30 C 260/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a částky částka, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující dluh ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Zápůjčka byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Žalovaný dluh splatný dne datum neuhradil, čímž žalobkyni vznikl též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, a dále na náklady vynaložené na písemné výzvy ve výši částka. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z dokazování provedeného smlouvou o zápůjčce ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, potvrzením o platbě ze dne datum, upomínkou ze dne datum, datum, datum, datum a datum, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, včetně podacího archu, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.coolcredit.cz. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky prostřednictvím kódu PIN (Anonymizováno), který žalobkyně zaslala žalovanému na telefonní číslo tel. číslo uvedené ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka na bankovní účet a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka vrátit nejpozději do datum. Zápůjční úroková sazba činila 0 % (čl. 1.3.), RPSN však činilo 2969 % (čl. 1. 7.). Žalobkyně poskytla sjednanou částku žalovanému převodem na účet č. č. účtu dne datum. V článku 2. 3 smlouvy si strany sjednaly, že v případě prodlení klienta s plněním závazků dle této smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Klient je současně povinen nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, přičemž za písemnou upomínku je věřitel oprávněn požadovat částku částka za každou výzvu, maximální počet činí 5 výzev. Žalovaný ve sjednané lhůtě poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí nevrátil. Žalovanému bylo zasláno několik písemných výzev k bezodkladné úhradě dluhu. Žalovaný na smlouvu o úvěru ničeho nezaplatil. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně, jakkoliv ověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

6. Žaloba je z části důvodná.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., přičemž na straně žalovaného byla uzavřena v postavení spotřebitele a na straně žalobkyně v postavení podnikatele, proto tato smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „ZoSÚ).

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 75 ZoSÚ, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Na tyto závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který v souvislosti s uvedeným principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a Ústavní soud rovněž shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. jméno FO a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do datum, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

14. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od datum), zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti a na ni navazující případnou neplatnost smlouvy potom není důležité případné splácení dluhu, neboť platnost smlouvy se neposuzuje zpětně podle toho, jakou částku strana žalovaný na svůj dluh zaplatila, jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C 755/22 ze dne datum. Důkladnost zkoumání těchto hledisek způsobu a výsledků zkoumání a vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr závisí i na dalších okolnostech, zejm. na výši poskytovaného úvěru, či např. na skutečnosti, že se např. jedná o nebankovní poměrně nízký krátkodobý úvěr, splatný jednorázovou platbou (tedy bez splátek) do několika dnů či měsíců, což jistě vyžaduje jinou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru než u úvěru v mnohem vyšším řádu a s delším splátkovým kalendářem (splátek hrazených po dobu měsíců či let). V tomto případě však žalobkyně nepředkládá žádná tvrzení ani důkazy k tomu, že by úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla jakkoli posuzována a ověřována, úvěrující společnost na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala a svým postupem nedodržela standard odborné péče, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Sama žalobkyně pak výslovně navrhla soudu, aby pro tento případ posoudil věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jelikož úvěrující společnost nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když neměla v poměrech daného případu žádné výsledky k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZoSÚ, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s RPSN 2969 % (který soud sám o sobě shledává nemravným), soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 580, § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. o. z.). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

18. Žalobkyni tedy vzniklo tedy vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) v prokázané výši částka (jistina úvěru). Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho dále uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní.

19. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobkyně vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu částka s příslušenstvím (poplatek, náklady, smluvní pokuta, úroky z prodlení) soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Podle § 87 odst. 1 věty poslední ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný zůstal v řízení nečinný a soud neměl možnost zkoumat jeho konkrétní poměry, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl nejpozději v souvislosti se soudním řízením informován o povinnosti vrátit dluh, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu v prodloužené nové době splatnosti do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

21. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 12,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. O místě plnění a lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.