30 C 223/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 17 014 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 30. den po právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba o zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky představující dluh ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Zápůjčka byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná dluh splatný dne , datum, neuhradila, čímž žalobkyni vznikl též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, a dále na náklady vynaložené na písemné výzvy ve zbývající částce , částka, . Žalovaná dluh nezaplatila ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, potvrzením o platbě ze dne , datum, , upomínkou ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně podacího archu, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.coolcredit.cz. Žalovaná podepsala smlouvu elektronicky prostřednictvím kódu PIN (, Anonymizováno, ), který žalobkyně zaslala žalované na telefonní číslo , tel. číslo, uvedené ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, na bankovní účet a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, vrátit nejpozději do , datum, . Zápůjční úroková sazba činila 0 % (čl. 1.3.), RPSN však činilo 6 918 % (čl. 1. 7.). Žalobkyně poskytla sjednanou částku žalované převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, . V článku 2. 3 smlouvy si strany sjednaly, že v případě prodlení klienta s plněním závazků dle této smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Klient je současně povinen nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, přičemž za písemnou upomínku je věřitel oprávněn požadovat částku , částka, za každou výzvu, maximální počet činí 5 výzev. Žalovaná ve sjednané lhůtě poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí nevrátila. Dne , datum, byla žalované zaslána písemná výzva k bezodkladné úhradě dluhu. Žalovaná celkem na smlouvu o úvěru zaplatila částku , částka, . Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně, jakkoliv ověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

6. Žaloba je z části důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Smlouva o zápůjčce na straně žalované byla uzavřena v postavení spotřebitele a na straně žalobkyně v postavení podnikatele, proto tato smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „ZoSÚ).

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 75 ZoSÚ, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Na tyto závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, který v souvislosti s uvedeným principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a Ústavní soud rovněž shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do , datum, , je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

14. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od , datum, ), zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti a na ni navazující případnou neplatnost smlouvy potom není důležité případné splácení dluhu, neboť platnost smlouvy se neposuzuje zpětně podle toho, jakou částku strana žalovaná na svůj dluh zaplatila, jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C 755/22 ze dne , datum, . Důkladnost zkoumání těchto hledisek způsobu a výsledků zkoumání a vyhodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se např. jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatný jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do několika dnů či měsíců, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). V tomto případě však žalobkyně nepředkládá žádná tvrzení ani důkazy k tomu, že by úvěruschopnost žalované jako spotřebitele byla jakkoli posuzována a ověřována, úvěrující společnost na posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala a svým postupem nedodržela standard odborné péče, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Sama žalobkyně pak výslovně navrhla soudu, aby pro tento případ posoudil věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jelikož úvěrující společnost nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když neměla v poměrech daného případu žádné výsledky k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 ZoSÚ, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytla žalované spotřebitelský úvěr s RPSN 6 918 % (který soud sám o sobě shledává nemravným), soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 580, § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. o. z.). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

18. Žalobkyni tedy vzniklo tedy vůči žalované právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) v prokázané výši , částka, (, částka, – , částka, ). Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho dále uhradila, a tedy neunesla v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní.

19. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobkyně vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu , částka, s příslušenstvím (část jistiny, poplatek, náklady, smluvní pokuta, úroky z prodlení) soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Podle § 87 odst. 1 věty poslední ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná zůstala v řízení nečinná a soud neměl možnost zkoumat její konkrétní poměry, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaná byla nejpozději v souvislosti se soudním řízením informována o povinnosti vrátit dluh, byla jí zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalované splatit dlužnou jistinu v prodloužené nové době splatnosti do 30 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

21. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy třicátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšné žalované v řízení žádné náklady řízení nevznikly.