částka je přiznána po předběžném projednání u Ministerstva financí.

6. Žalobkyně dne [datum] podala u Finančního úřadu pro [část Prahy] přiznání k dani z příjmů právnické osoby za rok 2008. [příjmení] kontrola byla zahájena dne [datum]. Na základě předmětné daňové kontroly vydal správce daně, mimo jiné, dodatečný platební výměr, č. j. 417208/12/004513109985, ze dne 20. 7. 2012, proti kterému se žalobkyně dne [datum] odvolala. Odvolací finanční ředitelství převzalo spisový materiál k odvolání dne [datum] a o odvolání rozhodlo rozhodnutím ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10266/14/5000-14204-701858, s doměřením daně z příjmů právnických osob na částku 1 106 910 Kč a celkové penále na částku 329 830 Kč. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu u Městského soudu v Praze, který rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 Af 29/2014 – 53, s tím, že žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2001, č. j. 4 Afs 39/2019 – 33, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, neboť otázky zákonnosti stanovení penále je třeba posuzovat v souladu s principy vyplývajícími z čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. S ostatními žalobními body se Městský soud v Praze vypořádal se správným závěrem. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem znovu dne 6. 10. 2021, č. j. 8 Af 29/2014 – 102, tak, že zrušil původní rozhodnutí o odvolání a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství rozhodlo o odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 7. 4. 2022, č. j. 12370/22-5200-11434-701858, které bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Do tohoto rozhodnutí žalobkyně podala žalobu, která je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Af 11/2022.

7. Žaloba je důvodná zčásti.

8. Podle § 13 odst. 1, odškodňovacího zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2, odškodňovacího zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Podle § 14 odst. 1, odškodňovacího zákona, byla žalobkyně povinna uplatnit nejdříve nárok dle § 6 odst. 3 citovaného zákona u Ministerstva financí ČR. Mezi zúčastněnými stranami je nesporné, že žalobkyně uplatnila svou žádost o náhradu škody u žalované dne [datum].

10. Podle § 15 odst. 1, odškodňovacího zákona, je třeba nahradit přiznanou škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle § 15 odst. 2, odškodňovacího zákona, se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Lhůta k poskytnutí přiznaného odškodnění žalovanou žalobkyni uplynula dne [datum].

12. Podle § 31a odst. 1, odškodňovacího zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2, odškodňovacího zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3, odškodňovacího zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem, podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Dle ustálené judikatury výše odškodnění činí 15 000 – 20 000 Kč ročně, za první dva roky zkrácená na polovinu. V daném případě soud jako základní částku stanovil 15 000 Kč s ohledem na skutečnost, že se jedná o odškodňování právnické osoby, týkají se daňového řízení, po právní stránce běžná agenda a dále soud také přihlédl k nepříznivé společenskoekonomické situaci. Soud tuto částku ani dle návrhu žalobkyně nevalorizoval. V určitých ukazatelích se životní úroveň v České republice skutečně zvedla, na druhou stranu ukazatelé o zlepšení celkové ekonomické situace v České republice nesvědčí. Například dle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí žilo pod hranicí chudoby v roce 2009 8,6 % obyvatel, v roce 2019 se hranice chudoby zvýšila na 10,1 % a dle veřejně dostupných informací Českého statistického úřadu v roce 2023 též vyplývá, že míra ohrožení příjmovou chudobou byla 10,2 %. Soud proto přihlédl k těmto ekonomickým poměrům ve společnosti při stanovování výše odškodnění (např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 3385/20).

16. Soud posoudil daňové řízení a řízení před soudy jako jeden celek, s tím, že daňové řízení bylo v dané věci s odkazem na ustanovení § 91 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zahájeno podáním daňového přiznání žalobkyně dne [datum]. Délka řízení je tedy započítávána od data podání daňového přiznání do doby podání žaloby ze strany žalobkyně. Délka řízení, za které se žalobkyně domáhá odškodnění, činí 13 let. Řízení před správním orgánem trvalo od podání daňového přiznání v březnu 2009 do dubna 2014. Řízení před správními soudy od června 2014 do listopadu 2021, kdy věc byla vrácena Městským soudem v Praze Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Délka 13 let je zjevně nepřiměřená předmětu řízení. Soud proto zvýšil odškodnění o 20 %, tedy na celkovou částku 216 000 Kč. Soud neshledal důvody pro zvýšení odškodnění o 20 %, jak požadovala žalobkyně z důvodu významu řízení pro žadatele tím, že podnikání žalobkyně bylo doměřením daně zcela paralyzováno a neměla z čeho uhradit dlužnou daň, kdy vlastní kapitál společnosti je v záporu. Z rozvah žalobkyně za roky 2010 – 2021 soud zjistil, že podnikání žalobkyně je postaveno na využívání cizích zdrojů a celkovou kondici společnosti nelze hodnotit jen z hlediska výše vlastního kapitálu. [příjmení] řízení vůči podnikající právnické osobě je běžnou záležitostí, se kterou žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti musí počítat. Pokud žalobkyně v současné době hovoří o významnosti řízení, nelze přehlédnout, že neprojevila snahu urychlit rozhodování ve věci, např. podáním stížnosti na průtahy v řízení před soudy, nebo návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Soud proto nepřistoupil ke zvyšování odškodnění z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Složitost řízení soud považuje za průměrnou, nevyžadující zvýšení odškodnění pro jednoduchost sporu dle žalobkyně a snížení odškodnění pro složitost sporu dle žalované. Nepřiměřená délka řízení po zhodnocení výše uvedených skutečností odůvodňuje poskytnutí nemajetkové újmy v penězích.

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobkyni náleží nemajetková újma ve výši 216 000 Kč. Žalovaná uhradila na nemajetkové újmě částku 131 250 Kč. Tuto poskytla Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, které vydalo exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky ze dne [datum]. Tento exekuční příkaz nebyl zrušen v době rozhodování soudu. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř., pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Žalovaná poskytla plnění na odškodnění ve výši 131 250 Kč připsáním dne [datum] na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – Územní pracoviště pro [část Prahy]. Soud shledal, že žalobkyně plnila vůči žalobkyni na nemajetkové újmě částku 131 250 Kč. Žalobkyně co do této částky nevzala žalobu zpět.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 750 Kč (216 000 Kč – 131 250 Kč). Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od [datum], když žalovaná měla plnit do [datum] z částky 84 750 Kč do zaplacení a z částky 131 250 Kč do [datum], kdy žalovaná tuto částku uhradila.

19. Soud zamítl žalobu o zaplacení částky 131 250 Kč, která byla uhrazena, částky 96 336 Kč (312 336 – 131 250 – 84 750 Kč) s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky 84 750 Kč, když žalobkyně požadovala úrok z prodlení již za tento den, ačkoliv se žalovaná dostala do prodlení až den následující.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně a žalovaná měly ve sporu úspěch částečný. Úspěch žalobkyně 27 %, úspěch žalované 73 %, žalované tedy náleží 46 % nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., 100 % nákladů řízení činí 1 800 Kč za úkony podle § 1 odst. 3 cit. vyhl. (písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) po 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 cit. vyhl. 46 % nákladů řízení představuje částku 828 Kč.