30 C 224/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 912,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c. (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Splatnost úvěru nastala dne , datum, . Žalovaný čerpanou částku úvěru po zohlednění případných dílčích plateb v celkové konečné výši , částka, nesplatil a svůj dluh neuhradil, ačkoliv byl o jeho úhradu upomínán. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný podal dne , datum, proti vydanému platebnímu rozkazu odpor.

3. K výzvě soudu č. j. , spisová značka, žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, s tím, že žalovaný v období ode dne , datum, do dne , datum, čerpal úvěr ve třinácti specifikovaných případech, vždy pod (opraveným) variabilním symbolem , var. symbol, , celkem žalovaný načerpal částku , částka, . Před postoupením pohledávky žalovaný uhradil celkem , částka, . Žalobkyni byla postoupena pohledávka , částka, , sestávající z jistiny , částka, a z úroku za období čerpání úvěru , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. K doložení prověřování úvěryschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto prováděl původní věřitel, a to provedením lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází a dále vycházel z prohlášení a informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž provedl výpočet mezi příjmy a výdaji a ponechal rezervu 10 % rozdílu, tj , částka, . Žalobkyně jinými, než již předloženými, listinami nedisponuje.

4. Soud dále postupoval dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), a k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání osobně dostavil, žalobkyně včetně jejího právního zástupce svou neúčast při jednání omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: Smlouva o revolvingovém úvěru z , datum, , dodatek o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, , standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výpis z účtu od , datum, do , datum, , potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a ze dne , datum, , smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o opakovaném postoupení pohledávek z , datum, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku,soud zjistil následující skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci:

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi účastníky uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši dle obchodních podmínek. Celkový počet splátek závisí na délce dob trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smlouva byla sjednána do úvěrového limitu , částka, s úrokem 10,4 % měsíčně (125 % ročně), RPSN 227,8 %, celková dlužná částka by pak činila , částka, . Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný čerpal v období od , datum, do dne , datum, ve třinácti případech (, částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , částka, a , částka, ) úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný současně za období od , datum, do postoupení pohledávky splatil celkem částku , částka, . Žalobkyně dále nárokuje zaplacení částky , částka, , sestávající z jistiny ve výši , částka, a z úroku za období čerpání úvěru , částka, dle čl. II odst. 4 smlouvy. Dne , datum, byla pohledávka na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek a dodatku č. , hodnota, postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne , datum, a současně mu byla zaslána písemná výzva k úhradě dluhu. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný před nebo po poskytnutí úvěru předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit jakkoliv ověřovala.

7. Žaloba není důvodná.

8. Mezi společností, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., na straně úvěrujícího v postavení podnikatele a žalovaným v postavení spotřebitele byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

9. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, přičemž na postupníka může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci ve smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

10. Soud se dále zabýval splněním zákonných podmínek pro poskytnutí spotřebitelného úvěru.

11. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „z. s. ú.“), spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Z důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.

15. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“16. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 z. s. ú., dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie, který se věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 z. s. ú.. Soudní dvůr mj. vyložil, že soudy musí z úřední povinnosti tyto skutečnosti zkoumat a vyvodit z nich odpovídající důsledky dle vnitrostátního práva, a že nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20).

17. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.

18. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru jakýmkoli způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného, jeho dosavadní dluhy, skutečné příjmy žalovaného, příp. jeho vyživovací povinnosti, ostatní majetkové poměry, ani že by žalovaný předložil jakékoliv listiny prokazující jeho finanční situaci, ani že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím jakýchkoli veřejných rejstříků a s jakým výsledkem. Nelze tedy zjistit, že by poskytovatel úvěru měl jakékoli konkrétní výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, včetně dostatečným způsobem peovedeného vlastního credit scoringu žalovaného, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr.

19. Žalobkyně ani v rámci svých podání ani k výzvě po poučení soudu nedoplnila svá tvrzení a zejména důkazy k prokázání posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 a 86 odst. 1 z. s. ú.). Nad rámec tohoto závěru soudu konstatuje, že smlouva by byla absolutně neplatná i z důvodu výše úroku sjednané na 125 % ročně (i s přihlédnutím k charakteru daného úvěru), tedy sjednané v rozporu s dobrými mravy.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 z. s. ú. Ustanovení § 87 z. s. ú. tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

21. Jelikož poskytnutá jistina úvěru činila částku , částka, a žalovaný splatil celkem částku , částka, (zjištěno z potvrzení o provedených platbách na účet č. , č. účtu, , které korespondují s předloženou platební bilancí – přehledu pohybů na úvěrovém účtu za období od , datum, do , datum, , v souladu s tvrzením žalobkyně), bezdůvodné obohacení žalobkyně v tomto případě nevzniklo.

22. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a žalobkyně by tak byla povinna zaplatit náklady řízení žalované. Žalovaný však náhradu nákladů řízení výslovně nepožadoval, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.