30 C 288/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , jejíž splatnost se stanoví na 60. den po právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o návrhu na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datumdo zaplacení, částky , částka, se zákonným úrokem od , datum, do zaplacení, částky , částka, se zákonným úrokem od , datum, do zaplacení, částky , částka, , částky , částka, . částky , částka, a částky , částka, , se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, se splatností do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky nesplatil. Na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně. Pohledávka žalobkyně v celkové výši , částka, sestává z jistiny úvěru ve výši , částka, , sjednaného úroku ve výši , částka, , sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , z poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši , částka, , poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatky za upomínky zasílané písemnou formou ve výši , částka, a z částky , částka, představující smluvní pokutu za prodlení. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, tj. dne , datum, . Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

5. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, se zákonným úrokem od , datum, do zaplacení, částky , částka, se zákonným úrokem od , datum, do zaplacení, částky , částka, , částky , částka, . částky , částka, a částky , částka, , s tím že k výzvě soudu sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, má však nárok na vydání poskytnutého plnění (jistiny úvěru) z titulu bezdůvodného obohacení.

6. Protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, a v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Řízení dále pokračovalo ohledně částky , částka, .

7. Z dokazování provedeného předsmluvním formulářem, smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , potvrzením , Anonymizováno, a.s. o platbě ze dne , datum, , předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně přehledu postupovaných pohledávek (pol. 53), soud učinil skutková zjištění v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a učinil tento závěr o skutkovém stavu s následujícím právním hodnocením:

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný dříve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Účelem poskytnutí úvěru bylo dle čl. II smlouvy prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , který mu byl poskytnut dne , datum, na základě smlouvy č. , hodnota, na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou 36,5 % ročně z nesplacené částky úvěru a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za úvěr ve výši , částka, , tj. celkem částku , částka, , ve lhůtě do , datum, . Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplatil. Pohledávka žalobkyně v celkové výši , částka, sestává z jistiny úvěru ve výši , částka, , sjednaného úroku ve výši , částka, , sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , z poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši , částka, , poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatky za upomínky zasílané písemnou formou ve výši , částka, a z částky , částka, představující smluvní pokutu za prodlení. Na základě smlouvy ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, , smlouvou ze dne , datum, , byla pohledávka dále postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a konečně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (, Jméno žalobkyně, .). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván prokazatelně odeslanou předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

9. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit jakkoliv posuzovala a ověřovala.

10. Žaloba je po částečném zpětvzetí důvodná.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.) uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie, který se věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Soudní dvůr mj. vyložil, že soudy musí z úřední povinnosti tyto skutečnosti zkoumat a vyvodit z nich odpovídající důsledky dle vnitrostátního práva, a že nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20).

18. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl jakékoli výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. že by byla úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele jakkoli posuzována a ověřována, přičemž v takovém případě se jedná o neplatnost smlouvy absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a přesto poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ).

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 3675/2021, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 ZoSÚ tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (nikoli vypořádání podle obecných zásad bezdůvodného obohacení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Poskytovatel úvěru má nárok tolikosplatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

21. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo tedy vůči žalovanému právo toliko na zaplacení poskytnutých finančních prostředků (jistiny úvěru) ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 a 4 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast při jednání soudu.

22. Na základě uvedených skutečností soud žalobě co do částky , částka, odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobkyně vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu (úrok, poplatek, smluvní pokuta a úroky z prodlení), ohledně něhož žalobkyně vzala žalobu zpět, bylo řízení zastaveno (výrok II.).

23. Jelikož soud neměl možnost zkoumat konkrétní poměry dlužníka, vycházel při stanovení lhůty dle § 160 o. s. ř. ze skutečnosti, že žalovaný byl již v dubnu 2024 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána předžalobní upomínka i žaloba, a s přihlédnutím k výši úvěru soud v tomto případě uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit dlužnou jistinu do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku, kteroužto lhůtu soud považuje za přiměřenou.

24. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniknou žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením přisouzené částky v takto nově stanovené splatnosti, tedy šedesátým prvním dnem po právní moci tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně i žalovaný měli úspěch ve věci jen částečný, a to v podstatě ve shodné výši (rozdíl úspěchu žalovaného v rozsahu 55,98 % a úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 44,02 % a činí pouze 11,96 %), žalovanému navíc v řízení žádné náklady řízení nevznikly.