30 C 164/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 834 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 170 Kč o zaplacení částky 3 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] a se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 035,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] distančním způsobem přes webové stránky [webová adresa], na základě které žalobkyně téhož dne poskytla převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] [číslo] úvěr ve výši 13 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná jedenkrát požádala o odklad splatnosti úvěru o 7 dní, splatnost úvěru tak nastala až dne [datum]. Žalovaná však úvěr nesplatila a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené části jistiny 13 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 360 Kč, a sjednané poplatky za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, celkem 16 664 Kč. Žalobkyně má dále nárok na sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou však žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v celkové výši 1 170 Kč. Žalovaná pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě z [datum] nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Výzva byla žalované doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, tj. dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

5. Z dokazování provedeného listinnými důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním z [datum], sazebník od [datum], všeobecné obchodní podmínky od [datum], autorizace ověření totožnosti prostřednictvím bankovní identity včetně bankID výpisu, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování a filosofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované (interní), identifikované příjmy (interní), přehled bankovních transakcí ze dne [datum], předžalobní výzva z [datum] včetně podacího lístku, soud zjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a učinil tento závěr o skutkovém stavu s následujícím právním hodnocením:

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru do výše 13 000 Kč. Žalovaná se identifikovala v internetovém prostředí webových stránek žalobkyně potvrzením správnosti svých údajů, odsouhlasila předsmluvní informace a následně odsouhlasila návrh smlouvy kliknutím na volbu„ Podepisuji“. Smlouva a formulář jí byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu. Úvěryschopnost žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou, a dále nahlédnutím do centrálních registrů a rejstříků, a zhodnotila je podle interní metodiky schválené ČNB. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaná před nebo po poskytnutí úvěru předložila žalobkyni jakékoliv doklady osvědčující její schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by žalobkyně schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit jakkoliv ověřovala. Úvěr byl poté téhož dne [datum] poskytnut žalované v jedné částce ve výši 13 000 Kč bankovním převodem na účet č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru dle čl. IV. odst. 2 smlouvy a čl. 1 sazebníku ve výši 22 % z nesplacené jistiny, při odkladu splatnosti o 7 dní, tj. do [datum], navýšený o 5,13 % z nesplacené jistiny, tedy ve výši 3 360 Kč. Současně byly dle čl. II odst. 2 smlouvy a čl. 2 sazebníku sjednány poplatky za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ ve výši 165 kč, a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Žalovaná na úvěrovou smlouvu žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně proto vyčíslila žalované celkovou dlužnou částku, sestávající z jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí, sjednaných poplatku za volitelné služby, a dále včetně smluvní pokuty dle čl. 6 4. všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prokazatelně odeslanou dne [datum].

7. Žaloba je důvodná z části.

8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.). Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, tato smlouva podléhá též režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.

11. Z důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru jakkoli posuzoval úvěruschopnost žalované, její dosavadní dluhy, skutečné příjmy, příp. vyživovací povinnosti a ostatní majetkové poměry. Z důkazů rovněž nevyplývá, že by žalovaná předložila jakékoliv listiny prokazující její finanční situaci. Z ničeho též nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím bankovního i nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, exekučního rejstříku, a s jakým výsledkem, ani z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalované žalobkyně při poskytování úvěru vycházela a jakým způsobem je ověřila, pokud tak vůbec učinila.

12. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. že by byla úvěryschopnost žalované jako spotřebitele vůbec posuzována, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] sp. zn. C [číslo], usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20). Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši dosud nesplacené jistiny, tedy v částce 13 000 Kč, poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradila, a tedy neunesla v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaná souhlasila fikcí (viz odst. 3 a 4 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalované, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokáta u jednání.

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím a zbývající částku 3 664 Kč, představující sjednané poplatky za poskytnutí úvěru za služby a sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 170 Kč soud zamítl z důvodu, že nárok na ně žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

17. Žalované byla prokazatelně odeslána výzva dne [datum], přičemž dle § 573 o. z. má soud za to, že bylo doručeno do 3 pracovních dnů poté, tedy dne [datum], pohledávka měla být uhrazena do 3 dnů, splatnost dluhu tedy nastala dne [datum], tedy se žalovaná dostala do prodlení dne [datum], a od této doby byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny 13 000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Ve zbývající části soud požadovaný úrok z prodlení zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná, a soud jí proto přiznal jejich náhradu ve výši 1 035,92 Kč. Tato částka představuje 46 % z celkové výše nákladů řízení v částce 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %), a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.