30 C 289/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 166 381,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 %ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru, poskytnutého ve výši , částka, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Před podáním žaloby byla posuzována úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 68,29 % ročně a sjednanými poplatky ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , celkem byl žalovaný povinen vrátit částku , částka, . Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení, v souladu s ujednáními smlouvy proto došlo k zesplatnění pohledávky k dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy z , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný celkem zaplatil , částka, . Žalovaná částka , částka, sestává z dlužné jistiny , částka, a ze smluvního úroku kapitalizovaného za období od data poskytnutí úvěru (, datum, ) pouze do dne jeho zesplatnění (, datum, ) na částku , částka, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky od , datum, do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud dále postupoval dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů a k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení doručena dne , datum, do datové schránky. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, se z účasti na jednání řádně omluvila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Soud v rámci řízení provedl tyto důkazy:- návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru č. , hodnota, , - dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , - předsmluvní formulář, - hodnocení klienta (úvěryschopnost), - výpis z účtu žalovaného z , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , - výpis z Nebankovního registru klientských informací, - kopie občanského průkazu žalovaného, - doklad o vyplacení úvěru z , datum, , - upravený splátkový kalendář z , datum, , - oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , - smlouva o postoupení pohledávek, včetně prohlášení a včetně přílohy (seznam), - výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku,z nichž na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla prostřednictvím jejích internetových stránek www., Anonymizováno, .cz uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. , hodnota, z téhož dne, na jejímž základě byl dne , datum, na bankovní účet žalovaného dle smlouvy č. , č. účtu, poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se identifikoval v internetovém prostředí webových stránek žalobkyně potvrzením správnosti svých údajů, odsouhlasil předsmluvní informace a následně odsouhlasil návrh smlouvy, dodatek a související dokumentaci prostřednictvím jedinečného SMS kódu (, Anonymizováno, ), odpovídajícího variabilnímu symbolu předchozí verifikační platby , částka, a zaslaného na telefon č. , hodnota, . Dokumentace byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu žalovaného. Před uzavřením smlouvy úvěrující společnost posoudila úvěryschopnost žalovaného nejprve na základě údajů poskytnutých žalovaným s tím, že je svobodný, v domácnosti hospodaří sám, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, ze zaměstnání (, právnická osoba, .) byla ověřena bankovním výpisem na částku ve výši , částka, , bydlení státní/obecní s výdaji , částka, , připočteno životní minimum , částka, . Příjmy a výdaje byly ověřeny výpisem z účtu za měsíc , Anonymizováno, 2022, s celkovými příjmy , částka, a celkovými výdaji , částka, . Dále byl žalovaný lustrován v rejstřících SOLUS (bez záznamu) a rejstříku NRKI, se skóre 477, tj. kategorie II (menší riziko) a provedena analýza bonity a schopnosti splácení, to vše se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky do poskytnuté výše úvěru splácet. Žalovaný se v části A) smlouvy zavázal splatit úvěr v celkové výši , částka, , sestávající z jistiny úvěru , částka, a sjednaného úroku v sazbě 68,29 % ročně ve 24 splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes upravený splátkový kalendář ze dne , datum, , kdy byl k žádosti žalovaného proveden odklad splátek č. , hodnota, , 13, a 14, s pozastavením běhu úroku. Žalovaný se tak dostal se do prodlení, v souladu s ujednáním čl. B) 6.3. smlouvy proto došlo automaticky k zesplatnění pohledávky k dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, byla pohledávka za žalovaným (ve výši , částka, ) s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne , datum, spolu výzvou k plnění před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje částku , částka, , sestávající z dlužné jistiny , částka, a ze smluvního úroku kapitalizovaného za období od data poskytnutí úvěru (, datum, ) pouze do dne jeho zesplatnění (, datum, ) na částku , částka, , a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky od , datum, do zaplacení. Při neuznání nároku z titulu uzavřené smlouvy žalobkyně požaduje posouzení nároku v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Žaloba je z části důvodná.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že smlouva uzavřená mezi úvěrující společností a žalovaným je absolutně neplatná, a to z následujících důvodů:

8. Smlouvu ze dne , datum, soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a úvěrující společnost v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Na smlouvu dopadá rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když provedené vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet – s ohledem na obsah uzavřené smlouvy, jakož i s ohledem na poskytnutou částku úvěru a dobu splatnosti, získané a ověřené informace a prověření žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících – shledal soud v tomto případě zcela dostačujícím k poskytnutí úvěru. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 a § 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z ustálené rozhodovací praxe soudů, podle níž je zpravidla v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V posuzovaném případě byl sjednán nominální úrok ve výši 69,28 % ročně. V době uzavření smlouvy o úvěru (za březen 2023) poskytovaly banky spotřebitelské úvěry domácnostem na spotřebu nad 1 rok do 5 let se sazbou 9,73 % ročně (srov. databázi časových řad ARAD vedenou ČNB). Úroková sazba sjednaná v uzavřené smlouvě tuto bankovní úrokovou sazbu mnohonásobně (sedmkrát), tedy zcela neadekvátním způsobem, přesahuje. Takto vysokou úrokovou sazbu je třeba považovat za zcela excesivní a zjevně nemravnou.

9. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné změnit (moderovat) ve smyslu ustanovení § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace § 577 o. z. vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

10. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu ustanovení § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by úvěrující společnost bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

11. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

12. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele. Žalobkyně ostatně sama pro tento případ výslovně požaduje posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši dosud nesplacené jistiny, tedy v částce , částka, (úvěr , částka, bez zaplacených , částka, ), poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní.se zákonným úrokem z této částky ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky, tj. od , datum, , o němž byl žalovaný informován výzvou k plnění ze dne , datum, (výrok I.)

16. Ve zbývající části nároku ve výši , částka, , představující kapitalizovaný smluvní úrok, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, soud zamítl, neboť v této části žalobkyni nárok nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť v řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.