30 C 34/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Ivetou Nývltovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 11 124,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 124,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 124,23 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 11 124,23 Kč od 10. 10. 2018 do 23. 7. 2020 a kapitalizovaného úroku ve výši 923,38 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 1. 9. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1, domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 047,61 Kč (dlužná jistina 11 124,23 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 923,38 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet a současně umožnila žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovanému byla prostřednictvím kontokorentního úvěru poskytnuta částka v celkové výši 11 124,23 Kč. Žalovaný však poskytnutou částku řádně a včas nesplácel a v souladu se smluvními ujednáními proto právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 9. 10. 2018 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 8. 2. 2021. Žalobkyni byla výzva doručena dne 26. 1. 2021. Žalobkyně ani žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

5. Ve svém vyjádření ze dne 3. 2. 2021 k výzvě soudu ze dne 22. 1. 2021, č. j. 30 C 34/2021-21, jíž soud žalobkyni mimo jiné vyzval, aby doplnila podanou žalobu o tvrzení, z nichž bude zřejmé, jakým způsobem hodnotila právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 25. 10. 2017 schopnost žalovaného splácet poskytnutý kontokorentní úvěr, a doložila k těmto tvrzením důkazy, žalobkyně uvedla, že postupitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta (žalovaného) o navýšení rámce revolvingového úvěru ze dne 25. 10. 2017, když klient žádal o rámec v celkové výši 5 000 Kč. Žádost klienta postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného postupitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů klienta. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel postupitel rovněž ze žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku a jeho daňového přiznání, které si od žalovaného postupitel vyžádal. V tomto případě postupitel při schvalování počítal s měsíčním příjmem žalovaného ve výši 38 456 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 100 000 Kč. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli neměl klient v době podání žádosti interní závazky a z externích zdrojů zjistil, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 14 991 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného postupitel žádosti žalovaného vyhověl a schválil revolvingový úvěr s celkovou výší úvěrového rámce 7 000 Kč. Přílohou vyjádření žalobkyně byla žádost žalovaného o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT ze dne 25. 10. 2017.

6. Z důkazů -) žádost žalovaného o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT ze dne 25. 10. 2017, -) smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 25. 10. 2017, -) dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 25. 10. 2017, -) základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 8. 2017, -) sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013, -) ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne 14. 5. 2018, -) oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne 5. 6. 2018, -) oznámení o zesplatnění ze dne 9. 10. 2018, -) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 včetně protokolu o předání smluv, -) potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 17. 6. 2020, -) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020, -) výzva k uhrazení závazku – předžalobní upomínka ze dne 29. 6. 2020 včetně podacího archu České pošty a údajů o sledování zásilek, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jako bankou, a žalovaným, jako klientem byla dne 25. 10. 2017 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby uvedené ve smlouvě, mimo jiné vést žalovanému běžný účet a poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit formou povolení debetního zůstatku běžného účtu do výše 7 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 25. 10. 2017, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 8. 2017 a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem splácet průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch svého běžného účtu, a to tak, že zajistí, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch běžného účtu dosáhl minimálně výše 50 % povoleného limitu, a dále se zavázal platit poplatky dle platného sazebníku.

8. Strany si ve smlouvě sjednaly, že klient souhlasí s tím, že banka je oprávněna na základě výzvy zaslané klientovi požadovat, aby klient splatil úvěr vyrovnáním debetního zůstatku na běžném účtu. Klient je povinen zajistit, aby běžný účet vykazoval kreditní zůstatek nejpozději od posledního dne druhého kalendářního měsíce po měsíci, ve kterém mu bude doručena výzva k vyrovnání debetního zůstatku, a to po dobu, kterou mu banka v této výzvě oznámí. Pokud se klient se ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky nebo překročí povolený limit debetního zůstatku je banka oprávněna pozastavit poskytování produktů nebo služeb klientovi a/nebo zrušit povolený limit a evidovat pohledávku na nově otevřeném účtu, v případě překročení povoleného limitu je banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet ke dni zrušení povoleného limitu a oznámit klientovi číslo nového úvěrového účtu, celkovou dlužnou částku, výši jednotlivých měsíčních splátek s tím, že délka splácení nepřesáhne dobu 48 měsíců, a je oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. [příjmení] o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné dluhy bance uhradit.

9. Žalovaný o poskytnutí kontokorentního úvěru požádal prostřednictvím žádost o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT. V žádosti žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém bytě, je svobodný a je výdělečně činný jako podnikatel. Úhrn jeho příjmů za kalendářní rok činil 619 858 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 123 972 Kč, žalovaný má jeden zdroj příjmů, nemá žádné nezbytné měsíční náklady, srážky ani splátky a čistý měsíční příjem domácnosti činí 100 000 Kč. Žádost o poskytnutí úvěru podal žalovaný dne 25. 10. 2017 v 11:35 hodin. V podané žádosti žalovaný navrhoval, aby mu byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Téhož dne v 11:40 hodin byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému úvěr poskytnut, a to až do výše 7 000 Kč.

10. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal prostřednictvím svého běžného účtu a v rozporu s uzavřenou smlouvou povolený úvěrový limit přečerpal. [právnická osoba] proto v souladu se smluvnímu ujednáními zrušila povolený úvěrový limit na běžném účtu žalovaného, o čemž byl žalovaný vyrozuměn ukončením poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne 14. 5. 2018, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k neprodlené úhradě debetního zůstatku na svém běžném účtu a byl současně upozorněn, že společnost [právnická osoba] je oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet, čímž by se náklady žalovaného zvýšily o poplatek za otevření tohoto úvěrového účtu. Žalovaný svůj dluh na běžném účtu neuhradil a společnost [právnická osoba] dluh žalovaného, který činil 11 124,23 Kč, převedla na nově otevřený úvěrový účet a oznámením o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne 5. 6. 2018 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím 7 měsíčních splátek ve výši 1 589,18 Kč splatných vždy k 4. dni každého měsíce s datem první splátky 4. 7. 2018. Žalovaný stanovené splátky nehradil, společnost [právnická osoba] proto oznámením o zesplatnění ze dne 9. 10. 2018 prohlásila celý dluh ve výši 11 124,23 Kč za splatný k témuž dni a stanovila žalovanému lhůtu k jeho úhradě do 23. 10. 2018. Ke dni 17. 6. 2020 činil dluh žalovaného 12 047,61 Kč (z toho dlužná jistina 11 124,23 Kč a úrok z prodlení 923,38 Kč).

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení dluhu ve výši 12 047,61 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 12 047,61 Kč s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Zásilka s předžalobní upomínkou byla žalovanému doručována dne 1. 7. 2020. Při doručování zásilky nebyl žalovaný zastižen, doručovaná zásilka byla proto uložena u poskytovatele poštovních služeb. Během úložní doby si žalovaný zásilku nevyzvedla. Dne 17. 7. 2020 byla zásilka odeslána zpět žalobkyni.

12. Z předložených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný před nebo po poskytnutí úvěru předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující, že skutečný čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného činí 100 000 Kč, že jeho nezbytné měsíční náklady skutečně činí 0 Kč, zda má nějaké vyživovací povinnosti, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně tvrzení žalovaného o výši měsíčních příjmů jeho domácnosti a o výši jeho nezbytných měsíčních nákladů jakkoliv ověřovala.

13. Žaloba je důvodná z převážné části.

14. Mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] a žalovaným byla adhezním způsobem dle ust. § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejíž součástí byla i smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.

17. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostatečným způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, u žalovaného nevyplývají jeho dosavadní dluhy, skutečné příjmy žalovaného, příp. jeho vyživovací povinnosti, ostatní majetkové poměry. Z důkazů nevyplývá, že by žalovaný předložil jakékoliv listiny prokazující jeho finanční situaci. Žalobkyně v řízení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra, avšak toto své tvrzení nedoložila žádnými důkazy, ačkoliv k předložení důkazů, dokládajících jakým způsoben byla před poskytnutím úvěru prověřována úvěruschopnost žalovaného, byla soudem vyzvána. I pokud právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovaného prostřednictvím uvedených databází a registrů skutečně prověřila, není přesto zřejmé, z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru u žalovaného vycházela.

18. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že čisté měsíční příjmy jeho domácnosti dosahují 100 000 Kč, tedy částky několikanásobně přesahující průměrnou mzdu, a že zároveň nemá žádné měsíční výdaje, což je zcela nepravděpodobné, avšak právní předchůdkyně žalobkyně si tato tvrzení žalovaného nijak neověřovala, a to přesto, že žalovaný u částky 100 000 Kč možný původ takto vysokých příjmů nijak nespecifikoval. Přesto si právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného nevyžádala žádné další informace ani jakékoliv doklady, které by mohly osvědčit jeho tvrzení o velmi vysokých příjmech a nulových výdajích. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s vyhodnocením údajů poskytnutých samotným žalovaným, z nichž dovodila, že i když žalovaný uvedl, že úhrn jeho příjmů za kalendářní rok činil 619 858 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 123 972 Kč, že se v případě žalovaného se jedná osobu s měsíčním příjmem 38 456 Kč a za pouhých 5 minut poté, co o poskytnutí úvěru žalovaný požádal, mu jej také poskytla, a to ještě v částce o 2 000 Kč vyšší, než sám žalovaný požadoval. Právní předchůdkyně žalobkyně tak skutečné porovnání reálných příjmů a výdajů žalovaného nepochybně neprovedla, a to přesto, že žalovaný v době, kdy žádal o poskytnutí úvěru, jak uváděla sama žalobkyně, měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 14 991 Kč a jeho tvrzení o disponibilních příjmech dosahujících 100 000 Kč měsíčně a nezbytných výdajích v nulové výši se na již na první pohled jeví jako značně nerealistická.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Z důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.

20. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Smlouvou ze dne 16. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z. a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z. nabyvatelem postoupené pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, přičemž na postupníka může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

24. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši nesplacené vyčerpané jistiny 11 124,23 Kč. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 29. 6. 2020, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného, a s níž měl žalovaný objektivní možnost se seznámit převzetím doručované písemnosti nejpozději poslední den před jejím odesláním zpět žalobkyni, tedy dne 16. 7. 2020. Žalobkyně stanovila splatnost dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy, tedy do dne 23. 7. 2020, čímž se žalovaný dostal do prodlení dne 24. 7. 2020, a od této doby byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s ustanovením § 1970 o. z.

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud zamítl žalobu, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 124,23 Kč od 10. 10. 2018 do 23. 7. 2020 a kapitalizovaného úroku ve výši 923,38 Kč.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství žalované pohledávky (zákonného úroku z prodlení z částky 11 124,23 Kč od 10. 10. 2018 do 23. 7. 2020 a kapitalizovaného úroku ve výši 923,38 Kč), a soud jí proto přiznal jejich úplnou náhradu ve výši 2 252 Kč, a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (příprava a převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč za úkon a 3 režijní paušály hotových výdajů k uvedeným úkonům po 100 Kč, to vše dle ust. § 14b odst. 1 a odst. 5 této vyhl., jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.